Článek
Kdyby někdo nevěděl, kdo nebo co je s(S)větluška, tak možno se dočíst zde.
Tentokrát dané indicie byly takové až pikantní. Světluška by si dle nich ráda zabalila – a to zabalila, aniž by přesněji vysvětlila, jak sloveso myslí. Jestli chce někoho jenom tak sbalit (v posteli), nebo jenom zabalit (v posteli). Ale skutečnost, že se jí líbila moje hadrová nákupní taška z nejmenovaného řetězce, spíš naznačovala k té druhé variantě. Ačkoli z toho jsem taky moudrý nebyl.
Světluška jako obvykle nemohla spát. Manžel naopak zase jako obvykle spal. Tahle nepřímá úměra nikdy dobrotu nedělá. Dva lidi v posteli by měli dělat stejné věci. Přirozeně před nimi se i na stejných věcech dohodnout, aby se pak náhodou nestalo, že i když by dva dělali totéž, nebylo by to totéž pro oba. V posteli tohle platí dvojnásob.
Mobil svítil a osvětloval Světluščinu tvář, která vypadala světlá a bledá. Manžel si zrovna chrupnul. Mírně nasál vzduch pootevřenou pusou a rozvibroval chřípí. Vzduch vyfouknul nosem, což lehounce písklo a zaznělo, jako kdyby se někde v dálce na chvilku probudil ptáček.
Světluška podobným zvukům nevěnovala pozornost. Ani jí podobné zvuky nerušily, a když spala, ani nebudily – a pokud ano (a to ve dnech, kdy manžel měl ucpaný nos rýmou a jeho noční zvuky zesílily), spala se sluchátky na uších, které buď jenom tlumily okolní zvuk nebo tiše pouštěly meditační hudbu. Jako poslední před dvěma týdny, kdy byl manžel nastydlý, poslouchala zvukovou smyčku meditace s názvem Levitující měsíc. Manžel vedle něj zněl jako přibližující se meteor.
Displej mobilu nabídnul rady do domácnosti, plus reklamy na zaručeně čerstvé suroviny nejmenovaného supermarketu.
„Pořádně si zabalte.“
Oznamoval nadpis článku doprovázený reklamními fotkami čerstvých rohlíků dopečených ze zaručeně čerstvých polotovarů.
Článek pod fotografiemi ve třech kratších souvětích popisoval „zaručeně úsporný“ způsob skládání běžného oblečení do zásuvek. Světluška si návod přečetla a usoudila, že takhle „zaručeně a určitě“ prádlo skládat nikdy nebude. Článek psal evidentně teoretik, který potřeboval vyplnit textem místo mezi reklamami.
Světluška přejela prstem po displeji a rolovala text k samotnému konci. Internet vědom si ve své umělé inteligenci, že Světlušku text nezajímá, natož aby ho pozitivně ohodnotila, změnil přístup a v odkazech na další článek nabídnul článek, jak správně balit úspěšného muže.
Světluška se podívala od sebe na pravou stranu a klikla na odkaz.
Reklama na pečivo a ovoce a zeleninu vystřídala na první pohled reklama na návštěvu ZOO. Růžový slon se na ní usmíval, přičemž v jeho úsměvu se snoubila nejen radost ze života jako taková, ale i uspokojení, k němuž není běžná radost pokaždé zapotřebí. Vedle slona jako zvláštní stožáry stály lesklé vibrační pomůcky zářivých barev.
„Musíte odhalit své vnitřní já!“
Doplňující fotografie ukazovala ženu s přísným pohledem oblečenou do kalhotového kostýmku červené barvy. Text pod fotkou informoval, že kostým se jmenuje Dagmara a lze zakoupit v jiném nákupním řetězci, než které před chvílí nabízelo pečivo.
„Nesmíte ukázat slabosti!“
Zněla další rada a Světluška se větě podivila. Článek měl být o tom, jak má balit ona – a ne být sbalena. Proč by tedy měla ukazovat slabosti (a proč vůbec), když chce chlapa sbalit. Ukázat vlastně naprosto neznámému muži svoji zranitelnost by bylo stejné jako se nechat sbalit na to, že chlap zvedne ze země kapesník a zeptá se, jestli jí něco náhodou neupadlo.
„Netřeba se bát neúspěchů!“
Po přečtení další rady Světluška zarolovala zpátky textem na anotaci celého článku, aby se přesvědčila, že čte skutečně text o možnostech, jak správného chlapa sbalit – a ne ho donutit k útěku. Rady jí víc a víc připomínaly školení neatraktivních žen zvaných obecně „šedé myši“, jimž kurz s podobnými moudry pod hrozbou vydědění zajistily jejich vlastní matky – aby si dcery konečně našly chlapa a zplodily vnoučata.
„Brát jenom to nejlepší!“
Světluška se uchechtla. Manžel bral ve spánku zvuk podvědomě jako výtku za cokoli a pohnul hlavou do strany. Zamlaskal, a to jenom proto, aby se Světluška už podruhé sama neobtěžovala. Tak naučený byl.
Na další radu Světluška prstem nesjela, třebaže růžový slon na ni mrkl velkým okem, a ještě o něco větším chobotem ji lákal k odběru nejen dobrých rad, ale hlavně vysoce kvalitního zboží.
Světluška natáhla pokrčené nohy a hlavu stáhla níže na polštář. Dvakrát klikla na displej a vrátila se na článek ohledně skládání prádla.
Některé věci se mají zkusit, i když si nejdříve myslíte, že je nikdy dělat nebudete. Na rozdíl od těch, které neděláte až tak na druhý, třetí pokus.
