Článek
Friedrich Wilhelm Sowa se narodil 12. září 1896 v Hohendorfu ve Východním Prusku. Do první světové války nastoupil jakožto student gymnázia v Graudenz ve věku necelých 18 let jako dobrovolník v roce 1914, v pěším pluku 347 dosáhl hodnosti poručíka. V roce 1917 stihl během vojenské služby odmaturovat. Účastnil se bojů na východní i západní frontě, byl několikrát těžce zraněn a vyznamenán železným křížem I. i II. třídy.
Po válce byl Sowa demobilizován a stalse členem pohraniční ochrany, Grenzschutzu, a dobrovolnické vojenské jednotky, Freikorpsu, v Soldau. V důsledku rusko-polské války nedokončil studia teologie a práv v Königsbergu (absolvoval 4 semestry) a v prosinci 1922 nastoupil na místo policejního komisaře-čekatele u Landes-Schutz-Polizei (zemské ochranné policie) v Gdaňsku. Toto důležité přístavní město bylo od roku 1920 tzv. svobodným městem, což znamenalo, že se jej sice Polsku nepodařilo anektovat, ale v rámci Versailleské smlouvy nesmělo zůstat ani ve státním rámci Německa, třebaže obyvatelstvo byli z 95 % Němci a jen z 5 % Poláci a Kašubové.
Roku 1927 byl Sowa povýšen na komisaře, získal definitivu a přešel ke kriminální policii. Oženil se s Antonií Dühringovou. V srpnu 1932 vstoupil do NSDAP, v červenci 1933 byl jmenován vedoucím politického oddělení policejního prezidia v Gdaňsku a v srpnu 1934 obdržel hodnost kriminálního rady. V říjnu 1934 byl dočasně suspendován, oficiálně pro poškozování zájmů strany, podle jeho vlastních slov ale nechtěl krýt korupci ve stranických řadách. V důsledku této kauzy byl vyloučen z NSDAP, díky čemuž vůči straně zahořkl.
V roce 1935 byl nuceně přeložen do Berlína ke Gestapu, kde měl na starosti církevní referát. V roce 1936 byl pověřen dohledem nad bezpečností důležitých osob při olympijských hrách, poté mu byl přidělen referát Gestapa pro sexuální úchylky. Roku 1937 odešel Sowa po dlouhodobých rozporech a jako politicky nespolehlivá osoba na vlastní žádost od Gestapa ke Kripu (kriminální policii) do Wuppertalu, kde se stal vedoucím úřadovny. Jelikož kriminální policie, stejně jako Gestapo, v té době již byla řízena organizací SS, koncem roku mu byla propůjčena služební hodnost SS-Obersturmführera, později SS-Hauptsturmführera. Členem SS ale nikdy nebyl.
V červenci 1938 byl pověřen vybudováním služebny Kripo ve Vídni, v květnu 1939 ve Štětíně. Koncem srpna 1939 byl povolán do armády ke GFP (Geheime-Feld-Polizei, tajné polní policii). O této zvláštní službě více zde:
V řadách GFP se v hodnosti nadporučíka zúčastnil polského a francouzského tažení. V srpnu 1940 se ale nervově zhroutil a onemocněl i těžkými srdečními potížemi, pročež jej propustili z vojenské služby do nemocnice ve Štětíně a v únoru následujícího roku demobilizoval.
1. března 1941 se stal vrchním vládním radou a kriminálním radou a byl přeložen do Prahy jako vedoucí řídící úřadovny Kripo. V říjnu 1942 se stal šéfem štábu generálního komandanta neuniformované protektorátní policie a byl pověřen přestavbou české kriminální policie podle německého vzoru. V srpnu 1943 se stal vládním a kriminálním ředitelem a byl povýšen na SS-Standartenführera, tedy plukovníka. Podle mnohých svědectví nebyl žádným nacistickým sekerníkem, naopak se často postavil za své podřízené české protektorátní policisty, protlačil jejich prosby a požadavky u velení nebo žehlil jejich průšvihy.
Koncem roku 1944 jej zprostili funkce vedoucího řídící úřadovny Kripo. Podle Sowy bylo zřejmé, že připravovanou funkci komandéra Sipo (bezpečnostní policie) a Sicherheitsdienstu v Praze (tedy nadřízeného velitele Gestapa, Kripa i SD) nedostane on, protože jednak dostal v roce 1943 důtku za zneužití služebního vozidla a porušení výnosu o hospodaření s pohonnými látkami (na dvou mimopražských služebních jízdách jej doprovázela manželka), a jednak byl podezřelý z konspiračních styků s bývalým šéfem Kripa, Arthurem Nebem, popraveným za účast na atentátu na Hitlera v červenci 1944. Navíc byla jeho dcera zasnoubená s bulharským inženýrem, kterého vyšetřovalo Gestapo pro podezření z komunistické činnosti. Jeho dcera Klara si ještě ke všemu dovolila podstoupit operaci očí od známého očního specialisty, prof. Kubíka, který byl ženatý se Židovkou – a to bylo se zájmy SS neslučitelné.
Komandérem Sipo se tedy stal věkem i služebně mnohem mladší dr. Erwin Weinmann. Sowa měl být přeložen do Hamburku, ale tomu zabránil jeho zdravotní stav. Aby mohl nadále zůstávat v Praze, byl formálně jmenován zástupcem BdS, tedy dr. Erwina Weinmanna. Teprve 9. dubna 1945 byl Sowa přeložen jako komandér Sipo (tedy Gestapa, Kripa a SD) do Regensburgu, kde se 30. května dobrovolně přihlásil Američanům a byl zajat. Jako zajatec vypomáhal při výsleších jiných zadržených policistů, Američany byla jeho policejní profesionalita a zkušenosti vysoko hodnoceny. Byl ale v podstatě náhodou vypátrán československou vyhledávací skupinou pro válečné zločince – skupina požadovala po americkém velitelství tábora v Dachau bývalého velitele pankrácké věznice Paula Soppu a omylem dostala Sowu. Dne 11. února 1946 byl tedy Friedrich Sowa z tábora War Crimes Detention Center v Dachau vydán do ČSR.
Dne 3. května 1947 byl Friedrich Sowa odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Praze za předsednictví soudce Stanislava Řehoře na doživotí. V únoru 1952 si v P. Ú. Karlov zlámal žebra a utrpěl Collesovu zlomeninu levé vřetení kosti, následkem čehož se stal ze třetiny invalidním. Trest mu byl v květnu 1955 amnestií snížen na 25 let a nakonec byl, jako většina německých retribučních vězňů, usnesením generální prokuratury propuštěn a 2. července 1955 vysídlen do SRN.
Zdroje:
ABS (fond SÚMV), fond Stíhání nacistických válečných zločinců Státní bezpečností (325), sign. 325-62-13. Životopis Bedřicha Viléma Sowy, 5. 11. 1946.
SOA v Praze, fond MLS Praha, spis Friedrich Sowa, LS 7395/46. Preliminary interogation report, 24. 7. 1945; Rozsudek jménem republiky, 3. 5. 1947; Zpráva Ú. N. Z. Plzeň-Bory, 8. 5. 1953; Vyrozumenie o dodaní, 2. 6. 1955.
