Článek
Dílčích cílů bylo samozřejmě více: Jednak zničit hamburský přístav a zvláště jeho doky, a dále zlikvidovat zbrojní a průmyslové podniky. Nedílnou součástí plánu byl ale i záměr zasáhnout psychiku obyvatelstva a pokud možno je přimět zamyslet se nad tím, jestli má ve válce smysl pokračovat v odporu. Podle leteckého maršála Arthura Harrise, velitele britského bombardovacího letectva, bylo třeba svrhnout na město kolem 10 000 tun bomb, aby došlo k jeho úplnému vyřazení. Takové množství ničivého nákladu nebylo v žádném případě možné svrhnout během jediného náletu.
Nálet na Hamburk
Nálety trvaly celkem deset dní a nocí. Na operaci se poprvé společně podílelo jak britské letectvo R. A. F., tak americké USAAF. Britové, jak bylo od té doby běžnou praxí, bombardovali v noci, Američané ve dne. R. A. F. podnikla čtyři noční nálety, USAAF dva nálety za denního světla. Obě letectva použila především zápalné pumy; účelem bylo způsobit ve městě ohnivou bouři, která pak již sama dokoná dílo zkázy. Za oběť padlo odhadem 40 000 lidí, což řadí tento nálet k nejtěžším v historii.
Oběti
Hamburk byl v té době nejen druhým největším městem Německa, ale i největším přístavem Evropy a důležitým průmyslovým centrem. Nacházely se v něm loděnice Blöhm &Voss, vyrábějící válečná plavidla od bitevních lodí po ponorky, rafinerie Deutsche Petroleum A. G. a mnoho dalších strojírenských a jiných továren. Hamburk byl díky své poloze i významným dopravním uzlem, využívaným německou armádou. Zástavba starého města účinnosti náletu velmi pomohla – nacházely se v ní úzké, křivolaké uličky a domy, zbudované z velké části ze dřeva.
První nálet začal v noci 24. července a podílelo se na něm 791 těžkých bombardérů. Před náletem použili Britové systém Windows – tenké pásky staniolu, shazované letadly nad městem a na příletových trasách v balících z velké výšky, které odrážely radarové vlny a zcela oslepily německou protileteckou obranu. Jen pro tuto operaci použila R. A. F. přes 50 strojů. Při náletu bylo shozeno 2 396 tun bomb, útočníci zaplatili úspěch ztrátou pouhých 12 strojů. Městu nepomohly ani mohutné flakové věže, které měly být zárukou úspěšné obrany (ke flakovým věžím podrobněji viz zde: https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-kmoch-flakove-veze-zbytecni-giganti-92795)
Hamburku nepomohly ani mohutné flakové věže
25. a 26. července následovaly dva menší denní nálety USAAF. Další těžký nálet Britů přišel před půlnocí 27. července. 729 bombardérů svrhlo na již poničené město 2 417 tun zápalných napalmových a fosforových pum, tříštivých bomb a pozemních časovaných min. Vypukla očekávaná ohnivá bouře. Centrum města se změnilo v planoucí inferno. Plameny šlehaly několik set metrů vysoko, oheň spálil všechen kyslík a nasával studený vzduch z okolí. Planoucími ulicemi města fičel ohnivý orkán. Obyvatelé, kteří měli to štěstí, že se stačili schovat v krytech, se často zaživa upekli, nebo udusili, Ještě několik let po válce byl v Hamburku z trosek vykopán kryt s několika mumifikovanými těly.
Ruiny…
Ti, které nálet zastihl venku, neměli mnoho šancí na přežití. Byli buď roztrháni výbuchy, zavaleni hroutícími se budovami, uhořeli, nebo se uvařili v řece, do které naskákali ve snaze uniknout ohni. Zničeno bylo 16 000 víceposchoďových činžovních domů. Po celý další den panovala ve městě tma, způsobená kouřem a prachem ze sutin. Z města následně uprchlo kolem milionu přeživších.
Třetí velký britský nálet na zmučené město následoval v noci 29. července. Díky navigační chybě bombardovacího svazu více než 700 těžkých bombardérů byly zasaženy dosud málo poškozené obytné čtvrti na severu města. Poslední nálet stejně silného britského svazu přišel v noci 2. srpna. Díky špatnému počasí se ale většina letadel městu nedostala a bombardovala náhradní cíle.
Zasažené hamburské doky
Výsledkem náletů byla totální destrukce především centra města a dosud nevídaný počet civilních obětí. Oficiálně se počet mrtvých uvádí jako více než 40 000, některé odhady ale číslo posouvají k 60 až 100 000. Tři čtvrtě milionu lidí zůstalo ve vypáleném městě bez střechy nad hlavou. Přístavní doky byly sice zasaženy, ale nijak fatálně, stejně jako další průmyslové cíle. Poškození byla rychle odstraněna a již na podzim byla průmyslová produkce zpět na úrovni před nálety. Ani morálku německých obyvatel se nijak zviklat nepodařilo, naopak. Oficiální německá propaganda začala nazývat spojenecké letce teroristy a ti byli v některých případech ve druhé polovině války lynčováni rozezlenými německými civilisty.
Zkáza v hamburském přístavu
Z hlediska útočníků se přesto jednalo o jednoznačný úspěch. Během tří největších náletů ztratili Britové pouhých 57 letadel. A především se podařilo v praxi ověřit teorii ohnivé bouře, způsobené bombardováním. Tato taktika byla později použita i v dalších náletech, především v Drážďanech nebo při náletu na Tokio (https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-kmoch-bombardovani-tokia-9-10-brezna-1945-127583). Stopy ničivých náletů jsou ve městě na některých místech patrné dosud. Uprostřed centra je zachované torzo kostela sv. Mikuláše, které slouží jako protiválečné memento.
Zdroje:
CAIDIN, Martin: Noc, kdy zemřel Hamburk. Votobia, Olomouc 1995.
ŠIŠKA, Miroslav: Zkáza Hamburku v roce 1943. Naše vojsko, červenec 2006, roč. 2, čís. 7, s. 40-43.
