Článek
Amerika, respektive Severní, Střední a Jižní Amerika, je domovem více než desítky druhů kočkovitých šelem, od dobře známého jaguára či pumy po rysa červeného, ocelota velkého nebo kočku slaništní. Jednou z nejhojnějších, ale zároveň poměrně málo známých amerických koček je jaguarundi, na kterého můžeme narazit pod synonymními latinskými názvy Herpailurus yagouaroundi či Puma yagouaroundi. Jak druhé jméno napovídá, jedná se o blízkého příbuzného pumy americké (Puma concolor), s níž sdílí společného předka, který podle genetických analýz žil před asi 3 až 4 miliony let. A překvapivě blízko mají oba druhy z fylogenetického hlediska také k africkým gepardům (Acinonyx jubatus).
Jenže zatímco puma patří s maximální hmotností 105, možná až 120 kilogramů (platí pro samce) k největší kočkovitých šelmám na světě a je největší z malých koček (Felinae), jaguarundi se s „pouhými“ třemi a půl až sedmi a půl kilogramy řadí k sotva středně velkým kočkám. Délka od hlavy po zadek (tedy bez mohutného a silného ocasu) se v jeho případě pohybuje od 53 po 83 cm u samců a od 28 po 59 cm u samic (samec pumy měří bez ocasu i přes metr a půl, samice jen o pár desítek centimetrů méně).
Jaguarundi, Argentina.
Vyskytuje se ve třech barevných formách. Nejhojnější je ta s tmavě hnědou až černou srstí, existují však i jedinci zbarvení více do šeda či stříbrna a nejméně běžní jsou ti se srstí rezavou či červenohnědou. Na první pohled na téhle šelmě zaujme poněkud neobvyklý tvar těla, zejména krátké nohy, protáhlý trup a poměrně malá hlava opatřená nepříliš velkýma oválnýma ušima. Jaguarundi tak připomíná lasicovité šelmy, což se propsalo i do některých jeho anglických názvů jako weasel cat neboli lasicovitá kočka a otter cat čili vydří kočka.
Podobnost s vydrou spočívá i v tom, že jaguarundi je dobrý plavec. A nejen to, zdatně se pohybuje také ve větvích stromů. Nejčastěji se ale potlouká a loví na zemi, kde vyhledává spíše menší kořist do hmotnosti přibližně jednoho kilogramu. Největší část jeho jídelníčku podle nemnoha údajů získaných zkoumáním žaludku mrtvých jedinců představují obratlovci, konkrétně hlodavci, například křečci rodů Sigmodon a Orozomys. Občas si ale dá i většího savce, třeba králíka lesního (Sylvilagus brasiliensis) nebo vačici opossum (Didelphis marsupialis).
Jaguarundi, Argentina. Šelma se vyskytuje v několika barevných formách.
Kromě savců si pochutnává také na ptácích a plazech. Studie publikovaná letos v únoru kupříkladu doložila, že se na jaguarundiho „talíři“ objevují ještěři jako Ameivula nigrigula (z čeledi tejovití) nebo leguán zelený (Iguana iguana). Stejně jako jiné kočky se však jaguarundi občas uchýlí i k bezobratlé kořisti (žere třeba obří stonožky rodu Scolopendra), která sice obvykle nepředstavuje výraznější podíl v jeho jídelníčku, leč v některých případech (patrně kvůli nedostatku jiných zdrojů živin) může dosáhnout i sedmdesáti procent.
Jak už zaznělo výše, jaguarundi patří k nejhojnějším americkým kočkám a tomu odpovídá i jeho velký areál rozšíření. Obvykle se udává, že žije od hranice Mexika a Spojených států přes celou Střední Ameriku až po střední či jižní Argentinu. Jeho současný výskyt na území USA (konkrétně Texasu, údajně i Arizony) je však nejistý. V Texasu byl naposledy s jistotou zaznamenán v roce 1986 (jedinec přejetý autem), tedy před rovnými čtyřiceti lety.
Jaguarundi, Kolumbie. Po návštěvě veterináře byl jednec vypuštěn zpět do volné přírody.
Obývá nejrůznější typy biotopů nejčastěji do nadmořské výšky 2000 m. n. m. (výjimečně přes 3 000 m. n. m.), ale preferuje spíše zalesněné oblasti, ideálně s dostatkem křovin či houštin, ve kterých může číhat na kořist. Nevadí mu ani sekundární lesy, stromové plantáže nebo malé lesní fragmenty. Rád se také vydává až k lidským sídlům, kde prohání drůbež, čímž si znepřátelil mnoho farmářů. Na velké části svého areálu žije společně s dalšími kočkovitými šelmami, například jaguárem, pumou a ocelotem.
Vůbec největší překryv (areálu i biotopů) má však s margayem (viz odkaz na konci článku) a pojí je i preference podobných typů kořisti. Přímými potravními konkurenty ovšem nejsou. Zatímco margay, jenž je proslulý schopností obratně šplhat po stromech, loví hlavně v noci a přes den odpočívá, jaguarundi je takřka výhradně denním predátorem (naprostá většina jedinců byla v pohybu zaznamenána mezi čtvrtou ranní a osmou večerní). Když tedy jeden loví, druhý spí, a naopak.
Jaguarundi, Bolivie. Voda mu opravdu nevadí.
Domovský okrsek jedinců žijících ve volné přírodě podle různých telemetrických studií značně kolísá a sahá od sotva dvou desítek po sto kilometrů čtverečních (platí pro samce, samice mají obvykle menší domovský okrsek, někdy několikanásobně). Zajímavé je, že jaguarundiové jsou nezřídka pozorováni v párech, někdy i ve větších skupinách, a obecně jsou sociálnější než mnohé jiné kočky. Páření probíhá během celého roku a v jednom vrhu bývají jedno až tři koťata (výjimečně čtyři) a předpokládá se, že samice může mít i dva vrhy za rok. Březost trvá dva až dva a půl měsíce a mláďata se osamostatňují asi měsíc a půl po narození. Pohlavní dospělosti dosahují přibližně v roce a půl.
Díky tomu, že nemají na srsti nápadné vzory, se jim na rozdíl od mnoha jejich příbuzných vyhnulo intenzivní pronásledování kvůli kožešině, ale i tak bývají přinejmenším v Mexiku loveni pro domnělé léčivé účely. Stávají se také obětí zmíněných farmářů, kterým chodí na drůbež (opravdu jako lasička), a v přírodě mají i své přirozené nepřátele. Popsán byl třeba případ ulovení jaguarundiho hroznýšem královským (Boa constrictor), stejně tak vědci zaznamenali ulovení jaguarundiho pumou.
Jaguarundi, Ekvádor.
Obecně ale nepatří k ohroženým druhům a IUCN jej vede jako málo dotčený taxon. I to je důvod, proč se jaguarundiům věnuje poměrně malá pozornost a zůstávají nepříliš prozkoumaným druhem. Alespoň ve volné přírodě. Chování jsou totiž i v zoologických zahradách, včetně té pražské nebo ostravské, která loni v srpnu ohlásila jejich úspěšné rozmnožení.
Zdroje:
Bellani, G. G. (2020). Subfamily Felinae. In Felines of the World (ed. Bellani, G. G.), Academic Press, 145–308. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-816503-4.00005-2
Felix-Nascimento et al (2026) Predation of Ameivula nigrigula (Arias et al., 2011) and Iguana iguana (Linnaeus, 1758) by Jaguarundi cats, Herpailurus yagouaroundi(Saint-Hilaire, 1803), in the Caatinga morphoclimatic domain, Brazil. Herpetology Notes, 19, 93–97. https://www.herpetologynotes.org/index.php/hn/article/view/314
Giordano, A. J. (2015). Ecology and status of the jaguarundi Puma yagouaroundi: a synthesis of existing knowledge. Mammal Review, 46(1), 30–43. https://doi.org/10.1111/mam.12051
