Pardál obláčkový: Půvabná asijská kočka s hrozivými špičáky

Kolik na světě existuje koček? Pokud bychom měli na mysli počet jedinců, mezi nimiž převažují kočky domácí, dostali bychom se na počet přesahující jednu miliardu. Jestliže nás ale bude zajímat počet druhů, dospějeme k číslu mnohem skromnějšímu. Podle posledních údajů vědci v současnosti rozpoznávají přibližně čtyři desítky druhů kočkovitých šelem, včetně kočky domácí. Čeleď kočkovití (Felidae) se dělí na tři podčeledi: malé kočky (Felinae), velké kočky (Pantherinae) a podčeleď Acinonychinae, která je vyhrazená pro geparda (Acinonyx jubatus).

Nejmenším a v mnoha ohledech nejzvláštnějším zástupcem velkých koček, mezi něž dále patří tygr, lev, irbis, jaguár a levhart skvrnitý, je pardál (dříve často označovaný levhart) obláčkový (Neofelis nebulosa), jehož druhové jméno odkazuje na specificky tvarovanou a nezaměnitelnou kresbu.

Jedná se o obyvatele jihovýchodní Asie, který se vyskytuje od Nepálu přes jižní Čínu po Malajský poloostrov. Obývá deštné pralesy, ale i sekundární lesy a otevřenější travnaté pláně či křovinaté porosty od nížin po oblasti v nadmořské výšce přes 2 000 metrů (rekordní pozorování je z 4 500 m. n. m.).

Do areálu výskytu druhu dříve spadaly také ostrovy Sumatra a Borneo, ale genetické analýzy před necelými dvaceti lety odhalily, že populace, které zde žijí a jejichž členové se dříve považovali za poddruh pardála obláčkového, ve skutečnosti tvoří samostatný druh, jenž dostal název pardál ostrovní (Neofelis diardi). V češtině se však lze setkat i s názvy pardál (či levhart) Diardův.

Od pardála obláčkového se však ostrovní druh neliší pouze geny, nýbrž i tmavším zbarvením a trochou jiným uspořádáním obláčkovitých vzorů. Nedávná celogenomová analýza mimochodem ukázala, že oba druhy se ode sebe oddělily před více než 5 miliony let, tedy výrazně dříve, než se dosud předpokládalo (odhady se pohybovaly od 1,4 po 2,85 milionu let)

Dospělí pardálové obláčkoví obvykle váží mezi šestnácti až třiadvaceti kilogramy a tělo bez ocasu měří od přibližně sedmdesáti po sto deset centimetrů. Samci bývají o něco větší než samice. Na první pohled zaujme nápadný ocas, který bývá skoro stejně dlouhý jako zbytek těla, tedy až jeden metr. Specifikem pardálů jsou poměrně krátké nohy (zadní jsou delší než přední) a široká, dobře ohebná chodidla. (Popis víceméně platí i pro pardála ostrovního, takže přísně vzato jsou těmi nejmenšími velkými kočkami oba dva.)

Díky těmto adaptací se pardálové dokážou velmi obratně pohybovat po stromech, rozhodně nejlépe ze všech velkých koček a z těch malých jim mohou konkurovat snad jen margay či kočka mramorovaná. Uvádí se, že zvládají například šplhat po vodorovných větvích hřbetem dolů, pověsit se z větve a přidržovat se při tom pouze zadníma nohama nebo slézat po kmeni hlavou napřed.

Na stromech, kde jim typické zbarvení slouží jako maskování, odpočívají a skrývají se před nebezpečím. Předpokládá se, že zde mohou také číhat na kořist, ať už na tu, která se také pohybuje po stromech, nebo na tu, která nic netušíc prochází pod větví. Avšak stejně jako u výše zmíněného margaye se zdá, že míra „stromovitosti“ pardála byla v minulosti poněkud nadhodnocena a že šelma často, ne-li většinou loví na zemi. Nutno ovšem dodat, že pardálové jsou ve volné přírodě pozorováni jen velmi zřídka, takže většina informací, včetně mrštnosti při šplhání po stromech, byla získána sledováním šelem chovaných v zajetí.

Příliš toho nevíme ani o jejich obvyklé kořisti. Uvádí se, že loví nejrůznější savce, například jeleny, dikobrazy, luskouny, opice, hlodavce a různé jiné savce, případně i hady nebo ryby. Stejně jako řada jiných volně žijících šelem útočí i na domácí či hospodářská zvířata a předpokládá se, že loví též ptáky. Kořist usmrcují pomocí neobvykle velkých špičáků, díky nimž pardálové obláčkoví připomínají vyhynulé šavlozubé kočkovité šelmy (v poměru k lebce mají největší špičáky ze všech kočkovitých šelem). Na lov se pardálové vydávají víceméně kdykoli během dne, nejčastěji však v noci a za rozbřesku či soumraku.

V zajetí se tyto šelmy dožívají až sedmnácti let, ve volné přírodě to bývá zřejmě o něco méně. Rozmnožovat se začínají přibližně ve dvou letech a březost trvá tři měsíce. Na svět poté přichází jedno až dvě koťata, která po zhruba dvaceti dnech začnou chodit a po dalších asi třech týdnech už dokážou lézt po stromech.

Jak už to tak bývá, největším nepřítelem pardálů obláčkových je člověk, který tyto šelmy navzdory zákazu intenzivně loví jednak kvůli krásné kožešině, jednak kvůli zubům či kostem, jež jsou vyhledávanými suvenýry a uplatňují se v tradiční asijské medicíně. Potíž představuje také ubývání obvyklé kořisti pardálů kvůli jejímu nadměrnému lovu lidmi a odlesňování či přeměna krajiny a fragmentace biotopů, jež pardálové vyhledávají.

Nebezpečí ale pardálům hrozí i od větších predátorů. Na lokalitách, kde se vyskytují společně s tygry a levharty skvrnitými, údajně tráví více času na stromech a aktivní jsou spíše v noci. Není vyloučeno, že větší šelmy pardály obláčkové zabíjejí, neboť jsou jejich přímými potravními konkurenty.

Pardál obláčkový je stále trochu záhadnou šelmou. Ve volné přírodě je pozorován zřídka, což se však poslední době pomalu zlepšuje díky intenzivnějšími využívání fotopastí. V současnosti je pardál obláčkový na seznamu IUCN veden jako zranitelný druh a odhaduje se, že v celém obývaném areálu žije pouze asi 3 700 a 5 500 dospělých jedinců, což je výrazně méně než ještě před dvaceti lety.

Velikost populace tedy klesá, což mimochodem platí i pro pardála ostrovního. Další desítky či stovky jedinců žijí v zoologických zahradách po celém světě. Dříve byli k vidění i u nás, konkrétně v Praze a Ostravě, ale obě jejich chov ukončili. Ta ostravská teprve letos (2025).

Pro zajímavost dodejme, že pardál obláčkový, který patří k nejkrásnějším šelmám na světě, má svůj vlastní mezinárodní den, kterým je čtvrtý srpen.

Brown, J. L., & Comizzoli, P. (2018). Female cat reproduction. In Elsevier eBooks (pp. 692–701). https://doi.org/10.1016/b978-0-12-809633-8.20638-9

Bursell, M. G., et al. (2022). Whole genome analysis of clouded leopard species reveals an ancient divergence and distinct demographic histories. iScience, 25(12), 105647. https://doi.org/10.1016/j.isci.2022.105647

Chiang, P. (2017). A Review of our Current Knowledge of Clouded Leopards (Neofelis nebulosa). International Journal of Avian & Wildlife Biology, 2(5). https://doi.org/10.15406/ijawb.2017.02.00032

Pardál obláčkový (IUCN/SSC Cat Specialist Group): https://www.catsg.org/living-species-cloudedleopard

Pardál obláčkový (Animal Diversity Web): https://animaldiversity.org/accounts/Neofelis_nebulosa/

Červený seznam IUCN: https://www.iucnredlist.org/fr/species/14519/198843258

Kočkovití: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id1921/

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2007/cislo-9/senzacni-objev-druheho-levharta-oblackoveho.html

https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/zoo-ostrava-pardal-oblackovy-konec-chovu-utraceni-samice-ostrava-zoo.html