Kritizovaný Michal David spojil síly v boji proti rakovině a dobývá Ameriku

Nikdy by mě nenapadlo, že napíši tento článek. Michala Davida (vlastním jménem Vladimír Štancl) jsem od 80. let vnímal jako cirkusáka, kolotočáře, „po vekslácku“ loajálního hudebníka režimu (viz akce Komediant, registrační číslo 27335, registrován dne 6. 4. 1984 a jiné příběhy), nesnášel jsem jeho skřípnutý zpěv i diskotékové hity. Jakmile spustil z rádia, vypínal jsem ho nebo přeladil. Z televize mi nesměl ani nakouknout do obýváku. Nikdy jsem si nekoupil žádný nosič s jeho tvorbou, nikdy jsem nebyl na jeho koncertě. A pochybuji, že se to někdy změní. Leží naprosto mimo můj hudební zájem i vkus.

V poslední době jsem ale narazil na někdy až nevybíravě kritické a za vlasy přitažené články blogerů na adresu Michala Davida. Někteří za účelem dosažení finančního zisku z reklam v článcích kritizují šmahem vše minulé a bez skrupulí šíří blbou náladu ve společnosti. Tak si říkám, jestli nemají nějaký problém, netrpí závistí, skrývají agresi. Kdo ví. I začal jsem se pídit po nových informacích o Michalu Davidovi. A nestačím se divit.

Jeho doma slavný hit „Pár přátel mít“ se v novém kabátě nezadržitelně stává světovým hitem. Za 11 dní (od 19. března 2025) překonala jeho oficiální verze na YouTube 2.700.000 zhlédnutí a počet raketově roste. O tom se může všem našim umělcům jen zdát.

Na jeho realizaci se kromě autora podílejí takové celebrity, jako Billy Idol z Británie, Richard Marx, Billy Ray, Noah a Braison Cyrus z USA, mezinárodní pop-operní skupina Il Divo, ale také třeba Česká filharmonie (doprovodný základ skladby nahrála v pražském Rudolfinu a jde o její první zapojení do popového projektu), český gospelový soubor Fine Gospel Time Zuzany Stirské a další umělci z Nového Zélandu, Filipín, Finska, Belgie, Kanady atd. Interpreti natočili své party v různých časech i studiích a ve finále jde o kompilaci záznamů.

Nové aranžmá jde též za americkým producentem Janem Fairchildem (držitel dvou cen Grammy) a text za renomovaným americkým textařem, skladatelem a producentem Charlie Midnightem.

Krásné na tom je, že celý projekt je nasměrován jako charitativní podpora americké organizaci Prevence Cancer Foundation, která výtěžek z projektu použije pro výzkum, včasnou detekci rakoviny a prevenci před ní. Z ČR se do projektu zapojily Nadace EP Group a Kapka naděje.

Videoklip měl slavnostní premiéru 11. února 2025 v Rockefellerově centru v New Yorku. Poprvé ale zazněl už na galavečeru Prevent Cancer Foundation v září 2024 ve Washingtonu, který nadaci přinesl přes 2 miliony dolarů, a Michael David slíbil věnovat výtěžky z nové „hymny“ charitativnímu účelu nadace, jejíž cílem je snížit v USA úmrtnost na rakovinu o 40 % (to samozřejmě bude mít i dopad na svět). Únorové načasování souvisí s Národním měsícem prevence rakoviny v USA.

V rozhovoru pro Bionic Buzz dva členové Il Divo srovnávají v šesté minutě vznik skladby s megahitem We Are the World. Zatímco tehdy byli všichni ve stejnou dobu v nahrávací místnosti, díky dnešní technologii to nebylo potřeba (nejde jen o hudbu, ale i o obraz).

Projekt má iniciativní počátek v Michaele (1990 - 2000), dceři Michala Davida, která v 9 letech podlehla akutní myeloidní leukémii. ​Spojuje hudebníky z celého světa, aby zvýšil povědomí o prevenci rakoviny a podpořil ty, kteří s onemocněním bojují.

Píseň je dostupná například na hudebních platformách Apple Music, Spotify a YouTube.

Asi už nezměním názor na (nejen) totalitní uměleckou tvorbu Michala Davida, ale budu proti tomu, aby se kdejaký neumětel i „umětel“ nevybíravě (nikoliv kriticky, to je v pořádku) a opakovaně otíral o kteréhokoliv umělce. Pokud nemá Michala Davida rád, tak ho přece nemusí poslouchat a psát o něm šťouravé články. Viz ten, který na medium.seznam.cz vyzněl tak, že pan David pomalu ukradnul barák emigrantům:

Emigranti počítali s tím, že vše, co tu zanechají, propadne státu. Nikdo z nich nepočítal s tím, že se režim zhroutí a oni se ke svým majetkům, o které jim snad stát ještě bude pečovat, vrátí. Takový byl u nás režim na věčné časy a nikdy jinak. S návratem emigrantů nepočítali ani lidé, kteří zůstali doma. Propadnuté věci či nemovitosti si pak od státu mohl koupit kdokoliv z nich.

Pravděpodobně bych takový dům nekupoval s nadšením, ale autor napsal během měsíce ještě další tři články, kde se o pana Davida otírá a bere si jej do „úst“. A to už zavání obsesí. Uvádět jeho jméno nebudu, protože je mi z takových rádoby moralizujících autorů a jejich současně účelově psaných článků špatně. Jsou tak trochu chucpe.

Hudební projekt Michala Davida vnímám jako velice povedený, krásný, skvělý, spojující lidi z různých koutů světa pro dobrou věc.

Pokud chcete vědět, o čem přesně skladba je, můžete si ji pustit na Lyric Translate a současně číst anglický text vlevo. Google ale zvládne celkem obstojně i překlad do češtiny. Nebo přímo video s textem, ale se slabším překladem na You Tube zde.

Krátká ukázka:

Píseň Oh What a Dream We Had (Ó, jaký jsme měli sen) je o naději, jednotě a síle lásky, která dokáže překonat bolest i rozdělení. Je o překonání strachu i hněvu, je o vzájemné podpoře a společné cestě ke světu bez utrpení. Je v ní i představa uzdravení a víry v dobro, které přemůže zlo. Láska totiž není jen sen, ale síla, která osvobozuje a spojuje.

Zde můžete kliknout na můj kanál na YouTube s videi k mým článkům. Odkaz se hodí i pokud chcete na YT napsat pod tato videa komentář, dát „lajk“ či sledovat další má videa.