Peníze pro první dámu přispěly k blbé náladě ve společnosti

Není dne, abych nenarazil na někoho, kdo není nahněvaný na prezidentský pár a ministra Jurečku. Příběh o penězích pro první dámu se ve veřejném prostoru proto usazuje asi takto:

Podplukovnice Pavlová měla dojem, že pozice první dámy není finančně doceněná. Nejspíše již před prezidentskými volbami. A generál Pavel se jako prezident ČR „rytířsky“ jal sjednat nápravu. Vzhledem k tomu, že jeho kandidatura vznikla na impuls americké ambasády (pozn. v USA první dáma také nepobírá mzdu, ale má svůj tým a rozpočet) a pracoval v NATO, obrátil se s důvěrou na Milana Vašinu, vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, bývalého vedoucího středoevropské pobočky amerického Aspen Institutu. Následně došlo k úzké komunikaci mezi Hradem, Marianem Jurečkou a Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Všem bylo jasné, že začít vyplácet skoro 100 tis. měsíčně první dámě (která je „pouze“ manželkou prezidenta, nikoliv ústavním činitelem) v čase, kdy se platy a penze příliš nezvyšují, inflace naopak ano, není nejlepší. Ale blížilo se nutné projednání zákona č. 236/1995 Sb. o platech a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a vznikl plán na jakýsi „přílepek“. Že manželka není typickou představitelkou státní moci, troufale všichni přešli a od té doby se pohybují na hraně. Když ne právní, tak určitě morální.

„Přílepek“ sice úplně nesouvisí s projednávaným zákonem, ale dá se do něj dobře „ukrýt“. Ve sněmovně jej pak nebude potřeba vysvětlovat a rozebírat, protože to by asi neprošel, a sněmovna jej pod tlakem času a důležitějších věcí nejspíše přejde, přehlédne. Pokud si jej však někdo všimne, mohla by být ohrožena politická kariéra ministra Jurečky i prezidenta Pavla, protože Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 77/06 a rozhodnutím sp. zn. Pl. ÚS 21/01 označil přílepky za nežádoucí, neústavní.

Před lidmi proto ministr i prezident musí vypadat jako konstruktivní dobráci. A tak se na prvním jednání na oko dohodnou, že prezident si peníze sníží a ve stejné výši dostane peníze první dáma. Následně ale zašle Hrad „pokoutně“ jakoby za zády prezidenta a ministra Jurečky na MPSV v připomínkovém řízení jiný návrh. Sněmovna tak obdrží variantu s penězi (navíc) pro první dámu, ale bez snížení peněz prezidenta. Pokud si však „přílepku“ někdo opravdu všimne, oznámí prezident lidu, že on nic, on muzikant, protože navrhoval sobě peníze ubrat a ty stejné peníze dát manželce. A následně ministr Jurečka řekne, že o změně původní dohody v připomínkovém řízení nevěděl. Výsledek? Za trapnou situaci může horlivý úředník - vedoucí Kanceláře prezidenta republiky.

Zda to takhle skutečně bylo, nevím, ale tak si o tom lidé povídají.

A první dáma? Ta mlčí. K článku Vyjádření pana prezidenta budí další rozpaky jsem přiložil i odkaz na videozáznam ze Třetího setkání prvních dam a pánů, v němž mluveným projevem v úvodu svého vystoupení naši republiku dobře nereprezentovala. Nyní se ale můžete podívat na celý záznam. Česky se nakonec přece jen rozmluvila. Rozmluví se za 100 tis. měsíčně i anglicky?

Že se začátek vystoupení první dámě nepovedl, potvrzuje i videozáznam na YouTube kanálu Kanceláře prezidenta Ukrajiny, protože celá pasáž s breptáním je vystřižená. Najeďte si na čas 2:20:20 a po chvíli střih rozpoznáte.

Přitom první dáma, když ještě byla kariérně přesvědčenou soudružkou „rotmajsterkou“ Evou Zelenou na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda, uměla mluvit kriticky, ale konstruktivně. Ona to v sobě má. Tak ještě, aby byla i konstruktivně sebekritická.

V roce 1985 jí prý bylo řečeno, že její další armádní kariéra je možná jen s členstvím v KSČ. Do přihlášky, podle vlastních slov, uvedla standardní fráze (Uznávám učení marxismu-leninismu, ztotožňuji se s politikou strany, a proto jí chci být také nápomocna jako její aktivní člen) a věci, které jí byly doporučeny. Ryzí oportunismus? Co všechno byla a je dnes ochotna udělat, aby dosáhla svého? Komunistická Obrana lidu ji zjevně registrovala jako vhodnou k citování.

V předvolebním článku Eva Pavlová: Chci zůstat sama sebou, nehrát roli, která mi není vlastní, například říká: „Manželka prezidenta by měla využít možnosti, které tento úřad nabízí, a udělat něco pozitivního pro společnost. Je to unikátní příležitost vytvořit instituci viditelného a funkčního úřadu manželky prezidenta. Ta totiž v mnoha případech může pozitivně ovlivnit veřejné mínění …“ Ke zviditelnění opravdu došlo. Jen nevím, jak moc je pro společnost a veřejné mínění pozitivní.

K postavení mužů a žen uvádí: „V rámci této nerovnosti mě vždy zajímaly otázky rodiny a diskriminace žen v rodině, pokud během manželství pracují – mám na mysli například jejich finanční závislost na mužích.“ A jinde: „Podporovala bych … vyrovnávání platových podmínek.“ Začíná být jasné, odkud vítr s penězi pro první dámu fouká.

Když mluví o zodpovědnosti, říká: „Podívejte se, jak snadno se často rozhodujeme a je nám při tom úplně jedno, jaký dopad naše rozhodnutí mají, například na přírodu či na lidi kolem nás.“ Ano, lidé jsou na vrchnost rozzlobení. I kvůli způsobu, jakým jsou peníze pro první dámu prosazovány.

Konec v KSČ popisuje takto: „Dne 20. listopadu 1989 jsem stranický průkaz odevzdala (pozn. náčelníkovi školy).“ Jenže z KSČ nebylo možné takto vystoupit. Jednou komunista, navždy komunista. Maximálně mohl být ze strany vyloučen. Podivné je i uvedené datum. V pátek 17. listopadu jsem stál na Národní třídě, tváří v tvář i červeným baretům. Společnost se začala dávat do pohybu až v neděli či spíše v pondělí. Armáda měla zákazy vycházení, byla připravena na zteč a první dáma ještě studovala. Mohu se mýlit, ale buď je datum chybné, nebo první dáma vycítila, že se dějiny otáčejí. A i tehdy zaujala výhodný postoj, místo, aby stála.

Poslední volby prezidenta ČR pak byly pro posledních pár lidí, kteří ještě neztratili rozum, jedny z nejhorších v životě.