Článek
Lázeňské město Poděbrady leží východně od Prahy. Z okraje města je po D11 dostupné zhruba za půl hodiny. O několik minut déle trvá jízda autem z Pardubic a Hradce Králové.
První osídlení zde bylo už v době mladého paleolitu. Na místě dnešního zámku stála dřevěná tvrz, později hrad krále českého, markraběte moravského a kraňského, vévody rakouského, štýrského, korutanského, pána Chebska a Pordenone Přemysla Otakara II.
Ale až synové českého krále Jiřího z Poděbrad povýšili Poděbrady na město (1472).
Nejstarší vyobrazení Poděbrad na vedutě švýcarského rytce Matthäuse Meriana z roku 1650 je částečně smyšlené. Kopce v okolí nejsou a místo zámecké zdi zde stála stavba. | Obraz náměstí a zámku (již v barokním kabátě) od Karla Smrkovského z konce 18. století.
Věrohodný obraz Jiřího z Poděbrad nemáme, ale podle antropologických průzkumů jeho pozůstatků můžeme s jistotou tvrdit, že byl obézní. A to tak, že ke konci života se už i obtížně pohyboval. Takhle jej ale zobrazili různí autoři:
1. Norimberská kronika | 2. Kronika o založení země české a prvních obyvatelích jejích. | 3. Kronika Přibíka Pulkavy z Radenína. | 4. Sbírka portrétů českých osobností od Jana Vilímka.
Zobrazení krále Jiřího v Norimberské kronice z roku 1493 našemu králi kila ubírá. Podobizna v Kronice o založení země české a prvních obyvatelích jejích od Martina Kuthena ze Špinsberku z roku 1539 je považována za nejrealističtější. Vyobrazení v Kronice Přibíka Pulkavy z roku 1609 se skutečnosti jen podobá a portrét ve Sbírce portrétů českých osobností od Jiřího Vilímka z konce 19. století je převážně smyšlený.
Král Jiří ale předběhl dobu ne o roky, ale doslova o staletí.
Tento Jiří nikoliv zbraněmi, nýbrž moudrostí a přičinlivostí, jež mu nechyběly, získal si přízeň co nejvíce lidí.
Usiloval o vytvoření Všeobecné mírové organizace mezi křesťanskými panovníky. Státy měly mít svrchovanost, neměly se vměšovat do jiných a spory měly být řešeny před mezinárodním soudním tribunálem. V novém společenství měl mít každý stát jeden hlas, včetně států spojených už do větších celků. Je jasné, že při takovém světském uvažování, rozdělování a panování nezbylo moc místa pro dogmatického papeže, kterému se to nelíbilo.
Král chtěl Evropu jednotnou i k vůli bojům s Turky, které chtěl vyhnat z území, jež patřila dříve křesťanům. Byl zdatný vyjednávač, ctižádostivý, měnil spojence podle potřeby, když tím získal výhody, uměl tahat za nitky v zákulisí a nevyhýbal se ani úskokům. Byl ale úspěšným, obratným a respektovaným panovníkem a české království pozdvihl.
Dnes si to moc neuvědomujeme, ale královo vizionářství o uspořádání světa bylo v jeho době něčím výjimečným. A to tak silně, že v roce 1964 zařadila UNESCO snahy našeho krále mezi události celoevropského významu. Jiří z Poděbrad je vnímán jako někdo, kdo položil ideové základní kameny pro vznik Evropské unie a OSN.
Byl ale skutečně z Poděbrad?
Podle dnešních poznatků na 90 % Jiří z Poděbrad nepochází. To je samozřejmě marketingová rána pro město, školy, turismus, lázně atd., takže se kolem toho našlapuje opatrně. Není ale jasné, kde se narodil, a nedaří se místo spolehlivě určit.
Poděbrady od Johanna Venuta z roku 1818 a nejstarší fotografie zámku pořízená kolem roku 1865.
Jiří byl zvláštní i tím, že byl jediným českým králem, který nevzešel z panovnické dynastie, ale z volby stavů. Proč tedy z Poděbrad?
Tehdy ještě hrad v Poděbradech ani nepatřil Jiříkovu rodu z Kunštátu. Ale národní obroditelé v čele s Františkem Palackým potřebovali vytvořit symbolický mýtus o českém králi s vazbou na místo v Čechách. Přídomek „z Poděbrad“ však neznamená místo narození, ale odkazuje na majetky v Poděbradech. Ona také první a ojedinělá zmínka o Poděbradech se objevuje až 70 let po jeho smrti, ale ne ve spojení s místem narození.
Dnes se někdy dočtete, že jde o Jiřího z Poděbrad a z Kunštátu, a hypoteticky by se mohl narodit na Bouzově, v Horažďovicích, v Liticích. Větší část badatelů se přiklání k moravskému místu narození.
Pravda (Páně) vítězí
Někdy od dob národního obrození se objevovala informace, že heslo vymyslel Jiří z Poděbrad. Ale není tomu tak. Jiří sice navazoval na ideály husitství, ale sám byl dost umírněný. Heslo však zapadalo do jeho mírových snah a kladení důrazu na jednání, rozum a toleranci. Přijal jej za své.
Ve zlatém provedení nechal heslo spolu s kalichem a sochou krále Jiřího umístit nad průčelí Týnského chrámu husitský teolog a arcibiskup kališnické církve Jan Rokycana, kde vydrželo až do Bílé hory…
Inspirací pro heslo byla apokryfní „Třetí kniha Ezdráš“, odkud čerpal i Jan Hus. O jeho novou popularizaci se zasadil Tomáš G. Masaryk.
A jdeme za prameny
Na mapě vidíte pohodovou a celkem krátkou trasu, která vede vesměs po rovině. Nejste pohodlní a přijeli jste vlakem. Takže začínáme u nádraží.
1. Start - železniční stanice Poděbrady.
2. Žižkův pramen označený jako pítko v ulici Moučná. Navrtaný na okraji Poděbrad v roce 1970. Patří k těm chutnějším.
3. Trnkův pramen (pítko). Navrtán v roce 1912, utěsněn v roce 1972. Je připojen na lázeňský rezervoár minerální vody (dále jen rezervoár).
4. Bočkův pramen (pítko). Navrtán v roce 1911, utěsněn v roce 1972, rezervoár.
5. Pramen (pítko) Poděbradky je v Hotelu Libenský poněkud ukrytý, rezervoár.
6. Pramen (pítko) Chariclea (podle kněžny Charicléa z Hohenlohe-Schillingfürstu, rozené Ypsilanti) je ve „foajé“ budovy Letních lázní, navrtán v roce 1906, utěsněn v roce 1990, rezervoár.
7. Eliščin pramen. Obnoven v roce 2013 nedalekým vrtem. Subjektivně má trochu trpko-kyselou chuť a malinko páchne.
8. Zajímavé místo s fontánkou, sochou a vodou.
9. Pramen (pítko) Hohenlohe (podle knížete Filipa Arnošta z Hohenlohe–Schillingsfürtu) v příkopu zámku/hradu u vchodu z náměstí. Navrtán v roce 1907, utěsněn v roce 1967, rezervoár.
10. Bülowův pramen (pítko) je na druhém nádvoří zámku, navrtán v roce 1905, utěsněn v roce 1955, rezervoár.
11. Zámecké nábřeží.
12. Socha sv. Jana Nepomuckého.
13. Smíšená cesta pro cyklisty a pěší.
14. Koupaliště, kemp i oddělená nudapláž.
15. Svatojánský pramen. Navrtán jako kontrolní vrt v roce 2002, zprovozněn v roce 2011. Chuťově nejlepší pramen (složením jsou si relativně dost podobné).
16. Riegrův pramen (pítko). Navrtán v roce 1911, utěsněn v roce 1972, rezervoár.
Z nádraží hned k prvnímu pramenu se projdete pěkně vymalovaným podchodem. Spoustu lidí odrazuje, že je za tratí a vypadá proto nějak daleko. Ale opravdu není.
Podchod pod tratí slouží jako příchod k nástupištím nádraží (železniční stanici) Poděbrady a spojuje centrum s Žižkovým předměstím a Kouteckou čtvrtí.
Když se blíže podíváte na mapu, najdete spoustu dalších zajímavostí, které vás zdrží. I s koupáním vám pak nemusí stačit jen jeden den. Vždyť i taková 100 let stará hydroelektrárna je vlastně unikát.
A nebo můžete zvolit cestu mimo silnice (nebo hlavní silnici) k rodinnému prameni v Koutech (Kouťanka). Je veřejně přístupný a za dvě hodiny jste u cíle. Podle chuti, pachu i postupného zakalení jej řadím hned za Svatojánský pramen.
Funkcionalistická budova nádraží (železniční stanice) v Poděbradech z roku 1926 a novoklasicistní hydroelektrárna s prvky kubismu z roku 1923, kterou prohlásila vláda ČR v roce 2017 za národní kulturní památku.
Jelikož ani jeden pramen v Poděbradech není typickým pramenem, který se vlastní silou dostane na povrch, byly objeveny náhodou. To tenkrát v roce 1905 kníže Hohenlohe pozval pruského knížete a proutkaře barona Karla Bülowa, aby našel zdroj vody. Našel jej 31. července 1905 na druhém nádvoří zámku. Po analýze, že má voda léčebné účinky, byly v roce 1908 založeny poděbradské lázně.
Reklamní plakát na Poděbradku ze 30. let minulého století a analýza minerální vody u pítka v Hotelu Libenský.
Minerální voda v Poděbradech je hydrogenuhličitano-chlorido-sodnovápenatá kyselka s obsahem volného CO₂ (2 200–2 800 mg/l) a zvýšeným množstvím železa (dle vrtu). Voda z rezervoáru je mixem z několika sond/vrtů. Výhodou je snadnější kontrola a snížení rizika kolísání vydatnosti s možnou úpravou vody (např. snížení železa) před distribucí. Ale vytrácí se takové to oblíbené turistické procházení spojené s ochutnáváním pramenů.
