Němci měli elektřinu zdarma, my za 238€! Jak to? A je to důvod k revoluci?

Přestože miluji čísla, grafy, diagramy, histogramy i autogramy, kvůli jednomu konkrétnímu typu analýz pravidelně zvažuji, že se objednám na kožní. Mám na mysli takové ty srovnávačky koncových cen elektřiny napříč Evropou. Ne, že by prezentované informace nebyly užitečné. Bohužel ale skoro vždy chybí kontext, a především pak upozornění, že jde o srovnávání nesrovnatelného.

Německo platí spotřebitelům poplatky za obnovitelné zdroje ze státního rozpočtu. Belgie nedávno snížila DPH na elektřinu na 6 % a Irsko na 9 %. V některých (zejména severských) zemích převažují spotové smlouvy nad fixacemi. A mnoho států zavedlo spoustu podpůrných mechanismů, které brání v tom, aby se stoupající náklady regulované složky propsaly do faktur průmyslovým firmám či nízkopříjmovým domácnostem (dnes už tedy možná i nízkopříjmovým firmám…). Až někdo vymyslí, jak uklidit tento bordel a sestavit dokonale spravedlivé srovnání, dostane Nobelovku. Možná i za mír (sorry, Donalde).

Zatím to nikdo nedokázal, a protože český stát je v oblasti cen elektřiny asi stejně štědrý jako hlavní záporňák Krkonošských pohádek, český spotřebitel platí za energie v plné palbě a pravidelně vychází ze srovnávaček jako největší chudák. A v mnoha počítačích se plní složka s názvem Fyjalo Woctup o další a další úderné materiály…

I z toho důvodu poslední dobou tak ujíždím na přehledech spotových cen elektřiny. Sice to taky není zrovna férovka (protože povolenky, protože dotované OZE, protože cenové infekce) a rozhodně to není plnohodnotný parametr (protože regulovaná složka), ale zcela určitě jde o nejobjektivnější dostupný ukazatel okamžitého stavu trhu a jeho cenové hladiny.

Navíc mám obavu, že pokud budeme v transformaci pokračovat stylem „když to nepůjde silou, tak to půjde ještě větší silou“, jednoho krásného dne se probudíme do světa, v němž už žádné dlouhodobé smlouvy nebudou a všichni půjdeme pěkně povinně na spot. Až se tak stane, navrhuji soutěž o fotku manželky s nejzlověstnějším výrazem v reakci na otázku: „Miláčku, nechceš to prádlo nechat až na sobotní poledne, kdy má být hezky? Na výlet můžeme v neděli, to bude krásně lejt…“

Dost bylo rozverností, vzhůru do bažiny analytické nudy (jste-li zmateni opačným směrem, tak si představte, že do té bažiny skáčeme šipku).

V úterý 16. září 2025 v 17:00 nabídla evropská mapa spotových cen elektřiny bizarní pohled. Zatímco v Německu byla elektřina zadarmo, v Česku za 238,48 eur/MWh, v tu chvíli nejvíce z celé Evropy.

Vysvětlení bude trochu složitější, ale na to už jsme v energetice zvyklí. Schválně počítejme, kolik okolností se v tomto případě sešlo. 1) V Německu hodně foukalo a svítilo, takže nejdražší fosilní zdroje zatížené emisní povolenkou skoro nejely. To stlačilo ceny na nulu i pod ní.

2) K nám se v danou hodinu fyzikálně tlačilo z Německa dohromady 2 454 MW, ale ve skutečnosti spíš 3 278 MW, protože těch 824 MW z Polska nebylo nic jiného než převlečená německá nadvýroba. 3) Více než polovina přijaté elektřiny však směřovala dál do Rakouska (729 MW) a hlavně na Slovensko (1 377 MW), čili „konzumovali“ jsme pouze 1 172 MW levné německé elektřiny, a to už zas taková hitparáda nebyla.

Výše uvedený jev potvrzuje srovnání obchodních a fyzikálních toků ve středoevropském prostoru. Zatímco z Německa do Rakouska šlo obchodně 2 272 MW a fyzikálně pouze 1 428 MW, z Německa do Česka obchodně 1 714 MW a fyzikálně 2 454 MW. Jinými slovy přímé interkonektory mezi Německem a Rakouskem byly přetížené, tak si Němci poslali část elektřiny do Rakouska přes nás.

4) Zkušené energetické oko by hned zajásalo: No jo, takže v Česku muselo do práce víc dražších fosilních zdrojů. Ale z grafu na první pohled nic takového nevyplývá – plynovky skoro spaly, uhelky klimbaly. Proč, když se na trhu naskytla taková příležitost?

V tomto případě bych si tedy tipnul (a připouštím, že je to čistá spekulace, kterou nedokážu doložit daty), že cenový signál byl natolik krátký, že prostě nemotivoval žádnou další velkou plynovku ani uhelku, aby se vzbudily a šly makat. Cenu přes 200 eur velmi pravděpodobně stanovil nějaký menší rychlý plynový zdroj (s derivátem leteckého motoru, jako mají třeba v Teplárně Kladno), u nějž není žádný problém na chvíli naskočit a za hodinu si jít zase lehnout. Naproti tomu natopit uhelku kvůli jedné hodině, kdy nám to v síti nevychází, to by bylo jako navařit šest chodů jídel pro dámu, která zoufale potřebovala jen něco sladkého ke kávě. Jinými slovy přetlak OZE v Německu nám v tomto konkrétním případě paradoxně ve špičkách uškodil, protože nám na delší dobu odpojil regulující zdroje a vytvořil pouze velmi krátkodobou motivaci k jejich opětovnému nahození.

Série rychlých odpovědí na otázky, které se vám možná honí hlavou: Stává se často, že Němci neplatí skoro nic a my raketu? Ne, ale občas ano. Bylo těch 238,48 éček rekord? Kupodivu ne, a to ani v letošním roce. V pondělí 23. června v 18:00 cenový rozdíl dosáhl až 250,01 eur/MWh. Je to někdy i opačně? Tedy, že Němci platí víc než my? Ano, ale rozdíl cen nebývá tak vysoký. Kdo platí v průměru méně? Samozřejmě Němci, ale ne o tolik. A má nás to vlastně tolik trápit?

Poslední otázku jsem vykrmil dotučna, protože je nejdůležitější. Kdo si hraje, nezlobí, a tak jsem si zase hrál s Excelem. Výsledkem byl tentokrát graf, který zachycuje rozdíl mezi německou a českou cenou na spotu v každé hodině od začátku letošního roku. K vidění jsou čtyři zteče přes hranici 200 eur, nízké desítky přes hranici 100 eur a vyšší desítky v řádech desítek eur. Na druhou stranu ani opačných situací, tedy kdy český spot je pod německým, není úplně zanedbatelné množství, byť peak je podstatně skromnější (minus 65,57 eur dne 21. ledna v 8:00, kdy v Německu vládla výživná Dunkelflaute).

A teď přijde možná trochu šok. Průměrný rozdíl mezi německou a českou spotovkou činí navzdory všem těm dvoustovkovým a stovkovým výkyvům za letošní rok pouze 6,60 eur! Neodpustím si rýpanec. Liší-li se masivně proinvestovaná německá energetika od té konzervativní české na jedné megawatthodině cenou sendviče, pak to možná důvod revoluci je. Ale spíš v Německu. Bavíme se totiž pořád jenom o silovce a ne o ostatních složkách, natož o nejrůznějších dotacích.

Ale pozor, hlavní pointa teprve přijde. Kdo čtete můj blog pravidelně, tak víte, že v posledních letech se Evropou šíří jeden nešvar. Státy čím dál častěji postihuje cenová infekce. A týká se to úplně všech. Šebkové taky.

Choroba propukne vždy tam, kde nastane kritický deficit mezi nabídkou a poptávkou, a kde tedy zahrozí nedostatek elektřiny. To však propojená Evropa fakticky nedopustí, protože by padla do tmy celá. Stane se tedy co? Rozjedou se nejdražší dostupné zdroje, a to nejen v zemi, odkud se infekce šíří, ale i v mnoha okolních či „přespolních“ zemích. V nejhorším případě „zabere“ půlka Evropy a ještě si třeba pár fabrik nechá zaplatit za odložení výroby na víkend. A pak se divíme, kde všude nám na spotu zasvítí cena v řádu vyšších stovek eur. Jako při mé oblíbené Dunkelflaute v prosinci 2024.

Myslíte, že ve Francii, Norsku, Švédsku, Česku či na Slovensku byl tehdy reálně důvod k tomu, aby ceny vylezly tak vysoko? Nebyl, všechny zmíněné země byly v krásných přebytcích a spousta zdrojů běžela na export. Což ale samozřejmě nemělo nic společného s altruismem vůči Německu a dalším deficitním zemím. Turbíny pochopitelně startuje lákavý cenový signál.

Fór je v tom, že právě Německo patří (vedle Balkánu) k nejčastějším zemím původu cenových infekcí a že tyto situace se do statistik běžně vůbec nepropíšou. Výše uvedená mapka, v níž Německo cenově zcela dominuje nad všemi ostatními, je spíše výjimkou. Naprosto běžně se stává, že v celém pásu zemí svítí naprosto stejná či velmi podobná cena jako v Německu. Jako třeba zrovna tento pátek ve večerní špičce postižené bezvětřím. Zatímco nám v Česku vítr fakt nechybí (protože skoro nemáme zařízení, které by poháněl), v Německu jde o důležitou součást „palivové základny“. Přesto si zaplatíme solidárně německých více než 400 eur/MWh (a spousta dalších zemí něco podobného, byť možná z trochu jiných důvodů).

Pro úplnost doplním jedno vysvětlení: Jsou-li ve dvou sousedních zemích na cent stejné ceny, znamená to většinou vynikající průchodnost přeshraničních vedení a zároveň výraznou konzumaci přitékající elektřiny. V opačných případech jsme svědky rozdílů, a to klidně i velmi významných.

Sluší se však zároveň přiznat, že jsou i dny, kdy v Německu svítí a fouká, sítě mají příznivou konfiguraci a obchody dopadnou v náš prospěch. A potom kopírujeme německou nízkou cenu, k níž bychom se jinak objektivně neměli šanci dostat. Přitom se to však ve statistikách taky nepromítne.

Na závěr mi dovolte představit jednu unikátní statistiku a dokonale rozčílit všechny, kdo mi systematicky nadávají do fosilních lobbistů (možná i právem, bůh suď). Německo zapsalo tento týden fantastický zelený rekord. V pondělí 15. září ve 13:15 dosáhlo historicky nejvyššího podílu obnovitelných zdrojů na okamžité výrobě ve výši 91,8 %, čímž překonalo dosavadní maximum 91,1 % z 23. srpna 2024. Samotná výroba solárů a větrníků přitom v daném okamžiku odpovídala 103 % zatížení.

Že se něco podobného tu a tam podaří v Dánsku či jiné minizemi, to se asi dá očekávat, ale v rámci jedné z největších energetik je to bez ironie obdivuhodný počin.

Pokud jste si teď právě vzpomněli na to, co se stalo, když naposledy jedna země v Evropě machrovala, že už jede jen na OZE, vězte, že mě ta paralela napadla také. Když zasvítí a zároveň zaduje a máte obří kapacity solárů a větrníků, moderní energetika exploduje nadšením. Síťaři ovšem trnou. Soustava je totiž rázem „holá“ či „měkká“, jede v ní málo regulujících zdrojů, které hlídají klíčové parametry, jako jsou výkonová rovnováha, frekvence, napětí, jalový výkon či naše oblíbená setrvačnost, a které se při problémech umí přepnout do ostrovních režimů a vzájemně se podporovat.

Na druhou stranu, Ústí není Praha, totiž Německo není Španělsko. Naši západní sousedé mají jednu z nejlépe propojených sítí v Evropě (teoretické exportní i importní maximum přesahuje 30 GW). To ale zároveň znamená, že pokud by se v Německu nedej bože fakt něco hodně podělalo, nejspíš zhasneme všichni. I proto se mi chce věřit, že i dobrodružství typu „dnes vyrábíme z více než 90 % z OZE“ jsou za stávající situace v zásadě bezpečná. Snad. Ťuk ťuk.

Ovšem řídit tenhle cirkus musí být velmi stresující. Možná i proto se výše uvedenou statistikou Němci dosud nikde nepochlubili.

A tímto se dostávám k poslednímu pozoruhodnému zjištění, které jsem s vámi chtěl sdílet. V divokých diskuzích o energetice jsem zaznamenal velmi vzácnou, ale o to zajímavější při o to, zda je lepší či bezpečnější, když nadvýrobu OZE ze zahraničí „konzumujeme“ či necháme přes svou soustavu jen přetéct dál do zahraničí.

Správná odpověď zní: Přijde na to, Kouba. Při „konzumaci“ si sice více užijeme nízkých cen, a využijeme tak provoz sítě pro vlastní blaho, na druhou stranu však budeme nuceni utlumit regulující zdroje a naše soustava se stane zranitelnější (viz částečný blackout v Česku či den poté). Naproti tomu při přetékání nám sice může vadit, že naše síť slouží jen jako tranzitní dálnice pro Němce, Poláky či Rakušany, aniž bychom to nějak pocítili na ceně za elektřinu, nicméně regulující zdroje zůstanou vzhůru a soustava bude odolnější. Mimochodem druhý z uvedených jevů je moc hezké analytické cvičení – doporučuji sledovat rozdíly mezi obchodními a fyzikálními toky. Tu a tam se pořád stává, že z Německa do Rakouska jde obchodně mnohem víc než fyzikálně, což znamená, že to tam fakticky teče přes nás.

Až tedy příště zasvítí na spotu nějaké na první pohled šokující ceny, nepanikařme a nestavme barikády. V energetice vždy platilo, že nic není černobílé a že jednoduchá vysvětlení jsou z definice mylná. Nyní, když nám v soustavě místo desítek velkých elektráren a tepláren dovádí čtvrt milionu převážně mikrozdrojů, to platí dvojnásob. I odborníci z přední linie ostatně přiznávají, že soustava se každým rokem chová trochu jinak a že i provozní vzorce, které se tvářily zaručeně, v praxi pozbývají platnosti.

Proto pečlivě analyzujme, ověřujme data proti primárním zdrojům a buďme opatrní v úsudcích. A hlavně smažme tu složku Fyjalo woctup.