Němci rekordně škrtí výrobu OZE a pálí víc plynu i uhlí než loni

Odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec podle mě vůbec není 42, ale spíš „boj proti stereotypům“. A proto to dneska uděláme úplně jinak. Položím vám hned na úvod jednoduchou anketní otázku, mnohem jednoduší než tu, se kterou pořád otravuje Douglas Adams. Potom vám ukážu několik grafů, provedu poctivou analýzu a na závěr se na to samé zeptám znovu. A zkuste, prosím, opravdu odpovídat podle toho, co si myslíte, a nenechte se ovlivnit mými blbými řečmi v titulku a sarkasmy v perexu (já vím, jde to těžko, pardon).

Němci staví soláry a větrníky, doslova jako kdyby nebylo žádné zítra. Průměrný roční přírůstek instalovaného výkonu za posledních 10 let činil 9,6 GW, za poslední tři roky pak 16,1 GW. Jen od roku 2020 přidali 64,1 GW (což mimochodem převyšuje průměrné zatížení německé soustavy a v poměru k velikosti energetiky zcela odpovídá zeleným investicím opěvované Číny).

Na reálné výrobě se to však právě od roku 2020 projevuje přinejmenším diskutabilně. Dobře vidět je to na srovnání prvních pololetí, která zpravidla přinášejí více energetické muziky než ta druhá: Za letošek jsme skoro na stejném čísle jako za rok 2020. Čili jako by se těch 64,1 GW za mnoho miliard eur vůbec nepostavilo! Mezi loňským a letošním rokem dokonce pozorujeme docela dramatický pokles výroby o 4 % (přes 4 TWh).

Je to o to překvapivější, že když vezmeme v úvahu jen soláry, zdá se býti vše sluncem zalité, a to zejména právě díky letošnímu roku.

Jenomže naopak větrníky se v první polovině letošního roku zrovna nepředřely. Oproti loňskému roku zažila jejich výroba volný pád o 18 % (13,2 TWh) a přiblížila se produkci z roku 2021!

To samozřejmě neznamená, že obnovitelné zdroje v Německu nemají žádný vliv na výrobu „svaté fosilní trojice“, tedy hnědého uhlí, černého uhlí a plynu. Mají a velký, o čemž jasně svědčí následující graf (anomální roky 2020-2022 ignorujte, ty svádějí k opravdu bizarním interpretacím typu „letos vyrábíme z fosilních zdrojů víc než před pěti lety“). Ovšem poslední meziroční srovnání poukazuje na letošní docela dramatický nárůst fosilní výroby o 13 % (8,7 TWh). Když si to rozložíme na fosilní prvočinitele, čteme u černého uhlí +36,9 % (!), u hnědého uhlí +1,9 % a u plynu +18,7 %.

Poznámka pro hnidopichy: Když si stejné cvičení střihnete i s druhými polovinami roku, dospějete k trochu jiným výsledkům, které moje závěry trochu nabourávají. Ale jen zdánlivě. Mě totiž nejvíce zajímá letošní rok a tam se čísla za druhé pololetí honí fakt blbě, když ještě neskončilo…

Zpět k tématu. Podivná čísla jsou o to více zarážející, že Němci zrovna v posledních letech mocně zabrali v rozvoji akumulace…

…a též v posilování přenosových a distribučních sítí.

Když si všechny výše uvedené grafy dáte dohromady, přivede vás to k neradostnému závěru. Navzdory tomu, že Němci dělají všechno správně až příkladně (čti: v souladu s evropskou energetickou politikou), výsledek je horší a horší. Nedalo mi to a jal jsem se pátrat po příčinách.

To první, co člověka napadne, je „nedostatek paliva“, tedy jakési zázračné slábnutí větru. Může být, vždyť tomuto přírodnímu elementu navzdory vší technologické či lingvistické snaze pořád poručit nedokážeme.

A vskutku na tom něco je. Agentura Reuters uvádí, že v první polovině letošního roku foukal vítr v celé Evropě o 4-8 % méně oproti dlouhodobému průměru a samotné Německo zažilo dokonce „nejméně větrný březen od roku 1950“.

Na druhou stranu kdo čtete můj blog pravidelně, tak máte ještě v živé paměti zázračné slábnutí slunce i větru ve Španělsku po blackoutu. A přesně tato zkušenost mě přivedla na druhou hypotézu, která se vzápětí vrchovatě potvrdila.

Připomeňme si ve stručnosti, o co jde. Německá (a až na tři výjimky vlastně skoro každá evropská) energetika se v návaznosti na příliš dostatečný rozvoj OZE a příliš nedostatečný rozvoj akumulace a sítí čím dál víc mění v systém, který střídá obří nedostatky s ještě většími přebytky. Byť ony nedostatky mají z pohledu zásobování odběratelů mnohem zábavnější potenciál (a obávám se, že o něm na podzim a v zimě ještě leccos uslyšíme), nyní nás zajímají jen ty přebytky.

Kontrolní otázka: Co dělají dispečeři v Německu, když jim hodně svítí a fouká? Stahují na minimum, co se dá, odlévají do zahraničí tolik, kolik jim ještě beztrestně projde, startují přečerpávačky, krmí baterie a prosí ředitele z velkých továren, ať najedou ty největší mašiny, i když třeba zrovna nemají odbyt. Podstatnou část těchto úkonů, pravda, vlastně aktivně neprovádějí – vyřeší je za ně trh a denní obchod, který nastaví cenové signály pro jednotlivé hodiny. Takže ve finále si většinou hrají s rozvodnami a přesměrovávají toky.

Jenomže co když se jim navzdory vší snaze nepodaří sladit nabídku s poptávkou a síť je stále přetížená výrobou z OZE? Zakřičí z okna „hrnečku, dost“? Možná taky, ale hlavně udělají tzv. redispečink. Tedy mimo jiné uměle „zaříznou“ výrobu některých solárních či větrných farem. Přestože svítí a fouká, vybrané soláry a větrníky nedodávají do sítě nic, protože by to tu síť taky mohlo jednoho krásného dne zbořit.

Musím vysvětlovat proč? Dobře, tak jen v rychlosti. Při jakékoliv nerovnováze v síti kolísá frekvence, tzn. problém je nejen nedostatek výkonu, který vede k jejímu poklesu, ale i přebytek, který vede naopak k jejímu růstu. Při déle trvajícím přetížení se tedy může stát, že tento ukazatel vyskočí výše, než by bylo zdrávo, a najednou v soustavě hrozí „španělská siesta“. Frekvenční ochrany totiž ve snaze zabránit zničení generátorů automaticky vyřadí elektrárny z provozu už při nějakých 52 Hz (klidně mě opravte, technici).

Pravda, problém s přebytkem výkonu se tím zcela jistě vyřeší, ovšem za docela vysokou cenu – najednou máte výkonu kriticky málo a s největší pravděpodobností míříte k částečnému či úplnému blackoutu.

Z výše uvedených důvodů se dispečeři čím dál častěji nejen v Německu uchylují k tzv. curtailments, nebo-li již zmíněnému krácení výroby. A data LSEG potvrzují, že zde oproti loňskému roku došlo právě v Německu k docela významnému nárůstu ze 3,5 % na 5,3 % u větrníků a na 8 % u solárů.

Pro jistotu vám to ještě přeložím do polopatštiny: V Německu museli dispečeři v první polovině roku zaříznout 5,3 % výroby z větru, což odpovídalo 3 368 GWh, a 8 % výroby ze slunce, což odpovídalo 3 461 GWh. Dohromady 6 829 GWh a jsme skoro doma, protože to už se blíží roční produkci tří, čtyř velkých uhelných či plynových elektráren! A dost nám to vysvětluje, proč výroba z OZE za první pololetí letos meziročně poklesla.

Vyšší procento krácení u solárů si osobně vysvětluji tím, že přes 40 % jich v Německu tvoří totálně neřiditelné domácí instalace, které na dálku vypnout nejdou, a které tím pádem vytvářejí ještě větší tlak na zbývající vypínatelné soláry, především velké farmy.

Nepříjemnou vlastností curtailments je samozřejmě to, že provozovatelé soustavy za ně výrobcům platí. Najděte deset rozdílů oproti mařičům, proti nimž u nás nedávno propukl tak upřímný a všeobecný mediální a „sockový“ lynč…

Server smard.de (který čtu vždy jako smrad.de, nemůžu si pomoct) uvádí, že předběžné náklady na řízení přetížení letos v Německu začaly opět dramaticky stoupat. Zatímco vloni za první čtvrtletí činily 624 milionů eur, letos už je to 855 milionů eur. To je nárůst o 37 %!

Na závěr mi ještě dovolte malý rozbor jedné konkrétní curtailmentové situace v elektronické tužce. V neděli 7. září v Německu krásně svítilo, ale spotřeba byla nízká a všechny konvenční způsoby, jak se vypořádat s přebytky, vyčerpané.

A tak dispečer řekl: Ne, totiž nein! A mezi 11:00 a 15:00 sundal výrobu solárů až o zhruba 3000 MW.

Něco podobného ve stejnou dobu provedl i s větrníky.

Pro úplnost: Do zahraničí se samozřejmě valilo přes 11 000 MW, přičemž bonusové výkony směřovaly ke „stálým zákazníkům“, jako jsou Dánsko, Norsko, Rakousko, Švýcarsko, Polsko i Švédsko. A pochopitelně i Česko.

Když to tedy shrneme, vysvětlení tristních čísel z Německa tkví ve dvou faktorech: U našich západních sousedů skutečně v první polovině roku velmi málo foukalo, zároveň tam však významně přibylo situací, které vyžadují krácení výroby z OZE kvůli přetížení sítě.

Je celkem pravděpodobné, že příští rok bude třeba zase větrnější a možná i slunečnější (nedíval jsem se do křišťálové koule, tak teď honem nevím). Výše uvedený příběh by nám však bez ohledu na to měl přinést minimálně dvě cenná poučení:

1. Bateriová úložiště a jakoukoliv další akumulaci potřebují Němci jako sůl. Ovšem nenechme se zmást – v prvním sledu by měly pomoct odstranit energetické zločiny, při nichž se odškodňuje z peněz nás všech nevýroba solárních a větrných farem! Až pak se můžeme bavit o vyhlazování cenových křivek či zmírňování špiček.

2. Až budou mít Němci nainstalován násobek aktuálního výkonu solárů a větrníků (a v řádu let se to nejspíš stane), budeme si muset vynásobit stejným koeficientem i všechny představitelné rozptyly – nepřesné prognózy, výkyvy oproti dlouhodobým průměrům apod. Jinými slovy letošní „nefouká“ bude v budoucnu násobně větším problémem než dnes, protože rozdíl reality od očekávání může být násobně vyšší.

A teď se vás zeptám znovu.