Řecku na Velikonoce hrozil blackout. Vypnulo 30× víc solárů než ČR předloni

Připadají vám ujeté české Velikonoce? Tedy svátky, při nichž dámy vygruntují a vyzdobí domácnosti, ozdobí vajíčka, nakoupí sladkosti, napečou beránka, mazance, perníčky a vánočky a dostanou za to více či méně nepřiměřený výprask od více či méně ožralých koledníků, od kterých se v přípravné fázi vyžaduje pouhé upletení trýznícího nástroje z vrbových proutků? Tak to jste ještě nepoznali řecké Velikonoce.

Na Čisté pondělí hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouští draky. Čtvrtek není Zelený, ale Rudý, a proto se vajíčka malují načerveno a pak se nesou do kostela nebo se strčí doma pod ikonu a nebo do díry uprostřed mazance. Na Bílou sobotu se před domy či kostely mimo jiné dělá brajgl, který má zahnat zlé duchy. A na Velikonoční pondělí? Zapomeňte na pomlázky a nějaké bezduché bití dam. Během mše v kostele si lidé navzájem oťukávají svá červená vajíčka a volají „Christos anesti“ (Kristus vstal z mrtvých).

V různých koutech Řecka pak dodržují nejrůznější zvyky, z nichž na stupnici podivnosti suverénně vítězí „ruketopolemos“ neboli raketová válka na ostrově Chios. Spočívá v tom, že ze dvou protilehlých kostelů proti sobě vypustí ohňostrojové světlice. Asi vás nepřekvapí, že tahle podivnost má kořeny z doby turecké okupace.

Jestlipak uhodnete, jaký velikonoční zvyk se ujal v posledních letech nejen v Evropě, ale v podstatě v celém civilizovaném světě? Malá nápověda: V roce 2023 kvůli tomu v Česku málem nastala revoluce. Jo, to bylo to slavné odpojení velkých solárních parků asi na dvě hodiny kvůli nepřesné předpovědi počasí, příliš vysoké výrobě a příliš nízké spotřebě (psal o tom před rokem třeba tenhle chytrolín tady).

Vrtá vám hlavou, proč jsou pro energetiky zrovna Velikonoce podobné drama jako zatmění Slunce či Hodina země? Skoro nikdo nejde do práce a bývá docela hezky, to je toho, vždyť je to jak normální ospalá jarní sobota či neděle, nebo ne?

Ne tak docela. Za prvé, jde o klouzavý svátek, který se každý rok koná v trochu jiném období (čti: v trochu jiných klimatických předpokladech). Za druhé, jaro je z hlediska osvitu obecně velmi nevyzpytatelné, na rozdíl od léta či zimy. Za třetí, v různých zemích se k jednotlivým velikonočním dnům přistupuje různým způsobem z pohledu pracovního režimu. Za čtvrté, pravoslavné Velikonoce se většinou konají v jiném termínu než ty katolické (běžně tak o týden dřív).

Poslední důvod je patrně nejzávažnější, protože dělá z evropské velikonoční energetiky dokonalý guláš a vybízí provozovatele sítí k tomu, aby pořídili dispečerům na pulty kvalitní křišťálové koule (Já vím, smíšená metafora, co s tou koulí v tom guláši?). Malá kuriozita. Média si většinou všímají kdejaké hovadiny, třeba kolikrát poplive trávník za jediný zápas Sparťan Qazim Laçi (to byl fiktivní příklad, snad to nikdo nevezme jako návod). Ale že právě letos vyšly pravoslavné a katolické Velikonoce na stejné dny, to si nikdo nevšiml. Přitom od první shody v roce 1583 je tato situace kvůli čím dál většímu rozdílu mezi gregoriánským a juliánským kalendářem čím dál tím raritnější a naposledy nastane v roce 2698. Už se taky těšíte?

Nevím, jak v roce 1583 a už vůbec ne v roce 2698, ale v roce 2025 to byla pro energetiky dost katastrofa. Velikonoce totiž slavili prakticky všichni, takže spotřeba byla všude velmi nízká, a zároveň soláry jely skoro všude takzvaně „na Turka“, takže celé Evropě potenciálně hrozily gigawatty nevyužitelného (a tedy velmi nebezpečného) výkonu.

Čímž se dostáváme zpět k Řecku, jehož energetici tušili už od začátku února velký špatný (možná díky těm křišťálovým koulím v guláši).

Nechme na sebe napřed dýchnout atmosféru prostřednictvím několika alarmujících titulků.

17. února 2025

26. března 2025

10. 4. 2025

Dýchlo to? Přiznám se, že tímto způsobem se snažím i předejít reakci typu „vždyť to bylo úplně v pohodě, co zas plaší“. A je mi jasné, že to nebude fungovat, protože tyto reakce se zpravidla řídí podle následující stupnice:

Teď strohá fakta bez příkras i „příošklivení“. Řecká vláda zřídila speciální energetickou pracovní skupinu a už v týdnech před Velikonocemi ji uvedla do „stavu nejvyšší pohotovosti“. Skupina složená převážně ze správců sítí musela vzít v úvahu nejen souběh pravoslavných a katolických Velikonoc, ale také meziroční nárůst OZE v Řecku z 12,5 GW na 14,5 GW, nedostatek akumulace, úbytek řiditelných zdrojů, riziko přeshraničních přetoků a skutečnost, že velké množství zejména domácích fotovoltaik distributor nedokáže odpojit na dálku.

Protože dle odhadů mohla nadprodukce elektřiny z OZE dosáhnout až 5 300 MW (což skoro odpovídá průměrnému zatížení celé řecké sítě!), energetici zvažovali leccos: snížení výroby kogeneračních zdrojů, omezení importních kapacit, vypínání na dálku vypínatelných solárů a větrníků, apel na provozovatele na dálku nevypínatelných solárů, aby pod hrozbou vysoké pokuty omezili výrobu, ale také nouzové vyřazování linek vysokého napětí, což už by znamenalo lokální výpadky elektřiny.

Protože o nedělích 6. a 13. dubna bylo v Řecku hezky, pracovní skupina příhodně využila situace k provedení jakýchsi zátěžových testů, při nichž si většinu navrhovaných opatření naostro vyzkoušela.

Jak vidno, na cvičišti bylo poměrně těžko, proto když přišly „dny D“, byla situace na bojišti pod kontrolou.

Nebudu vás dlouho napínat. O Velikonocích Řekové zařízli výrobu 30 GWh zelené elektřiny. Pro srovnání: ČEPS předloni vypnul zhruba na dvě hodiny jen nějakých 400 MW, takže reálně jsme přišli sotva o 1 GWh. Řecký problém byl minimálně třicetkrát závažnější! A taky zhruba třicetkrát dražší – zatímco české velikonoční odškodnění činilo dohromady jednotky milionů korun, to řecké v přepočtu spíše desítky milionů korun.

Přestože nejhorší scénáře nadprodukce se v Řecku nakonec nenaplnily, operátoři museli přistoupit v nejkritičtější dny (v neděli a pondělí) k avizované mobilizaci tzv. výrobců skupiny B, tedy vlastníků fotovoltaiky připojených do distribučních sítí, aby sami snížili či vynulovali výkon svých elektráren. Vzhledem k tomu, že hrozící pokuta za neuposlechnutí výzvy dosahovala od 500 do 1500 eur za megawatthodinu, neodpojitelní solárníci celkem zdvořile spolupracovali.

Nejdramatičtější situace nastala v neděli, kdy vyšlo vniveč 17,2 GWh, což odpovídalo 30 % potenciální denní výroby zelené elektřiny. Když se podíváme na hodinové řezy, zjistíme, že nadbytek výkonu kulminoval na Bílou sobotu na 2 420 MW, na Velikonoční neděli na 2 258 MW a na Velikonoční pondělí na 2 320 MW. To je ve srovnání s českými 400 MW taky celkem randál, že? Z výrobního grafu tentokrát příliš moudří nebudete, ale pozorné oko si všimne, jak jsou solární „lízátka“ v poledních časech vydatně okrájena.

Graf však sděluje naopak velmi srozumitelně něco jiného: Řecká energetika se „germanizuje“. V době, kdy svítí (případně fouká a svítí), má elektřiny na rozdávání a za ceny blízké nule, a opačném případě upadá do závislosti na dovozu a megawatthodina na řeckém spotu rázem lítá ve stovkách eur. Ostatně už v úterní špičce po velikonočních hodech zasvítilo na burze krásných 253 eur… Řecko je zkrátka plnohodnotným účastníkem balkánské cenové nákazy, o níž jsem psal nedávno.

Následující graf nám ozřejmí, proč by nás to nemělo překvapit. Řekové podobně jako většina Evropanů v posledních letech kašlou na řiditelné zdroje a rozvíjejí pouze ty na počasí závislé. Proto se energetikům rýsuje na čelech s každým dalším rokem o vrásku navíc. Příští rok přibyde minimálně jedna další – země se má totiž definitivně rozloučit s výrobou elektřiny z uhlí.

Nenechme se zmýlit, Řecko samozřejmě nebylo jedinou evropskou zemí, která o Velikonocích čelila v energetice těžkým chvílím. Třeba Rumunsko se muselo vypořádat s nejnižší spotřebou v historii a významně omezovala nejen fotovoltaiky, ale také jadernou elektrárnu Cernavodă. Francie pro změnu platila za vyrovnání přetížené sítě až 12 000 eur za megawatthodinu.

Je na čase si přiznat, že navzdory odlišným geografickým a politickým podmínkám, čelíme v Evropě velice podobným energetickým problémům. Zatímco ve studených měsících máme málo elektřiny, v teplých moc. Drahé je bohužel obojí a situace se každým rokem zhoršuje.

Vypořádat se s přebytky vypadá na první pohled jako jednodušší úkol než zabránit nedostatkům. Při podrobnějším zkoumání ale zjistíme, že populární „léky na všechno“ v tomto případě selhávají.

Posílení a další rozvoj sítí? To může pomoct při regionálně nevyvážené výrobě a spotřebě, ale když se celým Balkánem či Evropou valí výkon převyšující spotřebu, je nám to k ničemu. Flexibilita? Nahřejeme bojlery a bazény, roztočíme pračky a sušičky, roztopíme sporáky, nabijeme elektromobily a možná naženeme dělníky do továren (o Velikonocích, au…). Jednak si ale uvědomme, kolik by těch bojlerů, bazénů, praček, sušiček, sporáků, elektromobilů a dělníků muselo být, a jednak si upřímně odpovězme na otázku, zda máme svůj životní styl přizpůsobovat technologiím a nebo se mají technologie přizpůsobovat našemu životnímu stylu. Já v tom prvním pokrok prostě nevidím.

Do třetice všeho dobrého: Akumulace. Ano, ta by určitě pomohla. Ale počítejme. Kolik baterií by bylo potřeba jen na odvrácení řeckého velikonočního odpojení? Za jediný den by to chtělo „ubytovat“ aspoň 11,5 GWh elektřiny. Ve svém minulém textu o krácení výroby v britských větrných elektrárnách jsem zmínil největší bateriové úložiště v Evropě, skotský Blackhillock. Bezmála stovka velkých kontejnerů disponuje celkovou kapacitou 400 MWh. V Řecku by tedy těchto mamutů muselo vyrůst aspoň třicet… Současné ambice řeckého bateriového průmyslu jsou sice obří, ale oproti tomuto cíli sotva poloviční.

Tak nevím. Asi nás opravdu bude muset zachránit ten vodík. Ale obávám se, že dřív než v druhé polovině tohoto století to nebude. Pokud budeme i nadále dotovat výstavbu i provoz OZE, smiřme se s tím, že krácení jejich výroby se stane naprosto běžným nástrojem pro stabilizaci soustavy.