Španělsko je i energetický poloostrov. Zmrví-li si energetiku, zůstane jím

Slyšeli jste někdy o EIL? Nemyslím značku průtokového ohřívače ani železniční společnost Eurostar International Limited ani letiště v Somálsku, kam tedy nejspíš přistává tak maximálně Air Tučňák. Mám na mysli úroveň elektrického propojení (Electricity Interconnection Level). To je parametr, který udává, jak moc je daná země napojená na sousední elektrizační soustavy v poměru k velikosti vlastní energetiky.

Za tím poměrem mám dost vágní pojem, což? Klid, to je schválně. Ona se totiž několikrát měnila metodika, takže je v tom solidní guláš. Abychom do toho guláše zbytečně nezabředli, zjednodušíme to na dva grafy. Ten první „poměruje“ proti celkovému instalovanému výkonu, má trochu prošlou expiraci (data z roku 2014), avšak je kompatibilní s cíli Evropské komise dosáhnout v každé zemi EU 10 % do roku 2020 a 15 % do roku 2030. Dvě poznámky: 1) Slovo „poměrovat“ jsem si právě vymyslel a doufám, že nebude zneužito (však vy víte jak). 2) Z prvního grafu jsem odpáral prťavé Lucembursko, protože se svými 245 % probouralo díru do jeho střechy.

Druhý graf už zohledňuje bezuzdný rozvoj OZE napříč Evropou, a proto „poměruje“ proti maximálnímu zatížení v roce 2030, je o něco čerstvější, ale zase by vyžadoval stanovení nových cílů, protože ty původní jsou nesmyslně nízké.

Označil jsem vám to červeným kroužkem, tak věřím, že nemusím nic dlouze vysvětlovat. Ať už zvolíme jakoukoliv metodiku, Španělsko vychází jako jedna z nejhůře elektricky propojených zemí Evropy.

Ono taky kam byste se chtěli propojovat, když ze suchozemské perspektivy máte za sousedy pouze Portugalsko a Francii? U té Francie, pravda, slovo „pouze“ moc nesedí, protože takového souseda chcete. Půjčí vám sekačku, pohlídá vám děti, zajde s vámi na pivo, pomůže se zahradou… Aspoň teda teoreticky.

Oficiální data španělské Red Eléctrica, momentálně nejslavnějšího provozovatele soustavy v Evropě, prozrazují, že při nejlepší vůli může téct z Francie do Španělska pouze 2350 MW. To z druhé strany z Portugalska až 3300 MW, ale tam zase nemusí být vždy z čeho brát. Nejsubtilnější je spojka s Marokem, která se tradičně využívá jedním směrem (hádejte kterým).

Není divu, že když v pondělí 28. dubna 2025 v poledne čelila španělská energetika blíže nespecifikovaným obtížím (dosaďte si tam, co chcete, třeba indukované atmosférické vibrace), těžko mohla počítat s nějakou významnější pomocí ze zahraničí. Poslední předblackoutové hodnoty zaznamenané ve 12:30 hovoří o čistém exportu ve výši 3 003 MW, z toho 2 119 MW putovalo do Portugalska a 884 MW do Francie. Ano, následně se toky mezi Španělskem a Francií otočily a galský kohout španělskému býkovi dost pomohl, ale to už je jiná story.

Z výše uvedených dat vyplývá, že Španělsko je z energetického hlediska téměř ostrovním systémem. Využiji příležitosti, která se přímo nabízí, a dovolím si do novinářského žargonu zavést další novotvar „energetický poloostrov“. Díky analogii s geografickým poloostrovem by se to mohlo ujmout, protože přesně tento typ pozoruhodných souvislostí mají novináři rádi. Tak ne, no…

Ve svém minulém textu o španělském blackoutu jsem si dával hodně velký pozor, abych nespekuloval o skutečných příčinách výpadku. Zároveň jsem ale upozornil na to, že země si na blackout rozhodně sama zadělala. Dopustila totiž, aby její síť běžela s extrémně nízkou setrvačností, tedy s nízkým výkonem klasických elektráren s velkými turbínami. Tím se stala náchylnou k rozsypání. Prostě když vyrazíte v podzimní plískanici na procházku v kraťasech a bez deštníku, je dost pravděpodobné, že se vrátíte s mokrým nosem a hned příští den ulehnete s obávanou chlapskou nemocí začínající na písmeno R.

Objevují se spekulace, že kdyby mělo Španělsko silnější EIL (hlavně do Francie), posílilo by to i jeho setrvačnost a Alejandro by nemusel stát v pondělí frontu na svíčky. Na druhou stranu zaslechl jsem i opačný názor, že posíleným vedením by se ochotněji kaskádově šířily i problémy a Španělsko by naopak mohlo poslat do tmy celou kontinentální Evropu… Čili tu frontu na svíčky by rázem stál také François, Hans a možná i Vašek.

Tento graf vás asi nepřekvapí. Španělsko minimálně od roku 2014 rozvíjí prakticky výhradně jen větrné a solární zdroje. Vše ostatní upadá jak forma pražské Sparty od postupu do Ligy mistrů.

Na jednu stranu tu tedy máme velmi omezenou propojovací kapacitu, na druhou stranu rozsáhlou integraci OZE a na třetí stranu postupné umírání klasické energetiky alias zdrojů setrvačnosti (respektive její stále nižší a nižší využívání, ale o tom až za chvíli). To je kombinace jako pizza a ananas, smoking a sportovní boty nebo Saša s Luďkem na jedné kandidátce…

Španělsko si dlouhodobě uvědomuje alespoň to, že s těmi sítěmi by mělo něco dělat. Ono si toho teda možná uvědomuje i víc, ale ty sítě jsou jediné v souladu se směřováním unijní energetické politiky.

Nejpozději do roku 2028 by měl být hotový nový podmořský kabel pod Biskajským zálivem, který umožní navýšit spojení s Francií až na 5 000 MW.

Posiluje se také infrastruktura na druhé straně u Portugalska, a to přibližně o 1 000 MW.

Kdybych byl španělským energetikem, upřímně řečeno bych byl docela rád, že v obou případech už se staví. Už na současné výměně toků s Francií se totiž ze strany Španělska projevují jisté „německé manýry“: Když nám svítí nebo fouká, zaplavíme vás elektřinou zadarmo, ať už o to stojíte nebo ne. A když nám nesvítí a nefouká, vykryjeme si špičky z vašeho jádra, však vám ho neubude…

Čímž se dostávám k pointě. Prakticky všichni velcí evropští exportéři elektřiny (kromě Francie také Norsko a Švédsko) mají už plné zuby tohoto chování a usilují o omezení či rušení stávajících kabelů, rozhodně odmítají výstavbu nějakých nových a případně požadují po sousedech, aby se podíleli na rostoucích síťových nákladech.

Pozor, teď přijde pro někoho možná překvapivá informace. Navzdory orientaci na OZE Španělsko zatím ani náhodou není v roli Německa, Dánska či Velké Británie. Díky stále ještě dostatečné kapacitě stabilních elektráren je totiž jeho zdrojová základna v naprostém pořádku! Posuďte sami: Španělé pokryjí řiditelnými zdroji s prstem v nose průměrné zatížení a s využitím vodních zdrojů celkem na pohodu i to maximální.

Jenomže to se může už celkem brzy změnit. Pokud se Španělsko už letos rozloučí s uhlím a do roku 2035 i s jádrem, průměrné zatížení pokryje bez vody s odřeným nosem (bez prstu v něm) a to maximální už bude i s vodou celkem výzva (nezapomínejme, že nikdy nelze využít celou instalovanou kapacitu – něco je v odstávce, něco v regulaci atd.).

Čili Španělsko potřebné kapacity má, jen je nevyužívá, protože pouští do mixu stále více a více obnovitelných zdrojů. V tom se dost liší třeba od Německa, které dělá to druhé, aniž by mělo to první. Dalším rozdílem je cenová hladina. Na Pyrenejský poloostrov proudí plynovodem Maghreb levný plyn z Alžírska, takže Španělé ani Portugalci v podstatě žádnou energetickou krizi v letech 2022-2023 nezažili a nechápou, o čem se to v Evropě furt bavíme… Ze stejného důvodu se ani při Dunkelflaute nekoná nic jako cenová nákaza, to však nic nemění na tom, že francouzské sítě jsou i ze západní strany zatěžovány víc a víc.

Závěr je zřejmý. Pokud se chce Španělsko zbavit pozice jedné z nejhůře elektricky propojených evropských zemí, musí si dát energetiku do pořádku, jinak se s ním sousedé (hlavně Francie) nebudou kamarádit a žádné další propojky se stavět nebudou. Co to znamená dát do pořádku? Vlastně nic extra. Udržet co nejdéle jádro a pomalu začít chystat nové bloky. Pečovat o stávající plynovky a postavit pár nových. Maximum investičního úsilí věnovat akumulaci. A velmi rozvážně pokračovat v rozvoji obnovitelných zdrojů (v podstatě na úrovni náhrady za vysloužilé zdroje).

Prostě by Španělům mělo bohatě stačit, když si tu energetiku nezmrví. Zdravý základ zatím mají.