Článek
Všechno kolem vás utichne, zůstane jen tiché šplouchání vody a pocit absolutního bezpečí. Jenže hned pod vodní hladinou, v tom samém temném smaragdu, které lidské oko neprohlédne, se něco pohnulo.
Nebyl to žralok. Žádná trojúhelníková ploutev protínající hladinu za zvuků filmové hudby. Toto nebezpečí je tišší, zákeřnější a připlouvá bez varování. Zezadu.
Slatine, idylická pláž na chorvatském ostrově Čiovo. Voda je tu tak průzračná, že vidíte každý kamínek na dně. Žena se poklidně vznáší jen pár metrů od břehu, v místě, kde by ani dítě nečekalo žádnou hrozbu. Voda jí sahá sotva po hrudník.
Najednou se klidná hladina rozvlní. V hloubce se rýsuje velký, masivní obrys. Žádný rychlý šíp, ale těžkopádný stín. Svědek na břehu si v první vteřině myslí, že jde o obří chobotnici. Než ale stihne vykřiknout, ticho protne otřesný lidský výkřik. Během jediné sekundy se tyrkysová voda zabarví do ruda.
Obluda z hlubin zničehonic zaútočila. Připlula zezadu, vynořila se a vnořila svoje čelisti do nechráněných zad koupající se ženy. Zbraň, kterou tlakem drtí schránky mořských ježků a krunýře krabů, se zatne do lidského masa. Rána o průměru přes deset centimetrů okamžitě krvácí, tkáň kolem modrá. Ženin manžel ji v šoku rve z vody, zatímco útočník – téměř metrákový tvor – neústupně pokračuje k mělkému břehu.
Lidé na pláži v panice vybíhají z vody. Zvíře z moře museli muži doslova násilím vytlačit zpět do hlubin, aby ochránili ostatní. Co to bylo za stvůru? Žádné monstrum. Byla to kareta obecná – jen mořská želva.
Mořské želvy máme všichni spojené s dokumentárními snímky. Jsou to dojemní, nádherní tvorové, kteří plachtí oceánem a v očích mají tisíciletou moudrost. Jenže příroda má i svou druhou, temnější tvář.
Kareta obecná není roztomilý mazlíček. Je to tvor vybavený ostrým rohovinovým zobákem a neuvěřitelně silnými svaly v čelistech. Experti varují, že stisk její tlamy dokáže bez problémů zlomit lidský prst nebo vytrhnout kus tkáně. A co je na tom všem nejdivnější? Želvy by měly být plaché. Měly by před člověkem utíkat do hlubin. Jenže v Chorvatsku se něco změnilo.
Nešlo o ojedinělý incident. U Trogiru se obří želva vynořila hned vedle otce, který v náručí držel své šestiměsíční miminko. Jen díky bleskové reakci a útěku na břeh nenastal nejhorší scénář. A v oblastech okolo Kaštely se tyto útoky staly mrazivou rutinou. Želva – podle všeho stále ten stejný jedinec – se zničehonic objeví na pláži, bez jakékoliv provokace připlave k plavcům zezadu, kousne a zmizí v hlubině.
