Článek
Česká republika, jako každý jiný člen Evropské unie, má právo a vlastně i povinnost nominovat svého zástupce do Evropské komise. Tato pozice je klíčová nejen pro prosazování evropských zájmů, ale také pro reprezentaci členského státu. V posledních letech se často objevuje otázka: Potřebuje Česká republika „silného“ eurokomisaře? A co to vlastně ve svých dopadech znamená mít „silného“ eurokomisaře?
„Silný“ eurokomisař je obvykle vnímán jako osoba s vysokým vlivem, schopností prosadit zájmy svého státu a s respektem mezi kolegy. V praxi to znamená mít eurokomisaře, který se umí orientovat v komplexní struktuře EU, má dobré diplomatické schopnosti a je schopen vyjednávat kompromisy prospěšné nejen pro EU jako celek, ale také pro Českou republiku.
Připomeňme mladším čtenářům, že „českými eurokomisaři“ zatím byli – P. Telička, Vl. Špidla, Št. Füle, a nyní V. Jourová. Kdo bude další?
Slouží celé EU, ne jen své zemi
Je důležité si však uvědomit to nejpodstatnější. Eurokomisař ex lege slouží celé EU, nikoliv pouze svému vysílajícímu státu! To si prosím podtrhněte dvojitou červenou vlnovkou.
Tento princip je zakotven v zakládacích smlouvách EU, které stanovují, že komisaři musí jednat v obecném zájmu Unie a nesmějí přijímat pokyny od žádné vlády ani jiných subjektů. Tento fakt by měl být brán v potaz při výběru kandidátů a při očekávání, co může český eurokomisař reálně prosadit.
Na koho chce Česká republika dělat „machry“?
Ergo kladívko, přání mít „silného“ eurokomisaře často vychází z národní hrdosti a snahy ukázat ostatním členským státům, že i relativně malá a chudá země může mít významný vliv na evropskou politiku.
Je však tato snaha realistická a hlavně přínosná? Není lepší zaměřit se na hledání kandidáta, který bude schopný konstruktivně přispívat k celkové evropské politice a zároveň nepřímo podporovat zájmy České republiky tím, že bude dobře plnit své povinnosti v rámci komise?
Reálné možnosti vlivu
Česká republika (resp. česká vláda, která eurokomisaře navrhuje) by měla mít více na paměti, že vliv eurokomisaře nezávisí pouze na jeho osobních kvalitách, ale také na portfoliu, které je mu přiděleno. Některé oblasti mají větší strategický význam než jiné a možnost prosadit se v těchto oblastech může být limitována i v případě velmi schopného kandidáta. Je proto důležité realisticky hodnotit, jaký druh vlivu může být dosažen a jakými prostředky.
Závěrem – pracanta, ne trafikanta!
Potřeba „silného“ eurokomisaře by neměla být motivována snahou dělat „ramena“ na evropské scéně, ale spíše snahou o efektivní a konstruktivní přispívání k fungování EU. Prostě dělat něco pro všechny, nejen pro náš „fialový Kocourkov“. A hlavně by to neměla být trafika pro nějakého vysloužilého politika či političku.
Silný eurokomisař by měl být schopen jednat v zájmu celé Unie, přičemž jeho práce by měla nepřímo prospívat i České republice.
Sečteno - spíše než hledat kandidáta, který bude dominovat evropské politice, by Česká republika měla hledat takového, který bude respektovaný a schopný spolupracovat na dosažení společných evropských cílů.
Vládo, hledej člověka pokorného, pracovitého, zkušeného a odborně zdatného, ne populistu či miláčka médií. A toho jim pak navrhni na post eurokomisaře. Eurokomisař má být více týmový člověk práce než arogantní (pardon sebestředný) politik nebo politička.
Pojďme ukázat, že nám na Evropě záleží!
(autorský text, psáno modifikovaně pro LN)
