Článek
Dědeček Martin, stár sedmdesát jedna let, se rozhodl vypravit na dobrodružství do Prahy. I když žil skoro celý svůj život v malé vesničce u Olomouce, stále toužil poznávat nová místa a zkoušet nové věci. Když mu vnuk Filip daroval k narozeninám poukaz na thajskou masáž v centru Prahy, kde studoval, Martin se rozhodl, že je ten pravý čas vyrazit do víru velkoměsta.
Po cestě vlakem do hlavního města si Martin nemohl nevšimnout, jak je Praha rušná a plná turistů. Přestože byl zvyklý na klidné ulice Olomouce, měl pocit, že ho to město přitahuje. Když úspěšně dorazil labyrintem pasáží do asijského masážního salonu nedaleko „Václavského Václaváku“ , byl překvapen, jak příjemně a útulně to tam vypadalo. Přivítala ho mladá cizokrajná masérka s úsměvem a nabídla mu bylinkový čaj, aby se „moravské senior“ náležitě uvolnil.
Martin nikdy předtím na thajské masáži nebyl, a tak byl trochu nervózní. Masérka ho ujistila, že to bude příjemný zážitek. Jakmile začala masáž, Martin se skutečně cítil, jako by se vznášel na obláčku. Svaly, které byly ztuhlé a unavené, se pomalu začaly nevídaně uvolňovat.
Bohužel, v okamžiku, kdy se masérka přesunula k jeho šíji, došlo k nehodě. Náhodou zavadila o stolek, kde měl Martin odložené své brýle, a ty s tichým křupnutím spadly na podlahu. Masérka se hned omlouvala a sbírala střepy, ale Martin věděl, že jeho staré brýle už nic nezachrání.
Strašná cesta bez brýlí
Po masáži, která byla jinak skvělá, se Martin pokoušel najít cestu na vlakové nádraží. Bez brýlí, měl šest dioptrií, však viděl jen rozmazané obrysy lidí a budov. Bloudil ulicemi Prahy a každou chvíli se ptal kolemjdoucích na cestu, ale kvůli špatnému zraku nedokázal skoro rozpoznat ani směr, kterým ho posílali.
Nakonec si jeho zmateného pohybu všimli strážníci městské policie. Přistoupili k němu a s důstojným metropolitním úsměvem se zeptali, jestli nepotřebuje pomoc.
Martin, i když trochu rozpačitý, přiznal, co se stalo, a vysvětlil svou situaci. Policisté byli velmi ochotní a navrhli, že ho doprovodí až na hlavní vlakové nádraží. Dokonce ho bez ztráty kytičky „protáhli“ i vysoce obávaným parkem před nádražím, zvaným trefně Sherwood, kde se scházejí feťáci a bezdomovci z celé střední a východní Evropy, a kam se bojí chodit i jinak nebojácní pražští pirátští radní, natož hodní dědečkové ze střední Moravy.
Přátelští strážníci
Cestou se Martin se strážníky zapovídal. Vyprávěl jim o svém životě v Olomouci, o tom, jak po dvaceti letech navštívil Prahu, a jak se vlastně rozhodl vyzkoušet něco nového. Strážníci mu na oplátku vyprávěli o svých zážitcích z práce v hlavním městě. To byly historky, to bude mít Martin (zvaný Tvarůžkové rogalo) doma co vyprávět.
Když konečně dorazili na nádraží, Martin jim vděčně poděkoval. I když byl den plný nečekaných zvratů, Martin věděl, že na něj bude dlouho vzpomínat.
Paradoxně díky nehodě s brýlemi měl šanci poznat laskavost cizích lidí a zažít dobrodružství, o kterém bude moci vyprávět svým přátelům a vnoučatům v Olomouci a blízkém okolí.
Za několik hodin šťastně dorazil domů, kde si ihned nasadil náhradní brýle!
A tak vše dobře dopadlo.
