Článek
Píšeme rok 1998.
Pan Jaroslav, právník na penzi, byl vždycky člověk plný energie. Bylo mu 76 let, ale stále měl chuť do života a touhu zkoušet nové věci.
Žil v pěkně zařízeném třípokojovém bytě s terasou v centru statutárního městečka Brna. Každé ráno se probouzel, což i to samo o sobě bylo a je pro většinu jeho vrstevníků úspěch. Navíc se„advokát na vejminku“ probouzel se smíchem na tváři a nehraným nadšením do dalšího dne. Liboval si také, že nemusí již do práce.
Jednoho dne, když procházel ulicemi Brna, si pan Jaroslav povšiml nově otevřené posilovny.
Byl to na tu dobu moderní podnik s výhledem do parku a na hospodu. To se Jardovi zalíbilo. Náš pan Jaroslav se rozhodl, že to bude jeho další seniorské nespoutané dobrodružství.
Poprvé v posilovně!
Zakoupil si rovnou půlroční předplatné a poprvé vkročil do báječného světa posilování. Recepční, která tehdy ještě ručně vypisovala Járovu přihlášku, nechtěla ani věřit jeho roku narození.
Prvně si dokonce myslela, že hodný dědeček jde koupit permanentku vnukovi k narozeninám či Vánocům. Vnučce nikoliv v těch časech, ženy tolik neposilovaly jako dnes. Panta rhei.
Nový svět
Bylo to pro Jaroslava něco úplně nového. Potkal svérázného trenéra Jirku (který měl přezdívku Švéd) , který se mu ochotně věnoval a pomáhal mu s cvičením. Pan Jaroslav se učil, jak správně používat jednotlivé stroje a správně provádět jednotlivá cvičení.
Ergo kladívko, brzy se začal cítit naprosto skvěle.
Jistě občas ho něco zabolelo, a to více než jiné o 40 nebo 50 let mladší cvičence, ale nevzdal to! Ostatně jinak bychom o něm dnes nepsali.
Brzy se Jarda stal známou tváří v posilovně. Lidé z posilovny si ho oblíbili pro jeho neskutečné nadšení, smysl pro humor a nespoutaný životní optimismus. Občas i někomu zdarma udělil právní rady, čímž jeho popularita v středobrněnském"gymu" rostla a rostla.
Zkrátka a dobře stal se inspirací pro ostatní sportovce a fitnessáky. Ačkoli jak již víme, nebyl nejmladší, vždycky se snažil překonávat sám sebe a zlepšovat se.
JUDr. Jarda se cítil silnější, zdravější a dokonce i šťastnější než kdy předtím. Dokonce to předčilo i jeho zážitky z roku 1989, kdy pomáhal svrhnout nenáviděný komunistický režim a v tom revolučním zmatku si našel i dvacetiletou milenku, která jej pak však opustila při tom chaosu při dělení československé federace.
Každodenní rituál
Jeho čas strávený v posilovně se stal nedílnou součástí jeho každodenního rituálu, který ho naplňoval radostí a vděčností.
Ačkoli mohl být pro jiné cvičence skoro dědečkem, stal se jedním z nejvíce inspirativních návštěvníků brněnské posilovny. Dokonce o něm napsali i lokální noviny, do kterých přispíval synovec majitele předmětné posilovny.
Jeho příběh ukázal ostatním, že věk není překážkou a že je vždy možné začít znovu a dosáhnout svých cílů, pokud máte opravdové odhodlání!
