Článek
Na úvod si dovolím citovat z programového prohlášení vlády České republiky: „Budoucnost naší země závisí na vzdělání našich dětí. Vzdělávací systém musí využít potenciál kvalitních učitelů, musí vytvořit prostor pro rozvoj znalostí, dovedností a kompetencí žáků a studentů, a to vše v moderním obsahu a prostředí. Vzdělávací systém musí umět pomoci těm nejslabším, stejně jako podpořit talenty.“ (https://vlada.gov.cz/cz/programove-prohlaseni-vlady-193547/) Jsou to krásná slova. Mám ale dotaz. Jak k tomuto vládnímu programu přispívají aktuální návrhy ministerstva školství? Je vzdělávání pro naši vládu skutečnou prioritou? Chce nebo nechce vláda pomáhat českému školství? Shrňme si fakta.
Začnu tím, čím si ministerstvo školství myslí, že pomohlo:
1. Platy učitelů poklesnou (to není překlep) na 130% průměrné mzdy z předloňska.
2. A konečně máme digitální přihlašovací systém na střední školy, říká se mu, a to oficiálně, DiPSy.
Přidám komentář:
Ad 1) Pročpak asi nedochází k úpravě platových tabulek, ale ono „navýšení“ směřuje do nenárokových složek platu? Tedy buď do osobního ohodnocení, mimořádných odměn nebo do složky „opravdu nemáš nárok“. Tabulkové platy uklízeček nebo pomocných kuchařek jsou ve školství docela hluboko pod minimální a zaručenou mzdou. Proč takové tabulky, které nelze použít, existují? Nechápu, vy ano? A z jakých prostředků dorovnají školy takové platy alespoň na zákonné minimum? Správně, z onoho „navýšení učitelům“. Bývalý ministr školství Plaga odhaduje, že platy učitelů budou asi na 110 % průměrné mzdy, za něho byly na 127 %…
Ad 2) Tak hurá! Snad bude funkční. Doufám, že Tinky Winky, Laa Laa a Po případně Dipsymu pomůžou.
A nyní to stěžejní, čím ministerstvo nepomáhá:
1. Ministerská snaha o snížení PHmaxů, tedy maximálního počtu hodin, které smí škola odučit. Dotkne se třetiny škol, jenom. A podle ministerstva zůstane zachována možnost dělení hodin, vyplývající z Vyhlášky č. 2005/48 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky. Přeložím to: na výuku jazyků smí být ve skupině maximálně 24 žáků, v ostatních hodinách 30, s povolením zřizovatele až 34. V těchto počtem se bude přímo luxusně pomáhat jak těm nejslabším, tak i talentům. To chceme? Tam směřujeme?
2. Malá podpora změn ve školství. Pokud máme učit jinak, moderně, inovativně, mělo by se o tom mluvit. Přijde mi, že podpora změn přichází mnohem více ze strany nadací velkých firem či od osobností, nežli od státu. Proč neběží v televizi klipy o nutnosti změn ve vzdělávání, natočeny byly, a to i s podporou ministerstva. Příklad? Třeba https://menimeosnovy.cz/.
3. Stávající forma inkluze. Ano, Česká republika prohrála u Evropského soudu pro lidská práva v roce 2007 kauzu „D. H. a ostatní proti ČR“. Rozsudek potvrdil, že romští žáci končili ve zvláštních školách, i když se měli vzdělávat v těch běžných. Ano, Česká republika je kvůli této diskriminaci pod dohledem Výboru ministrů při Radě Evropy. V naší škole byla v roce 2017 jedna asistentka pedagoga, dnes jich máme 13. Některé opravdu potřebujeme, některé opravdu ne. Tak co s tím? Zatím to vypadá, že nic. S inkluzí souvisí i nákup mnoha pomůcek, často zbytečných, ale předepsaných poradnou. Tady peníze tečou proudem.
Jistě bych mohl pokračovat. Spíš mě zaráží, proč vláda přímo nabytá lidmi ze školského prostředí, vzdělávání spíše pošlapává. Odešli tito ministři ze školství ve zlém? Proto jsou, plni zášti ke školám, v politice? Nebo mají pocit, že by byli, jako bývalí pedagogové, nařknuti z podjatosti, pokud by za vzdělávání, za lepší, moderní školství, lobbovali? Ať je to tak nebo tak, rok 2023 moc optimismu do českých škol nepřinesl. Bude ve vzdělávání někdy líp? Nebo už bylo?
