Hlavní obsah
Názory a úvahy

Jak ministr brzdí školy

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Petr Kopřiva

projektová výuka

Opravdu chceme změnit české školství? Vytváří ministerstvo vhodné a spravedlivé podmínky pro progresivní a inovativní školy? Je vůbec Strategie 2030+ v českých poměrech realizovatelná? Posuďte sami.

Článek

„Ať žije průměrnost!“ Tak na mě působí slova ministra školství Beka, když obhajuje snižování maximálního počtu hodin, které ministerstvo školství školám proplatí. „Základní školy využívají možnosti proplacení hodin výuky v průměru na 92 %, tak snížení maxima na 95 % současného stavu bude jistě únosné.“ Pronesl pan ministr na setkání se zástupci škol a samospráv v Liberci. Žáků ubývá, tak nechápe, proč by mělo přibývat učitelů. A navíc státu chybějí peníze, tedy na školství určitě. A ministr musí brzdit rozjetý vlak školství, aby nenastal náraz do zdi a systém se finančně nezhroutil, hasí požár, který nezpůsobil, ale nelituje se.

Ministerstvu školství je vytýkán chaos, zmatečnost a nekoncepčnost při jednání a komunikaci nejen se školami. Ale koncepce tu přeci je! A podpořená napříč politickým spektrem! Mám na mysli Strategii 2030+. Možná by stačilo, aby se touto svou vlastní koncepcí ministerstvo řídilo. A hlavně zavádělo změny, které strategický dokument ohlašuje. Jak to myslím?

Nejprve se vrátím ke snížení maximální počtu hodin, na které škola dostane finanční prostředky. Snížení tohoto maxima valná část škol vůbec nepocítí, pravda, ačkoliv smutná. Jsou to školy, ve kterých se učí, když to zjednoduším, jako za krále Klacka. A pak je tu skupina škol, které se právem mohou cítit ukřivděné! Provinily se progresivním a inovativním přístupem k výuce. Hanba jim! Proč dělaly, co se po školách požaduje, jak ze strany ministerstva, tak školní inspekce? Proč uváděly v život záměry popsané v oné Strategii 2030+? Vždyť to stojí tolik peněz! Tandemy, skupinová výuka, projekty, malé skupiny na jazyky, CLIL, integrovaná výuky, práce s nadanými žáky a další novoty! To díky takovým školám roste počet učitelů! A učitelé jsou v takových školách skvělí a kvalifikovaní. A teď budou někteří z nich dokonce i propuštění. Takový je život a ministr Bek, každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. A muselo by to tak být, kdyby se ministerstvo řídilo vlastní strategií?

Zaměřím se pouze na dvě oblasti. Začnu odklady školní docházky. Jsou drahé. A máme jich v republice rekordně moc. Na podzim vyplynulo z dat České školní inspekce, že odloženou povinnou školní docházku má 23,3 procenta dětí. Nejvíc v Evropě. V Německu jsou to 2 %. O tomto problému se ví dlouhodobě. Drahé je, když dítě chodí do školky a školy o rok déle, nežli by mohlo, což sebou nese náklady. A má to i další ekonomicky nevýhodné souvislosti. Proč tedy problém není vyřešen? Snad to není proto, že by se úsporný efekt neprojevil okamžitě. V současné době ministerstvo školství přichází s dokonce čtyřmi variantami řešení vysokého počtu odkladů povinné školní docházky. Sláva. Držme jim palce, aby alespoň jeden z návrhů prošel legislativním procesem a hlavně, aby fungoval. Škoda, že k nápravě nedošlo mnohem dříve, třeba by se nemusela snižovat míra odučených hodin…

Druhá oblast rovněž souvisí s rekordem pro naši zemi. Česká republika má nejvyšší počet škol vzhledem k počtu obyvatel v Evropě. Celá jedna čtvrtina škol má méně nežli 50 žáků. A to je opět velice drahý luxus. Asi žádná vesnička nechce přijít o svoji školu. Většinou nabízí téměř až rodinné prostředí, příjemné klima a velice mnoho dalších pozitiv. Ale máme na to? Rakousko, Finsko a další bohaté země si takový přepych nemohou dovolit. My ano? Nařízení vlády č. 123/2018 Sb., které v příloze stanovuje maximální počet hodin výuky financovaný ze státního rozpočtu, je k těmto malinkým, milým a příjemným školičkám výrazně štědřejší než ke školám běžným. Strategie 2030+ tento problém řeší. Ministerstvo školství o něm moc dobře ví, pan ministr tuto skutečnost kritizuje, a tím vše končí. Opatření proti takovým školám by byla velice nepopulární. Spojování, rušení, brr. A tak se těmto pro státní rozpočet drahým školám v rámci dohadovacích řízení s kraji doplatí chybějící prostředky na nepedagogické zaměstnance, které se panu ministrovi a vládě podařilo dodatečně uvolnit. A tím se stanou ještě dražšími. Ostatní školy ostrouhají. Už nedostanou nic. Aby zaplatily uklízečky, kuchařky či školníky, „efektivně“ na ně použijí peníze původně určené pro učitele.

Co z toho všeho vyplývá pro učitele? Běžte učit na vesnice. Co z toho vyplývá pro školy? Rozdělte se na co největší počet školiček, bude to výrazně výhodnější. Nebo by se všichni, ale opravdu včetně ministerstva školství, měli držet platné strategie? Asi to souvisí s otázkou, jak moc chce ministerstvo školství „tlačit“ na realizaci i Národní ekonomickou radou vlády doporučovaných změn v českém školství. Popsány jsou hezky. Dostanou tedy školy, které již změny realizují, učí moderně, nějakou podporu od státu? Je problematika potřeb změn v našem školství dostatečně prezentována a vysvětlována konzervativní části veřejnosti? Proč nejsou kampaně, jako třeba Měníme osnovy (https://www.menimeosnovy.cz/), více medializovány? Proč v kampani zveřejněné klipy natočené s řadou osobností z naší země nevysílá třeba Česká televize? Věřme, že nakonec se vše jistě povede a bude to dobré. Pokud to není dobré, znamená to, že ještě není konec…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz