Článek
Ministr školství Bek představil minulý týden 5 návrhů, které bude prosazovat při finalizaci revize školního vzdělávacího programu pro základní školy. Dovolím si je připomenout:
1. Angličtina povinná od 1. třídy, možná již od posledního roku mateřské školy.
2. Druhý jazyk povinný od 6. třídy, školy by musely nabízet alespoň jeden z výběru němčina, francouzština a španělština.
3. Zvýšení požadované úrovně v 9. třídě u angličtiny z A2 na B1.
4. Při revizi vzdělávacích programů pro střední školy zajistit odpovídající nabídku druhých cizích jazyků na všech školách.
5. Zvýšení požadované úrovně znalosti cizího jazyka u maturity na B2.
Je jistě skvělé, že se pan ministr angažuje v dokončování mnohými toužebně očekávané a společensky potřebné revize školního vzdělávacího programu pro základní školy, ačkoliv by se mu dalo vytýkat, že svým nástupem do čela resortu školství způsobil její minimálně roční odklad. Návrhy ministra školství vyvolaly řadu reakcí a komentářů, přidám i svůj, a to i z pohledu školy, ve které působím. Věnovat se budu ale jen návrhům, které se týkají anglického jazyka.
Ve společnosti, alespoň v to doufám, panuje většinová shoda na tom, že umět anglicky je v dnešní době pro úspěšné fungování v integrovaném světě téměř nutností. Zodpovědně se tedy k výuce angličtiny musí postavit i školy v čele se svým ministerstvem. Posílit koncepčně roli anglického jazyka jako vyučovacího předmětu mělo sice ministerstvo školství již dávno, ale buďme rádi, že se o to snaží alespoň současný ministr, když se to nepovedlo za jeho předchůdců. A má minimálně 3 spojence.
Tím prvním jsou samotní žáci. Všimli jste si, kolik anglických frází a slov proniká do jejich běžných rozhovorů jinak vedených v češtině? Angličtina mládež většinově baví, sledují anglicky mluvené filmy a seriály, hrají v angličtině počítačové hry. Když byla v naší škole Česká školní inspekce, do hodin angličtiny se podívat nechtěli, protože podle jejich poznatků je to velice často ten žáky nejoblíbenější předmět a chovají se při něm jinak než v ostatních hodinách.
Druhým silným spojencem jsou zákonní zástupci. Ti zodpovědní. Chtějí pro své děti zcela logicky to nejlepší a k tomu nejlepšímu řadí znalost cizího jazyka, nejčastěji anglického. Často jim nestačí školní výuka, platí svým dětem hodiny navíc, ať už formou kroužků, soukromých doučování či konverzací s rodilým mluvčím. Věřím, že budou podporovat myšlenku pana ministra v posílení role anglického jazyka ve školách.
Třetím spojencem jsou ty školy, které na povel ministerstva nečekaly, protože nemusely. Neptaly se, kdo to zaplatí, kdo sežene učitele jazyků, prostě se postaraly, protože je pro ně téma výuky cizích jazyků důležité. Současná legislativa školám poskytuje značnou volnost. Základním tedy určitě. Existuje určitý počet hodin, o kterých rozhodne každá škola sama, k výuce jakého předmětu je použije. Jmenují se disponibilní. A jsou i další cesty. Jak to funguje v naší škole?
Anglický jazyk mají žáci v první a druhé třídě jednu hodinu týdně. Protože to není mnoho, pracovní činnosti v těchto ročnících vedeme metodou CLIL, v hodině jsou dvě paní učitelky, jedna z tohoto tandemu, třídní učitelka, mluví česky, Ta druhá pak pouze anglicky. Děti brzy rozumí oběma. Od třetí do páté třídy poskytujeme žákům tři hodiny angličtiny týdně. Výuka probíhá na celém prvním stupni moderní metodou Wow!English. Na druhém stupni máme opět tři hodiny angličtiny a hodinu buď občanské nebo rodinné výchovy metodou CLIL v tandemu v každém ročníku, k tomu se ale současní šesťáci v deváté třídě dočkají čtyř hodin angličtiny, a to díky zavedení integrované výuky přírodovědných předmětů, čímž onu přidanou hodinu získáme. Snažíme se hledat i další cesty k podpoře využití jazyka, třeba mezinárodní spolupráci s využitím různých dotačních titulů. Nebo žáci v hodinách prostřednictvím IT prostředků komunikují třeba s kamarády ze Švédska nebo naposledy z Keni. Nejsnaživější osmáci a deváťáci dosahují úrovně B2. Tak proč na stejné úrovni nemohli být maturanti?
Věřím, že řada škol pracuje obdobně. Někdy mám pocit, že než proběhnou revize a změny pod taktovkou ministerstva školství, jsou již nedostatečné nebo dokonce zastaralé. Ale my nemáme čas ztrácet čas. A to ani v jazykové přípravě žáků, budoucnosti národa. Proto je velice dobře, že máme ve školách možnost nečekat, až někdo rozhodne za nás. Ve zmiňované revizi se počítá s mnohem vyšším počtem disponibilních hodin, které umožní profilaci školy a zohledňování zájmů žáků. Třeba i v oblasti výuky cizích jazyků.
