Článek
Každý si nepedagogické zaměstnance škol můžeme představit úplně jinak. Uklízečku s hadrem v ruce mlátící všechny kolemjdoucí, jež se nepřezuli, nevrlou osobu, která na nikoho nepromluví. Nebo milou vstřícnou paní, která vždy všem vyjde vstříc, najde dětem ztracené klíče či pofouká bolístku. Kuchařku kydající UHO na cosi, co mělo být knedlíkem, řvoucí na děti, které zapomněli čip, nebo dokonce na takové, které její specialitu kuchyně nedojedli! Jiní si vybaví snaživé hodné paní kuchařky, kterým záleží na chuti a podobě jimi podávaných jídel, zajímají se, co vlastně děti mají rády a hlavně vše řeší s úsměvem a nadhledem. Podobně to bude se školníky, někteří budou nerudní drsoni, jiní zase odborníci na práce všeho druhu, další se zase mohou vyznačovat snahou o získání superschopnosti neviditelnosti. Prostě jsou nepedagogové dobří i špatní. Tak je tomu ve všech profesích.
Mám čím dál tím silnější pocit, že ti pánové nahoře, kteří rozhodují o tom, jak to bude s platovým ohodnocením nepedagogických zaměstnanců škol a vůbec celkově s jejich postavením ve školách, s nimi mají právě tu špatnou zkušenost a z ní vyplývající představu o tom, jací nepedagogové jsou. A nyní se jim vysmívají, či dokonce mstí. Jak jinak, nežli jako nepovedené žertování na úkor výše zmiňovaných zaměstnanců máme chápat letošní dění v oblasti jejich odměňování a celkově jejich budoucí existence ve školách? To ale vůbec není hezké! A humorné také ne! Možná je to na hraně pošlapávání lidské důstojnosti! Nebo již za ní? Proč si to myslím?
Připomenu pár faktů:
1. Podzimní story se škrtáním „neodsazených“ nepedagogických pozic. Ne, nešlo se do hloubky, škrtlo se plošně všem, od ledna, řada škol pak uklízečky, kuchařky, školníka a hospodářku doplácela a stále doplácí z peněz určených pro učitele. Skvělá koncepční práce! Ale na toto téma bylo již napsáno mnohé.
2. Jarní snaha ministra školství o „zbavení se“ nepedagogů, ať je platí zřizovatelé škol, u mateřských a základních škol obce, u středních kraje. Z čeho? Čí to budou zaměstnanci? Mnoho otázek rezonovalo mezi těmito pracovníky škol, mnoho nejistoty. Stát je nechce, samosprávy je nechtějí, školy ale bez nich fungovat nemohou. Zatím se zdá, že zodpovědnost zůstala na státu, obce se ubránily. Ale mohu se mýlit.
3. Po jednání s panem prezidentem Petrem Pavlem prohlásil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, že navrhne, aby platy státních úředníků, ale i nepedagogických pracovníků škol, vzrostly až o desetinu. Papír a evidentně i mikrofon snesou všechno. A tak se vedly diskuze, o kolik procent to navýšení bude. O 7 nebo až o 10? A rozhodně hned od září. Tak sláva! Sice i po tomto případném navýšení budou platové tabulky pro nepedagogické zaměstnance zcela nesmyslné, jelikož v nižších platových stupních, třeba ve 2. platové třídě, která se týká uklízeček, ale i v mnoha ostatních, zůstanou hluboko pod úrovní minimální mzdy a bylo by možná lepší dané hodnoty začernit nebo zcela vynechat, ale přeci jenom - dobrá zpráva. Nebo ne?
4. Po necelém měsíci se k návrhu ministra Jurečky vyjádřilo ministerstvo financí – a zásadně nesouhlasí. Nejsou na to peníze. A nemá je ani ministerstvo školství, aby zvažované navýšení zajistilo samo. Nepedagogové se již na vyšší platy těšili, teď budou uklízečky, kuchařky, školníci a další zklamaní. To se nemohli páni ministři domluvit dříve, než dal pan Jurečka přes média mnoha zaměstnancům naději? Ach jo.
Nepedagogických zaměstnanců škol je mi opravdu líto. Velice si jich vážím, bez jejich práce a podpory by školy fungovat nemohly. Teď jsou tito zaměstnanci trnem v oku rozpočtu rezortu školství. Velice rád bych psal pozitivně, ale copak to jde, když je takový problém, aby se našly finance pro jednu z vládních priorit, tedy školství? Nepedagogičtí zaměstnanci totiž jsou a vždy byli součástí této priority. Vydrží ve školách? Vždyť si mohou připadat jako páté kolo u vozu, jako otloukánci našeho školství. A to za hrst drobných.
Co tedy nepedagogy čeká? Mají vůbec budoucnost? Vždyť s takovýmto zacházením ve školách dlouho vydržet nemohou. Tak jaké jsou možnosti?
1. Ministerstvo, či spíše vláda, najde zdroje financování nepedagogických pracovníků. Třeba dojde k zefektivnění rozdrobené sítě škol, třeba bude stát lépe hospodařit, hlavně aby to už bylo, a to nejenom ve fázi slibů.
2. Při plánovaném umožnění kombinované výuky (distanční a prezenční) v chystané novele školského zákona může docházet do školy třeba jen polovina žáků, ta druhá bude doma u notebooků. Tak pak stačí polovina uklízeček a kuchařek. A časem bude distančně vše, a to se to teprve bude šetřit!
3. Učitelům se platy zvedly – tak si po výuce mohou třídu uklidit, vytřít, v létě vymalovat, vždyť nemusí mít tolik dovolené. Během volných hodin mohou uvařit či se postarat o školní intranet. A pokud se tato praxe osvědčí, rozšiřme ji na poslaneckou sněmovnu, úřady a nemocnice. Ministerstvo financí bude jistě rozhodně pro!
Nu, jsem zvědav, jak to vše dopadne. Jsou státy, ve kterých jsou finance vynaložené do vzdělávání považovány za dobrou investici. Ony se těm zemím vrátí mnohonásobně, má to jenom jeden háček, a to asi zásadní. Návratnost takové investice je dlouhodobá a bohužel přesahuje funkční období volených politiků.
