Článek
České školství je v mnoha ohledech velmi specifické. Jednou z anomálií našeho vzdělávacího systému je existence opravdu mnoha malých škol do 50 žáků. Tyto „mikroškoly“ představují celou čtvrtinu českých škol, čímž tvoří nejpočetnější skupinu škol. Zajímavé? Možná. Účelné? Těžko. Drahé? Zcela jistě.
Když ministr školství objížděl na jaře kraje České republiky, na setkáních se zástupci samospráv a škol přirovnával české školství k vlaku, který plnou rychlostí míří ke srážce se zdí. Stát školství nedokáže finančně zabezpečit. A to zejména kvůli existenci velkého množství škol do 50 žáků, které jsou prostě a jednoduše drahé. Je v nich moc pedagogů na málo žáků. Představují tak drahý luxus, v Evropě nevídaný.
Čas běží, po vášnivém ministrově projevu by se dalo očekávat, že dojde k systémovým změnám, malé školy se budou omezovat a rušit, a zbylé školy si budou moci i nadále dovolit zaměstnávat školníky, uklízečky a kuchařky, nebudou muset propouštět pedagogy kvůli omezování počtu hodin, které smí týdně odučit. Vždyť pokud vám něco funguje neekonomicky a neefektivně v domácnosti nebo ve firmě, změníte to. V čem je tedy problém?
Ono je zrušení nebo omezení malých škol nepopulární. Problém je tedy ve voličích. Který politik si je chce rozhněvat? Zcela chápu rodiče, že by se jim nelíbilo, že se v jejich vesničce zruší škola. To mají své děti vozit do školy v nejbližším městě? Nebo je od první třídy posílat do nejbližší školy hromadnou dopravou? Taková změna je jistě nepříjemná, ačkoliv se s podobným stavem věcí stejně musí mnozí rodiče vypořádat již dnes, překvapivě i v České republice jsou vesnice, ve kterých škola není. Najde se někdy ministr školství, který najde odvahu a na malé školy doopravdy sáhne? Pochybuji.
A co to zkusit jinak? Co rodič doopravdy potřebuje? Předat dítě, které ještě není samostatné, ráno do školní družiny a jít do práce. Tak proč to tak neudělat? Místo celé vesnické školy stačí oddělení ranní družiny. Pak přijde na scénu školní autobus. Odveze děti i s vychovatelkou do spádové školy, odpoledne je zase přiveze. Škola navíc autobus jistě ráda využije k dopravě na mnohé akce, které pořádá. Děti z vesnických škol se dostanou do škol plně funkčních a vybavených jak personálně, tak i materiálně, nebudou muset po prvním stupni přecházet do jiného kolektivu, prostě řada pozitivních změn.
Pořízení autobusu a zajištění řidiče, který ráno objede několik vesnic, případně zajištění takové služby externě, přijde rozhodně levněji nežli financování sebemenší školy. Ono by ještě k větší úspoře veřejných prostředků mohlo dojít, kdyby se snížil obrovský počet obcí a různých samospráv napříč republikou. Upřímně, právě s touto rozdrobeností území našeho státu na malé obce velký počet malých škol jistě souvisí.
