Článek
Blíží se konec školní roku a s ním spojené předávání vysvědčení. To bude zase v českých domácnostech radosti! Cukrárny budou praskat ve švech, rodiče tam totiž přijdou se svými školou povinnými potomky, aby je touto formou odměnili za jejich celoroční snahu a píli. Nebo přijdou slzy, stres a výčitky? Velice pravděpodobně dojde k obojímu a dočkáme se všech možných emocí, možná i lhostejnosti. Co ale mohou vidět a vyčíst z vysvědčení rodiče, které školní výsledky jejich dětí zajímají?
Nejčastěji to budou známky, ať v podobě čísla nebo zapsané slovem – třeba výborný. Nebo dostatečný. Jak na tuto metodu hodnocení (jak průběžnou, tak i na vysvědčení) nahlíží odborníci? Známkování je jednoduché, snadno editovatelné, ukazuje stav „teď a tady“ u každého žáka. Má ale mnoho vad na kráse. Známkování neumožňuje postihnout, jak se vyvíjí, zlepšuje nebo zhoršuje žákův výkon. Neodhaluje příčiny úspěchu či neúspěchu, neposkytuje vodítko pro jeho další práci žáka. Známky vedou k porovnání a „škatulkování“ žáků, což může vést (ale nemusí) k vyčlenění „jedničkářů“ z kolektivu a ke zbytečně nízké sebeúctě „pětkařů“. Zájem o známky (tedy o jedničky, možná dvojky, ale ne o pětky či čtyřky) převyšuje zájem o poznávání jako takové, známky získávají punc vnější motivace, stávají se cílem učení samy o sobě. Dezinformují rodiče. Rozumí každý rodič tomu, za jaký výkon dítě známku dostalo? Co umí a co je potřeba zlepšit? Navíc známky z jedné školy, kde předmět umí na jedničku pouze pán bůh, na dvojku ředitel nebo učitel atd., vůbec nemusí odpovídat známkám z jiné školy či jen od jiného vyučujícího. Známky v sobě skrývají mnoho naprosto nesrovnatelných významů a hodnot.
Z výše uvedených důvodů tak známkování, zatím v 1. až 3. ročníku základní školy, zvoní umíráček. A to možná již od školního roku 2025/26, který Ministerstvo školství označuje jako nejbližší možný termín pro zrušení známek v 1. až 3. třídě. Přesto má známkování spoustu obhájců, zejména mezi rodiči a prarodiči. Zažili ho, věří, že mu rozumí, přijde jim jednoduché. Těžko paušalizovat důvody lpění na známkách a odmítání jiných metod hodnocení. Někdo může být zarytý konzervativec, odmítá vše nové, možná má telefon se šňůrou místo mobilu a má na to právo. Jiný s dítětem doma o známkách mluví, hovoří s učiteli, je v obraze, zajímá se a nechybí mu informace, které ze známky nemůže vyčíst. Další se pyšní úspěchem svého dítěte. Samé biče od shora dolů! Známky k tomu potřebuje (rodič)! Některé rodiče škola moc, nebo i vůbec, nezajímá. Bohužel. V lepším případě padne otázka: „Tak co ve škole?“ Odpověď typu: „Za 3 z češtiny.“ Reakce rodiče: „Tak dobrý…“ Hlavně, že je klid. Vlastně i jakýkoliv zájem o učení svých dětí je lepší nežli lhostejnost. Jsou jistě rodiče, kteří si nevědí rady: „Co dnes ve škole?“ „Ale, pětka z písemky z matiky.“ „Běž se učit. Dokud si to neopravíš, máš zaracha!“ Co a jak se má učit, proč žák chybovat, to známka neukáže. Ale najdou se i kritické pohledy na známky: „Jak si mohl dostat jedničku, vždyť nic neumíš, za co tě ta učitelka hodnotí, to já v tvých letech…“ Velice motivační. Nicméně vzrůstá počet rodičů, kterým je známka málo. Co s tím?
Na mnoha školách, někde plošně, jinde třeba jen na prvním stupni, známky používány nejsou. Hodnotí se slovně. Co to znamená? Z pohledu psychologů jde o vynikající způsob motivace a podpory všech žáků. Obsahuje hodnocení kvality dosažených dílčích výkonů žáka, pravděpodobné příčiny dosaženého stavu, návrhy, jak dosáhnout zlepšení a jak zvládnout přetrvávající nedostatky. Nestresuje, reguluje, navrhuje, obrací pozornost na samotný proces získávání vědomostí. Negativem je větší časová a administrativní náročnost a riziko určitého schématického typizování žáků. Slovní hodnocení klade mnohem větší nároky na pedagogy, a to jak časové, tak i odborné, nežli známkování. Proč ne, jeli toto hodnocení opravdu lepší? Existuje i projekt Vysvědčení JINAK, který má podporu ministerstva školství a v podstatě trochu kombinuje oba popsané způsoby hodnocení.
K čemu školy vlastně slouží? Snad se shodneme, že připravují děti na budoucí povolání, na společenský život. A jednoho dne se absolventi škol zahledí do inzerátů, nabízející pracovní nabídky. Přečtou si v nich slova: „Hledáme jedničkáře do naší společnosti…“ nebo „Nabízíme pracovní pozici absolventovi školy, který měl vždy vynikající prospěch?“ Takhle realita nefunguje. Ani v motivačním dopise, který uchazeč o práci napíše, nezmiňuje, jaké měl známky. Píše o tom, co absolvoval, co umí, o svých dovednostech. Trochu se to podobá slovnímu hodnocení. A ve zkušební době to musí prokázat. I k přechodu na střední školu musí žák absolvovat přijímačky, jedničky občas pomohou, ale nestačí.
V naší škole jsou na prvním stupni žáci hodnoceni slovně. Doma víme, v čem se synovi daří a co je potřeba naopak procvičit. Nevadí nám číst a nikomu známky nechybí. Syn i jeho spolužáci se učí velice rádi, protože je to baví. Děkujeme, paní učitelko! Přesto pořád dokola vysvětlujeme příbuzným a známým, že to jde i bez známek a že to jde velice dobře. Chtělo by to více tolerance, přátelé.
A šlo by to i bez vysvědčení? V české, převážně konzervativní společnosti, zatím asi ne. Před pár lety jsem byl v jedné německé soukromé škole, žáci si tam právě malovali své vysvědčení – strom s větvemi, každá větev představovala předmět a byla tak dlouhá a košatá, jak se žákům, podle jejich mínění, v předmětu dařilo. Na obrázek dostali razítko a podpis ředitele. Alternativní přístup, přesto se absolventi běžně dostávají na střední školy. I s vysvědčením v podobě obrázku. Ve Švédsku na prvním stupni známky neznají, v Dánsku klasifikace není až do sedmé třídy. Přesto jsou v mezinárodním srovnání třeba zrovna Dánové dost před námi.
Věřím, že se blíží doba, kdy alespoň výchovné předměty hodnoceny nebudou nijak. Na vysvědčení se objeví třeba „absolvoval.“ A možná dojde i na celkové zrušení vysvědčení a hodnocení na prvním stupni nebo jeho části. A bude se více zohledňovat fakt, že některé děti dozrávají později. Co by naší společnosti prospělo ze všeho nejvíce, je podle mého názoru, mnohem více tolerance a pochopení pro jiné nežli tradicí podporované hodnocení pomocí klasifikace.
Zdroje:
