Článek
Doktor Rascher se vypracoval svými pokusy na lidech až k pozici Himmlerova oblíbence, jeho pobyt na výsluní ale netrval dlouho. Když se provalil rozsah jeho podvodů, nacisté jej uvěznili v Dachau a nakonec zastřelili. Byl totiž nejen ambiciózní sadistický lékař ve službách SS, ale také defraudant, únosce dětí a vrah.
Mládí a život před válkou
Sigmund Rascher se narodil v Mnichově jako třetí dítě lékaře Hannse-Augusta Raschera (1880-1952), jenž byl a nadšeným stoupencem esoterika a okultisty Rudolfa Steinera. Mladý Sigmund Rascher i proto navštěvoval první waldorfskou školu ve Stuttgartu, která vycházela ze Steinerova antroposofického přístupu ke vzdělávání. Střední vzdělání zakončené německou maturitu absolvoval v Kostnici v roce 1930.
V roce 1933 začal studovat medicínu v Mnichově, kde také vstoupil do nacistické strany. Přesný den jeho vstupu do strany není znám: Rascher trval na tom, že to bylo 1. března, zatímco dokumenty uvádějí 1. květen. To je důležité, protože první datum je 4 dny před vítězstvím nacistů v březnových spolkových volbách v roce 1933, zatímco druhé datum je až poté, co Hitler 23. března upevnil moc svým zmocňovacím zákonem.
Po ukončení lékařské praxe pracoval Rascher se svým nyní již rozvedeným otcem ve švýcarské Basileji, kde pokračoval ve studiu medicíny a vstoupil do švýcarských dobrovolných pracovních sil. V roce 1934 se vrátil do Mnichova, aby dokončil svá studia, a v roce 1936 získal doktorát. V květnu 1936 Rascher vstoupil do Sturmabteilung (SA), v letech 1936-1938 Rascher pracoval na diagnostice rakoviny.
Začátek války a vstup do SS, nalezení osudové ženy
V roce 1939 Rascher vstoupil k SS v základní hodnosti vojína. Nicméně vztah a nakonec i sňatek s bývalou zpěvačkou Karolínou „Nini“ Diehlovou mu zajistil přímý přístup k Reichsführerovi-SS Heinrichu Himmlerovi. Rascherovo spojení s Himmlerem mu poskytovalo obrovský vliv, a to i na jeho nadřízené. Ačkoli není zcela jasné, jaká byla přesná povaha spojení Diehlové s Himmlerem, předpokládá se, že Diehlová mohla být Himmlerovou bývalou milenkou. Toto ambiciózní spojení Rascherovi otevíralo mnohé kariérní dveře. Třeba k pokusům na lidech.
Pokusy na „lidských morčatech“
Pozadí motivací a vztahů Rascherových s Himmlerem, ale také motivace využití věznů k lékařským pokusům popisuje například Jonathan D. Moreno, autor knihy Undue risk: secret state experiments on humans: „Mezi předními nacistickými vůdci Himmler nejenergičtěji prosazoval možné příspěvky medicíny k nacistickému válečnému úsilí a zejména k Luftwaffe. Mimořádně se zajímal o práci svého přítele Sigmunda Raschera, mladého lékaře z lékařské rodiny.
Rascherovo spojení s Himmlerem byla Rascherova manželka Nini, o několik let starší, která byla populární koncertní zpěvačkou a mohla být bývalou Himmlerovou milenkou. Zdá se, že Nini Rascher měla zálibu v kabelkách vyrobených z lidské kůže, natahované a ošetřované jako (zvířecí) kůže. Často to byla ona, kdo si dopisoval s Himmlerem a dovolávala ho jménem svého manžela.
Himmler dal Rascherovi povolení používat lidská morčata v koncentračním táboře Dachau. Zdá se, že dvěma zdroji Himmlerova nadšení byly praktické důsledky pro válečné úsilí Rascherových výzkumů a jeho potěšení potěšit Hitlera jeho vlastními chytrými iniciativami. Bylo známo, že Hitler nebyl spokojen s výkonem německé medicíny při snižování počtu obětí na frontě. Podle Brandta Hitler často říkal, že „zločinci“ [míněno vězni koncentračních táborů] jsou zde také proto, aby sloužili své vlasti."
Experimenty – změny tlaku
Rascher počátkem roku 1941, ještě jako kapitán lékařské služby Luftwaffe, navrhl, aby byly prováděny pokusy ve velkých výškách a za nízkého tlaku na lidech. Požádal Himmlera, aby mu dal k dispozici lidské pokusné osoby, a zcela otevřeně uvedl, že pokusy by se mohly ukázat jako smrtelné, ale že předchozí testy prováděné s opicemi byly neuspokojivé. Na dopis odpověděl Himmlerův adjutant Rudolf Brandt, který Raschera informoval, že vězni budou k dispozici.
Rascher následně Brandtovi odepsal a požádal ho o povolení provést své pokusy v Dachau. Oběti byly uzavřeny v komoře, jejíž vnitřní tlak byl poté snížen na úroveň odpovídající velmi vysokým nadmořským výškám. Tlak bylo možné velmi rychle měnit, což Rascherovi umožnilo simulovat podmínky, které by zažil pilot padající z výšky bez kyslíku. Po zhlédnutí zprávy o jednom z osudných pokusů Himmler poznamenal, že pokud by subjekt takovou léčbu přežil, měl by být „omilostněn“ na doživotí.
Rascher Himmlerovi odpověděl, že oběťmi byli doposud pouze Poláci a Sověti a že by jim podle něj neměla být udělena žádná amnestie. Z 200 pokusných osob jich 80 kvůli experimentu s roztrhanými plícemi rovnou zemřelo a zbytek byl zavražděn.
Vězeň ve speciální komoře ztrácí vědomí v reakci na měnící se tlak vzduchu během experimentů ve velkých nadmořských výškách.
Experimenty – teplota
Experimenty byly prováděny v Dachau po ukončení výškových pokusů. Jejich cílem bylo zjistit, jak nejlépe zahřát německé piloty, kteří byli sestřeleni v Severním moři a utrpěli podchlazení. Rascherovy oběti byly nuceny zůstat venku nahé v mrazivém počasí po dobu až 14 hodin, nebo byly drženy v nádrži s ledovou vodou po dobu tří hodin a jejich puls a vnitřní teplota byly měřeny pomocí řady elektrod. Poté se oběti pokoušeli zahřát různými metodami, nejčastěji a úspěšně ponořením do horké vody; přinejmenším jeden svědek, asistent některých z těchto zákroků, později vypověděl, že některé oběti byly hozeny do vroucí vody, aby se znovu zahřály.
Mnoho pokusů skončilo smrtí. Ne všechny pokusy byly tak drastické. Například z koncentračního tábora Ravensbrück byly poslány čtyři romské ženy, které se pokusily zahřát tak, že podchlazenou oběť položily mezi dvě nahé ženy., aby se ověřilo tvrzení, že podchlazeného nejlépe zahřeje „lidské teplo.“
V říjnu 1942 byly výsledky pokusů prezentovány na lékařské konferenci v Norimberku ve dvou prezentacích nazvaných „Prevence a léčba umrznutí“ a „Zahřívání po umrznutí na nebezpečnou hranici.“
Pokusy se srážlivostí krve
Rascher také experimentoval s účinky polygalu, látky vyrobené z řepného a jablečného pektinu, která napomáhala srážení krve. Předpokládal, že preventivní užívání tablet Polygalu sníží krvácení ze střelných zranění utrpěných v boji nebo při operaci. Pokusným osobám byly podávány tablety Polygalu a byly postřeleny do krku nebo hrudníku nebo jim byly amputovány končetiny bez anestezie.
Dehumanizace, metoda odlidštění obětí
Nedá mi to, abych na tomhle místě krátce neodbočil k jednomu termínu ze sociální psychologie, kterému se říká dehumanizace. Ten totiž dokáže načrtnout vysvětlení obvyklé otázky, která se lidem při čtení podobných textů často dere na mysl – Jak je možné, že se někdo tahkle choval k druhým lidem?
Dehumanizace, neboli odlidštění, je postup, kterým se neutralizuje pocit viny na mučení a zabíjení druhých lidí.
Protižidovské působení nacisté ve své propagandě prošpikovali nálepkami jako havěť, nákaza, špína, rakovina atd. Proč? Označíme-li druhé lidi za zvěř, nebo ještě za méně než zvěř, je snadnější se tak k nim i chovat.
Taková strategie odlidštění sloužila ke snížení prahové hodnoty těm, kteří se následně přímo na fyzickém řešení „židovské otázky“ podíleli ( např. v koncentračních táborech ) či se stali jejich svědky ( násilné vystěhování židovských sousedů atd. ). Podstatou je vzbuzení přesvědčení o tom, že „když členové druhého etnika nejsou lidé, potom jejich zabití není vraždou.“ (Stanton, 2004)
A jsou-li ti druzí ještě o něco méně než zvířata, lze na nich v pohodě provádět například zvrhlé lékařské experimenty…
„Zázračné“ prodlužování plodnosti žen a pád z nebes
Ve snaze proslavit se celému Německu tvrdil, že objevil tajemství nadpřirozené plodnosti. Tento „zázrak“ byl založen na tvrzení, že plodnost žen lze výrazně prodloužit za hranici pětačtyřicátého roku věku a ještě dál. Tím by se urychlil růst celé německé populace a posílila se tím síla Říše.
Doktor Rascher se sebevědomím sobě vlastním tvrdil, že jeho žena Karoline „Nini“ díky jeho výzkumům a léčbě dokázala porodit tři děti i po dosažení 48 let.
Znělo to skvěle.
Tak skvěle, že dokonce I Heinrich Himmler, říšský ministr vnitra, nechal použít fotografie dokonalé německé Rascherovy rodiny v propagandistických materiálech.
Jenže Rascher se na výsluní neohřál dlouho. Ne nadarmo se říká, že lež má krátké nohy. A tak po prudkém společenském vzestupu přišel ještě strmější pád, když se přišlo na to, že doktor prostě lhal.
A kdyby jen lhal.
Spolu se svou ženou Karoline unášeli či kupovali nemluvňata a používali je jako živé „důkazy“ svého zázračného objevu, když tvrdili, že je porodila právě jeho žena. Odhalení jejich podvodu bylo až příliš jednoduché a zároveň nepředvídatelně náhodné. Totiž během čtvrtého „zázračného“ těhotenství byla Karoline Rascher chycena při pokusu o únos dítěte a zatčena. Při následném vyšetřování vyšlo najevo, že nejen že těhotná není, ale že i všechny předchozí tři děti byly také buď koupené, nebo unesené.
Rascherovi svým bezostyšnýmm lhaním zesměšnili celou nacistickou vědu a především samotného Himmlera. Rascher ztratil Himmlerovu důvěru a to byl začátek jeho konce.
Kromě spoluúčasti na únosu tří kojenců byl Rascher obviněn také z finančních a vědeckých podvodů a navrch ještě z vraždy své bývalé laborantky.
V prosinci 1943 totiž zmizela Rascherova laboratorní asistentka a hospodyně Julie Muschlerová, která byla s manželi na výletě v horách. Když bylo v dubnu 1944 nalezeno její tělo, padlo na oba Rascherovy silné podezření z vraždy. Muschlerová kdysi bydlela s Rascherovými v jednom bytě.
Vězení a smrt
Himmler, rozzuřený tím, že ho Rascherovi zneužili, nechal oba bez soudu poslat do koncentračních táborů. Sigmund byl poslán do koncentračního tábora Buchenwald a Karoline do koncentračního tábora Ravensbrück. Oba byli drženi v bunkrech určených pro zvláštní vězně. Po svém zatčení v roce 1944 zůstal Sigmund v Buchenwaldu až do evakuace tábora v dubnu 1945. Poté byl spolu s dalšími vězni převezen do Dachau, kde byl 26. dubna 1945, tři dny před osvobozením tábora americkými vojsky, zastřelen. Zhruba ve stejné době byla jeho žena Karolína popravena oběšením v Ravensbrücku.
Zaujal vás článek?
V dalších dílech tohoto volného seriálu o tvářích zla jsem se věnoval sadistickému SS-manovi Oskaru Dirlewangerovi, „anděli pekla“ Irmě Grese nebo Wilmu Hosenfeldovi, nacistovi, který pomáhal zachraňovat židy.
Zdroje:
Weindling, P. (2002). Jonathan D Moreno, Undue risk: secret state experiments on humans: secret state experiments on humans. Medical History, 46, 606. https://dialnet.unirioja.es/servlet/articulo?codigo=2807080
