Oskar Dirlewanger: nacistický sadista, jehož činy se hnusily i SS

Vyznamenaný voják v první světové válce, vzdělaný opilec, zuřivý antisemita a také extrémně krutá osoba, popisovaná jako „psychopatický vrah a pedofil“. To byl Oskar Dirlewanger.

Oskar Dirlewanger byl německý důstojník Waffen-SS a zakladatel SS-Sturmbrigade Dirlewanger, známé také jako Dirlewangerova brigáda, která se později stala 36. granátnickou divizí Waffen-SS. Tato jednotka, složená ze zločinců, je obecně považována za jednu z nejzvrhlejších a nejkrutějších vojenských jednotek druhé světové války.

Oskar Paul Dirlewanger se narodil 26. září 1895 ve Würzburgu do rodiny Augusta Dirlewangera, bohatého obchodního zástupce, a jeho manželky Pauliny (rozené Herrlinger). Většinu dětství strávil v Esslingenu na Neckaru, kam se jeho rodina přestěhovala v roce 1906.

Dirlewanger narukoval do Württemberské armády 1. října 1913 a sloužil jako kulometčík v „König Karl“ Grenadier Regiment jako jednoroční dobrovolník. S vypuknutím první světové války byl 2. srpna 1914 Dirlewanger jako součást pluku, který byl součástí 5. armády korunního prince Wilhelma, poslán na západní frontu, kde se zúčastnil bitvy v Ardenách a později bojoval ve Francii a Lucembursku. Během služby na západní frontě byl Dirlewanger několikrát zraněn, v důsledku čehož se stal „40 procent invalidní“. Nikdy se neoženil.

Oskar Dirlewanger vystudoval na Goethově univerzitě ve Frankfurtu a v roce 1922 získal doktorát z politických věd. Stejného roku vstoupil Dirlewanger do NSDAP. V letech 1928 až 1931 byl výkonným ředitelem textilní továrny vlastněné židovskou rodinou v Erfurtu, přičemž se vzdal aktivní služby v SA, ale nacisty podporoval. Některé zdroje tvrdí, že peníze možná získal zpronevěrou od své firmy.

Hned po válce Dirlewanger vstoupil do oddílů Freikorps a víckrát se neúspěšně pokusil o vstup do Schutzstaffel (SS). U těchto dvou organizací se na chvíli zastavíme.

Tak tedy: Freikorps byly dobrovolnické polovojenské jednotky, které vznikaly v Německu po první světové válce. Název „Freikorps“ se dá přeložit jako „svobodné sbory“. Tyto jednotky byly složeny převážně z bývalých vojáků, kteří byli demobilizováni po skončení války. Hlavními cíli Freikorps bylo bojovat proti levicovým revolucím a udržovat pořádek v poválečném Německu, které se nacházelo ve stavu politického a ekonomického chaosu.

Oproti tomu SS (Schutzstaffel) vzniklo v Německu během počátku 20. let 20. století jako elitní osobní stráž Adolfa Hitlera, vůdce nacistické strany (NSDAP). Jejich hlavním úkolem bylo chránit vůdce na veřejných vystoupeních a shromážděních. Po obnovení strany v roce 1925 bylo SS reorganizováno pod vedením Heinricha Himmlera, který se stal jeho vedoucím v roce 1929. Himmler rozšířil SS z několika stovek členů na silnou a početnou organizaci. Postupně se SS rozrostlo a stalo se jednou z nejmocnějších a nejděsivějších organizací nacistického Německa, defakto klíčovým pilířem Hitlerova režimu.

Z NSDAP byl Dirlewanger vyloučen roku 1934 po odsouzení za znásilnění 14leté dívky, přičemž ve zprávě německé policie byl popsán jako „duševně labilní, násilný fanatik a alkoholik, který měl ve zvyku propuknout v násilí pod vlivem drog“. Dirlewanger také přišel o práci, doktorský titul a všechna vojenská vyznamenání. Následně byl při více než jedné příležitosti znovu zatčen za podobné zločiny a propuštěn byl pouze na osobní intervenci svého kamaráda z nacistické strany Gottloba Bergera, osobního Himmlerova přítele. Defakto ale spadl na úplné společenské dno a ani nacisté s ním nechtěli mít nic společného.

Nicméně se mu povedlo se vydrápat zpátky. Během španělské občanské války sloužil v letech 1936 až 1939 v Legii Condor a byl třikrát zraněn. Po dalším zásahu jeho patrona Bergera v jeho zastoupení úspěšně požádal, aby byl jeho případ znovu zvážen ve světle jeho služby ve Španělsku. Dirlewanger byl znovu přijat do NSDAP, i když s vyšším stranickým číslem. Jeho doktorát mu byl frankfurtskou univerzitou vrácen.

Jednotka byla vytvořena v červnu 1940 z bývalých pytláků, odpykávajících si tresty odnětí svobody. Tvůrci skupiny, mezi nimiž nechyběl Heinrich Himmler věřili, že vynikající stopovací a střelecké schopnosti těchto lidí mohou být konstruktivně využity v boji proti partyzánům na východní frontě, především pak v Polsku a Bělorusku.

Vedení bylo svěřeno Dirlewangerovi, který zkraje dostal za úkol provádět vojenský výcvik mezi zločinci, kteří si odpykávali trest v koncentračním táboře Sachsenhausen u Berlína. Většinu jejích členů tedy zprvu tvořili muži z koncentračních táborů, někteří byli komunisté nebo političtí vězni, ale většinou šlo o obyčejné zločince.

Divize nakonec přijala ostřílené zločince z povolání i sovětské a ukrajinské zajatce, příslušníky Wehrmachtu odsouzené za méně závažné trestné činy a nakonec všechny německé odsouzence, včetně vrahů a deviantů toho nejhoršího kalibru. Brigáda byla zodpovědná za řadu zvěrstev, zejména proti ruským partyzánům, Polákům, Slovákům a Židům.

Dirlewangerovo vedení se vyznačovalo pokračujícím zneužíváním alkoholu, rabováním, sadistickými zvěrstvy, znásilňováním a vraždami – a jeho mentor Berger toto chování toleroval, stejně jako Himmler, který tak naléhavě potřeboval muže, jako je Dirlewanger, ve svém boji proti „podlidem“.

Je také nutno poznamenat, že celá divize a její velitel byli německou armádou považováni po celou dobu její existence za notoricky nespolehlivé.

Jednotka pod jeho vedením se z velké části podílela na projektu „spálené země“ v Bělorusku, v němž lehlo popelem celkem na šest set vesnic. Samotný Dirlewanger velel zničení zhruba 200 z nich, stejně jako zavraždění víc než 120 tisíc lidí.

Preferovanou metodou, využívanou v likvidaci běloruských vesnic bylo nahnat místní obyvatele do stodoly, zapálit stodolu a pak zastřelit kulomety každého, kdo se pokusil utéct. Tyto scény se mimochodem velmi realisticky objevují v nezapomenutelném ruském filmu Jdi a dívej se z roku 1985. Slabším povahám jej rozhodně nedoporučuji.

V létě 1944 vedl Dirlewanger svých 4 000 řezníků, násilníků a lupičů do akce proti Varšavskému povstání a rychle spáchal tak nevýslovné zločiny, že velitelé armády i SS úspěšně požadovali stažení jednotky. Ve Varšavě se Dirlewanger zúčastnil masakru ve čtvrti Wola spolu s policejními jednotkami, které shromáždily a postřílely asi 40 000 civilistů, většinu z nich za pouhé dva dny. Ve stejném okrese Wola Dirlewanger vypálil tři nemocnice s pacienty uvnitř, zatímco sestry byly „bičovány, hromadně znásilňovány a nakonec oběšeny nahé spolu s lékaři“ za doprovodu populární písně „In München steht ein Hofbräuhaus.“

Později vojáci „pili, znásilňovali a vraždili cestou Varšavským Starým Městem, zabíjeli civilisty i bojovníky bez rozdílu věku nebo pohlaví.“ Na 30 tisíc lidí bylo zastřeleno či upáleno plamenomety. Dirlewanger získal touto brutalitou přezdívku „kat Varšavského povstání.“

Dirlewanger pak vedl své muže, aby se připojili k úsilí o potlačení Slovenského národního povstání v říjnu 1944, kde byla páchána podobná zvěrstva. Nakonec byl se svými muži vyslán na frontu Maďarska a východního Německa, aby bojoval proti postupující Rudé armádě. V únoru 1945 byla jednotka znovu rozšířena a přejmenována na 36. Waffen Grenadier Division SS. Ten stejný měsíc byl Dirlewanger střelen do hrudi při boji proti sovětským silám u Gubenu v Braniborsku a poslán do týlu. Bylo to jeho dvanácté a poslední zranění ve válce. 22. dubna se ukryl.

Dirlewanger byl zatčen 1. června 1945 poblíž města Altshausen úřady francouzské okupační zóny, když měl na sobě civilní oděv, používal falešné jméno a skrýval se v odlehlé lovecké chatě. Byl rozpoznán bývalým židovským vězněm koncentračního tábora a převezen do vazební věznice. Údajně zemřel kolem 5.–7. června 1945 v zajateckém táboře v Altshausenu.

O povaze jeho smrti existuje řada protichůdných zpráv: Francouzi tvrdili, že zemřel na infarkt a byl pohřben v neoznačeném hrobě. Podle jiné verze ho v táboře ubili na smrt polští vojáci (bili ho každý den, dokud neupadl do bezvědomí), kteří se mu tak chtěli pomstít za jeho brutalitu při potlačovaní Varšavského povstání.

V dalších dílech tohoto volného seriálu o tvářích zla jsem se věnoval „anděli pekla“ Irmě Grese, Wilmu Hosenfeldovi, nacistovi, který pomáhal zachraňovat židy, či Rudolfu Hössovi, válečnému zločinci podílejícímu se na holokaustu.