Vzájemně se kastrovali, mrzačili ženy, sex byl zlo. Ruskou sektu šílených Skopců zlikvidoval Stalin

Možná se někteří pousmějí, až budou číst následující řádky, a řeknou si: „Kastrovat se, taková blbost!“ Je pravda, že víra ruských Skopců byla velice svérázná. A oběti, které tito lidé položili ve jménu svého striktně dodržovaného náboženství, byly skutečně útrpné. Skopci se kastrovali navzájem, dobrovolně a na požádání. Byl to pro ně vrchol víry, největší dar Bohu. Mrzačily se i ženy - také zcela dobrovolně. Co to bylo za příšerný spolek? Jak se mohl někdo stát eunuchem z vlastní vůle?

Příběh ruských Skopců je zoufalý a tragický, už jen tím, jak skončili. Nikomu totiž neubližovali - jen sami sobě. Pomyslný tipec jim zatrhl Stalin, který Skopce nenáviděl a krutě pronásledoval. Odkud se vzala a jaký příběh skrývá jedna z nejzvláštnějších sekt, která kdy existovala?

První zmínka o Skopcích (rusky скопцы, Skoptsy -mn. číslo od slova skopets, což byl tehdy termín pro kastraci) pochází z roku 1771. Zpráva carských vyšetřovatelů popisuje vyšetřování velice zvláštního případu v Orlovské gubernii. Místní totiž zaznamenali prapodivného člověka, který chodil od chalupy k chalupě a výmluvně převáděl prostoduché zemědělce na svou víru pravou. Skončilo to „úspěchem“ - vyšetřovatelé ke svému úžasu nalezli třináct čerstvě vykastrovaných mužů.

Když se nebožáků vyptávali, co je to „prokristapána“ napadlo, novopečení eunuši svorně označili za svého spasitele jistého Kondratije Selivanova, který jim vysvětlil, že jen kastrací se dostanou do nebe. Zároveň zaskočeným (což je ještě slabé slovo) carským úředníkům překotně tvrdili, že si uřízli penis navzájem, zcela dobrovolně a jsou při smyslech. Když se začali vyšetřovatelé pídit po osobě onoho „kastračního spasitele“, podařilo se vystopovat prapůvod Skopců až do sedmnáctého století.

Oficiálním náboženstvím Ruské říše bylo samozřejmě pravoslaví, ale v tak obrovském impériu a při rozmanitosti všemožných etnik se praktikovala různá náboženství. Šamanismus, islám, katolíci, protestanti, pohané - nebylo v lidských silách nějakým způsobem vymýtit uctívání generacemi „prověřených“ božstev v jednotlivých oblastech a národnostních skupinách v Rusku. I pravoslaví se časem rozpadlo na pár frakcí, které hlásaly apokalypsu - například Starověrci nebo hnutí Chlystů.

Právě z této flagelantské (praktikující metody bolestivého umrtvování těla, bičování apod.) sekty se odštěpilo nové hnutí, které bičování nebo sebetrýznění a askezi dovedlo ad absurdum: „Ve své oddané víře by mohli být stoupenci sekty Skopců v carském Rusku přirovnáváni k pravoslavným křesťanům. Oba věřili ve svaté a hříšníky, v nebe a peklo a v to, že Ježíš Kristus zemřel na kříži, aby dal světu spásu. Ale pouze Skopci věřili, že Ježíš byl také vykastrován,“ zmiňuje jejich skutečně netradiční formu výkladu Bible web ati.com.

Opravdu věřili, že Ježíš byl vykastrovaný? O tom se vedou spory. „Jejich cílem bylo zdokonalit jednotlivce vymýcením prvotního hříchu, o kterém věřili, že přišel na svět prvním pohlavním stykem mezi Adamem a Evou. Věřili, že lidské genitálie jsou pravým znamením Kaina a že pravé poselství Ježíše Krista zahrnuje praxi kastrace, že Ježíš sám byl kastrátorem (či kastrovaným) a že jeho příklad následovali apoštolové a první křesťanští svatí,“ vysvětluje církevní historik Diarmaid MacCulloch.

Skopci, které vedl zmiňovaný zakladatel Selivanov, usoudili, že v Matoušově evangeliu mají doslovný návod na cestu do nebe: „Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“ A výklad jejich obskurní víry byl na světě: jen tím, že se stanu kleštěncem sám a dobrovolně, přijmu tím oběť nejvyšší a čeká mě nebeské království. Začali sami sebe nazývat Bílé holubice nebo Praví křesťané - došli k závěru, že jsou naprosto výjimeční. No, řečeno ironicky, to se jim skutečně podařilo!

Podle MacCullocha má navíc zřejmě víra Skopců původ v chybném překladu biblického příkazu v Genesis: místo „množte se“ si Selivanov přeložil výzvu k plození chybně jako „kastrujte se“ - vše je tudíž s největší pravděpodobností založeno na naprostém omylu, blbosti, která se tak trochu (trochu víc) zvrhla! Ať to bylo tak či tak, Skopců přibývalo. Rolníci přijali víru o zákazu sexu za svou. Všudypřítomná bída, smrt, neúroda a hlad prosté lidi poháněla k tomu, aby neměli děti, aby se nemnožili. A sekta Skopců byla pro ně určitým východiskem z životní nouze.

Skopci propadli přísné askezi, pokud už některého popadl chtíč, bylo to ďábelské znamení. Sex byl zcela zapovězen, masturbace také. Vše, co se týkalo plození a sexuálních styků, bylo nečisté, odporné a nechutné. Přívrženci sekty Skopců nesměli samozřejmě vstupovat do manželství, pokud už v něm byli před příchodem ke kultu, museli se „očistit“ - nesměli na sebe už nikdy ani sáhnout.

Skopci označovali penis jako klíč k propasti. Co byla propast je jasné: pochva. Pokud člověk tomuto uvěřil, bizarní rituál sebezmrzačení mohl začít. Jak to probíhalo? Podle Selivanových bláznivých teorií vznikla varlata ze zakázaného ovoce v Rajské zahradě. Ňadra také. Půlku plodů snědli Adam a Eva, z odhozených půlek vznikly pohlavní orgány. Pokud se tedy měli Skopci vrátit do doby před prvotním hříchem, museli se „nečistých“ částí těla zbavit kastrací.

Existovaly dva druhy kastrace Skopců: Malá a velká. Malá znamenala odstranění varlat, při velké byl odebrán penis i varlata. Oboje probíhalo bez anestezie, tzv. Ohnivý křest dělal prověřený „kleštitel“ břitem nebo nožem, přičemž na čerstvou ránu bylo přiloženo rozžhavené železo, kterým se zastavila krev. Později vypilovali techniku kastrací k dokonalosti a kastrovali jako na běžícím páse: Skopci se modlili, upadli do úplné extáze, při které je prý nic nebolelo. Operace končila zvoláním Kristus vstal z mrtvých! Přebytečné „odřezky“ putovaly jako nečisté a ďábelské věci do pece.

U ženských příslušnic kultu Skopců se prováděla mastektomie: buď se odřízla celá ňadra nebo bradavky. Často byl také odstraněn klitoris nebo vše, co dle učení samozvaného proroka „přečnívalo“ - když zapojíme představivost, tak nám to dojde. Jak šel čas, začala se o sektu zajímat carská moc. I proto pak kastrací ubývalo. Trest při odhalení Skopce byl jasný: nucené práce na Sibiři, takže si to hodně lidí rozmyslelo.

Ale ze Skopců se stal také docela privilegovaný klub bohatých. Neměli děti, přibývalo majetných členů, kteří ke kastraci přemlouvali i svoje nevolníky. Celé se to začalo zvrhávat v hromadění majetků a peněz - absence potomků zapříčinila, že po Skopci vždy dědil jiný Skopec, takže se začali tak trochu eliminovat i mezi sebou. Carská moc je nenáviděla už jen tím, že byli bohatí a připadali si jako vyvolení - povýšení nad zákon, nad společnost, v bohaté a přepychové askezi, kterou nekazily žádné lehké ženy, pohlavní choroby ani alkohol. Chlastu se Skopci přísně vyhýbali, což bylo v Rusku věcí nevídanou. Začali se k nim přidávat i carští úředníci a vojáci. Známý je případ kapitána Sozonoviče, který osobně v roce 1818 vykleštil třicet svých vojáků!

Kondratij Selivanov byl střídavě posílán do blázinců po celé širé Rusi, odkud ho různě osvobozovali jeho přívrženci nebo utíkal za pomoci stráží a ošetřovatelů, které přesvědčil ke kastraci. Musel to být muž s neskutečnou výmluvností, to musíme uznat! Chtěl dokonce přesvědčit ke kastraci cara Pavla I. Marně, putoval opět do blázince, ale jeho drzost byla neuvěřitelná! Dalšího cara Alexandra I. zmanipuloval Selivanov tak moc, že hluboce věřící panovník nechal duchovního guru, aby mu radil a žehnal jeho válečným výpravám.

Jenže pak přestřelil: „Když car dostal na stůl návrh reformy, podle které by se Selivanov stal jeho duchovním pánem a gubernátoři, generálové a ministři by se rekrutovali z řad Skopců, řekl dost. V roce 1820 byl Selivanov zatčen a poslán do kláštera, kde o dvanáct let později zemřel. Dožil se prý více než stovky let,“ uvádí iDNES v článku o nejpodivnějších sektách světa.

Po smrti svého vůdce se Skopci ocitli mimo zákon. Nahromaděný majetek lákal k tomu, aby začali šmelit, ze spousty kleštěnců se stali lichváři. Počet Skopců stále narůstal, až dosáhl sta tisíc členů (některé zdroje odhadují až milion přívrženců) mezi roky 1880-1910. Byli pronásledováni státní i církevní mocí a jejich konec nastal s bolševiky a Stalinem. V roce 1929 byl v Leningradu uspořádán monstrproces, který stoupence sekty zcela eliminoval - všichni byli odsouzeni k doživotí v lágru na Sibiři nebo rovnou k smrti.

Říká se, že Skopci žijí mezi námi dále. V odlehlých částech Ruska, Rumunska nebo Moldavska mají probíhat tajné kastrace a kult této svérázné sekty prý nikdy nezanikl. Moderní variaci na Skopce můžeme najít u tzv. antisexuálů. Ti se totiž také kastrují, či spíše sebekastrují. Sami sebe. Aktivisté tohoto bizarního hnutí si dávají na internetu nejlepší návody na správně provedenou kastraci „v pohodlí domova“. Inu, pokrok nezastavíš, jak se říká.

Skopci se objevili v mnoha literárních dílech velkých (nejen) ruských klasiků. Po „pravých“ Bílých holubicích zůstalo pár historických fotografií a určitá úsměvně hořká pachuť v mysli příčetných lidí, pro které je tohle něčím nepředstavitelným. Sekta Skopců je už dnes historickou relikvií naprosto bizarního světa podivné víry, ale možná se někomu vkrade do hlavy myšlenka: A co když jsou pořád mezi námi?

Zpracováno podle: ati.com, spektral.sk, iDNES.cz, HistoryofYesterday, Lifee.cz, Skoptsy, Russia Beyond, časopis Enigma, časopis Epocha, 100+1