Četník Merlot Christian Marin: při natáčení se zakoukal do Nicole, měl 4 děti a stíhačky na pohřbu

„Závodčímerlotšéfe!“ „Nerozumim, znovu!“ „Závodčímerlotšéééféééé!“ „Stejně nerozumím!“

Nebýt četnické série a Louise de Funèse, nebyl byl dlouhán s plachou povahou, specifickým pohledem a vystupováním tak známý. Jenže filmaři ho stejně objevili, protože by se jen těžko hledal tak skvělý představitel různých nahrávačů, „blbců“, prosťáčků nebo komických nemotorů. Figura Christiana Marina byla zcela atypická, dlouhé ruce, nohy, protáhlá tvář, velké uši, dobrácký pohled malých očí. Za svůj dlouhý a plodný život ztvárnil zhruba padesátku filmových rolí.

Christian Marin sám sebe vždy označoval hlavně za herce divadelního. Mezi lety 1951 až 2010 se představil ve zhruba čtyřiceti klasických i moderních hrách. Hrál i pantomimu, ve které exceloval a byl pro ni jako stvořený. A jedna jeho role se zcela vymyká všem představám, které o tomto muži lidé měli. Tenhle přitroublý nemotora a akční hrdina? To přece nejde dohromady!

Marin všem těmto pochybovačům zavřel ústa, když byl v roce 1967 obsazen do akčního seriálu Rytíři nebes (Les Chevaliers du ciel), který pojednával o pilotech stíhaček. Jeho poručík Ernest Laverdur, excentrický a vynikající pilot stíhačky Mirage, byl Marinem ztvárněn neuvěřitelně autenticky. Ve Francii je tento seriál populárnější než Četníci, bylo natočeno 39 dílů a neustále se reprízuje, bohužel ne u nás, což je velká škoda.

Jaký byl soukromý život a kariéra tohoto neprávem opomíjeného francouzského herce? A jaké stíhačky na pohřbu? Jen čtěte dále, jak bychom mohli s úsměvem říct!

Rodák z Lyonu Christian Bernard Georges Marin (8. únor 1929) měl v dětství povahu nesmírně stydlivou. To je ještě slabé slovo. Rodiče Casimir Antoine a Marie Emilie si s klukem nevěděli rady. Styděl se každého. Pošťáka, prodavače, sousedky, styděl se snad i v přítomnosti vlastního otce a matky. Prý i rodinného psa. Neustále klopil oči k zemi, zakoktával se, téměř nemluvil. Ono to možná vyzní vtipně, ale v té době to pro rodinu i pro něj muselo být opravdu hrozné. Ve škole byl naprosto „neviditelný“, takže zprvu nikdo nevěděl, jak moc inteligentní Christian vlastně je. Až se jednoho krásného dne Casimir naštval a poslal Christiana „na výchovu“ ke svému otci.

To byl rázný a akurátní četník, který ve svém malém venkovském rajónu na všechny řval, zatýkal drobné zlodějíčky… Nepřipomíná vám to někoho? Christian Marin později vzpomínal, že první scény děje Četníka ze Saint-Tropez byly pro něj opravdovým déjà vu. Když se trošku „otrkal“, začal zpívat. Velice hezky. Můžeme nalézt i pár LP s francouzskými šansony, které Christian Marin miloval. Začal se přátelit s umělci a po válce předstoupil před rodiče s tím, že se chce stát hercem. „Tak dlouho se tatínek nikdy nesmál…,“ glosoval to po mnoha letech Christian. Když se otec patřičně „vychechtal“, laškovně ho plácl za ucho a doporučil mu, aby šel raději pracovat, protože si ho skutečně neumí představit někde na jevišti. Ale Marin byl rozhodnutý.

Jeho kamarádem se stal Gérard Phillip, spolu se dostali do různých divadel a kabaretů, Gérard prorazil, Christian ne. Střídal divadelní scény, hrál pantomimu, recitoval. Nakonec si ho všiml divadelní režisér, který byl náhodou v nějakém zaplivaném pařížském kabaretu. Tam Christian předváděl komický výstup, líbil se mu a pomohl Marinovi rozjet kariéru. A odtud nebylo daleko před kameru. Všechno zlato světa, Výhodná koupě, Radosti velkoměsta, Ctihodný Stanislav, to jsou jedny z prvních filmů, kde se Christian objevil. V roce 1963 se konečně prosadil filmem Pouic Pouic režiséra Jeana Giraulta s Louisem de Funèsem. A Girault se stal jeho dvorním režisérem.

Následovali slavná četnická série. Christian Marin se jako Albert Merlot objevil ve čtyřech filmech. Další nabídku na poslední dva - Četník a mimozemšťané a Četník a četnice - odmítl. Začalo se samozřejmě spekulovat, že nesnesl Louise de Funèse, který měl povahu - velice mírně řečeno - komplikovanou. Na přímou otázku odpověděl Christian Marin v rozhovoru, že ho obdivoval, že sice byl cholerik, ale spolu vycházeli velice přátelsky, dokonce ho Louis vozil vlastním vozem na natáčení. A proč nehrál v posledních dvou filmech? Marin jako zdvořilý muž nonšalantně sdělil, že měl závazky v divadle. Jestli měl problémy nebo ne, o tom taktně pomlčel.

Během natáčení „četnických“ filmů vznikala velká přátelství, ale i nenávist, o hněvu Jeana Lefebvra (Fougasse), který při vzniku třetího filmu - Četník se žení - udělal skandál nevídaných rozměrů a Funèse doslova nenáviděl, bylo napsáno mnoho. Všechny vášně vždy krotil rozvážný Michel Galabru, který jako jeden z mála lidí s Louisem vycházel velice dobře a měl ho rád. Christian Marin byl také zasažen, ovšem ne hněvem ani nenávistí, ale láskou. Naprosto monogamní muž, který byl celý život věrný jedné jediné ženě, své první lásce Monique, ztratil hlavu. Není divu, Geneviève Grad (Nicole) byla kouzelná a milovali ji všichni.

Marinova poetická duše dostala křídla, psal jí dopisy plné obdivu, úcty a okouzlení. Samozřejmě vše zůstalo na platonické bázi, nicméně už to samo o sobě svědčí, jaký člověk Marin byl. Melancholický snílek, na druhou stranu čestný a odvážný muž, který se nezpronevěřil. S Geneviève, která měla svých problémů dost (se svým přítelem Igorem Bogdanoffem prožívala šílené časy, protože se začal se svým dvojčetem Gríškou měnit za pomoci obskurních plastik v hotové monstrum), navázal pevné a trvalé přátelství.

Další filmy s Christianem Marinem jsou vesměs velmi málo známé. Během osmdesátých let se prosadil také v dabingu a jeho hlas zazníval ze zahraničních animovaných filmů, zatímco filmovému herectví se začal spíše vyhýbat. Ucelenou filmografii tohoto herce naleznete například na portále ČSFD. U nás jsme Christiana Marina mohli vidět také v populárním televizním seriálu Dobrý den, pane Offenbachu. Velmi známý je také Strogoff z roku 1970. Posledním filmem, který natočil, byla komedie Mrtvý muž přichází.

S manželkou Monique strávil Marin celý život. 57 let trvající manželství přineslo čtyři děti a postupem doby se Christian Marin stal hrdým dědečkem osmi vnoučat. Velice rád chodil na procházky po Paříži, kde Marinovi bydleli všichni v jednom velkém domě. Pařížané ho měli velice rádi, Christian se s každým zastavil, vyfotil, krátce pohovořil. Do vysokého věku vypadal vlastně pořád stejně - hubený a vysoký, typický úsměv, který vypadal jako škleb, rošťácké oči. V roce 2011 se zcela stáhl ze scény, začalo se spekulovat, že je nemocný, nicméně rodina jako vždy mlčela. To na něm bylo také velice obdivuhodné - nikdy ze sebe nedělal žádnou hvězdu, zůstal vždy skromný a pokorný.

Christian Marin zemřel 5. září 2012 na nespecifikovanou rakovinu v nemocnici ve 20. pařížském obvodu. Několik týdnů předtím dokončil své paměti s názvem Memoirs of a Knight of the Sky. Bylo mu 83 let.

11. září 2012, po náboženském obřadu v kostele Svatého Rocha, byl Marin pohřben na hřbitově Ermenonville. A tam se stala věc, na kterou se dlouho vzpomínalo s nesmírným dojetím a pohnutím. Dědovu rakev nesli vnuci k připravenému hrobu, za rakví šel dlouhý dav pozůstalých, rodiny i přátel. V ten moment vzlétly ze základny 705 v Tours dvě stíhačky Alpha.

Když rakev s tělem Christiana Marina klesala do hrobu, oba letouny prolétly nad hřbitovem. Čestný přelet stíhaček vzdal hold herci, který hrál poručíka Laverdura. Důstojné rozloučení s Rytířem nebes.

A také s rytířem francouzského filmu, Christianem Marinem.

Rozhovor se zajímavostmi o jeho kariéře: Christian Marin není jen „četník“ Merlot – Francouzský film (francouzskyfilm.cz)

zpracováno podle: Christian Marin — Wikipédia (wikipedia.org), Christian Marin - Životopis / Info - FDb.cz, Christian Marin | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz), Christian Marin. Le dernier vol de „Laverdure“ (parismatch.com), Zemřel herec Christian Marin, strážník Merlot z Četníka ze Saint-Tropez - Super.cz, Strážník Merlot, Christian Marin: Ze četnické série ho vyštval Louis de Funés | Dotyk.cz, Nebeští rytíři (televizní seriál) – Wikipedie (wikipedia.org), Family tree of Christian MARIN - Geneastar, Christian MARIN : Family tree by gntstarmarinc - Geneanet, Genevieve Grad rozhovor, Fanclub Četníků