Manžel jí uřízl nos a uši, málem zemřela. Šokující fotka mladičké afghánské dívky obletěla celý svět

Sedmnáctiletá dívka běží po kamenité stezce v horách. Je bosa, pod rozdrásanýma nohama jí ujíždí drobné kamínky, často padá, ale přesto se zvedne a zkouší běžet dál. V patách je jí manžel, tchán a tři švagři - mohutní chlapi, kteří jdou volnou chůzí, pokuřují, smějí se a žertují mezi sebou na její účet. Vědí, že jim nikam neuteče, tak proč by se za tou ženskou hnali… Manžel třímá v ruce rezavý nůž, už mu ale pomalu dochází trpělivost, protože má jiné věci na práci, než zrovna teď řezat tu… Padne sprostá nadávka, jeho bratři dívku bez problémů chytí a drží ji. Vysmívají se, plivou jí do vyděšených očí, i když prosí o slitování, jen se smějí.

Manžel zvedne nůž, bratři jeho ženu pevně drží, opodál stojí tchán a „vysvětluje“, za co a proč se tohle musí stát. Syn ho zarazí, už nemá náladu na týrání své ženy. Rozmáchne se a na zem do prachu cesty padá dívčin nos. Ještě ale není konec. Trojice mužů svou švagrovou prudce trhnou dozadu, přidrží ji za vlasy, a k zemi padá levé a pak pravé ucho. V louži krve leží Bibi Aisha, zatímco muži odcházejí, smějí se a plácají se po ramenou, jak se jim to povedlo…

Fotografie mladé Afghánky bývá srovnávána s jiným slavným snímkem - zelenookou Gulab, zvanou afghánská Mona Lisa. Bibi Aisha byla překrásná malá holčička, která byla násilně provdána vlastním otcem. A jak to dopadlo - o tom všem vypovídá právě její slavný a šokující portrét od držitelky ceny Word Press Photo, jihoafrické fotografky Jodi Bieber. Ta se ke své nevšední modelce dostala úplnou náhodou. Psal se rok 2010, když novináři slavného amerického časopisu Time dostali úkol: „Jeďte do Kábulu, kde budete zpovídat afghánské ženy. V jakých žijí podmínkách, jak vnímají přítomnost našich vojsk, hlavně, ať vypovídají co nejvíce o utrpení!“ Nějak tak znělo kontroverzní zadání. Šlo hlavně o to, aby výpovědi trpících žen přesvědčily svět. O čem? O tom, co by s nimi provedl Tálibán, kdyby se dostal zpět k moci.

Jodi Bieber se o politiku nijak zvlášť nestarala, byla hlavně fotografkou na slovo vzatou. S tehdy osmnáctiletou zmrzačenou Bibi Aishou se setkala v táboře pro ženy bez domova v Kábulu. „Strávila jsem s ní asi tři hodiny. Když jsem hledala dívku, která by se nechala vyfotografovat, viděla jsem ji nejprve zezadu. Přistoupila jsem k ní a říkám: Vy máte tak nádherné vlasy. Víte, splývaly jí černé krásné kadeře podél šátku přes záda téměř až ke kříži. Ona se otočila. V tu chvíli jsem si uvědomila, na co se vlastně dívám. Ta tvář byla tak krásná, ale zároveň nebyla. Nekompletní, děsivá, srdcervoucí. Pod nádhernýma očima byla rozervaná pustina.“ líčila sugestivně Jodi.

Bibi Aisha kupodivu navzdory svému handicapu nebyla nijak ostýchavá, naopak. Byla rázná, duchaplná a přátelská. „Začala mi pózovat, ale všechny okolo říkaly: Musíš ji vyfotit jako oběť! Jako důsledek toho, co nám muži dělají! Jenže to se jí nelíbilo. Řekla jsem jí, že má krásné vlasy, je krásná, nemusí se bát svou krásu prodat. Nikdy nemohu plně pochopit, jak se cítí a co prožívá. Ale mohla jsem udělat jedno: ukázat ji na fotografii jako krásnou ženu,“ říkala Jodi. Nafotila snímek na první dobrou, protože Bibi Aisha byla ze vší té pozornosti postupem času velice znepokojená. Prý jen stála, pak si odhodila vlasy z čela, otočila se a cvak.

Portrét zmrzačené afghánské ženy byl na světě a objevil se v roce 2010 na titulce časopisu Time. Redakci byl dlouho vyčítán doprovodný článek, který se nesl v duchu rétoriky typu: „To se stane, když opustíme Afghánistán!“ Začalo se vášnivě debatovat. Lidskoprávní organizace portrét velebily: „Je důležité, aby se západní svět dozvěděl o násilí, které je pácháno na místních ženách!“ Jenže naproti tomu zase kritici hlásali: „Je to válečné porno a citové vydírání! Přítomnost spojeneckých vojsk na území Afghánistánu je velice sporná a „tahat“ do toho všeho tuto nebohou ženu, to je mírně řečeno odporné!“

No. Jak to dopadlo, to všichni víme - v roce 2021 se americká a další zahraniční vojska z této země stáhla a lidé jen nevěřícně sledovali, kterak si Tálibán pochoduje ulicemi… Ale politiku a dějiny nechme stranou - lidé při spatření „beznosé“ ženy na fotce toužili vědět cokoliv o jejím dalším osudu. Time byl bombardován dopisy s otázkou: „Co se jí stalo?“ Ano. Co se Bibi Aishe stalo?

Aisha (též Ayesha) Mohammadzai (Bibi znamená „dáma“ a používá se před jménem jako výraz úcty, takže se všeobecně používá jako její první křestní jméno) se narodila buď v roce 1990 nebo 1991, přesné datum ani přesný rok narození nezná. Rodina žila v afghánské provincii Orúzgán. Poměry v místní komunitě jsou pro Středoevropana nepochopitelné a špatně se popisují. O matku přišla Bibi Aisha brzy, žena byla vyčerpána neustálými porody a potraty, jednoho dne vykrvácela někde na zemi v chatrči.

Otec byl lump, který obchodoval s vrahy, až se do svých zločinů zamotal tak, že se rozhodl uplatnit zvyk zvaný baad - v paštunském právu to znamená usmíření znepřátelených rodin nějaký darem, většinou to bývá dcera. Tak tomu bylo i v případě Bibi Aishy. Ve dvanácti letech byla „slíbena“ či „prodána“ bojovníkovi Tálibánu jako kus masa - její otec tím odškodnil vraždu, kterou buď on sám nebo jeho syn či bratr spáchal na rodině jejího budoucího manžela. Bibi Aisha neví, kdo konkrétně vraždu spáchal, prostě byla zaslíbená a hotovo. V jejích čtrnácti letech se konala svatba. Divná i na afghánské poměry, protože byla bez ženicha.

Ten bojoval v Pákistánu, byl to voják, požíval obrovské úcty a Bibi Aisha byla prostě a jednoduše provdána „na dálku“, přičemž manžela při obřadu zastupoval jeden z jeho deseti (!) bratrů. Od své bizarní svatby zůstala u otce ještě rok a půl, ale deset švagrů naléhalo: „My jsme tady samí muži, potřebujeme ženskou ruku! Ať se kouká přistěhovat k nám, otec už je starý, potřebuje obsluhu a my taky!“ To znělo jako rozkaz - a také to rozkaz byl. Nebohá patnáctiletá Bibi Aisha se přestěhovala do polorozpadlého domu, ve kterém ji čekalo jedenáct mužů. Umí si to někdo vůbec představit? Asi si to neuměla přestavit ani ona sama, protože se v jednom z rozhovorů jen nejistě zmínila: „Hned první den se jich na mně vystřídalo všech jedenáct.“

Muže také nezajímalo, že by měla být nedotčená pro svého pravého manžela, protože prý to bylo v rodině. Víc k tomu nebohá Bibi Aisha neřekla. Ani nebylo třeba. Dva roky trvalo její utrpení. Každodenní znásilňování, týrání a bití si vybralo svou daň. „Zhloupla jsem. Chtěla jsem pryč, ale byla jsem moc malá. Proto jsem jim uvěřila.“ kývala hlavou Bibi Aisha, když popisovala další příšernou tragédii v jejím už beztak děsivém životě - zradu dvou blízkých žen. Ano, žen. Dvě sousedky totiž zavětřily příležitost. „Ty chudinko malá, ty ti dávají… Musíš pryč, my ti pomůžeme…“ ozvalo se občas přes vysoký plot, který odděloval dům jejího tchána od dalších. Dvě sousedky se rozhodly, že dívce „pomohou“ z pekla na zemi utéct.

Domluvily plán, Aisha se vyplížila jedné noci z domu hrůzy, přidala se k podezřele ochotným ženám, které ji dopravily do Kandaháru. Jenže místo pomoci se dočkala nesmírné a nechutné zrady. Týranou dívku dovedly na jakési tržiště, kde si bohatí muži vybírali nové ženy a souložnice, a chtěly ji prodat. „Když jsem pochopila tu neuvěřitelnou zášť, myslela jsem, že se oběsím. Než padnout do rukou zase někomu…“ zoufala si tehdy dívka. Na černé tržiště však vnikla policie, kdo neutekl, toho zatkla, v cele se ocitla i zcela nevinná a naprosto zoufalá Bibi Aisha. Když zjistili, že utekla od manžela, což je v Afghánistánu zločin, který se trestá, dostala natvrdo pět let těžkého žaláře.

Příšerné podmínky vězení musela snášet „jen“ pět měsíců, protože pak se ozval sám manžel. A jelikož to byl velice vlivný voják, oslovil prezidenta Karzáího, který mladé manželce udělil milost. „Kdybych zůstala ve vězení…“ krčila rameny osudem opravdu nesmírně stíhaná teprve sedmnáctiletá dívka. Když ji pustili, vyzvedl si ji otec. „Tatínek! Byl světlem, já myslela, že si jde pro mě, že mě vysvobodí z té temnoty! Byl to přece jen můj otec!“ vrtěla nevěřícně hlavou v rozhovoru pro The New Yorker. Další zrada na sebe nenechala dlouho čekat - táta svou dceru strašlivě zbil, protože útěkem udělala rodině ostudu, a dosmýkal ji do domu hrůzy, kde opět čekalo deset švagrů a tchán. A také někdo jiný - konečně spatřila svého manžela. Šklebil se na ni jako ďábel.

Bojovník svou mladičkou ženu bez milosti poslal před kmenový soud za zostuzení své rodiny. Děsivé. Děsivé, tragické a zoufalé. Když se nešťastná dívka dostavila před soudce, byl to starý tlustý chlap, který nenáviděl ženy. Chtěl, aby co nejvíce trpěla. Rozsudek zněl: Uříznutí nosu a uší, protože do všeho strkala nos a vůbec neposlouchala svého pána! Všichni jásali a stříleli do vzduchu, když ji popoháněli do hor. A tam její manžel dílo zkázy dokonal. „Najednou jako bych v nose ucítila studenou vodu. Otevřela jsem oči, ale pro tu spoustu krve jsem nic neviděla,“ vzpomínala Aisha. Když muži odešli, zcela jasně ji tam nechali zemřít. Zmrzačená dívka však v sobě objevila nezdolnou touhu žít.

Plazila se dva dny v horách, až se dostala k domu svého strýce, matčina bratra. Ten zabouchl dveře. Nad dívkou bez tváře se slitovala nějaká rodina z vesnice, která ji dovezla k otci. Polomrtvá Bibi Aisha sice prosila, ať ji k otci nedávají, že ji zabije, ale ve starém muži se asi hnulo svědomí - když viděl svou dceru v tak děsivém stavu, naložil ji do vozu a spolu se svým otcem Aishu přivezli na americkou vojenskou základnu. Děda vnučku odnesl v náručí k nejbližší hlídce a oba muži odjeli pryč. Bibi Aisha už je nikdy neviděla. Američané při spatření jejího obličeje křičeli nahlas. Už beztak křehká psychika mladé ženy praskla úplně, Aisha se zhroutila a první ošetření vůbec nevnímala - byla na sedativech.

Nebohé dívky si všiml přítomný novinář z deníku The Daily Beast, který o jejím nesmírném utrpení napsal článek. V roce 2009 se po jeho zveřejnění zvedla hotová vlna solidarity. Mnoho amerických lékařů začalo nabízet bezplatnou pomoc, prestižní plastičtí chirurgové nabízeli zdarma své služby pro rekonstrukční operace nosu a uší. Nadace The Grossmann Burn Foundation v Kalifornii začala na jaře 2010 připravovat vše potřebné pro Aishino vízum. O beznosé a bezuché afghánské ženě informovala i ABC News - a do doby čekání na vízum spadá i fotografie Jodi Bieber. Sotva se objevila na obálce časopisu Time, rozjely se hotové manévry. Aisha byla letecky přepravena do Spojených států, kde se připravovala bezplatná plastická operace. Jenže Aisha se zhroutila (není divu).

Po příjezdu do Kalifornie začala trpět příšernými záchvaty paniky, nemohla dýchat, pronásledovaly ji bludy a halucinace, začala se bohužel i sebepoškozovat. Bibi Aisha byla raději hospitalizována na prestižní psychiatrické klinice. Lékaři konstatovali, že po sérii nezměrných útrap trpí mladá žena hraniční poruchou osobnosti, kterou bezpochyby způsobila právě utrpěná traumata. Operace se tedy odložila, pobývala v azylovém domě, kde se její psychický stav postupně lepšil. Zjistilo se, že umí krásně malovat, je nadaná, inteligentní, má hudební sluch a doslova geniální vlohy pro matematiku. Bibi Aisha se dala po psychické stránce natolik dohromady, že mohla i přestat užívat léky. Péče, dobrá strava, a hlavně slušné zacházení a přátelské prostředí dělalo hotové divy.

Takto vypadá Bibi Aisha po plastice:

Od roku 2012 začaly přípravy na vícestupňovou rekonstrukci obličeje. Během několika měsíců jí bylo rozšířeno čelo, aby bylo k dispozici dostatek tkáně pro vytvoření nového nosu. Struktura nového nosu byla vybudována s použitím chrupavek z jejího těla, na vnitřní výstelku byla použita tkáň z její levé ruky. Aisha podstoupila celkem 31 operací. V roce 2014 se ABC News k Aishe vrátila a přinesla reportáž o nové vizáži. Jednoduše řečeno - Bibi Aisha má nový nos, uši, je krásná, a dle svých slov tehdy „začínala znovu žít“.

Aishu adoptoval afghánsko-americký pár, žije v Marylandu, kde vystudovala na výbornou angličtinu a matematiku. Dává rozhovory o svém utrpení do médií, nestydí se, měla dokonce velké interview s Angelinou Jolie, známou ochránkyní ženských práv.

Bibi Aishe je nyní kolem 35 let. Vystudovala vysokou školu a střídavě pomáhá v nemocnici jako zdravotní sestra: „Musím pomáhat lidem, protože lidé pomohli mně!“ říká. A chce být policistkou. Na svůj věk je hodně „dětská“ - je to tím, že jí nebylo dovoleno být dítětem. Nikdy. Tak si to nyní vynahrazuje. Stala se z ní sebevědomá žena, která ale v sobě nese nesmírné utrpení.

Její fotka oblétla svět a zařadila se mezi 100 nejvýznamnějších fotografií všech dob. Příběh Bibi Aishy Mohammadzai.

„I decided that I want to survive.“, Bibi Aisha Talks to Angelina Jolie About Being on TIME Cover | TIME, Válečné porno? Zmrzačil ji manžel, portrét měl obhájit boj s Tálibánem - iDNES.cz, Bibi Aisha - Wikipedia, World Press Photo Bibi Aisha | foto van Jodi Bieber + audio … | Flickr, Bibi Aisha, Disfigured Afghan Woman Featured On ‚Time‘ Cover, Visits U.S. : The Two-Way : NPR, TIME | Current & Breaking News | National & World Updates