Gustík z Tankistů i vzteklý otec Hakunděk: herec Franciszek Pieczka byl horník, dožil se 94 let

Je až kupodivu, jak se z jednoho starého seriálu stala kultovní záležitost. Čtyři z tanku a pes (Czterej pancerni i pies) podle stejnojmenného románu Janusze Przymanowského má totiž dodnes obrovskou fanouškovskou základnu. Ve své době byl tento seriál nejen pro děti velkou „peckou“. Každý chtěl mít věrného Alsaského ovčáka „Kuličku“ Šarika, kluci si vysnili statečné kamarády, chtěli jezdit s tankem Rudy (v knize Zrzek, Rudý), zažívat hrdinské situace.

Na počátku sedmdesátých let odvysílala Čtyři z tanku a pes Československá televize, repríza byla v roce 1980, pak na dlouho zmizel z obrazovek, až přišla televize Prima s reprízou v roce 2006. Původní dabing namluvili například Jiří Bendář, Jan Schánilec, Jiří Krampol a další. Natočeno bylo 21 dílů ve třech řadách. Tank, se kterým jezdili Janek, Gustík, Grigorij, Olgierd a Tomek, který nahradil zastřeleného Olgierda, měl číslo 102, volací znak Habr. Kluci a muži byli vojáky Polských ozbrojených sil v SSSR, děj se odehrává na východní frontě od srpna 1944 do května 1945, kdy se svým tankem vjeli až do Berlína.

I když je seriálu vytýkána propaganda a tendenčnost (jsou v něm idealizovány vztahy Poláků s Rusy, zkreslována některá fakta a podobně), dílo si diváky našlo. Kluci se zakoukali do krásné zrzavé Marusji (Pola Raksa) nebo do něžné Lidky (Małgorzata Niemirska); slečny milovaly zejména Janka Kose (Janusz Gajos) a obdivovaly hrdinství a sílu Gustíka Jelena (též Gustawa, Gustlíka, Gustlika Jeleńa,verze jména se liší v knize i seriálu v závislosti na překladu z polštiny).

Obrovská vlna popularity, která se svezla na protagonisty všech hlavních rolí (dívky nevyjímaje), některým z nich zničila kariéru. Naštěstí pro filmový svět to nebyl případ Franciszka Pieczky. Ten do seriálu vstupoval už jako „hotový“ herec a do žádné prokleté škatulky se nezařadil. Ani by se zařadit nenechal. Svérázný muž s neméně svéráznou tváří a vystupováním byl totiž vším možným, jen ne plachým a ostýchavým.

Milovali a milují ho diváci po celé Evropě, v rodném Polsku je považován za jednoho z nejlepších herců všech dob. Není divu. Franciszek Pieczka.

Ráznost a zemitost zdědil Franciszek Maksymilian Pieczka po svých rodičích. „Táta se ničeho nebál. Byl horník, zároveň byl ještě zadobře s tím nahoře! Hrál na varhany a občas i mši v kostele sloužil!“ smál se Pieczka při vzpomínce na své dětství. Narodil se 18. ledna 1928 ve vesnici Godów v Horním Slezsku jako nejmladší ze sedmi dětí Franciszka staršího a Walerie, rozené Popek. Pro zajímavost, Godów je partnerskou obcí našich Petrovic na Karvinsku, kam Pieczka docela často jezdil a všichni tamní občané rádi vzpomínají na to, jak zpíval a sypal z rukávu jednu historku za druhou.

Rodiče si s ničím nelámali hlavu a celé dětství Franciszka Pieczky se neslo ve znamení pravých klukovských zážitků. „Pásl jsem krávy kolem Olše, šlapal jsem tátovi měchy varhan, toulal jsem se v lese, koupal se nahatej v řece, s partou jsme lítali celé dny i noci venku. Hráli jsme si na vojáky, já měl doma hrdiny. Vy to nevíte, no, totiž, oni se účastnili povstání (Slezská povstání - ozbrojené konflikty v Horním Slezsku v letech 1919 až 1921 mezi polským a německým obyvatelstvem během formování polského státu). Máma střílela jako Pánbůh!“ smál se Pieczka v rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza.

Už jako malého chlapce ho zlákal film. Franciszek chodil pěšky celé kilometry do nejbližšího kina, kde marně toužil být hercem - měl totiž jít ve šlépějích svého otce a sfárat do dolu. „Můj táta na tom trval. Když jsi horníkem, nekape ti na hlavu.“ opakoval tatínkova slova slavný herec. „Moji rodiče si nedokázali představit, že je někdo herec. Ve Slezsku se lidé drželi nohama pevně na zemi. A pro otce byli herci prostě jen hladové krky.“ Když vypukla druhá světová válka, poslechl Pieczka tátu a začal pracovat v Chořovském dole (Králova Huť), kde přežil zával.

Chtěl z dolu pryč: „Všichni, co tam se mnou pracovali, jsou už dávno mrtví. Umřeli mladí na zaprášení plic (pneumokonióza). Toho jsem se bál…“ řekl ke své hornické kariéře Pieczka. Následovala neslavné působení mladého studenta na Technické univerzitě v Gliwicích, odkud utekl na Univerzitní přípravnou školu v Katovicích. Tam si 192 centimetrů vysokého dlouhána s typickým ostře řezaným obličejem a specifickými gesty všiml jeden profesor, který po večerech vedl amatérské divadlo. A o dalším osudu Franciszka Pieczky bylo rozhodnuto.

V roce 1954 absolvoval herecké oddělení Státní dramatické školy ve Varšavě. Po získání diplomu začal Pieczka vystupovat v divadlech po celém Polsku. Byl nepřehlédnutelný. Klátivé pohyby, dunivý hlas, ohromující herecký talent - takto o prvních divadelních rolích Franciszka Pieczky psali kulturní kritici. Divadlu zasvětil celý svůj život, hrál ve všech slavných polských a evropských scénách, aby zakotvil v Powszechny Theatre ve Varšavě, kde byl v angažmá mezi roky 1975 -2014.

V roce 1954 také debutoval na filmovém plátně v epizodní roli filmu Generace slavného režiséra Andrzeje Wajdy. „S Wiesiekem Gołasem jsme hráli německou hlídku ve Varšavě. Naše role spočívala v čůrání pod pouliční lampu, což jsme zvládli na jedničku. Pak jsme se opili a v těch uniformách si to šli sehrát ještě jednou. To už bylo dávno po natáčení. Míjeli nás nějací dva dědci a jeden povídá druhému: Podívej, Jozíku, oni jsou zase tady! Já se jim tímto omlouvám do nebe, protože tehdy jsme se jen smáli. Blbí jsme byli!“ smál se v jednom z mnoha rozhovorů, kterých tento přátelský, sympatický a vždy skvěle naladěný herec dával opravdu hodně.

Pieczkova filmografie je ohromující, můžeme si připomenout jedny z jeho nejslavnějších filmů, ale je velice těžké vybírat si, protože ve všech rolích (ať už komediálních, psychologických nebo dramatických) byl vždy naprosto excelentní. Matka Johana od Andělů, Dušičky, Život Matoušův, sága Osvobození, Perla v koruně, Veselka, Země zaslíbená, Potopa, Ryš, Nezvaná, Austeria, Szwadron, Jizva, Janek Vodnář, Zázrak v Krakově nebo již zmiňované Díky za každé nové ráno. Skvělá komedie si získala obrovskou popularitu hlavně díky jeho ztvárnění cholerického a vzteklého vlasteneckého tatínka vypravěčky Olgy (Ivana Chýlková).

Na natáčení rád vzpomínal, protože mu byl tatínek Hakunděk velice blízký: „Připomínal mi mého tátu. On také takhle vztekle po všem dupal a skákal. Nebo házel věcmi. To je on. A líbí se mi čeština, líbilo se mi to. Já nikdy neměl problém s řečmi. Musím se pochlubit, všechny role německých padouchů mluvím německy já, francouzsky jsem daboval sám sebe! Hrál jsem v maďarském filmu, kde jsem mluvil různými jazyky - gruzínštinou, hebrejštinou, jidiš, maďarštinou. To vše umím!“ ukázal na sebe pyšným gestem při vzpomínce na natáčení v Čechách. Ale pro všechny polské děti (a nejen polské a nejen děti) zůstal Pieczka vždy jedním ze čtyř tankistů.

Největší popularitu mu přinesla role Gustíka Jelena (Gustlík, Gušťlík či Gustaw Jeleń). Franciszek Pieczka však vždy zdůrazňoval, že to rozhodně nebyl nejdůležitější filmový (seriálový) počin jeho kariéry. Když vstoupil do seriálu, byl dle vlastních slov již plně zformovaným hercem, do žádné škatulky se nedostal, a na „Pančerni“ vzpomínal rád. I když, jak si povzdechli všichni herci ze seriálu Čtyři z tanku a pes, byly tu ony neblahé besedy. Janusz Gajos i Małgorzata Niemirska vzpomínali, jak herce vozili po různých školách a kulturních domech:

„Sotva jsem nastoupil do tramvaje, byli u mě lidé, diváci. Já je nechtěl odhánět, skutečně nechtěl. Ale měl jsem pocit, že ztrácím identitu. Že nejsem Gajos, ale Kos. Nešťastný seriál, nešťastný. Navíc nás všude vozili jako cvičené opice. Jezdili jsme v mundúrech a kuklách na besedy do škol. Co jsme tam těm dětem měli vykládat? My jsme válku nezažili! Od toho tu byli jiní, naši stateční hrdinové obranáři. Ne my, herecký potěr v kuklách. Zdálo se mi, že mám po kariéře. Ale smlouva zněla jasně, natáčelo se dál. Hektické roky. Pak už jsme toho měli dost…“

„Pieczka to jednou nevydržel a poslal někam malého chlapce, který si přišel pro autogram. A víte co, já byl zděšený, ale za týden jsem udělal to samé a poslal zase jiného kluka do stejných míst. Tak arogantní jsme byli. Tak ubozí!“ vzpomínal Janusz Gajos na nešťastnou kapitolu oné tankistické mánie, která v Polsku po odvysílání seriálu vypukla, a které bylo využito k propagandě.

„Ani osobně, ani ve smyslu hereckých schopností nejsem z této popularity otráven. Už ve svých 29 letech jsem hrál v divadle pro seniory. Po Gustlíkovi jsem hrál spoustu postav, které neměly s Gustlíkovým temperamentem a osobností nic společného. Ale děti na ulici dlouho křičely Gustlíku, Gustlíku!“ nechal se slyšet Pieczka. Za jeho individuální role a za přínos k rozvoji divadelního a filmového umění obdržel řadu ocenění a vyznamenání. Dne 11. listopadu 2017 mu bylo uděleno nejvyšší polské státní vyznamenání, Řád bílého orla.

Nevšedního muže s ostře řezanými rysy a charismatem „až na půdu“ milovaly fanynky po celé Evropě. „On je tak ošklivej, až je krásnej!“ říkalo se i u nás. Franciszek Pieczka byl ale v soukromém životě ryze konzervativní křesťan, který spojil celý svůj život s jednou ženou. V červenci roku 1955 se oženil s Henrykou Witkowskou, měli spolu dvě děti, dceru Ilonu a syna Piotra; dočkali se tří vnoučat - Adeka, Alexe a Alicje. Pak i několika pravnoučat, která prababičku a pradědu navštěvovala v jejich domě ve varšavské Falenici. Stárnoucí herec se chystal na ohromnou slávu - měl v plánu Henryku překvapit velkou oslavou zlaté svatby.

Jenže osud přetrhl dlouholetý svazek dvou lidí, kteří si bez sebe nedokázali představit život. Henryka v roce 2004 po krátké nemoci zemřela. Pieczka byl naprosto zdrcený: „Po tak dlouhém společném životě je to kataklyzma,“ řekl. „Vidím její ruku na každém kroku. Že sem něco dala. Otevřu šuplík a tam je nákupní seznam napsaný její rukou. Život je krátký a vy se hádáte o nesmyslech. Zamyslete se nad tím. Říkejte si co nejčastěji, že se máte rádi, jinak zůstane jen lítost. Moje žena byla o pět let mladší a odešla dříve. Zemřela v dubnu a v prosinci jsme měli oslavit zlatou svatbu. Měl jsem zemřít první. Měl! Ale jsem herec. Dostal jsem ránu a v sedm večer se zvedne opona a hraji. A směji se, i když mám srdce na cucky…“ truchlil Pieczka.

Po smrti Henryky začal herec ztrácet sílu, na obrazovkách i jevišti se objevoval méně často, ale když něco natočil, bylo to úžasné. Role si vybíral, aby jim stačil. Bál se, že fyzicky náročnější natáčení nezvládne. V roce 2014 oznámil, že odchází ze svého milovaného Powszechny Theatre. Prý chtěl uvolnit místo mladým, ale v Polsku se všeobecně ví, že byl k odchodu donucen novým, mladým a agilním ředitelem, který pro starého pána neměl místo. Takovéto nedůstojné „odchody do nuceného důchodu“ se ostatně hercům děly (a dějí) i u nás.

Franciszek Pieczka prý tehdy sebral ve svém chřadnoucím těle všechen svůj bývalý temperament, rozčílil se a rozmlátil v šatně nábytek. „Na třísky,“ smál se kolega Gajos, seriálový Janek, který s Pieczkou zůstal velkým kamarádem.

Slavný herec mnoha rolí, nezapomenutelný Franciszek Pieczka, zemřel 23. září 2022 ve Varšavě ve věku 94 let. 29. září 2022 byl po mši v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ve Varšavě pohřben do rodinného hrobu na hřbitově v Aleksandrówě. Pohřeb byl státní a mimo neuvěřitelného množství přátel, rodinných příslušníků, kamarádů a slavných herců se poct zúčastnil i prezident Andrzej Duda.

Vzpomínku na milovaného herce, kterého měl rád snad každý Polák, potažmo Čech, můžeme zakončit jednou jedinou větou, které by se Franciszek Pieczka určitě zasmál. Jednoduše - Šel do Zanzibaru!

Franciszek Pieczka nie żyje. Miał 94 lata, Gustaw Jelen - Česká republika | Wiki filmové postavy z 2. světové války | Fandom, Category:Four Tank-Men and a Dog | WW2 Movie Characters Wiki | Fandom, Smutná zpráva, zemřel herec Franciszek Pieczka, nejen Gustlík z tankistů - Karvinský a havířovský deník, Franciszek Pieczka | Biografie | ČSFD.cz, Franciszek Pieczka - Wikipedie, otevřená encyklopedie, Franciszek Maksymilian Pieczka (1928-2022) - Find a Grave Memorial, Petra Pavlíčková - Médium.cz