Lidka ze Čtyř tankistů pečovala o dementního manžela. Dětí se nedočkala, seriál jí zničil kariéru

Pokud si občas tuhle úvodní písničku zabroukáme, pravděpodobně jsme staří. A nebo taky ne. Je to až kupodivu, jak se z tohoto polského dílka stala záležitost naprosto kultovní. Seriál Čtyři z tanku a pes (Czterej pancerni i pies) podle stejnojmenného románu Janusze Przymanowského má totiž dodnes obrovskou fanouškovskou základnu.

Ve své době byl tento seriál nejen pro děti velkou „peckou“. Každý chtěl mít věrného psa Šarika, kluci si vysnili statečné kamarády, chtěli jezdit s tankem Rudy (v knize Zrzek, Rudý), zažívat hrdinské situace. I když je seriálu samozřejmě vytýkána propaganda a tendenčnost (jsou v něm idealizovány vztahy Poláků s Rusy, zkreslována některá fakta a podobně), ve finále si série diváky našla.

Na počátku sedmdesátých let odvysílala Čtyři z tanku a pes Československá televize, repríza byla v roce 1980, pak na dlouho zmizel z obrazovek, až přišla televize Prima s reprízou v roce 2006. Původní dabing namluvili například Jiří Bendář, Jan Schánilec, Jiří Krampol a další. Natočeno bylo 21 dílů ve třech řadách. Tank, se kterým jezdili Janek, Gustík, Grigorij, Olgierd a Tomek, který nahradil zastřeleného Olgierda, měl číslo 102, volací znak Habr. Kluci a muži byli vojáky Polských ozbrojených sil v SSSR, děj se odehrává na východní frontě od srpna 1944 do května 1945, kdy s Rudym vjeli až do Berlína.

Slečny milovaly zejména Janka Kose (Janusz Gajos), kluci obdivovali hrdinství a sílu Gustíka (Gustlik, Gustik, jména se liší v seriálu a knize v závislosti na překladu), kterého bravurně ztvárnil u nás velice známý a svérázný herec Franciszek Pieczka. A pak tu byly holky. První lásky celé jedné generace dospívajících kluků. Ač někdo namítá, že ty ženský to tam všechno zkazily!, přece jen do seriálu patří. Mimo překrásné zrzavé Marusji (Pola Raksa) to byla Honoráta (Barbara Kráfftówna) a něžná Lidka Wiśniewska.

Zatímco Marusja byla Jankova a Honoratu si vzal Gustík, Lidka se zakoukala do Grigorije. Krásná Polka byla jiná než Marusja. Ne tak živočišná, ne tak prvoplánově krásná. Zato měla charisma, osobní kouzlo, křehkost, půvab a něhu. A rázem se diváci mužského pohlaví rozdělili na obdivovatele Lidky a Marusji. Małgorzata Niemirska však na seriál nevzpomíná v dobrém. Vyfasovala onen šuplík, který je noční můrou každého herce.

Mladičká Małgorzata si to ale zprvu vůbec neuvědomovala. Byla populární a obdivovaná. Jenže… Jaký je životní příběh radistky Lidky? Trpký a plný osudových zvratů.

19. června 1947 se v poválečné Varšavě narodila Małgorzata Wiśniewska. Je velice zajímavé, že rodné příjmení Małgorzaty je stejné jako u její seriálové Lidky. Také si ho v průběhu života změnila. Ne kvůli roli Lidky - Niemirska se jmenovala její maminka za svobodna a Małgorzata si je převzala hlavně kvůli své o pět let starší sestře Ewě. Konflikty Ewy a Małgorzaty se snažila krotit ještě prostřední dcera Margaret, ale marně. Rodiče byli umělci, otec byl houslistou Národní filharmonie ve Varšavě, matka byla právničkou a milovala balet.

K němu vedla obě dcery. „Přísahám Malgolko, že budeš tanečnicí!“ říkávala své nejmladší mazlivě matka. Otec preferoval Ewu. Soupeření a srovnávání obou sester nebralo konce. Ewa Wiśniewska studovala na Státní dramatické škole ve Varšavě, zatímco Małgorzata chodila do houslí a klavíru a snila o tom, že bude úspěšnou herečkou jako její sestra. Ta se v Polsku velice proslavila, měla pověst divoké a nespoutané ženy, zatímco Malgolka, která po pár letech studovala stejnou hereckou školu jako sestra, byla spíše „ta zdvořilá a hodná“.

Ze sester se staly rivalky i na profesionálním poli. Jednou se popraly na ulici za mohutného povzbuzování a smíchu všech zúčastněných. Po této potyčce si Małgorzata změnila příjmení a se sestrou nechtěla mít dlouhá desetiletí nic společného. Smířila je až smrt jejich maminky. Ewa Wiśniewska si rychle získala popularitu díky seriálu Doktorka Ewa. Mělo však dojít i na Małgorzatu. Již ve svých 16 letech debutovala ve filmu Tučňák.

V roce 1965 se začal připravovat projekt nákladného seriálu pro mládež z doby druhé světové války. Produkce obcházela střední školy a hledala typově odpovídající budoucí herce a herečky. Role Marusji už byla obsazená, nastalo tedy pátrání po dívce, která by byla jejím pravým opakem - jak fyzicky, tak povahově. „Byla to úplná náhoda. Běžela jsem po chodbě a vrazila do nějakého pána. Rozsypaly se mu papíry. Sebrala jsem je, slušně se mu omluvila, usmála jsem se a on řekl, že ji mají.“ řekla Niemirska. A měli.

Małgorzata považovala své obsazení do seriálu Čtyři z tanku a pes za dočasné dobrodružství, nakonec ale strávila na place sedm let. Mezi natáčením složila maturitu, byla přijata na Státní dramatickou školu, obhájila titul a ještě se vdala. Andrzej Makowiecki byl polský herec a režisér. A zatímco jeho mladá žena pobíhala v uniformě a bagančatech v blátě, on dělal kariéru. Natáčení bylo bezesporu velice zajímavé, to uznávali všichni herci.

Naučili se střílet, jezdit tankem, reálie byly naprosto skutečné, lokace ještě poznamenané pravou válkou, takže se třeba mnohokrát stalo, že se muselo vše přerušit a pyrotechnik čistil louku od min a pum. Točilo se v Kladsku, Olszynieci, Bydhošti, Gdyni, Krynici Morska, Piaski, Karlikách, Rudawici, Żagańi, Żagań-Las. Hodně se natáčelo na polských vojenských palpostech a cvičištích. „Nebylo to jednoduché. Neměla jsem vůbec žádný vlastní život. Nemohla jsem do kina, do divadla, nikam. Navíc ty besedy…“ povzdechla si.

Na tyto „výlety“ ostatně vzpomínal i Janusz Gajos, představitel Janka: „Všude nás vozili jako cvičené opice. Jezdili jsme v mundúrech a kuklách na besedy do škol. Co jsme tam těm dětem měli vykládat? My jsme válku nezažili! Od toho tu byli jiní, naši stateční hrdinové obranáři. Ne my, herecký potěr v kuklách. Zdálo se mi, že mám po kariéře. Ale smlouva zněla jasně, natáčelo se dál. Hektické roky,“ usmíval se „Janek“.

„Pak už jsme toho měli dost. Pieczka (Gustík) to jednou nevydržel a poslal někam malého chlapce, který si přišel pro autogram. A víte co, já byl zděšený, ale za týden jsem udělal to samé a poslal zase jiného kluka do stejných míst. Tak arogantní jsme byli. Tak ubozí!“ uvedl Janusz.

Małgorzata Niemirska zůstala u diváků zapsána jako radistka Lidka už navždy. „Pak přišla dlouhá léta boje s Lidčinou image. Teď jsem z této postavy sentimentální, ale tehdy to bylo děsivé. Ale za honorář jsem si mohla něco koupit. Většinou jsme si s Polou zkoušely nové rtěnky. Moje kariéra, pokud by nějaká mohla být, byla v tahu. Neuráží mě skutečnost, že po mnoho generací zůstanu navždy Lidkou. Možná proto, že se nemám za co stydět? Svými divadelními úspěchy se mohu pochlubit s hrdostí a uspokojením. A že byste si přáli ještě víc? Tak je to s námi herci, jsme pořád nenasytní… Nebudu to skrývat,“ řekla herečka.

Byla to pravda, její filmová a televizní kariéra byla v tahu, jak sama konstatovala. Objevila se jen v pár seriálech a inscenacích nevalné kvality. V čem skutečně excelovala a je dobrá dodnes, je divadlo. Tam se našla. V onom zmíněném tahu bylo i její první manželství. Skandálem dosud nedotčená Małgorzata, národem milovaná Lidka, se zamilovala. Do ženatého a o hodně staršího slavného polského herce. V roce 1974 natáčela třídílnou hru Zoufalství. „První dvě epizody byly v pořádku, ale ta třetí - tam jsem zažil explozi citů. Zamiloval jsem se.“ popisoval Marek Walczewski, jehož manželkou byla známá herečka Anna Polony.

A co teď. On ženatý, ona vdaná, kolegové se na ně dívali jako na mimozemšťany. „To myslíte vážně?“ ptal se nevěřícně režisér, když Marek oznámil, že si chce Małgorzatu vzít. Ta už pracovala na rozvodu a on také. „Myslím a vezmu si ji.“ Donesl do divadelní šatny kytici šeříků a požádal „Lidku“ o ruku. „V březnu 1974 už jsme byli pár, v prosinci jsme se vzali a mezitím jsme si prošli dvěma rozvody. Byl to, jak říkají Francouzi, coup de foudre, úder blesku. Samozřejmě, že on byl ve vztahu, já jsem byla ve vztahu – měli jsme za sebou studentská manželství,“ řekla Małgorzata Niemirska.

Byl z toho obrovský skandál a mnoho polských umělců se k nim obrátilo zády. „Jako kdyby se Pánbůh chichotal,“ mávla rukou Niemirska, protože to, co ji čekalo, považovala za samotný boží trest, který na ni byl seslán. Ono to bylo opravdu tvrdé, někdo by zmínil i přísloví o božích mlýnech - a je kupodivu, že to statečná žena celé vydržela.

Z Marka a Malgolky se stala nerozlučná dvojice. Bydleli spolu v malých bytech a toužili jen po jednom - po dítěti. Małgorzata záviděla sestře Ewě, že bez potíží a jen tak „mimochodem“ otěhotněla, porodila dceru, natáčela - a ona nic. „Stala jsem se maskotem nemocnic a lázní. Je to hrozné. Někdo porodí šestnáct dětí a dává je od sebe pryč. Někdo touží a podstupuje naprosté šílenosti…“ řekla hořce herečka při dotazu všetečného novináře o plánování rodiny. Z touhy po dítěti se stala zoufalá posedlost. Małgorzata podstoupila naprosto všechno, co tehdejší lékařská věda v oboru léčení neplodnosti nabízela.

Nabízel se však i jiný scénář - že neplodný je Marek. Nikdy na toto téma nepromluvila a on také ne. Není divu, je to vždy pro každý bezdětný pár velice bolestná prohra. Pak už byla ze všeho tak vyčerpaná, že jí manžel veškeré další pokusy o dítě rezolutně zakázal a koupil jí psa. Ohaře Maxe. „Asi to tak mělo být. Když jdu s Maxem ven, zastaví nás lidé, říkají mi Lidko a hladí ho. A říkají mu Šariku. Prokletý seriál!“ rozohnila se Niemirska. Pak se začala psát devadesátá léta, kdy ji postihla velká rána. Její milovaný manžel Marek Walczewski začal plíživě ztrácet paměť.

Byly to zprvu drobnosti, zapomenutý nákup, nevyzvednutá pošta, maličkosti, které nechal na nesmyslných místech. Nevěnoval tomu pozornost. V roce 1996, kdy zapomněl text na jevišti během představení, se odhodlal jít k lékaři. Když se vrátil domů, řekl své ženě: „Skončil jsem.“ Diagnóza zněla jasně a neúprosně: Alzheimerova nemoc. Jeho milovaná Malgolka se o Marka starala nepřetržitě přes deset let. Bylo to děsivé, začal být nebezpečný, změnil se, tyto příznaky není třeba popisovat. Svou třináctou komnatu otevřela Niemirska až po jeho smrti:

„Bránil se. Tuto nemoc jsme nepojmenovali. Řekli jsme, že v mozku dochází ke změnám a musí brát léky. Nakonec přestal rozlišovat, kde je, co je doma. Když zapálil sklep, zaplavil kuchyň, spadl ze schodů, začalo to být nebezpečné,“ řekla Małgorzata Niemirska pro deník Gazeta Wyborcza. „Byla jsem slabá, kolikrát mě uhodil. On nevěděl co dělá. Netušil kdo jsem. Pořád se ptal, co tu dělá ta ženská. Strkal mě. Bylo to žalostné, neustále jsem plakala. Modlila jsem se, ale nebylo to nic platné. Tam uvnitř Marek byl, navenek to byla slupka cizího a zlého člověka.“ plakala Małgorzata.

Nakonec sama domácí péči o tak těžce nemocného manžela nezvládla a umístila ho ve specializovaném centru, kam za ním pět dlouhých let chodila dvakrát denně.

„Loučila jsem se s ním téměř každý den. Bylo hrozné sledovat, jak nejmilovanější člověk přichází o rozum, jak s tím bojuje, jak nechce. Navíc mi ještě zemřela maminka…“ dodala. Marek Walczewski zemřel v roce 2009 ve věku 72 let. Małgorzata Niemirska byla s ním v okamžiku jeho smrti. Těsně před smrtí nabyl vědomí. Poznal ji a podařilo se mu říci své milované jednu větu: „Malgolko moje, jak jsi krásná!“

Małgorzata Niemirska oslaví v tomto roce 78 narozeniny. Objevila se ještě v seriálech Život sám, Tanečníci, Leśniczówka, Druhá šance; ve filmu Close-ups či My Daughters Cows. Navždy už ale zůstane krásnou Lidkou ze seriálu Čtyři z tanku a pes. V nejnovějším rozhovoru byla smutná a řekla:

„Czterej pancerni i pies“. Co słychać u Małgorzaty Niemirskiej? - Plejada.pl, Niemirska i Walczewski wywołali skandal. Nic nie wspomniał o żonie - Plejada.pl, Małgorzata Niemirska: jak dziś wygląda śliczna Lidka z "Czterech pancernych…"? - Film - Kultura, Pożegnała wielu przyjaciół, w tym ukochanego męża. Jak 77-letnia Małgorzata Niemirska radzi sobie z przemijaniem i jak wspomina młodzieńcze lata? | Viva.pl, Lidka Wisniewska | WW2 Movie Characters Wiki | Fandom, Małgorzata Niemirska | Disney Wiki | Fandom, Janek ze Čtyř tankistů: Janusz Gajos se dožívá 85 let. Při natáčení seriálu přežil pokus o vraždu - Médium.cz