Článek
Nikdy jsem Helgu nepovažovala za nacistku nebo esesačku. Byla to prostě jen taková poněkud výstřední, lehce perverzní a frivolní žena, kterou osud shodou okolnosti postavil do německé armády…
Jestli se dá nějaký seriál označit slovem „legendární“, je to bezesporu Haló, haló! ('Allo 'Allo!). Jeho děj je tak zamotaný a tak nabitý hláškami, že se na něj člověk musí podívat několikrát, aby to všechno plně pochopil a pobral. Ale stejně to není nic platné - vždy se tam totiž objeví něco nového. Tato úžasná britská série vznikla původně jako parodie na válečné drama BBC Tajná armáda, natáčela se mezi lety 1982-1992 a má celkem 85 dílů.

Setkání fanoušků z herci jsou i dnes hojně navštěvovaná. Bohužel, jejich řady řídnou…
Tvůrci Haló, haló! Jeremy Lloyd a David Croft původně ani nezamýšleli, že bude toto dílko tak dlouhé a obsáhlé, ale příhody obyvatel francouzského Nouvionu, kteří jsou proti své vůli zataženi do odboje, se lidem tak líbily, že se přidávala epizoda po epizodě, až nikdo vlastně nevěděl, jak a kdy to celé skončí. O tom, jak nesmírně populární Haló, haló! bylo (a je), svědčí i fakt, že poslední díl se stal nejsledovanější britskou seriálovou epizodou vůbec!
„Byla to ohromná legrace. Dostal jsem scénář, kde jsem mrtvý, stal jsem se vlastním dvojčetem, ale živým, pak svým vlastním bratrem, svým vlastním synem, měl jsem asi padesát dvojníků, byl jsem neustále sváděn ženami i muži, byl jsem přestrojen za krávy, za cikány; někdy jsme všichni seděli u sklenky vína a řehtali se tomu, co bude dál. Byly to krásné časy!“ vzpomínal Gorden Kaye, který si s náramnou chutí zahrál titulní postavu kavárníka René Artoise.
Seriál, kde si Britové dělají legraci nejen z války, ale i z Francouzů a Němců (i sami ze sebe), se stal kultem i u nás, zvláště zásluhou skvělého českého dabingu (pánové a dámy Postránecký, Jirák, Janžurová, Klapka, Lipský, Gajerová, Jagelka, Hruška, Skopal, Trávníček, Zounar atd.) a překladu do češtiny. Ten se obzvláště povedl v osobě „polucisty a lingvisty“ Crabtreeho v podání Arthura Bostroma, jehož komolená mluva (Bodré podoledne!) je jednoduše fantastická. Bez nadsázky lze říct, že český dabing povýšil Haló, haló! na úplně jinou (lepší?) úroveň.

Edith, Yvette, Marie, copak nikdo neslyší volání staré ženy? Kušuj, ty stará vraždo!
Rozmanitý svět postaviček a postav v kavárně René je až neuvěřitelně propracovaný: jsou to například plukovník Von Strohm, dvojice gestapáků Herr Flick a Von Smallhausen, falešně zpívající madam Edith, protivná madam Fany, LeClerk, dvojice zoufalých a neustále schovaných anglických letců, teplý poručík Gruber a jeho tančík, Generál Von Klinkerhoffen, Hans Geering, Monsieur Alfonse, servírky Yvette, Marie a Mimi, partyzánka Michelle, Bertorelli… Ti všichni jsou už opravdovým fenoménem mezi seriálovými postavami.
Ve výčtu nám ale ještě chybí neustále se svlékající blonďatá „valkýra“ s typickým německým účesem, žena-vamp Helga Geerhart. Tato vojínka (později svobodnice) Wehrmachtu inklinuje k SS, k odboji i k gestapu (většinou podle toho, na které straně barikády nám ti šmejdi takňák stojí, jak by řekl náš poručík Troník!), je to sexuální dračice a opravdu nemá problém s odhalováním svého těla. To předvádí v miniaturním prádélku snad v každém díle a obnažuje se hlavně před gestapákem Herr Flickem (nyní se svlékněte a můžete mě políbit!), kterého se (většinou marně) snaží svést.
Helga je potrhlá, střelená, energická, povýšená, disciplinovaná; umí ale být i dobrosrdečná, laskavá, usměvavá… A hlavně je krásná. Opravdu velice krásná, pokud si potrpíte na nordické (až árijské) typy vysokých plavovlasých žen s ostře řezanými rysy a vystupujícími lícními kostmi. Sama herečka Kim Hartman, která svou Helgu proměnila z nafoukané ženy lehkých mravů na velice důležitou součást celého seriálu, popisovala svou vizáž na jednom z mnoha a mnoha setkání s fanoušky:

Na setkání s fanoušky v roce 2011…
„Diváci občas nevěřili, že nejsem Němka. To je Angličanka? To není možné! Vždyť Angličanky bývají tak ošklivé! Vypadají všechny jako ptáci. Opravdu nejste Němka? Pak tedy musíte mít v sobě něco švédského. Nebo norského. Ale kdepak, jsem rodilá Angličanka. V titulcích je moje jméno: Kim Hartman. A stejně to mnozí nepochopili. Dokonce psali, ať „tu hnusnou esesačku“ přeobsadí! Divili byste se, jak umí být někteří lidé hloupí! Občas nevycházím z údivu! Já se s nimi i hádám, ale je to marné. Zbytečné!“ svěřovala se úžasná Kim, do níž byli čistě platonicky (až na několik výjimek) zakoukaní snad všichni její herečtí kolegové!
„Je tak sympatická. Můžu říct, že ji miluju? Můžu, však to znáte. Je to taková láska jako k sestře. Kdo by čekal, že je Kim strohá a přísná a chladná jako Helga, je daleko od pravdy. Kim je báječná a laskavá bytost s neuvěřitelným smyslem pro humor. Věřte nebo ne - my si jednou hráli na schovávanou. Ona v uniformě, já v tom děsivém koženém kabátě. Běhali jsme po hřišti a bafali na sebe. Potom vyšlo v novinách, že jsme se zbláznili, protože nás u toho někdo viděl,“ smál se i Richard Gibson (Herr Flick), který spolu s Guyem Sinerem (poručík Gruber) patří mezi nejlepší přátele Kim Hartman.
Tato velice zvláštní žena i herečka, jejíž jméno je navíc zajímavou shodou okolností spjato i s největšími postavami současného Hollywoodu, se narodila 11. ledna 1952 jako Kim Lesley Hartman v londýnské čtvrti Hammersmith, odkud se ještě jako malá holčička přestěhovala s rodiči do Stratfordu nad Avonou. Rodiště Williama Shakespeara je až magickým místem všech anglických herců a sama Kim vzpomínala, že atmosféra města v ní probudila lásku k herectví. Na jevišti ochotnických souborů pak stála celé dětství a ztvárnila zde řadu malých rolí.
Znalci vědí, jak se tancuje tradiční gestapácký tanec :-)
Po základní škole nastoupila Kim na prestižní dívčí školu The King's High School for Girls ve Warwicku, ale sotva absolvovala, už zamířila zpět do Londýna. Krásná dívka s nepopiratelným osobním kouzlem se záhy stala členkou proslavené herecké školy Webber Douglas Academy of Dramatic Art, kde získala precizní dramatickou průpravu a vydala se na jeviště malých divadel.
„Vše jsem si musela tvrdě vydřít. Hráli jsme v nevytopených hostincích a sálech, často i venku na mrazu nebo dešti. Bylo mi to jedno, já chtěla hrát!“ usmívala se Kim, která se časem prosadila a stala se členkou Belgrade Theatre v Coventry. Ale pozor - ne jako herečka! „Byla jsem asistentkou režie. Tehdy měli plný stav. Já jsem byla inspicientka a hrála jen tak bokem. A žehnám okamžiku, kdy mě zaměstnali, protože díky této práci v zákulisí jsem se seznámila s Davidem Croftem,“ vzpomínala seriálová Helga na setkání s tímto proslaveným britským scenáristou a režisérem.
Ten později spolu s Jeremym Lloydem vymyslel scénář k Haló, haló! - a tam už Kim obsadili bez konkursu, protože Croft i Lloyd si prý nedovedli představit, že by „sexualhandgranát“ Helgu Geerhart hrál někdo jiný. Ostatně prý ani v Anglii té doby neexistovala herečka, která by měla pro tu roli všechny předpoklady. Kim Hartman v seriálu excelovala a pranic jí nevadilo, že se ocitla ve škatulce jedné role: „Už jsem byla navždy Helga. Pokřikují na mě na ulici: Svlékněte se! A já jim jen mávnu a usměju se. Nesvlékám se! Aby bylo jasno! Už ne! Jsem už stará paní!“ usmívala se v roce 2024 pořád velice šarmantní herečka.

Herr Flick v roce 2011…
Kim dle svých slov neměla problém se svlékáním samotným - problém byl spíš se záchvaty smíchu, které herci dostávali snad při všech šílených scénkách v Haló, haló! „To natáčení muselo být neuvěřitelné. Jeden velký zmatek nad zmatek a výbuchy smíchu, tak si to představuji!“ myslí si dodnes diváci legendárního seriálu. Sama Kim Hartman potvrdila, že se mnozí herci odbourali smíchem na dlouhé minuty, smál se i celý štáb, a úplně nejhůř na tom byl Richard Gibson, který musel při různých bláznivých scénách držet „kožený ksicht“, jímž se tak proslavil jeho Herr Flick:
„Vy si řeknete, že jsem dělala striptýz na place, ale ono šlo o tu nejméně erotickou věc na světě. Já tam poskakovala v prádélku a kolem stáli snad úplně všichni a smáli se Nejhorší byl pohled na Gibsona. Musel držet tu svou gestapáckou tvář a já na něm viděla, jak strašně se mu chce smát. Kousala jsem se do vnitřní strany úst, až mi tekla krev, protože režisér a štáb našimi záchvaty smíchu ztráceli drahocenný čas i materiál. Ale nedalo se nic dělat,“ popisovala zákulisí natáčení Haló, haló! vojín Helga, která vnesla do seriálu i pár svých nápadů, například ono řvavé zahlášení:
„Generál fón Klinkerhófén! Pojďtéé séém! To je taky můj nápad. Helga chtěla mít respekt, tak si ho zajišťovala tímhle. Působila jako domina!“ říkala Kim Hartman. Když skončilo natáčení Haló, haló!, herci se svých postav jen tak nezbavili - s veleúspěšnou divadelní inscenací projeli doslova celý svět a stala se z nich hotová rodina. Sama Kim nahrává s Guyem Sinerem podcast a Richard Gibson ji doprovází na srazy fanoušků.

Gruberův tančík…
„Jsem vděčná a šťastná, že mi bylo umožněno hrát v tak úžasném projektu. Haló, haló! je jeden z nejlepších seriálů všech dob,“ vyznala se upřímně sama herečka, která ale během kariéry musela zažívat spoustu prazvláštních situací souvisejících právě s rolí Helgy.
Někteří diváci totiž jaksi nebyli schopní pochopit rozdíl mezi hercem a postavou. To se ostatně stalo i u nás - vzpomínání pana Chudíka, který byl několika lidmi na ulici (a bez legrace) požádán o totální endoprotézu, přičemž mu byl do kapsy saka vsunut i úplatek, je dnes už notoricky známé. Je to divné, ale lidem prostě občas herec splyne s rolí.
A přesně to se stalo i Kim Hartman, která začala dostávat podivné a záštiplné dopisy, kde jí lidé spílali do esesaček, nácků, rasistů… „Přihlouplé. Ale já už se nesmála. Vždyť je to tristní! Co se to s lidmi děje?“ vrtěla hlavou Kim, která se snažila nebrat si tyhle výstřelky k srdci - a v tom ji velice podporoval její milovaný manžel John Nolan.

Mladý Gorden Kaye, alias René. Jeho život byl velice pohnutý. Byl homosexuál, přežil strašidelnou autonehodu, která ho znetvořila…
Tohoto slavného britského herce si Kim vzala v roce 1975 a jejich svazek vydržel neuvěřitelných 51 let. S manželem vedla produkční společnost Quinton Arts, a společně režírovali řadu klasických divadelních her. A díky svazku s Johnem se Kim stala tetičkou snad nejslavnějších filmařských sourozenců současnosti: John byl strýcem Christophera Nolana (autor Oppenheimera, Interstellaru či Temného rytíře) a Jonathana Nolana, což je scenárista Westworldu či Falloutu.
„Když Christopher a Jonathan v Londýně vyrůstali, strýc John a teta Kim pro ně byli obrovskou inspirací. Christopher Nolan na svou tetu nikdy nezapomněl; v roce 2017 ji obsadil do maličké role ve svém oscarovém válečném velkofilmu Dunkerk,“ zmiňuje web IMDb.
Kim a John spolu vychovali dvě děti, Toma a Mirandu. Právě dcera Miranda Nolan se vydala plně ve stopách svých rodičů a slavných bratranců. Stala se uznávanou divadelní a filmovou herečkou a její bratranec Christopher ji pravidelně obsazuje do menších, ale zapamatovatelných rolí - objevila se například jako letuška v thrilleru Počátek nebo jako pokojská v komiksovém dramatu Temný rytíř povstal.
John Nolan zemřel 11. dubna 2026. Kim tuto smutnou zprávu oznámila médiím sama: „Nejlaskavější člověk na světě. Milovali ho lidé, milovala ho i zvířata, byl to dobrý člověk. Mé srdce se roztříštilo na miliardu kousků, je zlomené, navždy zlomené,“ řekla Kim Hartman novinářům. Legendární Helga se dnes snaží pokračovat v manželově odkazu, produkuje hry mladých a začínajících režisérů a stará se o své četné psy a kočky. Stále krásná herečka s nezaměnitelným úsměvem a jiskrou v očích už brzy oslaví 75. narozeniny.
Zpracováno podle:








