Byl Hitchcock sexuální predátor? Slavný režisér věznil, pronásledoval a krutě ponižoval mladou ženu

27. června roku 2022 poskytla herečka Dakota Johnson rozhovor magazínu Vanity Fair. Na tom by nebylo nic zvláštního, dcera další slavné herečky Melanie Griffith a hvězda populárního lechtivého snímku Padesát odstínů šedi byla v té době mezi reportéry a novináři na roztrhání. Jenže její upřímná zpověď odpálila pomyslnou časovanou bombu, která už dlouho tiše tikala v hollywoodském rybníčku. A stačilo k tomu několik vět, aby si lidé vzpomněli na dávno zapomenutou aféru, která tehdy šokovala celou Ameriku!

Když Dakota mluvila o své mámě Melanii, řeč přišla i na její babičku Tippi Hedren: „Alfred Hitchcock babičku citově i fyzicky vydíral. Byl netvor. Víte, co udělal mojí pětileté mámě, její dceři? Poslal jí dárek. Byla to panenka, figurína, dokonale provedená babička Tippi. Moje máma si myslela, že je to fajn, jé, já mám panenku, co vypadá jako moje maminka. Jenže pak si všimla, že je to celé špatně. Bylo to zvrhlé a nechutné.“ Překvapený novinář se zvědavě otázal: „Jak to myslíte? Co je zvrhlého na panence?“ Dakota odpověděla:

„Už jen ta panenka samotná. Měla dokonale vyrobený babiččin obličej, Hitchcock to nechal vyrobit v maskérně, víte? Figura měla její zmenšený miniaturní kostým, zelený vlněný kabát. A ta panenka byla v černé rakvi. Dřevěné, namořené, měla i víko, výstelku, polstrování, bylo to nechutné, nechutné! Máma na to dodnes vzpomíná a otřese se hrůzou. Babička se tehdy rozlítila. Bála se ho - byl to predátor - ale jak může hojit své frustrace na malé holce? Pošle malé holce rakev s její matkou, rozumíte tomu?“ vrtěla hlavou Dakota Johnson.

A rázem všichni křísili pozapomenutou historii o stalkingu, věznění, omezování osobní svobody, sexuálním vydírání a krutém týrání, kterého se dopustil oblíbený režisér Alfred Hitchcock (1899-1980) na překrásné Tippi Hedren. Stárnoucí Hitchcock se do herečky zbláznil a úplně ztratil hlavu. Tím ho někteří omlouvají: „Nevěděl, co dělá. Někdy je láska silnější!“ Na to kontruje dnes už šestadevadesátiletá Tippi: „Tehdy pojmy jako sexuální vydírání či stalking nikdo neznal. Nevěděla jsem, co se to děje. Nyní vím, že to byl mnou posedlý stalker, který se neštítil ničeho.“

To jsou věci, kývnou mnozí. Ti umělci! Ale třeba to nebylo tak zlé. Ta Tippi to třeba trošku přeháněla, namítnou další. Ale kdepak. Nepřeháněla. Hodně jejích přátel i herců slavných jmen si naopak myslelo, že Tippi ani zdaleka neřekla úplně všechno a to nejhorší si nechala pro sebe. Ono bohatě stačilo, co herečce provedl při natáčení slavného filmu Ptáci! A také z toho všeho „smrdí“ i jakýsi Stockholmský syndrom: Tippi si chvílemi svým jednáním protiřečila.

Jaký je příběh Alfreda Hitchcocka a Tippi Hedren, který tehdy šokoval celou Ameriku?

Šestadevadesátiletá bývalá hollywoodská megastar se narodila 19. ledna 1930 jako Nathalie Kay „Tippi“ Hedren v New Ulmu ve státě Minnesota. Ohromující nordickou krásu zdědila po rodičích - matka Dorothea Henrieta Eckhardt měla předky v Norsku a Německu, zatímco otec Bernard Hedren pocházel ze Švédska. Všichni byli vysocí a plavovlasí, matka vypadala jako porcelánová panenka s bledou pletí a pomněnkovýma očima - nebylo divu, že malá Tippi vyhrávala jednu soutěž krásy za druhou.

Po absolvování střední školy se vrhla na modeling a její nevšední vizáž budila rozruch. „Je jako vytesaná z bílého mramoru. Má ostré rysy, líbezné i tvrdé, bledou pleť, popelavé vlasy a nádhernou postavu,“ čteme popisek pod jednou z tisíce módních fotografií s Tippi Hedren. Fotila pro prestižní módní magazíny té doby, objevila se na titulních stránkách časopisů Life nebo Glamour a sošné blondýny si brzy všimla televize. Tippi začala hrát v reklamách.

Byla klasický typ slavných amerických „pin-up“ dívek, nosila špičaté podprsenky, provokativní sukénky; měla uzounký pas, pohazovala nohama a špulila rty. A právě rty dosud bezejmenné holky z reklamy na dietní nápoj Sego padly do oka Alfredu Hitchcockovi. Psal se rok 1961, bylo mu čerstvých 62 let, všichni mu leželi u nohou; světoznámý režisér už měl na svém kontě filmy jako Okno do dvora, Cizinci ve vlaku, Vražda na objednávku, Na sever severozápadní linkou či proslavené Psycho.

A zrovna uvažoval nad scénářem „zvířecího“ hororu. „Co může být podivnějšího než ptáci? Jistě, máme je rádi. Máme papoušky, obdivujeme pávy, krmíme holuby, cvičíme havrany. A dravci? Majestátní! Ale co když se jednou zblázní? Co když napadnou člověka?“ říkal si a hledal odpovídající ženu, která by se zhostila hlavní role. Když viděl v televizi Tippi, jak si pohrává s brčkem a lascivně olizuje kapky dietního šejku, došel k názoru, že ji našel. A už tehdy se do ní zcela zbláznil!

Tippi bylo v té době 31 let, měla po poměrně hnusném rozvodu s manažerem Peterem Griffithem a u nohou se jí batolila čtyřletá Melanie. Modelka se přestěhovala do kalifornského Sherman Oaks, kde byl nájem velmi drahý, musela proto přijmout všechny nabídky - i na předvádění mixérů nebo podprsenek! Jak víme z dvou hereččiných autobiografií, v nichž detailně popisuje svůj zvrácený vztah s Hitchcockem, zprvu si myslela, že bude muset všeho nechat a přestěhovat se zpět do Minnesoty.

Dne 13. října 1961 jí zavolal agent, který oznámil, že by s ní „někdo“ chtěl pracovat. „Na nic se neptejte, vezměte si taxi, mlčte o tom, nesmíte říct ani slovo!“ šeptal naléhavý hlas ve sluchátku. „Vše to bylo tak tajemné, to on rád dělal. Rád chodil v oblaku kouře, mluvil víceznačně, třeba šeptal za rohem nebo nás lekal. Ale to jsem se dozvěděla až později. Až když bylo pozdě,“ uvádí Tippi Hedren ve svých pamětech. Pokynů neznámého „agenta“ samozřejmě uposlechla, potřebovala peníze. Když přijela na smluvené místo, seděl uprostřed prázdného ateliéru Alfred Hitchcock, kouřil doutník a mlčel.

„Pak mě pobídl, abych chodila dokola. Pochodovala jsem tam snad celé hodiny, byla jsem zemdlená. Jako kus masa ve výloze řeznictví. Jako kravička na přehlídce skotu. Prohlížel si mě ze všech stran a úhlů.“ říkala Tippi. Pak se Hitchcock plácl do stehen, vstal, stal se „normálním“ a nabídl Tippi Hedren sedmiletou (!) smlouvu. Ta se zprvu jen smála. Zaraženě před slavným režisérem stála a klopila oči do země jako školačka: „Myslela jsem, že jde o seriál. On v té době točil to své pásmo s názvem Alfred Hitchcock uvádí. Byla jsem šťastná.“

Ale Alfred ji překvapil. Oznámil, že bude hrát v dalších jeho detektivkách a hororových filmech. To byla nesmírná čest, Tippi si to velice dobře uvědomovala a smlouvu podepsala. Nebyl to ale běžný „volný“ kontrakt herečky a ateliérů. Tippi Hedren se stala soukromým majetkem produkční společnosti Alfreda Hitchcocka s pevným platem 500 dolarů týdně. „Ztratila jsem existenční starosti, to ano. To ale nebylo to jediné, co jsem ztratila. Ztratila jsem pak sebeúctu, zdravý rozum, radost ze života i víru v dobro. Byla to smlouva s ďáblem.“ vzpomínala Tippi.

Sotva Tippi podepsala smlouvu, Hitchcock si nezkušenou herečku vzal do parády, jak se tak říká. Zprvu jí to lichotilo. Staral se o ni s velkou pečlivostí. Pustil jí své staré filmy a na replikách ostatních hereček se vlastně „učila“ hrát přesně tak, jak měl slavný režisér v plánu. A začal zasahovat i do jejího soukromého života. Nejdřív to vypadalo laskavě, jako rady zkušeného mentora. Jenže zaměstnancům společnosti to začalo být jasné: „Znali jsme ho. On Hitch měl vždy rád ženy, co se chovaly jako dobře vychované dámy. Modeloval ji jako nějaký zvrácený Pygmalion,“ říkal výtvarník Robert F. Boyle.

Hitchcock povolal kostymérky a kompletně obměnil Tippiinu garderobu. Zatímco ona byla ve studiu, dojel autem do jejího domu, kde jí vyházel všechno oblečení. Dokonce i příbory. „Nějaké šunty. Ty budeš jíst stříbrem ze zlata!“ bafal z doutníku dobrosrdečně. „Hitchcock byl její krásou zcela ohromený. Zcela. Pořád se na ni díval, to byly pohledy trvající celé hodiny. Já vás studuji, má drahá, to byla jeho nejčastější odpověď. Ale nebylo to tak, byly to lascivní a mnohoznačné pohledy.“ vzpomínal Boyle.

Další svědek všech hnusných incidentů byl slavný herec Martin Balsam. Tomu se křehká blondýnka velice líbila a snažil se ji chránit. Ale Tippi na jeho rady nedala - byla v tu dobu velice šťastná. A měla proč: Hitchcock ji pozval na opulentní večeři, kde ji usadil ke stolu ke své manželce Almě a teatrálně herečce předal zlatý šperk s vyobrazením ptáka v hnízdě z drahých kamenů. Pak se uklonil, políbil jí ruku a „požádal“, aby hrála v jeho novém filmu Ptáci.

„Byla jsem ohromená, plakala jsem. Byla to čest. Alma se na mě dívala úkosem, nechápala jsem, co proti mně má! Dnes už se tomu směji, jak hloupá jsem byla. Vždyť už mi bylo přes třicet. Pořád jako školačka, ach můj bože,“ povzdechla si Tippi ve své knize. Alfred Hitchcock teatrální gesta uměl, to je pravda. Uměl i skvěle natáčet, jeho filmy jsou přelomové, průkopnické a legendární i do dnešních dnů. Slavné Ptáky (The Birds, 1963) nevyjímaje. Jenže natáčení se stalo pro Tippi hotovým peklem na zemi.

Hitchcockova blazeovaná péče se brzy změnila v teror. Při natáčení Ptáků jako kdyby se v něm uvolnil nějaký ventil a všechna touha po Tippi Hedren jednoduše vyšla ven. Martin Balsam vzpomínal, že Hitchcock byl tak zamilovaný, až to bylo směšné. „Nedalo se na to dívat. My jsme se tomu smáli, ale pak už jsme se o ni (Tippi) regulérně báli. Byl neustále u ní.“ Režisér se na útlou herečku „natlačoval“ - někdy dělal, že omylem, někdy to bylo cílené ohmatávání:

„Tady vám koukal lem, má drahá,“ zasunoval ztuhlé Tippi do sukně vyhrnutou blůzku. „Prsty měl tlusté, páchl doutníky, bylo mi špatně. A nenechavý byl. Mačkal mi zadek, stehna; neustále se snažil dotknout mých prsou.“ říkala Tippi. Z Alfreda Hitchcocka se stával uslintaný stalker, jinak se to asi nedá říct. Své múze tak propadl, že jí nechal vystavět ohromnou a luxusní šatnu. Tippi se místnost líbila, jenže ještě nevěděla, že se za skříní s garderobou skrývají tajné dveře do jeho kanceláře. Měl tam i průzor a špehoval Tippi při převlékání. „A pak jsme začali filmovat. Ptáky. Kéž bych na to zapomněla!“ vyprávěla Hedren.

Natáčení slavného filmu provázely šílené situace. Při točení klíčových scén snímku s přítomností živých zvířat se všichni zvědavě sjížděli do sousedního studia, kde bylo postavené městečko: „Já vás tam odvezu, drahá!“ vyšel najednou Hitchcock ze své kanceláře, usadil Tippi do limuzíny, sedl si s ní dozadu a vytáhl okno, které oddělovalo řidiče od cestujících. „Chtěla jsem jet s ostatními, měli jsme takový autobus a dvě dodávky, dala jsem si na hlavu šátek, ale prostě mě vmanipuloval vedle sebe. Zabíral celý prostor auta, jeho dech páchl, natlačil se na mě a pokusil se mě políbit.“ sdělovala Tippi.

Hitchcock dostal ve stísněném prostoru limuzíny mlaskavou facku. Přesto to ještě zkusil. Osahával Tippi, pokoušel ji líbat, funěl… „Byl neohrabaný, to mě asi zachránilo před znásilněním. O jeho váze se nesmělo mluvit, byl na svou tloušťku háklivý. Jenže já mu jasně řekla, že ne. Že se s ním líbat nebudu.“ píše Tippi. „Tedy ne? Tak něco zažiješ, holčičko hloupá!“ děl Hitchcock, naštvaně zastavil vůz, vyhodil Tippi Hedren z auta a ujel jí. „To, co se pak dělo na place, byla hnusná msta. A tou to neskončilo,“ říká životopisec slavného režiséra Donald Spoto.

Spoto popisoval, že Alfred Hitchcock Tippi málem nechal utýrat. Do poslední chvíle lhal, že budou točit s mechanickými maketami ptáků. Teprve v den „D“ jí asistent suše oznámil: „Makety nefungují, použijeme živé ptáky.“ Dlouhých pět dní Tippi musela snášet nájezdy živých vyděšených havranů a holubů, které na ni házeli jejich chovatelé. Hitchcock tam seděl a díval se. Mlčel, jen občas zavelel: „Víc. Umíte je donutit, aby klovali do očí? A co prsa? Jsou ty zobáky schopné je prostě oklovat na maso?“ ptal se, jako kdyby to byl nějaký výzkumný projekt!

Cary Grant ve vedlejší budově natáčel jiný film, přišel se podívat na vznik „nového Hitchcocka a zůstal jen šokovaně zírat. Při spatření hrůzné scenérie chtěl zasáhnout, ale nedovolili mu to. Viděl na zemi svíjející se Tippi, jak křičí hrůzou, brání se krvavýma rukama nájezdu zblblých zvířat; do toho Hitchcock maniakálně skákal a řval: „Ještě! Do krku, víc!“ „Zbláznil jste se?“ křičel na něj Cary. „Ty, vstávej!“ sbíral Tippi ze země, „Jsi nejstatečnější ženská, co jsem kdy viděl. A ty se styď, hajzle!“ vynadal Hitchcockovi.

Ten si ale nedal říct. Carymu Grantovi sprostě vynadal, vyhodil ho ze svého „placu“ a uchystal na Tippi další pekelnou past: Nechal, aby jí živé ptáky přivázali gumičkami přímo ke kostýmu. Ubohá zvířata nemohla nikam uletět, takže se bránila - zuřivě Tippi klovala do obličeje a prsou, až si Hitchcock mnul ruce. Štáb se na to nemohl dívat: „To snad nemyslíte vážně!“ „Ještě slovo - a letíš!“ řval na ně Hitchcock. Skončilo to až ve chvíli, kdy ji jeden pták kloval tak blízko oka, že se Tippi psychicky zhroutila. Škemrala, aby toho nechal.

A to se mu líbilo. „Tedy zkrotneš? Ještě aby ne! Ale nemám ten správný záběr. Však to dotáhneme. Ještě!“ zavelel. To už své svěřence odmítli týrat i chovatelé. „Tohle jsme si nedomluvili. Ještě kousek a opravdu ji zmrzačí. Nazdar!“ začali chystat klece a střihali ptákům neblahé gumičky od pařátků. Tippi pořád ležela v louži krve na zemi a třásla se. Přivolaný lékař začal na Alfreda Hitchcocka řvát: „Chceš ji zabít, ty nabubřelá s*ě?“ Režisér bafl z doutníku, mávl rukou a konečně se ozvalo ono vytoužené STOP.

Tím to ale zdaleka neskončilo. Po celosvětovém úspěchu Ptáků začali Tippi Hedren zvát do mnoha pořadů a chtěli s ní dělat rozhovory. Hitchcock ji měl díky smlouvě ve své moci, takže sotva se trochu zotavila a přišla za ním s prosbou o vyvázání se z kontraktu, vysmál se jí do očí. „Nemůžeš. Máš malou dceru, kterou živíš, rodiče stárnou. A já řekla: Nechtěli by, abych trpěla. A on řekl: No, jestli mi nebudeš po vůli, zničím ti kariéru.“ vzpomíná Tippi ve své knize. Jednoduše nemohla odejít a Hitchcock připravoval další film: Marnie.

„Při natáčení Marnie už to vygradovalo. Zavřel mě do šatny a nutil, abych se ho dotkla na těch místech. Plivala jsem, zápasili jsme spolu.“ říkala Tippi. Zasáhl štáb, ale sexuchtivý režisér se nevzdal a zkusil další nátlak. Najal si soukromého detektiva, který Tippi špehoval - a ne nijak tajně, naopak. Chtěl, aby věděla, že ji má zcela pod kontrolou. Vyhrožoval jí postihem, policií, odebráním malé Melanie: „Tu holku šoupnou do ústavu a ty budeš spát v příkopu, o to se postarám,“ hřímal Alfred Hitchcock.

Tippi nevěděla, co má dělat. Dotočila Marnie, ve filmu podala heroický výkon, ale pak se složila. Hitchcock ji už ponižoval veřejně. Říkal jí „frigidní couro“, před mnoha svědky vyprávěl své erotické sny o ní - se všemi podrobnostmi. Pak se odhodlal k dalšímu útoku: prostě Tippi oznámil, že s ním musí spát. Vyjmenoval jí sexuální praktiky, které měl nejraději. „Budeš mi po vůli, kdykoliv si řeknu. Teď, tady, na zemi, na smetišti, v posteli. Chceš to nakreslit? Panenka na zavolání, to budeš. Však já tě přinutím k poslušnosti!“ burácel na celé studio. Do té doby spadá onen výhružný „dáreček“ pro malou Melanii Griffith v podobě Tippi v rakvi!

„Všichni mě osočují, proč jsem to neřekla a nějak neřešila. Jenže tehdy pojmy jako stalking nebo sexuální vydírání a harašení neexistovaly. Zkrátka jste byla žena, on byl slavný muž, nikoho to nezajímalo. Bála jsem se o život. Už jsem si říkala - tak ať, já se s ním vyspím, ať má klid! Ale to by mu dodalo další munici! Byl tak lačný, že mě několik dní věznil. Na policii jsem nešla, on byl přece Alfred Hitchcock! A já hloupá nána z Minnesoty. Nejvíc jsem ho rozzuřila, když jsem mu řekla: Nehrabej na mě, ty tlustý prase! To se nesmělo, narážky na jeho váhu byly tabu. Tehdy mě zamkl na deset dní,“ uvádí upřímně Tippi Hedren.

Docela síla, jak se tak říká, to musíme uznat! Kdyby na to vše neexistovalo tolik svědků, lidé by si řekli: „Ale to je blbost! Ta herečka prostě přehání!“ Jenže Tippi nepřeháněla a spousta jejích vrstevníků a kolegů si tehdy myslela, že ani zdaleka neříká všechno. Ostatně i sama Tippi jednou naťukla: „Jsou další věci, které s ohledem na svou dceru nemohu říct. Nemohu o nich ani přemýšlet.“ Po dotočení Marnie si o krásnou a talentovanou herečku začali říkat režiséři předních světových jmen. A tehdy Hitchcock dostál svého slibu: Nebude sex, nebude kariéra! A úplně Tippi „zazdil“.

„Ani náhodou, ona teď točí. Ano, točí, je zaneprázdněna. Ale já jí to vyřídím.“ říkal každému Hitchcock, nechal ji sedět doma, platil ji plný plat, ale už si ani neškrtla. Pomalu upadala do zapomnění. Mstivý Hitchcock jí zcela zničil kariéru. A nastala další bizarní věc - Hitchcockova manželka Alma začala zvát Tippi k nim domů. „Myslela jsem si, že mě chce zachránit. Přála jsem si, aby mi vynadala, udělala žárlivou scénu, osvobodila mě. To se nestalo,“ vrtěla hlavou Tippi. Byla to hotová fantasmagorie – Alma klidně servírovala jídlo, zatímco Alfred na Tippi chorobně a lascivně zíral!

Tippi později vzpomínala, že Alma o té jeho zvrácené obsesi věděla úplně všechno. „Bylo to strašné, ona tam prostě byla, viděla to a neřekla ani slovo,“ uvádí Tippi ve svých memoárech. Teprve o mnoho let později, když už byl Hitchcock po smrti, se v Almě nejspíš hnulo svědomí. Jednou k Tippi přistoupila a pošeptala jí: „Je mi to tak líto, má drahá. Já jsem o všem věděla, ale bála jsem se ho stejně jako vy.“ Když se Tippi konečně ze smlouvy vykoupila (jak to dokázala, to nikdo neví - údajně mu opravdu měla „dát“, což byla jeho podmínka pro odchod), její hvězda už pohasla.

Tippi se vdala, svou frustraci přetavila v lásku k divokým šelmám a založila rezervaci Shambala. A pěkně riskovala - řeč je o příšerném snímku Roar (Řev), při kterém málem přišla o život nejen Tippi, ale i její dcera Melanie, která pak musela na plastiku, protože ji zvířata potrhala. Další filmy Tippi Hedren jsou například Občanka Ruth, Manželství s nepřítelem, Zuřivá mysl, Otcův návrat, Hraběnka z Hong Kongu, Psychopat ze San Franciska. Její život ale provázely deprese, pobyty v léčebnách, alkoholismus, prášky i nevázané vztahy. V současné době potřebuje trvalou péči, protože trpí demencí. Smutný pád krásné Tippi, to bezesporu.

Fascinující je, že navzdory tomu všemu šla Hitchcockovi v roce 1980 na pohřeb. „Byl to génius, ale byl to zlý člověk,“ řekla. Její vnučka Dakota Johnson o ní mluví jako o nejstatečnější ženě světa.

„Alfred Hitchcock ji sice připravil o kariéru, ale její lví srdce nikdy nezlomil. Na jeho příkladu je jasně vidět, že když se potká bystrá a geniální mysl s nabubřelostí a chtíčem, vede to ke strašným koncům. Kde mohla babička být, kdyby nebylo jeho? Byla by šťastná a žila svůj život. Nebo by hrála, zářila a měla kariéru plnou nádherných snímků. Stačilo by tak málo - aby se tento neuvěřitelně zručný a talentovaný režisér zachoval jako slušný člověk.“ dodala ještě Dakota.

Možná nejen on, ale hlavně jeho okolí! Jak vidno, osudy hereckých hvězd - a nejen v Hollywoodu -jsou často mnohem tragičtější a temnější, než si kdo vůbec dokáže představit!

Zpracováno podle:

People (2) (3) (4) (5), Business Insider, BBC, Tippi Hedren, iDNES, ČSFD, Dakota Johnson, Alfred Hitchcock (2), The Dark Side of Genius, autor Donald Spoto, citace; Autobiografie Tippi Hedren: Tippi: A Memoir - citace, The NY Times