Krutý osud českého poustevníka: optik Samuel žil sedmnáct let v jeskyni, byl zavražděn na Svaté Hoře

Příběhy mužů víry, kteří se rozhodli trávit část svého pozemského života v naprosté separaci od jiných lidí, jsou velice zvláštní. Na dlouhé roky i celá desetiletí se uchylovali do samoty, trávili čas na modlitbách a stali se podivíny i obdivovanými a ctihodnými kmety, za nimiž chodili lidé pro radu a posilu. Poustevníky nalezneme napříč dějinami, ve všech dobách, ve všech zemích i náboženstvích.

Lidová tvořivost z nich pak dělala vzteklé podivíny, jako například urážlivý otec Školastykus z pohádky Hrátky s čertem. František Smolík v této roli exceloval a jeho cholerický a kobylky a pelargonie požírající naštvaný asketa se stal jakýmsi prototypem poustevnického mrzouta. Poustevník je ve zkratce mnich, věřící a zbožný člověk, který žije na odlehlém a opuštěném místě, v poustevně.

Tou bývala jeskyně nebo chatrč, kterou si postavil vlastníma rukama, živil se sběrem lesních plodů, jídlem od obdivovatelů a ctitelů. Mohl také vyrábět sítě, které prodával, bral peníze za svá kázání, ale vždy tomu vesměs nechával volný průběh čili svěřil se do rukou Božích. A proč se vlastně někdo uchýlí do ústraní, kde žije celý život úplně sám? Aby rozjímal, modlil se, duchovně se očistil, stal se světcem.

Poustevníky najdeme i v naší krajině. Svatý Prokop nebo svatý Ivan už vešli do legend naší země. Mimo nich poustevničila celá řada dalších lidí po celém našem území - namátkou Juřík z Police, vladyka Sukorád (ten to měl za trest), Matěj Kožešník ze Žatce nebo Jan Zborník. Ještě v 19. století žilo na různých místech minimálně 5 poustevníků. Ve 20. století žil určitou formou poustevnického života malíř Václav Matoušek, známý jako Fialový poustevník, o kterém psal také Ota Pavel.

Ale co Samuel Görner? Jak se dostal z bohaté rodiny optiků do jeskyně? A známe jeho konec?

Rázovitý muž pocházel ze starého, velice známého a respektovaného sklářského rodu Görnerů. Od roku 1678 se začala rodina věnovat výrobě optických pomůcek. Samuel se narodil ve Sloupu v Čechách (dům čp. 118 poblíž dolního mlýna) v první polovině osmnáctého století - přesný rok narození budoucího poustevníka neznáme. Jeho otec Georg Görner pokračoval v rodinné tradici, brousil čočky a vyráběl dalekohledy. Samuel se ale naproti vší zvyklosti vyučil okrasným zahradníkem.

Co k tomu jeho otce vedlo, nevíme. A nevíme ani to, co vedlo syna k tomu, aby utekl z rodného domu a uchýlil se do ústraní. Určitě v tom hrála roli Samuelova nesmírná zbožnost. Zlé jazyky také tvrdí, že lenost. Nad obcí Sloup si začal hloubit jeskyni - najal si na to pracovníky, takže na svůj budoucí příbytek chodil spíše dohlížet. Také si ho pěkně „vymazlil“. V pískovcovém skalním masivu, vyčnívajícím z nevelkého návrší nad jižním okrajem Sloupu v Čechách, se začal rýsovat docela pěkný byteček.

Web kudyznudy.cz popisuje jeskyni, která dostala jméno Samuelova, takto: Do jeskyně se vstupuje těsnou skalní štěrbinou s několika schůdky, za níž je asi 2×2 metry velká předsíňka, sloužící původně i jako kuchyně. Z předsíňky vedou široké dveře do 6,5 m dlouhé a asi 2,5 m široké obytné místnosti, která protíná napříč celou skálu. V jejích protilehlých stěnách jsou vyražena dvě okna a na hlavní stěně je dnes již jen zčásti čitelný německý nápis z roku 1897, popisující Görnerův život. Na západní straně skalního masivu s jeskyní je vyvinuté malé skalní okno a těsně pod vrcholem skály je upravená vyhlídka, přístupná z východní strany skály po vytesaných schodech se zábradlím.

Když bylo v roce 1718 skalní obydlí hotovo, Samuel Görner se tam nastěhoval, vařil si, modlil se, přijímal návštěvy - a také platící zákazníky. Celých sedmnáct let, které strávil v jeskyni, tam totiž brousil čočky a vyráběl brýle pro zájemce z celého širokého okolí. Velice netradiční způsob obživy poustevníka, to musíme uznat.

Oproti svým kolegům napříč staletími, kteří žili z darů milosrdných lidí nebo prodejem lesních plodů, Samuel Görner svým brýlovým řemeslem skutečně vyčnívá.

Po sedmnácti letech poustevnického života ve své jeskyni zřejmě usoudil, že je mu skalní byt malý. V roce 1735 proto přesídlil o kousek vedle - na 35 metrů vysoký pískovcový skalní suk nazývaný v jeho době Einsiedlerstein neboli Poustevnický kámen. Dnes se o něm nejčastěji hovoří jako o skalním hradu Sloup. Tam poustevna byla. Zavedená. Už v roce 1690 v opuštěné skále vybudoval první z poustevníků, stavitel Konstantin, skalní kapli s křížovou chodbou a obytnými místnostmi kolem.

Druhý muž víry ve skalním hradě se jmenoval Václav, třetím byl bývalý kaprál Jakub Borovanský, a brzy přišel ještě jeden, truhlář Antonín Höltzel. Samuel Görner byl pátým poustevníkem v pořadí. O době jeho pobytu ve skalním hradě Sloup se vedou spory. Jisté je, že v roce 1742 nad osamělým optikem visela hrozba odvedení k pruskému vojsku. Toho se mnich velice bál, protože reálně hrozilo, že bude muset skutečně narukovat. Byl hřmotné (až tlusté) postavy a verbířům bylo zcela ukradené, že je povoláním poustevník, řečeno s trochou ironie.

Samuel posbíral svůj majetek a jedné noci utekl pěšky do Prahy. Tam vstoupil do kláštera Františkánů u Panny Marie Sněžné. S bratry ve víře žil v klášteře, ale chyběla mu volnost a samota. Sotva hrozba odvedení na vojnu pominula, vrátil se.

V roce 1756 vykonal Samuel Görner pouť do Říma a když se vrátil, usadil se kolem roku 1760 na Skalickém vrchu. Tam v poustevně vyráběl zrcadla. Nakonec se jeho domovem stala opuštěná chýše na Svaté Hoře u Příbrami. Jak svérázný poustevník skončil, o tom se dodnes vedou spory. Existují dvě verze jeho skonu. Samuel měl prý zemřít přirozenou smrtí na Skalickém vrchu po návratu z Říma. Onu pouť totiž podnikl zcela asketicky - postil se, hladověl, trýznil se, pil jen vodu, vyhubl na kost, až zemřel na celkové vyčerpání.

Daleko pravděpodobnější teorie tvrdí, že byl brutálně zavražděn na Svaté Hoře. Jedné noci se do jeho chýše měli vloupat lapkové. Když pobudové zjistili, že poustevník skutečně nic, ale zhola nic nemá, vztekle ho zabili. Oficiální prameny uvádějí datum smrti poustevníka Samuela rok 1772, což časově odpovídá vraždě na Svaté Hoře. A aby to bylo ještě komplikovanější, traduje se, že v chýši měl mít velkou peněžní částku, kterou si u něj uschovali poutníci, kteří na Svatou Horu proudili v ohromných davech.

Když byl Görner okraden, někteří z poutníků neunesli ztrátu svých našetřených peněz a… dosaďte si sami. I tak to mohlo být. „Legenda se nabalovala na další legendu a nikdo neví, čí rukou optik Görner vlastně skončil. Jestli lidskou nebo onou pomyslnou boží rukou. Spíše se přikláníme k verzi o vraždě, protože vešla i do kramářských písní. Jeho svérázná figura se stala v tehdejší době koloritem celého kraje a pro radu i posilu za ním proudily spousty lidí. I pro brýle,“ usmívá se v rozhovoru pro regionální deník jeden z historiků.

Na Samuelovu počest byla později na hradu Sloup postavena socha s dalekohledem namířeným k obzoru. Vztyčena byla roku 1915, ale je už třetí v pořadí. Muž na skále totiž na první pohled budil (a budí) dojem, že je pravý, živý, že to je jen nějaký turista, který hledí dalekohledem a kochá se krajinou.

V 19. století za prusko-rakouské války dřevěného předchůdce dnešní sochy rozstříleli Prusové, kteří monument považovali za špiona. V roce 1881 nechala druhou sochu vyrobit hraběnka Františka Kinská; dnešní „špion“ je její přesnou replikou. Lidé se s nehybným poustevníkem fotografují a terasa skalního hradu Sloup je vyhledávaným turistickým cílem. Stejně tak i Samuelova jeskyně.

V poustevně skalního hradu žil po Samuelovi ještě šestý „osamělec“, tkadlec Antonín Müller ze Zákup, který tu zůstal až do roku 1782, kdy císař Josef II. všechny poustevny zrušil.

Osudy našich předků mohou být skutečně zvláštní. Málokdo po sobě zanechal tak hmatatelnou, a přesto neznámou stopu jako právě osobitý optik Samuel, jehož životní příběh skoro nikdo nezná. Zůstala po něm jeskyně a socha.

A také spousta otázek, na které se zřejmě nikdy nepodaří nalézt odpověď.

Sloup v Čechách - Země Světa, Samuelova jeskyně ve Sloupu v Čechách – Kudy z nudy, Poustevník – Wikipedie, Samuel Görner – poustevník ze Sloupu v Čechách | Sever, Krajské listy.cz, Samuel Görner – Wikipedie