Krutý osud Marie Bartošové: žena se v Brně propadla do země. Při záchraně člověka sama zahynula

Neděle, patnáctého února 1976. V Innsbrucku končily XII. Zimní olympijské hry. Československo tehdy získalo stříbrnou medaili v hokeji, obyvatelé Brna se probudili do klidného rána a nic nenasvědčovalo tomu, že se brzy odehraje jedna z nejpodivnějších událostí moravské metropole. Osmapadesátiletý Miroslav Šudák se vydal za manželkou na návštěvu do nemocnice. Šel na zastávku autobusu, ale řidič muže odmávl s tím, že má poruchu. Musel tedy za manželkou tramvají.

Souprava přijela před nemocnici svaté Anny, pan Šudák vystoupil z vozu na ostrůvek a chtěl vykročit naproti do budovy nemocnice. Pětačtyřicetiletá květinářka Marie Bartošová se vracela z pochůzek. Stála v Pekařské ulici a čekala na tramvaj, aby se vrátila domů.

Zhruba deset minut před jednou hodinou odpolední se v požární stanici v Lidické rozezněl poplašný zvonek. Požárníkům byl nahlášen propad vozovky na ulici Pekařská v Brně. Na místo okamžitě vyjel vůz s velitelem zásahu, jedna cisterna a třináct hasičů. Když dorazili, zjistili, že se propadl chodník v místě tramvajového ostrůvku. Kráter, který na ulici vznikl, měl rozměry asi 16 metrů krychlových a hloubku 3 až 3,5 metru. Do zející jámy spadli dva lidé - Miroslav Šudák a Marie Bartošová.

Ještě před příjezdem hasičů na místo přispěchali lidé, kteří se snažili dvojici pomoct. Hluchoněmý obyvatel vedlejšího domu přinesl žebřík, který spolu s dalšími spustil do podemleté hlubiny. V ní už byl vidět jen pan Šudák. „Stál jsem ve vířící kalné a studené vodě po pás, opíral se rukama o vyhloubenou stěnu,“ popisoval tehdy do svědeckého protokolu. Hasiči za pomoci dalších tří žebříků dostali muže z bezmála třímetrové pasti ven, Marie Bartošová zmizela v hlubinách otevřené země.

Zachráněný muž byl s oděrkami a šokem převezen do Hybešovy nemocnice, odkud zatelefonoval manželce do nemocnice svaté Anny. Ta přes okno svého pokoje viděla na ulici manévry hasičů a těžké techniky a nikdy prý jí nikdo nevysvětlil, proč ho odvezli do jiné nemocnice, když jedna byla hned vedle. Otázka stíhala otázku - co se to vlastně stalo? Hasiči zůstali na místě až do půlnoci s prázdnýma rukama. Marie Bartošová se propadla do země.

Na druhý den se rozjely hotové manévry. Nebohou paní se snažili najít nejen hasiči, ale i vodohospodáři, dělníci s těžkou technikou i vojáci. Záchranáři rozkopali velkou část Pekařské ulice, ale marně. Obyvatelé Brna se začali bouřit a ptát se, co se vlastně stalo? Přece není možné, aby se člověk bál o život jen tím, že půjde po ulici? Vodohospodáři vše brzy odhalili, jenže tehdejší režim si nepřál pochybení zveřejnit a snažil se celou kauzu co nejrychleji ututlat. Ukázalo se totiž, že ten samý den prasklo v horní části Pekařské ulice vodovodní potrubí. Šestnáctipalcové z roku 1872.

Ve vodárně sice zjistili, že klesl tlak, ale nikdo to neřešil. Voda nekontrolovatelně unikala, poškodila kanalizaci a vymlela staré sklepy, do kterých natekla. Příval vody odnesl na tři sta metrů krychlových zeminy zpod vozovky před nemocnicí svaté Anny. Vytvořená dutina vlivem otřesů projíždějících tramvají jednoduše rupla a propadla se. Bohužel pro lidi, kteří tam zrovna stáli.

Když začalo celé vyšetřování této strašné události, vyšlo najevo, že Marie Bartošová zahynula kvůli záchraně života pana Šudáka. Stála vedle a udržela se na zemi. Pan Šudák spadl a Marie, místo aby počkala, než se země přestane chvět a ustálí se, nezaváhala a snažila se mu pomoct. Muž se zatím držel kabelů, které při zlomení silnice trčely ze země. Když se paní Bartošová naklonila, aby mu podala ruku, podemletá zem se probořila znovu a v prohlubni skončila i ona. Smetl ji proud bahna, kamení a ledové vody.

„Paní, která potom v podzemí zahynula, na něj prý volala, ať se drží, snad se mu snažila pomoci. Chyběl jí prý prst na ruce. Její pád ale neviděl, měl sám co dělat,“ popsala manželka pana Miroslava skon nebohé Marie. Nehoda byla vyšetřována i lékaři, kteří se dohadovali o příčině smrti nezvěstné květinářky. O tom, že je žena mrtvá, bohužel nebylo nejmenších pochyb. Bylo oficiálně uvedeno, že mohla zemřít v důsledku utopení, udušení nebo pádu z výšky s devastujícím zraněním - nebo to mohl být souběh všech těchto smrtících zranění naráz.

Marie Bartošová byla oficiálně prohlášená za mrtvou v roce 1986. Zraněný Miroslav Šudák dostal po tragédii omluvný dopis od Městského národního výboru a jako náhradu za ušlý výdělek, bolestné a poškozené oblečení částku 4315 korun a padesát haléřů.

Zdálo by se, že se nad Marií Bartošovou zavřela země definitivně. Jenže v roce 1992 se něco objevilo. Při odstraňování černé skládky u kanalizační výpusti na Kšírově ulici nalezli dělníci dolní část lidského těla. Ostatky byly oblečené do kalhot, které měly velice atypické poznávací znamení - jelikož byla Marie Bartošová plnoštíhlá, všívala si do všech kalhot klín, aby jí lépe seděly. Její manžel je poznal právě podle tohoto všitého kusu látky. O půl roku později byla nalezena v Brně-Černovicích na louce poblíž řeky Svitavy lebka, která byla ihned přisouzena Marii Bartošové. Testy DNA se nedělaly, ale přímo se nabízelo, že nalezené ostatky patří pohřešované ženě.

Jenže odborníci si nejsou jisti. A nejen odborníci. Podle všech možných badatelů a znalců brněnského podzemí i řek a vodovodních řádů je prý technicky nemožné, aby se tělo dostalo tak daleko. Nejpravděpodobnější podle nich je, že ostatky Marie Bartošové stále leží pod Pekařskou ulicí, možná dokonce pod nemocnicí svaté Anny. „Pozůstatky ženina těla leží stále pod Pekařskou ulicí. Je nemožné, aby se tělo dostalo spletí těch úzkých zatáček až do Svratky. Myslím, že při opravě kanalizace se někdy v budoucnu objeví,“ je si jist znalec brněnského podzemí Aleš Svoboda.

Rodina Marie Bartošové se dočkala omluvy a satisfakce až po revoluci. Tragickou událost z února 1976 připomíná pamětní deska na zdi přilehlého domu. Vedení města Brna projevuje svoji účast nad touto tragickou událostí, ke které došlo nečekaně a v důsledku lidské lhostejnosti, stojí na nápisu.

Souběh mnoha nešťastných faktorů a lidské laxnosti stál za tragickou událostí v Pekařské ulici v Brně. Omluvy a pamětní desky Marii Bartošové život nevrátí. Nebohá žena se zachovala jako hrdinka. A byla jen ve špatnou chvíli na špatném místě.

Kvůli propadu v Pekařské ulici se začalo s rozsáhlým monitorováním brněnského vodovodního řádu a podzemí všeobecně. Prý se to nemůže opakovat, protože moderní vodovod má čidla, která okamžitě upozorní na kolísavý tlak vody. „Vybavení vodovodní sítě měřícími místy umožňuje rychle zjistit místa úniku a okamžitě je uzavřít,“ řekl ředitel Brněnských vodovodů a kanalizací.

Snad se podobná událost nebude nikdy opakovat. Lidé v Brně si ale podle vzpomínek pamětníků dlouhé roky dávali nesmírný pozor a na opravenou zastávku v Pekařské nechtěl nikdo vstupovat. Tramvaje tudy často projížděly úplně prázdné. Není divu.

Fotodokumentace k nahlédnutí zde: agartha.cz/brno/pg/serial/pek.html Zpracováno podle Před 40 lety se na Pekařské propadla vozovka. Zahynula odvážná žena - Tiskový servis, Encyklopedie města Brna, Pekařská třicet let poté | Domov | Lidovky.cz