Pomníček dávné tragédie z Brněnska vypráví příběh zištné vraždy. Syn zabil svou matku sekerou

Nápis na pomníčku, který mohou turisté nalézt kousek za Padochovem, který je dnes místní částí Oslavan na Brněnsku, je truchlivý a vypovídající. Této desce se také říká Šurynka a je dílem místního občana Hynka Brázdy. Připomíná hrůznou rodinnou tragédii, při které syn násilně sprovodil ze světa svou matku, devětačtyřicetiletou Marii Šurou (psáno též Surou). Počkal si na ni v lese a roztříštil její hlavu sekerou. Proč? Nalezne na to někdy někdo smysluplnou odpověď?

Tento případ totiž provází tolik nesrovnalostí, záhad a chybějících faktů, že je to až podivné. A dokonce se ani neví, jak skončil vrah. Co se stalo Šurynce?

Budoucí oběť brutální vraždy se narodila 23. června 1869 jako Marie Vaverková do velice chudé rodiny. Otec Bartoloměj byl podruh (tradiční vesnická skupina obyvatelstva, která vykonávala zemědělskou práci bez vlastnictví půdy a bydlela v nájmu, podruží, u zaměstnavatele), matka Anna se živila stejně. Marii přísně katolicky vychovávali, ale přesto ji neuhlídali - našla si o bezmála čtyři roky mladšího Jana Šurého, havíře ze Zbýšova, se kterým se „spustila“ jako svobodné děvče.

Narodila se nemanželská dcera Anička, kterou však Jan uznal před soudem za svou, čímž se stala jeho legitimní dcerou. A všichni tlačili na svatbu, v té době svobodná matka měla obrovskou skvrnu na své pověsti. Jan Šurý si tedy s otcovským svolením Marii vzal v roce 1896, usadili se ve Zbýšově, kde se novomanželům už dva měsíce po svatbě narodil syn Jan.

V roce 1898 přišel na svět druhý syn Rudolf. A na sklonku roku 1901 spatřila světlo světa malá Marie, která se bohužel nedožila ani šesti měsíců. Dětská úmrtnost byla v té době vysoká, rodiče se z tragédie museli nějak vzpamatovat. Život šel dál, děti rostly, až pod krov chalupy s číslem 110 zavítala další tragédie - v září 1913 zemřel Jan Šurý, živitel a otec rodiny. Z Marie byla rázem vdova, která měla tři děti na krku.

Marie Šurá si na úřadech zažádala o podporu a stala se majitelkou trafiky. Tehdejší úřednici je totiž přidělovali nejen válečným invalidům a vysloužilcům, ale i matkám - vdovám v nouzi. Šurá si prosperující živnost velice pochvalovala, ale doma to začalo skřípat. Hádala se se syny, kteří po ní pořád chtěli peníze, navíc jí vyčítali, že se až příliš věnuje prvorozené dceři Anně.

Vše vygradovalo tím, že se Marie Šurá rozhodla syny „vydědit“ - slíbila přepsat chalupu na dceru Annu. Tehdy dům vždy dostával prvorozený syn, takže atmosféra v rodině byla více než toxická. Hádka stíhala hádku, v Janovi se vzedmula vlna nevole, která vyústila v nenávist. Tohle matka neměla dělat! A mladý muž dospěl k šílenému rozhodnutí.

V onen osudný den se Marie Šurá vydala do Ivančic, kam chodili trafikanti každý měsíc „nafasovat“ cigarety a doutníky. Na místě dnešní budovy Komerční banky tam stávala tzv. Habalda, což byl velkosklad kuřivem pro celý kraj. Marie měla v plánu jako vždy nakoupit i jiné zboží do své živnosti, takže si sebou vzala celou tržbu (zřejmě šlo o docela velkou částku). Psal se 24. březen 1919 (ovšem matriční záznam uvádí jako datum smrti Marie Šuré 31. březen 1919, což je pravděpodobnější, než vytesaný nápis na onom pomníku), když se Marie oblékala na cestu do Ivančic.

„Jdu do lesa na dříví, matko, dojděte v pořádku,“ oslovil ji syn Jan, popadl ostrou sekyru a vyrazil do lesa. Šurá na tom neviděla nic zvláštního, vzala tobolku s penězi, za nějakou chvíli po synovi opustila dům také a vydala se zasněženým lesem za svou pochůzkou. Syn věděl, kudy si matka krátí cestu lesem, počkal tam na ni a zezadu ji brutálně zasadil smrtelnou ránu sekyrou do hlavy. Její lebka byla okamžitě roztříštěna. Marie Šurá na místě zemřela rukou vlastního syna, který ji ještě ke všemu posmrtně okradl o peníze. Nedožila se ani padesáti let.

Po hrůzostrašném činu nechal vrah Mariino tělo v tratolišti krve a odešel k blízkému potoku, aby se umyl. Otrle si smýval matčinu krev z rukou a oděvu, čistil i vražedný nástroj - sekyru. Naprosto bezcitné chování neuniklo obyvateli Padochova, který šel okolo. Josef Mann chvíli Šurého pozoroval, zavrtěl hlavou a šel dál. Až došel na místo činu a doslova na Marii šlápl. Nemohl ji ani poznat, její obličej byl zcela zdevastován. Mann si okamžitě spočítal „dvě a dvě“ a došlo mu, co se tu před chvílí odehrálo. Rozběhl se do vsi a zalarmoval sousedy a občany obce.

Šurý se snažil utíkat, ale byl přesilou mnoha mužů dopaden. Zuřiví sousedé ho srazili na zem, svázali mu ruce za zády a dovlekli do hasičské zbrojnice v Padochově. Po příjezdu četníků byl Šurý hlídkou znovu přiveden na místo činu. Matkovrah v tu chvíli poprvé zpanikařil, hlídce s bodáky se vysmekl a pokusil se o útěk. Marně. Jan Šurý byl odvezen do vězení v Brně.

Strašlivá vražda oblíbené trafikantky ještě dlouho rezonovala celým krajem. A samozřejmě by byl na místě také adekvátní trest pro vraha, který byl takřka přistižen přímo při činu. Kdepak. Stopa Jana Šurého se ztratila a nikdo neví, co se s ním stalo. Někdo tvrdí, že zemřel ve vězení, jenže pak ho měli lidé po několika letech spatřit v Brně, jak jezdí v náklaďáku jako závozník. Své bývalé sousedy prý poznal, ale ani nehnul brvou. Mělo se spekulovat i o emigraci, změně identity nebo sebevraždě. A také o narukování Šurého do služeb cizinecké legie. Lidské povídačky, nebo pravda?

Zachovalo se ještě jedno svědectví: Jan Šurý byl v Brně za svůj čin odsouzen, a to pravděpodobně k trestu smrti. Ale už bylo po vzniku Československa, prezidentem byl Tomáš Garrigue Masaryk, který hrdelní tresty odmítal. To už muselo být, aby nepodepsal milost - což se stalo například v případě vraha Franze Sandtnera, který vyvraždil pět lidí na statku Doyscherhof. Jinak ze 433 prvorepublikových rozsudků smrti Masaryk omilostnil drtivou většinu odsouzených, takže byly vykonány pouze dvě desítky poprav, o kterých se vedly přesné záznamy. Žádný člověk s příjmením Šurý mezi nimi není. Byl snad skutečně propuštěn?

Co se stalo s Janem Šurým, to se asi nikdo nedozví. Celý případ byl o to divnější, že se v jednu chvíli vůbec nevědělo, který z bratrů vraždil. Ona krátká zpráva z Lidových novin (viz citace) sice uvádí jako vraha Jana, ale také překroutila jméno oběti a uvedla nesprávný věk, což ubírá na věrohodnosti popisu celé události. Až výpověď pamětnice, paní Chaloupkové, vnesla do tohoto zmatku nějaké světlo - jasně uvedla, že vraždil Honza.

Pomník, který stojí jako výstražné memento kousek od místa krvavé vraždy Marie Šuré, nalezneme dosud. V české krajině je takovýchto připomínek dávných vražd a tragédií mnoho. Šurynka, jak se kamenné desce říká, je jedním z nich.

Zpracováno podle:

Vlastní matku zabil sekerou kvůli majetku, po čase ho viděli v Brně závodit - iDNES.cz, Pamětní kámen v Padochově – Wikipedie (wikipedia.org), Co čas dal a vzal č.18 - Šurynka (padochov.cz), PADOCHOV - městská část Oslavan, Zbýšov – Wikipedie (wikipedia.org), Ústřední seznam kulturních památek České republiky – Wikipedie (wikipedia.org)