Tatranské pastorále: vražda Milady Drexlerové byla inspirací pro děj oblíbeného dílu majora Zemana

Tatranské pastorále, jeden z nejpopulárnějších dílů seriálového majora Zemana, pojednává o natáčení filmu na motivy skutečné vraždy. Jan Zeman (Vladimír Brabec) se vydává do Vysokých Tater, aby v chatě Šuhaj asistoval natáčení a zkusil vypátrat pachatele sexuálně motivované vraždy mladé ženy. Ukáže se, že mrtvou slečnu Drahotovou má na svědomí žena - manželka správce chaty Horňáková v podání herečky Viery Strniskové.

Tato epizoda se stala divácky velice oblíbenou, scénář k ní napsal slavný Jan Otčenášek a prostředí Tater i apolitičnost celého Pastorále se stala poměrně kultovní záležitostí. Na scénu zde vstupuje mladý poručík Gajdoš (Emil Horváth), a po vyřešení celého seriálového případu měli onen pomyslný čistý stůl.

Čistý stůl neměli českoslovenští kriminalisté v případě vraždy mladé ženy z Rokycan, která byla nalezena mrtvá pod Skalnatým plesem. Není vyřešena dodnes, stala se letitým policejním „pomníčkem“ a je již promlčena. Dozvíme se někdy, co se odehrálo v létě roku 1964 ve Vysokých Tatrách?

V úterý 28. července 1964 našli turisté v oblasti lyžařské sjezdovky pod Skalnatým plesem zavražděnou ženu. Tělo leželo v nízkých keřících, žena měla na sobě jen ledabyle oblečenou blůzku, ostatní oblečení bylo přes tělo pohozeno tak, aby je zakrylo. Mladá žena měla kolem krku omotaný šátek a podprsenku, obojí zavázané na uzel. Přivolaní kriminalisté začali propátrávat okolí nálezu a patolog konstatoval udušení z uškrcení, přičemž vražedným nástrojem se stala právě podprsenka, resp. šátek.

Tělo neslo neklamné známky pohlavního styku, ale jestli se jednalo o znásilnění, to nikdo nezjistil. Podobu zavražděné také neznáme, spis není k nalezení. Přesto se několika novinářům, amatérským detektivům a spisovatelům podařilo nalézt alespoň nějaké indicie a pár svědků, kteří tehdy vůbec netušili, že je slovenští policisté vyslýchají kvůli brutální vraždě mladé ženy.

Oběť byla ztotožněna jako devatenáctiletá studentka z českých Rokycan Milada Drexlerová. Vypuklo obrovské pátrání, protože vraždící sexuální deviant, který se uprostřed letní turistické sezóny potuluje v Tatrách, to se muselo vyšetřit co nejlépe hned a pachatele dopadnout. Jak jinak. Jenže stopy a výpovědi byly natolik matoucí, že se případ nepodařilo vyřešit dodnes.

Milada byla velice hezká, okouzlující, dávala se do řeči s turisty i místními. Když se jí ptali, co dělá v Tatrách, tak řekla: „Čekám tady na svého známého, přijede za mnou stopem z Čech!“ smála se. O jakého známého šlo, jestli to byl kamarád, přítel nebo náhodný milenec, to nikdy nedoplnila. Krátce před předpokládanou dobou smrti Miladu Drexlerovou viděla spousta lidí.

Šla na Štrbské pleso ve společnosti světlovlasého hezkého dlouhána, jehož věk svědci odhadli kolem 25-30 let. Další turista si vybavil, že měl podlouhlý obličej a vlasy spíše do hněda. Třetí zmínil, že mluvil česky, další si vzpomněl na fotoaparát v koženém pouzdře, který mladík nedal z ruky. To si ostatně vybavili i místní, kteří záhadného čahouna vídali, jak chodil kolem a neustále fotografoval. Nastalo hledání všech, kteří měli u sebe jakýkoliv foťák.

Tato stopa však úplně vyšuměla, kriminalisté neměli vůbec nic a začali být úplně frustrovaní. Není divu. Nahá uškrcená žena, vraha nemáme, nemáme jedinou stopu, zoufali si i čeští policisté, kteří se snažili zjistit něco v Rokycanech, u Miladiných známých a příbuzných. Až konečně přišly dva nálezy, které do toho všeho vrhly spíše další zmatek.

V obci Spišská Teplica byl pod mostem nalezen zbytek oblečení, které prokazatelně Miladě patřilo a její tělo jím zakryto nebylo. Vypadalo to, že někdo zastavil a z mostu to jednoduše vyhodil dolů. Když příslušníci propátrávali oblast nálezu, najednou zbystřili - jeden z nich našel v poli poblíž mostu občanský průkaz Milady Drexlerové. Souběžně s tímto nálezem byl učiněn další objev - tentokrát v Čechách, poblíž státní silnice u Olomouce.

V příkopu a polích se válely tehdy používané kupony na autostop (ceniny, které si lidé kupovali a uplatňovali na tehdy nesmírně rozšířený způsob cestování), jenže zase tam nebyla knížka, která se k těmto kuponům vydávala - ta byla vždy na jméno čili žádná autostopařská knížka Milady Drexlerové ke kuponům nepatřila. Z této posloupnosti každý usoudil, že vrah odcestoval ze Slovenska směr Čechy, čemuž odpovídala i trasa různě zahozených věcí zavražděné.

A pak stopa zcela zmizela. Nikdo se už nikdy nic nového nedozvěděl.

Je ale jisté, že vyšetřovatelé dělali ony pomyslné psí kusy, aby našli toho, kdo nešťastnou Miladu zabil. Novinářům se před pár lety podařilo vypátrat svědka, který tehdy vůbec netušil, že by ho mohl někdo považovat za vraha. Čerstvý novomanžel se vrátil ze Slovenska (z Tater, jak jinak!), kde byl v roce 1964 na svatební cestě. Byl to fotoreportér Večerní Prahy. Pan Tereba vzpomínal, jak si ho po návratu z líbánek zavolal do Bartolomějské major Kocourek z pražské kriminálky. Tereba byl popisu vraha nápadně podobný a vlastnil fotoaparát.

„Ukazovali mi fotografii zavražděné ženy, ale já mám fotografickou paměť, takže jsem řekl, že jsem ji nikdy neviděl,“ řekl v rozhovoru. Major na to kontroval, že existuje nejméně pět svědků, kteří ho poznali! Kriminalistův nátlak pan Tereba řešil s úsměvem: „Říkal mi, že s ní byl viděn fotograf, prý profík. Stále ji měl fotit. Měl jsem to být já!“ Fotoreportéra dokonce převezli do Popradu, kde už čekali připravení svědci na identifikaci. Musel vzít i svůj fotoaparát. Existovalo hodně lidí, kteří si vrahův přístroj prohlíželi, protože s ním neustále všem mával před očima.

Tam se ukázalo, že pan Tereba měl úplně jiný přístroj. Naštěstí se pak ozvali i správci chaty, kde trávil svatební cestu a bylo mu prokazatelně dosvědčeno, že se od své novomanželky nehnul.

Dalším předvolaným byla žena. Daniela Mrázková byla Miladě Drexlerové neuvěřitelně podobná. Pracovala ve fotografické Reuve, byla hodně vidět v novinách nebo ve filmech, mladá a hezká fotografka tudíž neušla hledáčku vyšetřovatelů. Když ji viděli, rozhodli se, že z ní udělají volavku a pošlou ji na Slovensko. Přece se ten vrah musí chytit, když uvidí kopii své oběti! V pražské Bartolomějské byla slečna Daniela posazena před objektiv.

„Nechali mě nalíčit a trochu jinak učesat. Pak mě dovedli do místnosti, kde svítily reflektory do mých očí tak, že jsem vůbec nic neviděla,“ komentovala to bývalá ředitelka soutěže Czech Press Photo. O co jim šlo, to se dozvěděla až za dlouho, když vyprávěla svůj zážitek někomu, kdo měl známé na vyšších místech. Prý ji ukazovali slovenských kolegům, podoba to byla neuvěřitelná, ale nikdy se ona „volavčí“ cesta neuskutečnila. Až po mnoha letech paní Mrázkové došlo, že to evidentně souviselo s vraždou v Tatrách. Zrovna totiž viděla Tatranské pastorále.

Vrah Milady Drexlerové se dodnes nenalezl. Stejně tak spis. Zůstalo jen pár vzpomínek pamětníků, pár svědectví a mrazení v zádech z toho, že někomu prošla takto brutální vražda. A že ten někdo velice pravděpodobně celá desetiletí chodil nepovšimnut mezi námi. Podařila se mu dokonalá vražda? Možná. Byl to Čech nebo Slovák? Vyházel věci oběti ve dvou zemích, aby zmátl stopy své národnosti? I to byla verze vyšetřovatelů. Nicméně případ zavražděné Češky se stal inspirací k epizodě kultovního seriálu.

V seriálu Třicet případů majora Zemana je vražedkyně odhalena. Skutečnost zůstává realističtější a prozaičtější - vražda Milady Drexlerové zůstala pomníčkem československé kriminalistiky.

Zpracováno podle: Vrah přijde do kina - kniha, 30 případů majora Zemana – Wikipedie (wikipedia.org), Temné radosti predátorů, Viktorín Šulc - kniha, Anatomie zločinu: Cestou zapomenutých pomníčků - Chrudimský deník (denik.cz), Nevyřešená vražda: Omylem vinili fotografa, který se ženil! | Ahaonline.cz, Démon v mém srdci, Viktorín Šulc - kniha.