Legendární homosexuální prostitut John Saul spal s britskými prominenty, následky byly skandální

Žádná podobenka Johna Saula, kluka, který svou výpovědí v roce 1889 málem přivedl do těžkého žaláře spoustu šlechticů i vysoce postavených a slovutných person tehdejší Británie, se bohužel nedochovala. Fotografie v titulku je ilustrační, ale zřejmě nejvíce vypovídající. Mladého prostituta totiž s jistým okouzlením popisovali všichni, kteří s ním přišli do styku - ve všech významech tohoto slova! Saul uchvátil i samotného soudce!

„Nikdy jsem neměl takového svědka. Vyzařoval jakési světlo. Mluvil tiše, šeptavě, usmíval se. Já vám pánové nevím, ale já se začal usmívat také. I když je to samozřejmě fuj, sodomita! Do vězení patří, na nucené práce. Ale…“ děl poněkud zmateně (ale zcela výmluvně!) arbitr.

Protagonista dvou událostí, které otřásly tehdejší společností i Korunou, to zkrátka „uměl“. Navíc byl velice inteligentní, což vlastně vůbec nikdo nepředpokládal: jeho zákazníci jej považovali za „blbýho Irčana“ a v posteli si občas pouštěli pusu na špacír, jak to tak chodí.

John Saul byl sice Irčan, ale rozhodně nebyl blbý. Naopak. Poslouchal, naslouchal, pamatoval si, intrikoval… A mužům to bylo jedno. Hlavně, když s ním mohli strávit noc! Osoba Johna Saula se jako pomyslná červená nit táhne skrze dva obří skandály, které otřásly tehdejší společností a málem stály pověst i život mnoha lidí. Tyto incidenty vešly ve známost jako Skandál na Dublinském hradě a Skandál na Cleveland Street.

Dobový tisk se předháněl v explicitním líčení „Špinavého, třaskavého, ostudného a hnusného celonárodního incidentu“, přičemž nešlo jen o „pouhý“ sex mezi muži - účastníky homosexuálních orgií byli aristokraté, politici a dvořané samotné královny Viktorie! A John Saul byl u všeho. Co o něm víme? A co se vlastně stalo tak strašného, že se skandální události dostaly na stránky novin a diskutuje se o nich dodnes?

Ne nadarmo se prostituci říká nejstarší řemeslo. Co svět světem stojí, existuje i prodejná láska. Nevěstince lákaly nejen spodinu společnosti - bylo tomu právě naopak! V bordelech se často „upekly“ všemožné politické záležitosti, války, konflikty i mír. Také se tam vyskytovala špionáž, protože muži na sebe v okamžiku rozkoše „práskli“ první poslední a „dvakrát placené“ slečny to pak hlásily dál! Přeneseně řečeno: sex hýbal světem i dějinami odjakživa.

V 19. století v Evropě nevěstince samozřejmě existovaly, ale v mnoha zemích tajně. Zákon byl neúprosný a prostituce byla tvrdě stíhaná. V Anglii, kde se náš příběh odehrává, vládla královna Viktorie. Irsko nebylo samostatným královstvím - bylo již plně začleněno do Spojeného království Velké Británie a Irska. Toto spojení vzniklo roku 1801, když tzv. Act of union sloučil do jednoho státního útvaru Irské království a Velkou Británii (Anglii, Skotsko, Wales) - a trvalo až do roku 1922, kdy vznikl Irský svobodný stát (předchůdce dnešního Irska).

Sexuální styky s prodejnými ženami byly tolerovány i v tehdejší škrobené společnosti. Aby ne! Chlap byl chlapem; když si odskočil bokem, nebralo se to jako selhání, ale výstřelek. Ani šlechtici se nikterak nežinýrovali - frivolní a vyžilí lordi a hrabata měli zástupy oficiálních i tajných milenek. Horší to bylo s homosexualitou. Až do roku 1861 byla mužská homosexualita (tzv. sodomie) v Anglii a Walesu trestána smrtí!

Po vydání dnes již slavného zákonu Offences Against the Person Act, který byl vnímán jako zásadní akt viktoriánského zákonodárství (položil základy trestního práva týkajícího se násilí) se změnily i postihy za sexuální styky mezi muži. Trest smrti byl zrušen, ale za přistižení dvou mužů přímo při sexuálním (análním) styku hrozilo doživotí nebo minimálně 10 let tvrdých nucených prací.

Jinou kategorií byla tzv. hrubá neslušnost, což byly intimnosti mezi dvěma muži bez přímého styku, tedy orální sex. Za ten hrozily nucené práce až do výše pěti let! Velice tvrdé postihy byly ovšem mnohdy jen „na papíře“ - v praxi soudy často dávaly nižší tresty, ale i tak šlo o vězení, galeje, veřejnou ostudu a sociální i kariérní zničení. Příkladem známé osoby potrestané exemplárním trestem za onu hrubou neslušnost byl třeba Oscar Wilde - ten dostal dva roky!

Pro aristokraty znamenalo přistižení při sodomii vyobcování ze společnosti, ztrátu titulu, veřejné opovržení - někdy raději spáchali sebevraždu. „Čestná smrt“, tak se tomu říkalo. Ale touha byla mnohdy jednoduše silnější než strach z veřejné ostudy, i když končívala fatálně! V Londýně i Dublinu bylo mnoho nevěstinců, ale „normálních“. Veřejné domy (ač je to protimluv) pro homosexuální muže, kteří navenek žili v počestném manželství a měli kupu dětí, byly ukryté a přísně tajné.

Adresy mužských nevěstinců se kvůli „šťárám“ neustále měnily. Mužským prostitutům, kteří šlapali chodník, se říkalo Mary Ann - byli to mladí kluci, kteří se maskovali za dívky. Jejich klienti je poznali podle deštníčku nebo červené kapuce; těchto poznávacích znamení bylo daleko více a domlouvala se hotovou tichou poštou! A do této vyhrocené doby se narodil John Saul. Stalo se tak 29. října 1857 v Dublinu. Chudá rodina bydlela v činžáku, otec William jezdil s drožkou, matka Eliza byla ještě malá holka - když se John narodil, bylo Elize čtrnáct let - a už byla matkou jedné dcery!

Postupem doby porodila dalších šest dětí. Chudoba byla tristní a děti kradly. Kradl i otec, vedl je k tomu. Byli sice věřící katolíci, Eliza se snažila chodit do kostela, ale John Saul ve své výpovědi opovržlivě zmínil: „Jistě. Bůh je velký, ale větší byla touha velebného pána po mém chlapeckém těle! Přiveď mi jej a hříchy budou odpuštěny, řekl mé matce!“ Jestli ho matka skutečně přivedla, o tom už pomlčel. „Mohou si za to sami. Byl jsem lovnou zvěří už od kolébky!“ ucedil také John.

Byl prý tak krásný, že se kolem něj muži doslova stahovali. Jako kdyby to poznali! Saul byl ještě dítě, ale už musel prokazovat různé služby a službičky pánům, kteří si ho odchytili na ulici. John proti těmto „radovánkám“ nic nenamítal, přišlo mu to prý normální, i když v životě spal i s mnoha ženami. Muži mu začali platit. A to hodně. Už ve třinácti letech byl tak slavným prostitutem, že „za chůze cinkal penězi“ ! V Dublinu mu po pár letech hořela půda pod nohama, ač mezi jeho zákazníky patřili i policisté - John Saul utekl do Londýna, odkud jezdil do větších anglických měst. A všude byl okamžitě slavný a vyhledávaný.

„Zřejmě měl kouzlo osobnosti, které si neumíme ani představit. Jeho účast na skandálech je třaskavá ještě z toho důvodu, že byl Ir, chudý Ir, jemuž šlechtici posluhovali a sváděli ho. Role se úplně obrátily - nebyl to sluha a pán, ale úplně naopak. Angličané slouží Irovi! To vše pro tehdejší společnost bylo tak špinavé, tak odporné a skandální! Obyčejný irský kluk měl najednou přístup do ložnic lordů, soudců, zákonodárců, šlechticů, možná i samotného prince!“ uvádí se v rozsáhlé studii projektu Muse, který věnoval Saulovi samostatnou publikaci.

Ostatně i o něm byla napsána kniha - jedno z prvních pornografických děl, které se týká specificky homosexuality, se jmenuje Hříchy měst planiny aneb Vzpomínky Mary-Ann. Je to Saulova autobiografie, ve které jsou popsány opravdu velice tvrdé sexuální scény.

Saul se stal „profíkem“. Pracoval jako sluha v dublinském domě bohatého a prominentního lékaře Johna Josepha Crannyho. Jméno tohoto odborníka bylo jakousi záštitou - John Saul si nadále vydělával prostitucí, ale byl hájený osobou svého zaměstnavatele. Cranny homosexuál nebyl, ale Saula se neustále zastával. Když vše prasklo, podepsal i jakési dobrozdání k soudu: „Příkladný zaměstnanec, okradl mě jen jednou!“ Musíme se až smát, to tehdy bylo také velice netypické, jen jednou!

A John Saul „kariérně“ rostl a rostl. Mohl si vybírat, nosil drahé šaty, muži mu padali k nohám. Mezi jeho klienty patřili zazobaní měšťané, kteří pro něj udělali úplně všechno. „Znechucen jsem byl. Zcela. Když jsem vyšel z ložnice pana W., otráven jeho uslintanými požadavky o slůvkách lásky, kterou jsem dle něj k němu choval, vyběhl nahý za mnou. Křičel a prosil. Nevěřili byste, co se dělo. Nevěřili!“ usmíval se u soudu.

John Saul byl několikrát zatčen a jeho jméno začalo být známé. Působil v mužských nevěstincích - a po každé razii skončil spolu s ostatními prostituty na policejní stanici. V případě těchto kluků z ulice byla policie poměrně shovívavá: po výpovědích je buď pouštěla, zavřeni byli pro výstrahu na pár dní. Zákazníci, to bylo jiné! Po těch se páslo až neuvěřitelně. Jenže jak bylo vše propojené, vždy dal někdo echo: „Chystá se šťára tam a tam, koukejte vypadnout!“ Něco na ten způsob.

Proto byly tak důležité výpovědi prostitutů. A John Saul vypovídal velice rád. „Dublinský Jack“, jak se mu také přezdívalo, se záhy stal hotovým konfidentem! „Jsem profesionální sodomita. Nemějte mi to za zlé, ztratil jsem veškerý svůj charakter. Už nemohu jinak. Prostě to dělám. A občas už ne pro peníze!“ naznačil víceznačně vyslýchajícímu policistovi, který zbystřil. „Vy byste něco věděl? Na někoho?“ otázal se. To by bylo něco! Mít „kompro“ na slavné lidi, na šlechtice!

John Saul si ale dával velký pozor. Občas jen tak něco utrousil, načež následovala obrovská aféra. „Ano, spal jsem se Saulem. Jsem sodomita. Ach, vše je v troskách, vše je pryč. Ale já ho miluji!“ zněla nejčastější výpověď zlomených aristokratů. A John z toho všeho vyklouzl jako úhoř, vrátil se „do práce“ a nechal za sebou zničeného člověka, který šel na nucené práce nebo se raději ze strachu z veřejné ostudy zastřelil.

„Udělali to z něj sami. Neustále mu podlézali. Líbali mu nohy, muselo to být něco strašného. Saul byl krásný hoch, byl cynický a hrubý. Muži mohli zešílet! Ač se nám to zdá nepředstavitelné, tenhle prostý blonďatý kluk svého času hýbal dějinami!“ zmiňuje projekt Muse. Vypukl totiž zmiňovaný Skandál na Dublinském hradě. Šlo o homosexuální aféru v sídle britské správy v Irsku, která se odehrála v roce 1884.

Zainteresované osoby byly vysoce postavení úředníci i šlechtici, kteří na hradě pořádali hotové orgie. Saul byl jedním ze „společníků“, které si nechávali na Dublinský hrad vozit. Sbírali je na ulicích, v nevěstincích, všude. Co se tam odehrávalo, to nemůže být ani popsáno! Když vše prasklo, prostituti vypovídali a padaly hlavy. Například Gustav C. Cornwall, který se přestrojoval za ženu s přezdívkou Vévodkyně byl nucen odejít do vyhnanství.

Nebo krásný Martin Oranmore Kirwan, kapitán Královských irských střelců. Ten byl zproštěn obžaloby, byť se mu přezdívalo Lizzie a sám John Saul dodal pikantní detaily ohledně jeho záliby v různých neuvěřitelných úchylkách. James Pillar, známý jako Papa (už jen ta přezdívka evokuje jeho úlohu při orgiích) z toho tak lacino nevyvázl - dostal dvacet let. A John Saul „sypal“. Jména se hromadila, hromadili se zničení muži, kteří zoufale plakali na troskách svých manželství i kariér.

Nakonec se celý Dublinský skandál raději zametl pod koberec - nikdo nechtěl, aby to přerostlo v něco daleko většího - jména, která padala, byla tak velká a slavná, že to jednoduše nešlo zveřejnit.

Vše mělo ještě politický rozměr - Irsko bylo tehdy pod britskou nadvládou a šťavnaté detaily o stycích mezi anglickými a irskými muži „práskal“ chudý irský prostitut! Ten se po utichnutí celé aféry vrátil ke svým starým zvykům. Zdálo by se, že si muži dají pozor a nebudou jej vyhledávat - opak byl pravdou. John Saul byl v epicentru všeho dění. Dekadentní orgie se pořádaly všude možně, na hradech a zámcích, venkovských sídlech.

„Lovy a hony? Jen zástěrka!“ usmíval se Saul, „Lovnou zvěří jsme byli my. Nebo naopak? Požitkáři, milovníci úzkých zadků, jak pokrytečtí při návratu ke své sešněrované ženušce! Vysmíval jsem se jim do obličeje, plival po nich. A oni? Ach, nechtějte to vědět!“ mávl rukou blazeovaně krásný John Saul, který už ani nemusel nic dělat, s nikým spát, nikoho se doprošovat - občas stačila jen jeho přítomnost. „Drobty mé přízně. To stačilo. Jen jednou dát vše, ukázat vše, udělat vše - a pak nechat toužit. Měl jsem je všechny v hrsti!“ nebral si servítky mladík.

Jak moc je měl v hrsti, to se ukázalo při druhé aféře, která vešla do dějin jako Skandál v Clevelandské ulici. V roce 1889 byl policií objeven homosexuální mužský nevěstinec na Cleveland Street v Londýně. Mezi zatčenými byl opět John Saul, který vypovídal u soudu proti velkým a slavným personám své doby. Do vykřičeného domu docházel Lord Arthur Somerset, blízký přítel a pobočník prince z Walesu (pozdějšího krále Eduarda VII.), který po provalení skandálu utekl do Francie.

A hlavně vysoce postavený aristokrat Henry James FitzRoy, hrabě z Eustonu. V tu chvíli přišla Saulova chvíle - vypovídal proti němu u ostře sledovaného soudu, jemuž předsedal Sir Henry Hawkins, který byl Saulem proti své vůli okouzlen - div mu neposlal milostné psaníčko! John Saul měl na Lorda Eustona pifku. Nesnášel ho. „Zažil jsem s ním hrozné věci. Nechal jsem ho nahého v jeho ložnici a utekl jsem. Je to netvor.“ mluvil u soudu úsečně, zatímco všichni jen lapali po dechu. Taková persona a sodomie? Kdyby jen to. Také vydírání!

„Často byl opilý. Nejen on. To potom povídali. Vše mi řekli, svěřovali se, plakali! A ano, často jsem měl malý kapitálek. Nejen peněžní, ale i tady v hlavě!“ klepal si John na čelo. „Byl bych pitomý, kdybych nevyužil toho, co na ně vím! Za vše si mohou sami! A on!“ ukázal prstem na Eustona, „Ten je nejhorší. Podlý zloduch se slabostí pro můj zadek!“ říkal John jen tak, jako kdyby se nechumelilo. Ale ono se chumelilo! Protože jmen přibývalo, do všeho se motal Henry James, který jen křičel: „Lež! Lež!“, aby pak podal „protižalobu“ pro urážku na cti.

A do této motanice hodil John Saul největší bombu: když výřečně popisoval, jak spal s 200 muži z vysokých aristokratických kruhů, přičemž nešetřil detaily (jeho výpověď je zaznamenaná, ale je nepublikovatelná), jen tak na okraj zmínil jedno jméno. A ztichl. Ztichli všichni.

Homosexuálních orgií se totiž měl účastnit samotný princ Albert Viktor, vévoda z Clarence a Avondale, vnuk královny Viktorie! „Pokud by se jeho účast na orgiích potvrdila, nikdo netuší, jaký dopad by to mělo na monarchii samotnou! Pravděpodobně by se otřásla v základech, mohlo dojít k nepředvídatelným věcem, hrozil skutečný pád královny i celé Koruny…“ spekuluje projekt Muse (pro zajímavost, Albert Viktor je mnohými považován za horkého adepta na Jacka Rozparovače). Muselo se něco dělat. Co nejrychleji to vše ukončit a zamést pod koberec! A tak se také stalo.

Navzdory tomu, že se Saul na svědecké lavici de facto přiznal k prostituci, generální prokurátor jej odmítl stíhat. Důvod neznáme, ale všem je to asi jasné: „Honem rychle vypadni, tady máš spoustu peněz, další ti dáme, pokud budeš už navždy držet tu svou nevymáchanou pusu!“ mohli mu říct, aby ho zase nenapadlo někde „kecat“ o princi a dalších.

John totiž vyhazoval další trumfy, další jména, další libůstky - kolikrát a před kým se musel převlékat za ženu, co musel dělat, kdo štěkal jako pes, kdo si BRAL do postele psa, kdo chtěl malé děti, kdo chtěl staré ženy, kdo panny či panice…Až tak! „Úřady se oprávněně obávaly toho, co by řekl nebo koho by mohl ještě do celé události zaplést, kdyby byl postaven před bezvýchodnou pozici svého uvěznění.“ dodává Muse.

John Saul se tedy stáhl. Stal se sluhou v malém rodinném hotelu, pak se vrátil do Dublinu, kde si ho najal nějaký starý hrabě jako komorníka. Čas se už nemilosrdně vryl do kdysi půvabné tváře krásného prostituta, John Saul byl vyžilý, nemocný a začal chlastat.

Měl vyrážku, s největší pravděpodobností trpěl pohlavní nemocí a tuberkulózou zároveň - zemřel v hospici Panny Marie v Dublinu 28. srpna 1904 ve věku 46 let. Je pochován v neoznačeném hrobě na hřbitově v Glasnevinu.

John Saul se v historii jen mihl, udělal obrovský zmatek - a zemřel. Skandály rezonovaly celou Británií ještě dlouhá léta. Dodnes vše vyvolává tolik spekulací, že je to až nemožné. Co by se stalo, kdyby? A co když tam byl? A co kdyby? Ale jak se říká, kdyby jsou chyby. A možná je lepší nevědět. Ostatně to říkal i sám John Saul u soudu:

Děkuji Project Muse za poskytnuté informace. Další zdroje: John Saul, Cleveland Street Scandal, Dublin Castle Scandal, Hříchy měst na planině, Albert Viktor, Hříchy měst na planině (2),