Článek
Dnes již legendární a kultovní film z dílny pánu Smoljaka, Svěráka a Podskalského Kulový blesk (1978) patří do zlatého fondu naší kinematografie. Chytrá, svižná a cynická komedie je přímo nabitá hláškami všeho druhu, které se přesunuly i do běžného života a používají je lidé jen tak mezi řečí.
„To je ale krásná půdička, pane Knotek, tady se mi to bude věšet!“ „Máňa říkala, že to není směroplatný!“ „Dnes v noci spal u nás proti naší vůli opilý inženýr Severýn!“ „Já uklízím na OPBH a tam jsme takovej případ měli!“ „Už se neválejte, Fazekaši!“ „Dospělej člověk! Vědec! A on se takhle ztříská!“ „Jak tě vůbec napadlo jít spát k nějakým Pivoňkům!“ „No ukaž, co kreslíš holčičkám do sešitu? To není celé!“ „Rodina se dusí.“ „To je Vláďa!!!“ „Největší akce v dějinách stěhování končí v kuchyni paní Jechové!“ „Záleží na chladnutí těla? Přikrejte ho!!!“
Karel Kalaš v roce 1939!
Mohli bychom tu být do rána. Jsou lidé, kteří vám tento film „z fleku“ odcitují úplně celý. Plejádu postav a účastníků „dvanáctisměny“ bytů, kterou organizuje urputný doktor Radosta (Rudolf Hrušínský) doplňuje stárnoucí operní pěvec, mistr Bílek. Jeho dotazy na brazilskou kávu nebo „rozezpívávání se“ na radnici Nuselskéééé, kde pak pěje starým novomanželům árii „Jééén ve zpěvu, jééééén ve zpěvu…“, jsou miloučké a svým způsobem rozkošné „pošetilosti“ starého pána.
Kdo ho hrál? Karel Kalaš, jeden z našich největších operních zpěváků všech dob. Jaký je jeho příběh? A jak se dostal k roli ve známé komedii?
Karel Kalaš vynikal měkkým, lahodně znějícím, kultivovaným hlasem lyrického zabarvení a schopností široce klenuté kantilény. Po výrazové stránce býval jeho vokální projev hodnocen jako vřelý, emotivní a bohatě diferencovaný. Měl též mimořádný cit pro srozumitelnost zpívaného slova. Herecky byl velmi tvárný a s úspěchem vystupoval v rolích vážných i komických.
Vídeň v dnes již nesmírně vzdáleném roce 1910 měla početnou a velice aktivní českou menšinu. Za Rakouska-Uherska v ní působili lidé vzdělaní, umělecky nadaní i prostí dělníci. Všude se ochotničilo, mluvilo se česky, české ženy si navzájem pomáhaly hlídat děti a výchova potomků se nesla ve vlasteneckém duchu. Do těchto poměrů se narodil 9. října Karel Kalaš. Jeho otec byl dělník, tvrdě dřel, po večerech však nadšeně vedl ochotnické divadlo. Karel stál od útlého dětství na jevišti, kde hrál české hry.
Ferdinand Pagin
Brzy se zjistilo, že krásně zpívá. Jenže rodina byla chudá a nepředpokládalo se, že by Kalašovi mohli dát syna na uměleckou dráhu. Karel Kalaš měl nalajnovanou budoucnost knihtiskaře a typografa. V letech 1926-1930 se vyučil tiskařským dělníkem a půl roku pracoval jako strojmistr v tiskárně.
Mezitím ale Karel Kalaš propadl kouzlu opery. Potají navštěvoval hodiny slavného Ferdinanda Pagina. Tomu jen stačilo, aby mladý Kalaš zazpíval a okamžitě hocha přijal k soukromým hodinám. Brzy měl problémy v práci, protože chodil nevyspalý a ustlal si vždy mezi stroji, kde poklimbával.
Podpis Karla Kalaše
Večery a noci totiž Karel Kalaš trávil v různých vídeňských scénách a divadlech. Když za hospodářské krize přišel v roce 1931 o zaměstnání, neúspěšně usiloval o získání angažmá v některém z vídeňských divadel. Odešel proto v roce 1932 do Československa, kde byl nakonec v roce 1934 přijat do operního souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě. Kalaš oplýval podle hudebních historiků nevšední pílí, cílevědomostí a houževnatostí, která se plně rozvinula v jeho bratislavském angažmá.
Já se bojím, že si toho bytu moc neužiju, spíš se brzy budu stěhovat do ještě menšího. Víte, my máme ve Zdislavicích rodinnou hrobku na překrásném místě pod košatým stromem … ono je nakonec jedno, kam člověka potom položí …
V Bratislavě zpíval Karel Kalaš desítky rolí. Mladý sólista měl veškerou pozornost a péči, skvěle ztvárnil i komické role - zpíval i Kecala v naší Prodané nevěstě. Na základě doporučení byl pozván do Prahy, kde 21. dubna 1939 hrál a zpíval Marbuela ve Dvořákově opeře Čert a Káča. Na základě tohoto hostování byl do Národního divadla angažován. Členem Národního divadla byl do roku 1972 - ze Zlaté kapličky odešel Karel Kalaš už rovnou do penze.
Slovenské národní divadlo v Bratislavě. Tam Kalaš působil pět let
„Kalašova umělecká síla spočívala v lyrických partiích, ve kterých uplatňoval svůj měkce nasazovaný a příjemně modulovaný a kultivovaný bas. Přes epizodní role se propracoval až k velkým charakterním postavám. Pravidelně vystupoval koncertně, především v kantátových a oratorních produkcích, a spolupracoval na četných gramofonových nahrávkách, především na řadě operních kompletů.“ dočteme se v magazínu Opera plus. Další pěvecká činnost Karla Kalaše probíhala v rozhlase, kde se dochovala řada jeho nádherných vystoupení.
Eduard Haken jako Vodník v Rusalce. Spolu s Kalašem v ní alternovali
Kolik rolí si v opeře za život „střihl“ se zřejmě nedá spočítat, ač existuje spousta odborných studií i s kompletním seznamem jeho vystoupení ve světoznámých operách (kdo by se chtěl dozvědět více, může se podívat na zdroje pod článkem, pozn. aut.). Karel Kalaš často alternoval s neméně slavným Eduardem Hakenem, který se narodil ve stejném roce jako Kalaš. Oba pánové se stali nejpřednějšími interprety basového oboru v operním souboru Národního divadla.
Nemyslete si, že jsem byl nějaký proutník, to všechno mělo čistě umělecký a platonický ráz, pane Knotek … Anička … ta měla na zadečku takovou velkou roztomilou pihu…
Karel Kalaš se oženil velice brzy. Jeho vyvolenou se stala také umělkyně, hudebnice a pěvkyně Milada Jirásková (1908-1992), kterou celý život velice miloval. A když odešel do penze jako emeritní člen ND, stejně pořád zpíval. Aby ne. Jak se vůbec dostal k natáčení Kulového blesku, to nevěděl ani on sám.
Když začaly přípravy k natáčení, Svěrák se Smoljakem si do role mistra Bílka představovali Jana Wericha. Oslovili ho, ale Werich byl v té době už těžce nemocný a necítil se na to. Nabídku Zdeňka Podskalského tudíž odmítl. Na scénu tedy přišel filmem dosud nepolíbený, ale ostřílený starý jevištní bard, který se ničeho nebál.
Karel Kalaš v roce 1969
Kalaš své účinkování v Kulovém blesku pokládal za velkou čest. „Karel Kalaš byl typický zástupce oné staré školy. Gentleman, který podal profesionální výkon. A měl obrovský smysl pro humor. Obrovský! Žádný suchar. Mysleli jsme si, že to bude takový ten bručoun, navrčený starý pán. Kdepak! Pletl se nám i do scénáře a byla s ním velká legrace,“ vzpomínal Zdeněk Podskalský. Sám Karel Kalaš poskytl ihned po premiéře kultovní komedie rozhovor Zemědělským novinám (což je samo o sobě úsměvné!).
Na otázku, kde ho Smoljak a Svěrák vlastně našli, odpověděl Kalaš: „Znali jsme se jen jako divák a herec nebo zpěvák. Nevím ani, jestli si mne ještě pamatují z doby mého působení v opeře Národního divadla, jestli viděli Dalibora, v němž jsem zpíval Žalářníka, nebo jiné opery. Ale jsem pilným návštěvníkem Divadla Járy Cimrmana, mám rád Smoljaka a Svěráka jako autory i jako herce, proto jsem okamžitě přijal nabídku hrát v jejich filmu, který je pro Smoljaka dokonce režijně filmovým debutem.“
Penzionovaný operní pěvec byl také velice překvapen samotnou technikou a průběhem natáčení - jak rychle se točí a málo zkouší. V divadle byl zvyklý na naprostou preciznost. Připravoval se na jeden part celé dny, nyní přišla ke slovu improvizace, rychlost a jistá nepřipravenost, která dala Kulovému blesku onu rázovitost.
Knotkovi a doktor Radosta polemizují nad domněle mrtvým mistrem Bílkem: Radosta: „Pan Bílek musí zemřít v novém bytě, jinak je dvanáctisměna neplatná, jinak to nevidim…” Knotek: „No dovolte, tak toho já se odmítám účastnit, prostě odmítám!” Knotková: „Ale no tak… my teď odejdeme a tady pan doktor vše zařídí!” Radosta: „No počkejte, to si jako myslíte, že ho zabalím do koberce, hodím si ho přes rameno a poběžím s ním po ulici?!“
„Snadno jsem si zvykl i na tento způsob práce. Ale nejhorší bylo, že jsem měl ve filmu záměrně zpívat špatně. To se lehce řekne, ale hůře udělá. Pro pěvce, který celý život dbal na své hlasivky a je zvyklý na profesionalitu - no, nebylo to lehké. Jsem sice už devět let v penzi, ale i rozezpívání znělo lépe než záměr tvůrců dát mě do falešna, jak se tak říká. Bylo by určitě lepší, kdybych se měl snažit o co nejlepší pěvecký projev! Takhle nevím. Nikdy jsem špatně nezpíval, to neříkám pyšně, ale s pokorou. A nyní jsem to měl drhnout!“ usmíval se slavný operní zpěvák při rozhovoru.
Opera byla životem Karla Kalaše
O pár let později vyšlo najevo, že Karel Kalaš byl v době natáčení Kulového blesku nemocný. Prý velice těžce, ač nikdy nespecifikoval, co mu vlastně tehdy bylo. A roli přijal hlavně kvůli tomu, že se chtěl „rozloučit s tímto světem“. Chápal výzvu k filmování jako nějaký svůj epitaf. Naštěstí pro něj se tyto pochmurné vize nenaplnily, Kalaš žil naplno ještě dlouhých dvacet let.
Byl oceněn Státní cenou (1949) a titulem Zasloužilého umělce (1965). Po roce 1989 získal Cenu Senior Prix (1994) a Cenu Thálie (1995) za celoživotní mistrovství v opeře. Po Kulovém blesku se objevil ještě v málo známém Blues pro EFB nebo televizním zpracování Dalibora a Prodané nevěsty. Také se mihl v Arabele. Svoji milovanou choť Miladu Jiráskovou přežil o celých dlouhých devět let.
Pěvec Karel Kalaš zemřel 3. května 2001 v Praze ve požehnaném věku nedožitých devadesáti jedna let.
Až příště budou opakovat Kulový blesk, můžete si připomenout, že mistr Bílek byl opravdovým Mistrem svého řemesla.
Jako Kecal v „Prodance“ hostoval i v Miláně
Seznam jeho rolí: Český hudební slovník, Archiv ND
Původně měl tisknout knihy, nakonec ale přes 30 let zpíval v Národním | Opera PLUS, Karel Kalaš - Kultura.cz, Tajemství mistra Bílka z Kulového blesku: Roli přebral Werichovi! Proč říkal, že po natáčení zemře? | Blesk.cz, Ball Lightning (film) - Wikipedia, Karel Kalaš | Biografie | ČSFD.cz, Archiv ND.
