Článek
Při procházce Paříží nevynechají mnozí turisté místní hřbitovy. Francouzská metropole je proslavená spoustou míst posledního odpočinku, která mají svůj fascinující genius loci. Onen „duch místa“ nadchne návštěvníky, kteří cíleně hledají hroby slavných lidí. Bezesporu nejznámější a nejvíce „profláklý“ je v tomto případě Père-Lachaise, kde to občas vypadá jako někde v lunaparku. Trochu ve stínu svého slavnějšího „bratříčka“ je hřbitov Montparnasse. Ten získal název podle čtvrti, ve které se rozkládá na ploše 47 akrů.
Hřbitov Montparnasse z výšky
Je druhým největším hřbitovem v Paříži a pro četné stromy a rozlehlou a pravidelně udržovanou zeleň se mu přezdívá Plíce Paříže nebo Pařížský Central Park. Hřbitov Montparnasse ve 14. pařížském obvodu je oblíbenou atrakcí „funerálních“ turistů: je v něm pochována spousta slavných osobností. Jen namátkou Samuel Beckett, Guy de Maupassant, Jean-Paul Sartre, Charles Baudelaire, Simone de Beauvoir, Jacques Prévert, Yves Montand, Simone Signoret nebo Philippe Noiret.
Neskutečná podívaná je i na některé montparnasské hrobky. Tak třeba jedna vypadá jako maják a svítí na cestu všem, kteří projdou kolem. Další má tvar knihy, ptáka nebo chlapa, který se dere ven z hrobu.
Je to práce opravdu precizní. A tak trochu děsivá…
Ale nejoblíbenější atrakcí hřbitova Montparnasse je vskutku prapodivná, svým způsobem úžasná a svérázná hrobka. Říká se jí Manželé, Postel ze záhrobí, Chrápající Pigeoni (i když to není výstižné, neboť Pigeon nechrápe, ale je vzhůru) nebo Ani po smrti nemá Pigeon pokoj! Vtipná pojmenování odkazují na náhrobek vynálezce Charlese Pigeona a jeho choti. Monumentální a do detailů vyvedená funerální skulptura nezobrazuje nějakého smutného plačícího anděla nebo zlomený kříž či sochu s utrápeným a zoufalým výrazem. Naopak!
Catherine Thérese Léonie Martin (1846-1909) a Charles Joseph (1838-1915) Pigeonovi leží v posteli. Manželské lože je vyvedeno do nejmenších detailů, hrobka je zčásti bronzová a zčásti kamenná a pod ležícím párem je místo pro osmnáct nebožtíků. Kdo tohle vymyslel? Hrob ve tvaru postele? Inu, sám ležící manžel. Tedy - dvakrát ležící. Dole v rakvi, nahoře v posteli. Svérázný a velkým smyslem pro humor obdařený Charles Pigeon si svůj unikátní náhrobní kámen naplánoval a vymyslel sám. Ostatně byl to vynálezce!
Charles něco vysvětluje své manželce, která vypadá nadmíru… éééh… trpělivě!
Tento zvláštní muž, který má své nezastupitelné místo v dějinách Francie, se narodil 29. března 1838 v Le Mesnil-Lieubray v Normandii. A už od dětství neustále vynalézal. Až se matka zlobila, protože jí odnášel z kuchyně náčiní, způsobil výbuch kůlny a málem podpálil sám sebe. Ve škole byl excelentním studentem a neustále „prudil“ pedagogy, protože měl otázky, na které profesoři neznali odpověď.
„Buřič a lump!“ ohodnotili kantoři nezbedného Charlese Pigeona, protože byli naštvaní, že je chytřejší než oni, jak řekl sám Charles. Prostí rodiče raději synka „uklidili“ do Paříže, kde ho otcův kamarád zaměstnal ve slavném obchodním domě Le Bon Marché.
Charles Pigeon
A agilní prodavač pořád vymýšlel zlepšováky. „Není to tady pořádně osvětlené!“ chodil po obchoďáku a donutil ředitele, aby instaloval důkladná světla do výloh, čímž mu zvýšil tržby. Sláva samozvaného „svítiče“ stoupala ke hvězdám - tedy spíše k lampám.
Charles Pigeon se posléze „udělal pro sebe“ a rozjel obchod s lampami: prodával cyklistické nebo důlní svítilny. A při tom vynalézal. Jeho manželka byla velice trpělivá, protože musela snášet výbuchy a záblesky, které často poničily dům na Rue de Rennes 54, kde rodina bydlela.
„Já to musím dokázat. Veřejnost potřebuje lampu, která nevybuchne!“ ospravedlňoval se očouzený vynálezce a otíral si brýle od sazí, zatímco jeho žena naštvaně prostírala k večeři. „Mně se to nakonec povede!“ tvrdil pořád dokola. Nikdo tomu nevěřil, Pigeon byl považován za sice vynikajícího a bohatého obchodníka, ale lidé si ťukali na čelo, protože byl skutečně mírně řečeno potrhlý.
Detaily přikrývky i samotné postele jsou jednoduše úžasné
Jenže jim všem vytřel zrak. Charles Pigeon si 9. června 1884 podal pod číslem 162634 patent na Francouzském státním patentovém úřadu. Rázem zbohatl ještě víc a ti, kdo se mu vysmívali, mu teď podlézali.
Charles Pigeon byl totiž prvním člověkem, který vyrobil a uvedl na trh nehořlavou nevýbušnou a přenosnou plynovou lampu. Hrdě ji představil na Světové výstavě v Paříži, kde se Pigeonově lampě dostalo významného uznání. Byl také jedním z prvních podnikatelů, který používal logo - v tomto případě samozřejmě holuba (Pigeon: holub), který stojí na zeměkouli a v zobáku drží lampu. Díky svému v té době převratnému patentu Charles Pigeon velice zbohatl. Ale nezpychl. Zůstával stále mužem s břitkým smyslem pro humor, rozvětvená rodina ho milovala, se svými dětmi s oblibou hrál různé hry.
„Jsem takový dětina,“ burácel ve společnosti přátel v pařížských hospodách, „Pořád bych jen něco tvořil. Teď mám epochální nápad, kamarádi. Hrob!“ otřel si ústa od vína a ukázal jim hustě popsaný notes, který nosil neustále při sobě. „Co dělám nejraději? Spím!“ vysvětloval Pigeon za mohutného smíchu zúčastněných mužů, kteří si mysleli, že si z nich bláznivý vědátor jen tak střílí.
Anděl držel v ruce lampu, než ji někdo rozbil
Mýlili se. Charles Pigeon dostal vskutku epochální vnuknutí, a protože byl velikášský, rozhodl se rovnou pohřbít celou svou rozvětvenou rodinu. V roce 1904 se dostavil na hřbitov Montparnasse, kde zřejmě krokoval hrobové parcely jako výčepní v naší Vesničce střediskové!
Poté tam zakoupil velký podzemní prostor, kam se vejde osmnáct rakví s nebožtíky. A nad tímto „megahrobem“ měla stát Pigeonova fantazijní „mehahrobka“. Oslovil mistra sochaře, jehož jméno bohužel neznáme. Umělec začal pracovat na monumentální posteli a neméně ohromujících sochách v životní velikosti. Manželka Catherine Thérese se poněkud rozčilovala - ono ležet modelem na svůj vlastní náhrobek, to není věc, kterou bychom dělali s radostí! Nicméně Charles byl umanutý a manželka už ho znala. Tak si lehla ve svátečních vycházkových šatech na připravené ohoblované prkno a umělec zhotovil její do precizních detailů vyvedenou sochu. Pak následoval Charles.
Různí výtržníci si chtějí k Pigeonům přilehnout…
Ten nechtěl spát, chtěl polosedět či pololežet. A vysvětlovat. Když byl náhrobek v roce 1905 hotový, Pařížané se nestačili divit. Na procházce po hřbitově byli svědky slavnostního odhalení dvou mrtvých manželů v posteli za přítomnosti těch samých manželů - živých a stojících. Osmnáct dalších členů rodiny tleskalo a smálo se - pro ně byly „dole“ nachystány fochy na jejich posmrtné schránky. „Takové rouhání! Taková bezbožnost! Děláte si ze smrti legraci, jen aby se vám to nevymstilo!“ křižovali se bohabojní obyvatelé, kteří se na postel chodili dívat v zástupech a vrtěli hlavou.
Ono to zní jako legrace, ale Pigeon to vše myslel naprosto vážně. Byl svým vlastním náhrobkem tak uchvácen, že se dokonce těšil, až zemře. Jenže jako první zemřela jeho laskavá a nadmíru trpělivá žena. Psal se rok 1909, když ji pohřbíval pod postel. Ať to zní sebepitoměji, je to vlastně čirý fakt. Když Charlese Pigeona zradilo zdraví a dlel na smrtelné posteli, tiskl ruce svým dětem a říkal: „Ale udělal jsem dobře. Už se na ni těším. Už ulehneme spolu!“ Slavný vynálezce zesnul 18. března 1915 ve svém pařížském domě. Následoval „podpodstelní“ pohřeb a netradiční a vskutku velice zvláštní náhrobní kámen se stal cílem poutníků z celého světa.
Na hřbitově Montparnasse najdeme i starý větrný mlýn! Místo je to skutečně fascinující
Ono není divu. Ty sochy jsou neuvěřitelné. Pigeon je oblečený v obleku, Catherine v elegantních šatech. On se opírá o loket, drží svůj zápisník a tužku, ona mu naslouchá. Lidé si prohlížejí detaily a všímaví vtipálci komentují výraz manželky Charlese Pigeona: „Už ho má plné zuby! Má vytřeštěné oči a určitě říká Proboha, mlč už! Já už nechci nic slyšet!“ „Pigeon to udělal geniálně. Manželka ho za života neposlouchala, po smrti ho poslouchat MUSÍ. Nic jiného jí nezbývá. Je mi jí normálně líto!“
Mimo vtipálků se vyjádřila také spousta ctitelů umění. Ti si všímají hlavně precizní práce neznámého sochaře. „Anděl nad postelí dlouhá léta držel v ruce Pigeonovu lampu, než ji někdo rozbil. V noci svítila, na to vzpomínají dobové zápisy. Snad ještě v roce 1948 tam lampa byla. Občas někdo andělovi do ruky dá nějaké světlo, to pak zaměstnanci hřbitova odstraní.“ zmiňuje v diskusi webového průvodce hřbitovem jeden z návštěvníků. Další zmiňují monumentální postel, která je „vymazlená“ do nejmenších podrobností. Faldy a sklady na přikrývce, bohatě zdobená noha, která je zakončená bronzovou rostlinou; Pigeon si dokonce nechal k hrobce „přivařit“ ohniště u apsidy.
Chtěl by někdo mít náhrobek ve tvaru postele? S manželkou nebo manželem?
„Když jsem v roce 2019 procházel kolem, vzadu bylo vosí hnízdo. Dostal jsem asi dvacet žihadel,“ vzpomíná na platformě Reddit jeden turista. „Nevím, jestli to byl záměr, jestli Pigeon nechtěl, abych ho rušil v jeho vysvětlování. Já bych řekl, že vosy zkoušela přivolat ta jeho manželka. Chudák ženská! Neví, jak se ho zbavit. Podívejte se jí do tváře, mně to přijde jako by právě umírala vyděšením, že tu bude až na věky muset poslouchat jeho řeči!“ píše se záplavou smajlíků uživatel jménem Sleigh.
A má pravdu. Nikdo neví, co si o této prapodivné a zároveň úžasné hrobce myslet. Šlo o recesi? V tom případě klobouk dolů před Pigeonovým smyslem pro černý humor! Nebo šlo naopak o úctu a vyjádření manželské lásky? V tom případě opět pomyslné smeknutí pokrývky hlavy - protože i tohle se Pigeonovi povedlo!
Rozhodně nebude zapomenut. Nejen kvůli lampám, ale především kvůli svému náhrobku, který se vymyká všemu, co lze vidět na hřbitovech.
Slavná Pigeonova lampa
