Článek
„Vy se synu modlíte? Co jste to říkal, synu? Že je tam štěrk, sestřičko! Ach, já jsem trochu krátkozraká! Matka představená si mě proto pořád dobírá! Jezdíte jako čert, sestřičko, neměla jste někdy problémy se zákonem? Oooh, nene, řídím teprve od včerejška!!!
Sestra Klotilda (Clotilde), excentrická katolická jeptiška, kterou ztvárnila herečka France Rumilly, je důležitou součástí pestré skupiny postav ve filmech o Četnících. Vždy se objeví velice náhle, většinou v nějakém neuvěřitelně malém přibližovadle, ať už je to onen slavný Citroën 2CV, motorka se sajdkárou nebo kabriolet. A naloží všechny zúčastněné, což je mnohdy pouze režisérskou a filmovou nadsázkou. Ono celé její řízení je nadsázka. Nikdo by nevytočil v takové rychlosti místní prudké zatáčky nebo serpentiny.
Ludovic Cruchot se s ní poprvé setkal, když šel pro benzín do ukradeného Mustanga. Pak ho svezla v USA, kde se zúčastnila jakéhosi kongresu sester, následoval slavný Funèsův „přeskok“ do sajdkáry, když se snažil pronásledovat Freda Řezníka, který unesl jeho novomanželku. Tento kaskadérský kousek tehdy vyvolával v kinech neuvěřitelné salvy smíchu. V Četníkovi ve výslužbě je přítomna v klášteře, kde Cruchot s Gerberem zneškodňují bombu. V dalším filmu o mimozemšťanech zazní onen okouzlující „zpěv sestry Cruchoty, která obracela na víru Eskymáky“. A Klotilda je zase u toho.
Zkrátka tou sérií proplouvá jako dobrý duch, komické zpestření, strážný anděl. Navíc velice hezký strážný anděl. Ono se to nezdá, těžko lze odhadnout, co má pod hábitem a pod čepcem. Ale France Rumilly byla velice krásná žena s postavou typu „přesýpací hodiny“ - vosí pas, okrouhlý bok a ňádra dmoucí, jak by řekl klasik. Možná si ji vybavíte v roli, kde se sice jen mihne, ale je to ona a je v civilu - baronka s psíčkem v Grand restaurantu pana Septima (Cccccccc… CCCCCCCC… Paní baronka mě ráčila volat?)
Nastupte si, můj synu!
Marie-Françoise Suzanne Jeanne Rumilly, (též se uvádí její pseudonym Nathalie Coururier, pod kterým hrála v divadlech), zkráceně France Rumilly, spatřila světlo světa prvního května 1939 u Paříže, konkrétně ve čtvrti Boulogne-Billancourt. Rodiče pocházeli ze zchudlého rodu, který musel vrátit zámek, aby zaplatil dluhy, takže žila v činžáku na předměstí. A jakoby byl France klášter předurčen. Její maminka dostala nabídku na „výchovu“ děvčátka, tehdy probíhala akce katolických řádů, jeptišky si braly do škol děti nadané a chudé. Rodiče toho samozřejmě využili a France se ocitla v přísném prostředí internátního kláštera. Tam dostala vzdělání, na které by jinak nikdy nedosáhla.
Jako všechny už dospívající slečny byla i ona matkou představenou přemlouvána, aby zůstala a stala se řádovou sestrou. Jenže France měla úplně jiné plány. Pohybově nadaná a „držkatá“ mladá dívka proslula tím, že uměla napodobit každého. „Obličej jako z gumy,“ smála se její kamarádka. Pak ji přistihla sama matka představená - France ji parodovala tak dobře, že nedostala výprask, ale pochvalu. Z kláštera se dostala na Institut Saint-Vincent-de-Paul, odkud nebylo daleko na studia dramatu. Jednou zpívala v divadle, kde se připravovala ke zkoušce na pařížskou konzervatoř.
A krásné a nadané zpěvačky si všiml režisér Jack Pinoteau. Obsadil ji do povídkového filmu Les Veinards (1963). Tam se mihla po boku Louise de Funèse: „Už v roce 1963, kdy mi bylo 24 let, jsem hrála menší roli po jeho boku v komedii Les veinards (Šťastní muži). O rok později jsem získala nabídku na roli jeptišky Klotildy, o které jsem si myslela, že to bude nějaká ctnostná žena, aby se ukázalo, že je v podstatě trochu šílená,“ zmínila France v jednom jediném rozhovoru, který se dá dohledat.
Obsazení četnické stanice vešlo do dějin kinematografie
Jeptišku, která jezdí nesmyslnou rychlostí v nebezpečně malém a rozhrkaném Citroënu, začali diváci cíleně vyhledávat. Pro četnickou sérii znamenala sestra Klotilda nejen zpestření (ono vidět vždy Cruchota, jak se drží snad i nohama nebo zuby, aby z „povozu“ nevypadl, bylo kouzelné), ale zaujala i tehdejší dobovou filmovou kritiku. A nejen filmovou. Katolická církev neměla vesměs moc dobré jméno ani ve Francii, zrovna probíhaly určité skandály různého typu, takže bláznivá jeptiška znamenala odlehčení celé situace, jak se mohli Francouzi dočíst v seriózních listech:
Její postava vyzařuje radost ze života a dobrou náladu. Tato role, považovaná za temperamentní a trochu „bláznivou“, jedinečně kontrastuje s tradičním obrazem diskrétnosti, přísnosti a zdrženlivosti jeptišek; herečka si neváhá udělat legraci sama ze sebe a je jako živá voda v současné blasfémii a skandálech. Kéž by i ona živá voda vtekla do zatuchlých klášterů, kde se zastavil čas a dějí se tam věci, o kterých je lepší nevědět.
Samozřejmě, neřídila vždy ona. Nebezpečné a kaskadérské kousky za ni „odskákal“ mužský dublér, profesionální řidič - ostatně na mnoha záběrech je vidět, že má opravdu velká ramena, postava je zcela jasně mužská. Ale France Rumilly si udělala jméno. Lidé ji poznávali na ulici, pokřikovali na ni, kde má hábit, žádali, aby je svezla, protože jim za chvíli ujede vlak. Vtipná, sarkastická a kousavá France se s lidmi zastavovala a jednou dokonce vše dotáhla - „nasáčkovala“ se pokřikujícímu muži za volant a měl co dělat, aby se z toho vymluvil.
Režiséra komedií Jeana Giraulta velmi zaujala, ale do dalších filmů ji už neobsadil. France to bylo velice líto, milovala Gabina, chtěla hrát ve filmu Svatý rok, ale nešlo to. Mimo četníků byla její největší rolí ona „cccccc“ baronka v Septimovi. V letech 1962 až 1986 se objevila ve 25 filmech, v průměru téměř v jednom filmu ročně. Je pravda, že její role sestry Klotildy byla úspěchem, který možná její kariéru zcela zničil. Jednalo se totiž o roličky miniaturní, ani se jim nedá říkat „štěky“ - spíše se prostě mihla, prošla kolem, podala někomu kabát, nalila kávu.
Jsem na kongresu jeptišek!
Ale vždy byla k poznání. Hrála i prostitutku, prodavačku brýlí, šatnářku, kolemjdoucí… Naposledy se před kamerou objevila v roce 1986 v komedii Takhle to děláme v Moskvě s Philippem Noiretem v hlavní roli.
Mnohem lepší šanci dostala v divadle. France Rumilly má nádherný hlas, v letech 1972 a 1973 vystoupila v Dijonu, Saint-Étienne, Nice a Paříži s operou Roberta Abiracheda Tu connais la musique? a sklidila ovace vestoje. Divadelních rolí také postupně ubývalo, takže se France z veřejného života stáhla. Nezúčastnila se ani piety při příležitosti dvacátého výročí smrti svého milého kolegy Louise de Funèse v roce 2003. „Určitě je strašně zatrpklá,“ šuškali si lidé, ale nebyla to pravda. Její nejlepší kamarádka byla Claude Gensac, Josepha. A ta všem kritikům vynadala a France podržela.
„Proč by chodila? Stačí, když zavzpomíná v soukromí. Ostatně měli byste se všichni stydět, stejně tu hledáte jen nějaký skandál. Louis by vás poslal…“ rozčílila se tehdy filmová manželka slavného herce. Tyto dvě dámy dokonce spolu objížděly francouzský venkov s pásmem divadelních skečů, a prý to bylo velice dojemné a krásné. Smrt Claude byla pro France zdrcující. Od té doby se stáhla zcela.
V soukromém životě to měla France Rumilly zajímavé. Dlouho byla sama, až potkala ženatého muže. Úplně ztratila hlavu. No, ruku na srdce, on Georges Ballini byl skutečný fešák. Pilot. Takový ten klasický šarmantní pilot letadla v uniformě, který měl samozřejmě manželku Nicole a vlastnil úctyhodný počet potomků - pět synů jako schůdečků. V roce 1981 se rozvedl, oženil se s France a nastalo menší peklo - Nicole se s tím samozřejmě nesmířila, různě mu vodila syny k letadlu, ti ho prosili tatínku vrať se nám domů, bylo to zoufalé a žalostné.
France Rumilly
Do toho všeho France otěhotněla a narodila se dcera Flora. To byla tvrdá rána pro bývalou ženu, protože Georges po pěti synech chtěl vždy holčičku. Ale vše se postupem doby uklidnilo. V červenci 2005 Georges zemřel v požehnaném věku 84 let. France Rumilly truchlila, ale život jí zpříjemňuje její překrásná vnučka, Ondine Blackmore Ballini.
France Rumilly, šílená sestra Klotilda, žije v Paříži a oslavila pětaosmdesáté narozeniny. Je snad poslední žijící pamětnicí ze staré gardy herců slavné četnické série. Škoda, že za svůj dlouhý život neposkytla delší rozhovor. Jistě by diváci uvítali nějaké perličky z natáčení kultovních filmů.
Zpracováno podle:"Marie-Françoise" Suzanne Jeanne RUMILLY : Rodokmen od Yvese BALLINIHO (yballini) - Geneanet France Rumilly - Překlady — The Movie Database (TMDB) (themoviedb.org), The Ladies | The Gendarme of Saint-Tropez Wiki | Fandom, Takhle dnes vypadá bláznivá jeptiška z Četníků s Louis de Funesem • Společnost / inStory.cz, France Rumilly – Wikipedie (wikipedia.org), Sestra Klotilda | Louis de Funès Wiki Wiki | Fandom, France Rumilly — Wikipédia (wikipedia.org), „Fleur“ BALLINI : Family tree by Yves BALLINI (yballini) - Geneanet, France Rumilly | ČSFD.cz (csfd.cz)
