Osvětimská hrdinka Franceska: krásná baletka napadla esesáka podpatkem a zastřelila stráže

Osvětim (německy Auschwitz) byla největším nacistickým koncentračním a vyhlazovacím táborem. Státní muzeum Auschwitz-Birkenau uvádí, že zde bylo zavražděno 1,4 mil. lidí. V továrně na smrt vyhasínaly také životy umělců - muzikantů, zpěváků, herců, spisovatelů, tanečníků. Kolik jich skončilo v pecích krematoria, o tom lze jen spekulovat. Tolik zmařených životů, tolik zmařených nadějí a kariér! Přesto se v tomto pekle na zemi objevovaly i zdařilé pokusy o útěk, fungoval tam odboj a někteří stateční lidé nešli na smrt jako ovce - boj o holý život jim dal sílu doslova nadlidskou.

23. října 1943 se v Osvětimi pokusila o nemožné i mladá baletka. V éterické a křehké tanečnici by rozhodně nikdo takovou sílu nehledal. A přece. Svým bezprecedentním činem vyprovokovala i ostatní ženy, které již stály nahé v plynové komoře a čekaly na smrt. Rozhodly se, že když už mají zemřít, nezemřou samy. Nijak neplánovaná vzpoura byla okamžitým nápadem statečné dívky. Dokonce úspěšně použila na esesáky své ženské zbraně!

Tragický a srdceryvný příběh nečekané hrdinky Francesky Mann

Proslavená baletka měla celý život před sebou a její kariéra mohla být závratná. Mohla. Kdyby se nenarodila ve špatné době, ve špatné zemi a se „špatným“ původem. Její životní pouť začala 4. února 1917, kdy spatřila světlo světa jako Franceska Manheimer-Rosenberg ve Varšavě. Ohebná a pohybově nadaná holčička tančila od dětství, až ji přijala do své školy tance proslulá primabalerína Irena Prusicka.

Pro svou krásu a nadání se Franceska brzy stala nejlepší z nejlepších, dokonce byla považována za jednu z nejkrásnějších a nejslibnějších tanečnic své generace v Polsku - v roce 1939 se zúčastnila mezinárodní taneční soutěže v Bruselu, kde skončila čtvrtá, ale všiml si jí americký hledač talentů, kterému se nádherná Polka líbila natolik, že ji chtěl přetáhnout do Hollywoodu. Bohužel, vše překazila válka.

Franceska, které doposud svět ležel u nohou, se najednou ocitla v příšerné situaci. Nic jí nebylo platné, že je baletka, že tvrdě dře, že je dobrá v klasickém i moderním tanci. Na začátku druhé světové války byla „uklizena“ do nočního klubu Melody Palace ve Varšavě. Měla totiž židovský původ a všichni, co jí dosud mazali onen pověstný med kolem pusy, se snažili tanečnice zbavit. Franceska Mann, což bylo její umělecké jméno, skončila v neblaze proslulém varšavském ghettu.

V několika historických publikacích se však dočteme, že to s Mann nebylo tak „jednoduché“, jak by se na první pohled zdálo. Bývá hodně často označována za kolaborantku, ale žádné důkazy, které by toto obvinění potvrdily, se nepodařilo najít. Zato je spojována s tzv. Aférou hotelu Polski. Ve zkratce: v roce 1943 byl tento varšavský hotel využíván Němci jako návnada pro Židy, kteří se skrývali ve Varšavě čili nebyli v ghettu. Němečtí agenti a jejich židovští kolaboranti předstírali, že si Židé mohou koupit cizí pasy a další dokumenty, a pak jako cizí občané opustit území okupovaná nacistickým Německem.

Přibližně 2 500 Židů padlo do této pasti, přičemž většina z nich byla následně zatčena, převezena do koncentračních táborů a zlikvidována, i když je polský podzemní odboj varoval, že je to past. Pasy do jihoamerických zemí vypadaly zcela autenticky, Židé nepřemýšleli o tom, že je to vše fiktivní, platili zlatem a doslovně i vlastním životem. Jednou z obětí Aféry hotelu Polski měla být právě Franceska Mann. Když totiž nastupovala do transportu, který končil v Osvětimi, myslela si (a spolu s ní téměř 1700 polských Židů), že je to jen přestupní stanice.

Lidem ve vlaku bylo totiž agenty sděleno, že jednou do Bergau poblíž Drážďan, odkud poputují dále do Švýcarka. Tam se měla konat výměna za německé válečné zajatce a Židé měli odletět do bezpečí Jižní Afriky nebo Jižní Ameriky. Místo toho vystoupili v Osvětimi na obávanou rampu, kde jim nacisté chystali jistou smrt. A s nimi stála na konci své životní pouti i šestadvacetiletá balerína Franceska Mann.

Jenže si to ještě neuvědomovala. V Osvětimi byla tato skupina Židů sehnána dohromady - a jelikož si ještě všichni mysleli, že je to pouhá přestupní stanice na jejich cestě za svobodou, byli o všem informováni i místní dozorci. Ti polským Židům klidným hlasem potvrdili, že jsou skutečně jen na zastávce, kde se ale musí umýt a převléct do jiných šatů. „O všem víme, ničeho se nebojte, jen v klidu, je to tajné, takže hezky tiše a spořádaně dělejte, co vám řekneme. Instrukce máme, nemusíte mít strach. Jde jen o převlečení, než pojedete dál.“ Něco na ten způsob.

A ti lidé jim věřili. Ženy a děti byly odděleny od mužů a dovedeny do „sprch“. Franceska Mann nebyla hloupá, stačilo se rozhlédnout kolem sebe. Bylo jí rázem jasné, že jde o podraz. A že jde na smrt. Když to začala překotně říkat ostatním ženám, byla zatažena až na konec celého průvodu, kde dostala pár ran do obličeje. A v hrdé a pyšné tanečnici začala klíčit naprostá zuřivost. Ne povolnost, ne vzdání se, ale vzdor. Podle výpovědi přeživších svědků (Jerzey Tabau, Filip Mueller), kteří podávali svědectví u norimberského procesu, se následující události odehrály takto (i když jednotlivé verze se rozcházejí):

Ženy byly odvedeny do plynových komor, o kterých se domnívaly, že to jsou sprchy. Zatímco se svlékaly, Franceska už věděla, že všechny zemřou. A začala rychle přemýšlet, jak si zachránit život. Nebo se o to alespoň pokusit. Nedat se jim jako tupá ovce, když už, tak už, jak bychom mohli říct. Svlékající se ženy pozorovali tři němečtí dozorci - Oberscharführer Josef Schillinger, seržant SS Wilhelm Emmerich a velitel Walter Quakernack. Franceska si všimla, jak se muži na nahé ženy dívají. Rozhodla se využít svých půvabů a svého umění. Začala se vlnit, prozpěvovat si, lascivně se hladila a pomalu se svlékala.

Pozornost všech esesáků se okamžitě soustředila jen na ni. Vyzouvala si boty na vysokém ocelovém podpatku, improvizovaný striptýz muže zcela pohltil. Stála tam nahá, uchopila do ruky botu a využila okamžiku - uhodila prudce podpatkem Quakernacka do nosu. Zřejmě mu ho přerazila, krev se rozstříkla na všechny strany a velitel padl v bolestech na zem. Rychle vzala svou podprsenku a hodila ji na hlavu Schillingerovi, který v šoku zíral na zraněného kolegu. Franceska Mann mu vzala pistoli z pouzdra a střelila ho do břicha. Smrtelně zraněný Josef Schillinger také upadl, měla vystřelit i po Emmerichovi, který to schytal do nohy a byl doživotně zmrzačen.

Ostatní ženy po střelbě propadly davovému šílenství. Viděly, že jejich kati leží na zemi, vrhly se na ně. To už přibíhaly posily a téměř stovka žen se vrhla i na ně. Několik desítek nacistických dozorců však mělo samopaly. Ženy byly postříleny, zbytek zavřený do komory, kam byl urychleně puštěn plyn. Franceska Mann měla podle přísežného prohlášení svědků obrátit v poslední chvíli ukořistěnou zbraň proti sobě. Zastřelila se.

Po její spontánní vzpouře zbyla spoušť - Schillinger zraněním podlehl, ostatní byli úplně zmasakrovaní, ale přežili. Osvětimí se okamžitě roznesla pověst o statečné baleríně, která se nedala a postavila se svým vrahům, i když šla na jistou smrt. A hlavně ukázala, že i nacisté jsou smrtelní. „Její čin, ať už se odehrál jakkoliv, se stal obrovskou morální a psychickou podporou ostatním vězňům,“ dočteme se v zápisech Státního muzea Auschwitz-Birkenau. „Kvůli různým protichůdným zprávám není jasné, co se skutečně stalo dál; jediné, co je jisté, je, že v ten den zemřel Schilinger, Emmerich byl raněn a všechny židovské ženy byly zabity.“ končí zpráva.

Franceska Mann byla po válce velice špiněna, hlavně Janem Grabowskim, který s ní měl být v ghettu. Prý to byla nechvalně známá kolaborantka, která udávala Němcům odbojáře. Pravdu se asi nikdy nikdo nedozví. Ale hrdinský čin mladičké tanečnice se traduje dodnes a je polskou legendou, na kterou se nesmí obrazně řečeno sáhnout.

Každá doba má své hrdiny, ale jen málokteří ukáží statečnost i tváří v tvář jisté smrti - tak, jak to po svém způsobu udělala Franceska Mann.

Franceska Mann - Wikipedia, Hotel Polski - Wikipedia, Krásná a talentovaná baletka Franceska Mann v Osvětimi zabila nacistického strážce, ostatní zmlátila: Zapsala se tím do dějin (svetzeny.cz), Baletka v Osvětimi pobila strážné - Kabinet Kuriozit, Muzeum v Osvětimi | Holocaust, Irena Prusicka-Waśniewska. Wspomnienie (1911-2001) ::: Artykuły ::: Encyklopedia teatru polskiego