Paní Jechová z Kulového blesku: excelentní Miladu Ježkovou našli v tramvaji, filmaře vyhodila z bytu

Pokud zadáte do jakéhokoliv vyhledávače jméno Milada Ježková, u každého výsledku vám vyjede totéž - dnes již kultovní fotka staré paní Anežky Jechové z filmu Kulový blesk, která se stěhuje a nestěhuje… A neustále se chodí ke Knotkům na něco ptát. „Nezlobte se, že zase otravuju, ale já jsem se chtěla na něco zeptat. Máte sklep? A mohla bych ho vidět? Máte půdu? A mohla bych ji vidět? To je ale krásná půdička, pane Knotek. To jsem ale nečekala, takovou krásnou půdičku. Čistá… Tady se mi to bude věšet!“

Tvář této neherečky, která ale za velice krátkou dobu hrála v neuvěřitelných 35 filmech, pronikla do naší kultury a stala se součástí kultovních vtipů, internetových memů… „Já jsem se chtěla na něco zeptat. Vyjeli už silničáři? A mohla bych je vidět?“ ptá se paní Jechová přes monitory a sociální sítě každou zimu! A nebyla jen paní Jechovou, ani zdaleka!

Velice krásnou a velkou roli měla ve slavném filmu Vesničko má středisková: „Doktor řikal, že je momentálně zavostalej! Přísahej mi tady pod vobrázkem svých rodičů, ubohých, zemřelých… Jestli jsi tady nějakou měl! A dívej se mi přitom do vočí! Má pravdu, přecedo!“ Už jen čtení zlidovělých hlášek nám do hlavy okamžitě promítne specifický hlaholivý a „nasládlý“ hlas Milady Ježkové! Víte, že roli tetičky Otíka Rákosníka měla hrát Stella Zázvorková? Nakonec prý sama uznala, že Ježková je lepší volbou než ona.

„Je lidovější. Víc se tam hodí. A není tak tlustá jako já. Já ji odněkud znám!“ ptala se prý Zázvorková Zdeňka Svěráka. Aby ne! Neherečka, která se do svých 55 let starala jen o své a těšila se na důchod, ztvárnila i manželku člena hasičského sboru v Hoří má panenko! „Tady všichni kradou, jedině ty seš takovej blbec starej poctivej!“ vyčítá mu rozčileně.

A další! „Měla sem čočolovou polifku, guláš, žaludeční likér a za třicet korun precliky!“ běduje oběť falešného vrchního Darka Vrány, aby se pak onen poctivec o jím oholenou paní postaral, zaplatil a ještě ji ve velorexu odvezl na nádraží: „Vy ste zlatej člověk. To až budu vykládat u nás, tak mi to nikdo neuvěří!“ dojímala se Milada Ježková ve filmu Vrchní, prchni!

A nesmíme zapomenout na Lásky jedné plavovlásky. I tam Ježková excelovala a chybělo málo, aby se stala oscarovou herečkou, která ale s filmem neměla pranic společného! A přece se dočkala. O rok později (1966) získal tuto prestižní cenu film Ostře sledované vlaky, kde Ježková ztvárnila maminku telegrafistky Zdeničky Svaté.

Jaký byl životní a filmový příběh této tajemné dámy, která si své soukromí pečlivě střežila - a o níž vlastně téměř nic nevíme?

Milada Ježková se narodila jako Milada Veronika Kloudová 27. června 1910 na pražském Smíchově. Celé roky a desetiletí si žila svým životem, vystudovala obchodní školu, vdala se za pana Ježka, vychovávala dcery (měla jich více, bližší počet není znám) a postupem doby vystřídala několik zaměstnání. Byla například účetní státního podniku Nářadí Vršovice, brusičkou, vyráběla stříbrné šperky, prodávala v klenotnictví; před odchodem do důchodu pracovala jako soustružnice.

Když Nastal rok 1964, tehdy pětapadesátiletá Milada už počítala měsíce a dny do odchodu do důchodu a těšila se, jak bude mít konečně od všeho klid. Netušila, že na ni čeká setkání doslova osudové! Nastoupila v šátku a květované blůze s kabelkou na předloktí do tramvaje číslo deset. Sedla si, dívala se z okna na Prahu, přemýšlela, co bude vařit, když do ní omylem šťouchla její spolucestující. „Pardon. Z práce? No jo. To jááá…“ začaly si ženy povídat, jako kdyby se znaly celé věky.

Typický Miladin hlaholivý, vysoce položený a snadno zapamatovatelný hlas se nesl soupravou, tramvaj jela, paní Ježková se vykecávala, gestikulovala - a vůbec si nevšimla, že se na ni ohromeně dívají dva muži. Režisér Jaroslav Papoušek a scénárista Ivan Passer jeli desítkou na schůzku se začínajícím režisérem Milošem Formanem, který hledal „herce z lidu“ pro připravovanou hořkou komedii Lásky jedné plavovlásky.

Forman tím byl proslulý - jeho filmy z období „Nové vlny“ zdobí vždy pár tehdy naprosto neznámých amatérů. Forman chtěl výrazné typy, hledal lidi na ulicích, miloval bezprostřednost, nestrojenost a věděl, že se s tím „materiálem“ velice dobře pracuje. Měl obsazeného úžasného „chlapa z lidu“ Josefa Šebánka (budoucí děda Homolka). Ale chyběla mu maminka hlavního hrdiny, jehož hrál Vladimír Pucholt. Passer s Papouškem rázovitou a temperamentní paní pozorovali dlouho - a doslova ji prý viděli na plátně!

„Hele, honem, než nám vystoupí!“ pokynul Passer, dvojice přišla k Miladě Ježkové a Papoušek ji oslovil: „Paní, nechtěla byste si zahrát ve filmu?“ Budoucí paní Jechová je oba považovala za nějaké hejsky, co si z ní dělají srandu. A také jim to náležitě vmetla. Zařvala prý na celou tramvaj, ať si p*l dělají z někoho jiného! „Uličníci, lumpové, to je ohromný, dělat si legraci ze starý ženský! Chuligáni!“ kvičela, rozmachovala rukama a dovolávala se ostatních cestujících: „Vidíte to, lidi? Ani v tramvaji nemá člověk pokoj! Jó, to je nesky svět!“

Jako bychom ji živě slyšeli, že? Papoušek s Passerem zůstali jako opaření, nicméně věděli, že tato paní je poklad. Nebroušený diamant. Tak zapojili veškerý svůj šarm, ujistili svéráznou ženu, že nejsou chuligáni, nejsou opilí (to jim taky vmetla - ožralí jste už za bílýho dne!), vážně jsou od filmu; prosili, mluvili, slibovali, až i spolucestující řekli: „Hele, paní, tak jim tu adresu dejte. Chtějí kontakt, co by z vás měli? Jste stará, malá, kdyby to bylo něco tamto, na to by si sháněli mladý, ne?“ vysvětlil to zcela napřímo jeden z přítomných pánů.

Milada Ježková tedy „chuligánům“ načmárala na papírek svou adresu a číslo do podniku. A mávla rukou. Považovala to za nějaký nesmysl - a zapomněla. Ke svému nesmírnému překvapení však zjistila, že pánové od filmu to myslí zcela a naprosto vážně! Přišli za ní s hotovou nabídkou i příslušným honorářem. Milada Ježková tomu nemohla uvěřit. Doma seděla s dcerami, které mámě říkaly:

„Hele, takových peněz. Tak to vezmi. Zkusíš to! Dneska je jiný svět, jiné filmy, proč ne?“ „Proč ne,“ usoudila také Milada Ježková. Jenže když za ní přišla do bytu delegace režisérů a štábu, vyhodila je: „Já tu mám prádlo! Musím prát! Přijďte jindy!“ hulákala a šermovala mokrýma rukama: „Kšáá!“ „Tak tu chci,“ smál se Miloš Forman. Milada Ježková souhlasila a začala se psát její nová životní kapitola.

Ve filmu zazářila, následně si ji vybral Jiří Menzel do Ostře sledovaných vlaků a Milada Ježková se stala právoplatnou členkou hvězd československého filmu. „Já nejsem žádná herečka!“ bránila se tomuto označení pořád dokola. Když s ní někdo chtěl udělat rozhovor, utekla a třeba se někam zavřela - takže neexistuje snad ani jedna osobní zpověď Milady Ježkové.

Novináři si však poradili: „Nesvázána jakýmikoli pravidly hereckého řemesla dokázala s mimořádnou lehkostí vytvořit lidskou, laskavou a roztomilou maminku, sousedku či manželku, ať prostou a nezáludnou, či fikanou, vychytralou, omezenou, otravnou, přísnou a zlou.“ snášely superlativy na hlavu Milady Ježkové například Krajské Listy. Také Jitka Zelenohorská, Jiří Menzel nebo Zdeněk Svěrák na Ježkovou vzpomínali:

„Stranila se lidí. Myslela si, že se s profesionály vůbec nesmí bavit. Seděla jen někde v koutku u stolu, pila kávu, nechala se nalíčit, šla na plac, zahrála famózně vše na první dobrou a zase šla někam do kouta. Nikdy nebyla opravována, ona to skutečně uměla. To všichni jen zírali. Občas ji ale režiséři pěkně rozčilovali. Když se jí něco nezdálo, nelíbilo se jí to pojetí, pěkně nahlas a od plic to řekla. Tak tohle ne. Jsem stará bába, nebudu tady šaškovat! Já můžu jít domů! Když takto paní Ježková hlaholila, museli jsme scénu mírně přepsat - a vždy měla pravdu.“ zní v kostce popis chování paní Ježkové.

Nikdy nechtěla být primadonou, velkých českých herců se bála a šla všem raději z cesty: „A co si s nima mám povídat? Já, obyčejná ženská?“ vrtěla vždy hlavou, když se ji snažili pozvat na nějaký večírek. Šla raději domů uvařit dětem a vnoučatům. V době normalizace putovala i Milada Ježková před kulturní komise, které zkoumaly, jestli se neherečka nějak nezpronevěřila. Všechny role byly pitvány div ne pod mikroskopem, ale jelikož zářila hlavně v komediích, ani tito „soudci“ neshledali na její kariéře žádný škraloup a nechali ji hrát dál.

A co film, to skvost. Mimo vyjmenovaných slavných pokladů československé kinematografie se Milada Ježková objevila například ve filmech a seriálech Třetí patro, Muž, který stoupl v ceně, Svatba jako řemen, Sanitka, Dynastie Nováků, Arabela, Nejkrásnější věk, Po stopách krve, Kat nepočká, Svědectví mrtvých očí, Maturita za školou, Osvobození Prahy, Ať žijí duchové, Past na kachnu, Já už budu hodný, dědečku, Trhák, Jen si tak trochu písknout, Matěji, proč tě holky nechtějí? Všichni musí být v pyžamu, Skalpel, prosím! Naposledy se objevila v televizním dramatu Víta Olmera Anthonyho šance (1986).

Pak už točit nechtěla. Prý ví, že musí přestat, než bude moc stará a trapná. Po Miladě Ježkové zůstaly snad tisíce zlidovělých hlášek, které lidé citují a používají je na všechny možné životní situace.

Svérázná komediální herečka a čirá amatérka, která byla tak skromná, že se před velikány českého filmu raději schovala, než aby je „obtěžovala tou svou prořízlou pusou“, zemřela 4. května 1994 v Praze ve věku nedožitých 84 let.

Zpracováno podle: Reflex, CNN Prima News, Krajské listy, ČSFD, Milada Ježková, Náš Region