Paní Kolesárová z Anděla na horách: Márii Hájkové bylo při natáčení jen 35 let, Marvan před ní utekl

Zvědavá a hnidopišská sekernice, soudružka Kolesárová, korpulentní žena, která „organizuje“ a zachraňuje Věru nahoře a Věru dole ze spárů dvou tancechtivých rekreantů Vyhlídky a Anděla - tak si tuto nevšední slovenskou herečku vybavíme nejčastěji: „A tuná je druhý! Že sa nehanbíte! Čo si myslíte? Kde ste? Otravovať a sústavne obťažovať dievčatá! Á, vida, ženatý človek!“ „Bohouši! Pojď! „Máničko, já za to nemůžu, to všechno Gustav spískal!“ „Žalobníčku!“ „POJĎ!“ „Paní, vidíte, co jste provedla?“

Rekreantku Kolesárovou zmiňují i fanoušci filmu Anděl na horách (1955, režie Bořivoj Zeman) - a v nadsázce se křižují: „Já na tu babu nemůžu zapomenout! Tohle mít na pokoji, tak skočím z okna. A ona ještě Vieročce prišije konierik?“ „Golierik,“ oponuje pánovi v diskusi druhý divák. „Slovensky je to golierik. I šitie si zobrala svoje! Ale máte pravdu. Tyto organizující a do všeho nos strkající ženské, soudkyně z lidu… Radši nic!“ mávl pomyslnou rukou internetový diskutér. Další měl pro paní Kolesárovou slova docela obdivná:

„Jak péruje Marvana s Kemrem, to se mi líbilo. I obě Věry z ní mají strach, všimli jste si toho? Navíc vypadá, jako kdyby čuchala k něčemu nahnilému. Co to bylo za ženskou? Myslím, že ji tam prostě protlačila strana. Že to je nějaká paní z komise, z kanceláře. Vůbec ji neznám. Ale už byla stará - kolik jí tak v Andělovi mohlo být? Šedesát? Ale herečka to rozhodně nebyla…“ přemítá divák.

Ale kdepak. Byla to herečka. Na Slovensku velice známá, populární a hojně obsazovaná. Jmenovala se Mária Hájková, hrála podobné role jako u nás paní Zázvorková nebo Růžičková. Vrátné, uklízečky, naštvané ženské s prořízlou pusou; drbny, štěkny, dominantní manželky, školnice, prodavačky, reptající ženštiny…

A v době natáčení druhé budovatelské komedie o trampotách nabručeného cholerického revizora Gustava Anděla bylo paní Kolesárové (tedy Hájkové) pouhých 35 let! Když si ji vybavíme s typickým účesem, nafouknutým obličejem a pichlavýma očima, zakuklenou v těch beztvarých oděvech, nestačíme se divit. Jen pětatřicet?

Mária Hájková si roli naštvané soudružky Kolesárové velice užívala. Měla nesmírnou vyřídilku. Celé dny i noci vydržela povídat a povídat. Jaroslavu Marvanovi z ní prý „hučelo v hlavě“ - a raději se v přítomnosti upovídané slovenské herečky uchyloval do separé. Nebo šel dokonce i ven. Do sněhu. Všechno bylo lepší! Mária totiž neustále vyprávěla o své rodině, o zahrádce, o vaření; štrikovala, vyšívala, přešívala, mluvila a mluvila… Rozhodně ničím nepřipomínala věčně nabroušenou a nafučenou paní Kolesárovou!

Jaký je příběh její představitelky, slovenské herečky Márie Hájkové?

Mária Hájková se narodila 18. ledna 1920 ve vesnici Nové Sady na západě Slovenska v Nitranském kraji jako Mária Mihálková. Pocházela z prostých poměrů, její otec byl údajně přísný, ale právě po něm zdědila komediální talent a onu nezapomenutelnou schopnost rázovitého vyjadřování. Mária měla sytý a krásný hlas, od malička zpívala i tančila ve folklorním souboru - a rozhodla se, že bude herečkou.

Talentovaná dívka z Nitranského kraje měla velkou jiskru a vyřídilku. Po energické, rtuťovité a všestranně nadané mladé ženě sáhla přijímací komise Hudební a dramatické akademie (dnešní Vysoká škola múzických umění v Bratislavě) všema deseti, jak se tak říká.

Měla velké štěstí - dostala se ke slavnému učiteli a herci Jánu Borodáčovi. Když studovala, právě vznikl Slovenský štát.

„Lámal se chleba. Tehdy Slovensko ovládala Hlinkova garda a všude vládla přísná cenzura. Umělci byli pod obrovským tlakem. Existovaly černé listiny - pokud herec nebo spisovatel nebyl dle tehdejších měřítek dostatečně národně uvědomělý, měl jednoduše smůlu. Židé byli z divadel vyhozeni okamžitě. Naproti tomu kulturní život navzdory politickému zvratu pokračoval. Divadla hrála, vznikaly nové filmy a mladí umělci dostávali mnoho příležitostí.“ nastiňuje tehdejší poměry na slovenské umělecké scéně dějepisář Jan Roubal.

Mária Hájková po škole nastoupila do Slovenského národního divadla, kde působila do konce války. A pak se stala oporou divadelního souboru Nové scény v Bratislavě, kde vydržela v angažmá celá desetiletí. Na obou scénách ztvárnila Mária obrovský počet rolí - hlavních i vedlejších. Stala se rázovitou ženou z lidu a diváci malou korpulentní herečku s ostrým „ječákem“ milovali. Na svou kolegyni vzpomínala herečka Ida Rapaičová:

„Mária si dovedla dělat legraci sama ze sebe. To už se dnes nevidí. Tak jsem tlustá. No a co! To vždy říkala. Nemůžu za to, že mi tak chutná! Vždy se také dovedla nahastrošit a udělat se tak ošklivou! Navlékla se do různých zástěr, aby vypadala co nejhůře. Měla takovou energii, že jsme jí jen záviděli - herci i herečky. A jak tančila! V muzikálech strhla veškerou pozornost na sebe. Velice dobře se s ní spolupracovalo. Tu svou nesmírnou všetečnost nechala na jevišti. V soukromí to byla vtipná, laskavá a báječná dáma!“

Mária Hájková na jevištích zářila například jako Dora Kalinová v Ženském zákoně nebo Paní Rozália ve Štěnici. Čechoslováci si oblíbili i její rozhlasové pořady - měla nezaměnitelný hlas, vysílala velice vtipná pásma různých scének a uplatnila se i v dabingu. Vážená komička měla velký dar hrát neodbytné, energické a někdy i děsivé fúrie s lehkostí a nadhledem.

Mária Hájková byla především divadelní a muzikálovou herečkou. Přesto se v jejím životopise objevuje pár velice zajímavých rolí ve filmech i seriálech. Namátkou: Jedenáste prikázanie, Jedno malé sídlisko, Svadba bez nevesty, Bakaláři, větší roli měla ve známém seriálu o Majce z Gurunu Spadla z oblakov!

Ve filmech hrála menší role - vesměs ony „uštěkané“ domovnice a udrbané sousedky: Katka, Kozie mlieko, Není Adam jako Adam, zmiňovaný Anděl na horách, do kterého si ji Bořivoj Zeman vybral na první dobrou: musela totiž dokázat „uhádat“ i Marvana. A to se soudružce Kolesárové podařilo tak, že na ni dodnes nelze zapomenout!

Mezi další filmy, kde se Mária Hájková objevila, patří: Deštník svatého Petra, Husári, Tma, muzikál Neberte nám princeznu, Šaty, Smlouva s ďáblem, Krutá ľúbosť, Havária, Spolužák, Stena, Odhalenie Alžbety Báthoryčky, Utíkejme, už jde! nebo Strašidla z vikýře.

V 60. a 70. letech se Hájkové říkalo „Slovenská Helena Růžičková“. Měla podobný dar ovládnout prostor a rozesmát lidi jen tím, že vešla do místnosti. Před kamerou excelovala ve spoustě drobných postav a postaviček „neseriózních“ ženštin - a získala si nesmírnou oblibu slovenských diváků.

V soukromí ale byla pravým opakem uštěkaných domovnic a vrátných. Mária Hájková proslula laskavou a bodrou povahou, velice ráda vařila a hostila řadu kolegů a kolegyň u sebe doma. Měla úžasnou paměť a dovedla celé hodiny zpaměti citovat divadelní hry.

Své soukromí si úzkostlivě střežila. Když v roce 1979 odešla do divadelního důchodu, dále hrála ve filmech a milovala natáčení televizních scének a inscenací. Nezapomenutelná představitelka paní Kolesárové zemřela 28. května 1989 ve svém bytě v Bratislavě. Márii Hájkové bylo 69 let.

Za pár dní si připomeneme 106. výročí narození této nevšední herečky, která byla nadána nesmírným komediálním talentem a darem dělat si ze sebe legraci. Moc takových lidí už nezbylo!

Zpracováno podle: Mária Hájková Rádio Regina, Filmožrouti, Mária Hájková, ČSFD, Kinobox, Anděl na horách, Osobnosti.cz, Mária Hájková, Anděl na horách (2), Médium.cz, Ján Borodáč, Jan Roubal rozhovor