Duševně nemocná herečka žila na ulici a vybírala popelnice. Supermanova láska Lois se upila k smrti

Září roku 1996, Mezinárodní letiště v kalifornském Los Angeles. V odletové hale postává osmačtyřicetiletá žena, která se chová minimálně podivně. Prohrabuje si vlasy, kymácí se na místě ze strany na stranu, něco si pro sebe mumlá a občas vykřikne nesouvislou kakofonii sprostých slov. Ochranka už si vyšinuté paní všimla. Vysoký člen ostrahy losangeleského letiště sáhne dozadu na pouzdro s taserem a pomalu se k ženě vydá.

„Stůjte! Okamžitě stůjte!“ zvedne žena ruce proti policistovi. „Já vím, že mě jdete zabít!“ křičí na celé kolo. „Jsi od CIA! Jsi od CIA! Poslal tě můj muž! Můj zatracenej manžel mě chce zabít! Já to věděla, ve všem jede můj zatracenej bejvalej muž!“ vříská rozcuchaná paní a pomalu ustupuje k východu. Utíká, přeskakuje věci ostatních cestujících, zděšeně se ohlíží přes rameno, konečně, konečně je venku z letištní haly…

O pět dní později, Glendale, Kalifornie. V okolí velké rezidence v bohaté čtvrti se neustále ozývá šramot. Paní domu Caroline říká manželovi, že se musí podívat k popelnicím. „Určitě zase mývalové. A budu si stěžovat, odpadky zase nejsou vyvezeny včas!“ sekýruje muže, obuje se a vyrazí do teplého večera. Naštvaně dojde k příjezdové cestě, kde stojí přístřešek. Zevnitř se ozývá mlaskání. Caroline se zarazí: tohle není mýval! To je člověk!

Kurážně strčí hlavu mezi dvě velké nádoby a vyděšeně zařve. Naproti ní stojí zpustlá a děsivá postava dohola ostříhané ženy. Stvoření má vyrvané přední zuby, na oškubané lebce zbytky vlasů, dlouhé řezné rány. Halenku má rozervanou a potřísněnou zbytky vyhozeného jídla, které žvýká. Cpe si odpadky do úst, nabírá nevábnou směs plnými hrstmi. Vpředu na sukni v intimní oblasti má obrovskou krvavou skvrnu…

O pár hodin později, Olive View-UCLA Medical Center, Los Angeles. Lékař a psycholožka sedí u lůžka ženy, kterou přivezla hlídka z rezidence paní Caroline. Po medikaci je zklidněná a rozpačitě se dívá na přítomné osoby. „Měla násilný pohlavní styk. Zuby nemá vyrvané, ale vyražené. Někdo ji děsivě zmlátil. Ty vlasy si asi oholila sama, nevíme. Kdo to sakra je? Její oblečení je velice kvalitní, drahé, značkové…“ šeptá šéflékař policistovi.

Záhada identity zubožené ženy je vzápětí vyřešena: „To si snad děláte legraci?“ nevěří svým uším mladý strážník po telefonátu s oddělením pohřešovaných osob až v daleké Montaně. „Víte, kdo to je? Herečka, která hrála Lois Lane. Představte si to, TA Lois ze Supermana! Ty filmy jsou prokleté, je to pravda! Nejdřív nehoda Reeva, teď tohle!“ vrtí hlavou policista. Margot Kidder se na posteli neklidně zavrtí.

Právě prodělala manickou epizodu vědomě neléčené duševní nemoci, při které byla znásilněna, zbita, oholila si hlavu, vyrazili jí zuby, jedla odpadky a pila z louží. Ve své paranoidní psychóze byla přesvědčena o tom, že ji „někdo“ chce zabít. Později v obsáhlém rozhovoru pro deník L.A Times prohlásila: „Kdybych měla vypovědět skutečná fakta o pěti dnech, kdy jsem se toulala po L.A., musela bych napsat knihu. Těch pět dnů bylo dlouhých jako pět let. Byla to nejveřejnější ostuda ze všech ostud. Byla jsem jako dámy, co na rozích ulic rozmlouvají s mimozemšťany…“ přiznala Margot Kidder.

A to není zdaleka vše, bohužel. Margot Kidder si prožila peklo na zemi. Je až neuvěřitelné, jak krutě může osud stíhat jednoho člověka. Dlužno dodat, že za některé eskapády si Margot Kidder mohla sama - rezolutně totiž odmítala jakoukoliv léčbu své nemoci.

Příběh nevyzpytatelné Margot a jejích démonů.

Margaret Ruth Kidder, tak zní celé jméno zrzavé Kanaďanky, která se narodila 17. října 1948 v pustině Severozápadních teritorií ve městě Yellowknife. Dcera učitelky a experta na výbušniny byla už od dětství zvláštní. Měla čtyři sourozence, ale ani jeden potomek Kidderových nebyl tak „neposedný“. Margot neustále něco vyváděla. Zúčastňovala se demonstrací za práva Eskymáků, indiánů, za ochranu přírody; dokonce byla od osmi let aktivní v politice! To je sice samozřejmě bohulibé, ale mladičká Margot byla až moc hrr. Do všeho.

Skoro nespala, fáze naprosté euforie se ní pak střídaly se záchvaty deprese. V těch dnech jen ležela, zírala do stropu, nedbala o sebe… Nikoho ale nenapadlo, že by mohla trpět nějakou duševní nemocí. Byla zkrátka „ta divná“. Rodina se kvůli nebezpečnému zaměstnání otce neustále stěhovala na velice odlehlá místa. Když začala těžba, byl tam inženýr Kendall Kidder, který řídil odstřely, zatímco matka Jill s dětmi žila v naprosté pustině.

„Máma byla učitelka, tak nás učila doma. Ve dvanácti nás vzala na výlet do New Yorku, kde jsem poprvé viděla představení na Broadway. Tam je tvoje místo, Marg, říkala jsem si. Chtěla jsem hrát. Nikdo si neumí představit, jak mne to okouzlilo.“ vyprávěla Margot Kidder o svém prvním setkání s herectvím. Místo na Broadway ale putovala do nemocnice. Margot se totiž ve svých čtrnácti letech rozhodla, že se zabije. Vzala v koupelně lékovku a nasypala si silné prášky rovnou do pusy.

Odvezli ji na výplach žaludku - a nikoho ani nenapadlo, aby byla umístěna na psychiatrii, kam samozřejmě patřila! „Věděla jsem, že jsem jiná, měla jsem takové myšlenkové vzlety, které ostatní lidé neměli,“ vzpomínala Margot Kidder. „Najednou mi něco blesklo hlavou, musela jsem to udělat. Byla to taková vnuknutí, říkala jsem tomu šeptání.“ popisovala život s těžkou psychickou nemocí. Byla to samozřejmě bipolární afektivní porucha (též maniodepresivní psychóza). Jenže tehdy to ještě nikdo nevěděl. Margot Kidder střídala i různé školy, ze všech internátních ústavů po celé Kanadě ji vyhodili pro „nezvladatelné chování“. Přitom byla velice inteligentní, jenže nikde nevydržela.

„Šeptalo mi to, ať něco vyvedu. Poté jsem nechodila na vyučování, válela se ve špíně, nejedla jsem. Nedivím se jim,“ komentovala Margot svou neslavnou školní kariéru. Další tragédie na ni čekala v roce 1966. Osmnáctiletá překrásná a „divoká“ slečna se zamilovala. Prožívala emoce, které si zřejmě duševně příčetný člověk neumí ani představit. Není divu, že mladý muž začal mít ze své přítelkyně strach. Byla majetnická, vášnivá, dusící, žárlivá - a těhotná.

Když to své lásce důvěrně pošeptala v motelovém pokoji, její přítel se naprosto zděsil. Při představě, že bude mít Margot na krku napořád… Byla sice vášnivá, nespoutaná a sexy, to ano, ale… Mladík situaci nezvládl a nahou Margot vyhodil z pokoje ven na ulici mezi lidi. A to nebylo všechno. Margot Kidder kvůli zradě svého milence propadla depresivní fázi a nechala se sebou vláčet jako s loutkou - přistoupila na pokoutní potrat. Do zavšiveném motelu někde na výpadovce se dostavil „lékař“, který ubohou dívku málem připravil o život.

Detaily jsou šílené a sama Margot je vylíčila jen proto, aby varovala ostatní mladé dívky před nelegálními potraty. „Dnes už můžete jít na anonymní kliniku. Jděte tam. Nebo se svěřte rodičům, lékařům, školní zdravotnici! Já tu možnost neměla, nesvěřila se. A málem jsem umřela!“ apelovala Kidder na americké dívky. Felčar jí totiž potrat provedl ramínkem na šaty. Pak vzal velkou stříkačku a stříkl Margot do dělohy Lysol, silnou dezinfekci. Mladá žena jen tak tak vyvázla životem!

Utrápená Margot Kidder se rozhodla, že musí pryč. Odjela do Toronta, kde se živila jako modelka. Byla skutečně nádherná, takže si jí brzy všimli producenti televizních seriálů. „Jeď do Hollywoodu, jsi krásná, chytrá, výmluvná, drzá,“ poradila jí kamarádka. Margot to udělala a zkoušela prorazit. Hrála zprvu malé role v telenovelách, na velké filmové plátno se dostala v roce 1960 ve filmu Vesele, jen vesele.

Z malých rolí byly větší, vystudovala hereckou školu, objevila se například ve filmech Sestry, Černé Vánoce, Velký Waldo Pepper, Horor v Amityville, Willie a Phil, Svého druhu hrdina, Bílý pokoj, Šílený, Chyťte vraha, 33 stupňů ve stínu, Maverick, Prázdná postýlka, Rychlejší než vítr… Margot neměla bohatou filmografii, ale v každém snímku byla nezapomenutelná. Specifickou tvář křehké krásky ale nejvíce proslavila role novinářky Lois Lane ve slavném zpracování Supermana s Christopherem Reevem v hlavní roli. Po uvedení prvního filmu (1978) ji najednou znal naprosto každý.

„Neměla jsem ho ráda, nesedli jsme si. Byl na mě moc hezký, moc dokonalý. Až jsme měli jednu velice náročnou scénu. Byli jsme vyčerpaní a Chris se najednou rozesmál. Smích měl nakažlivý. Najednou to tam bylo. To pouto. Ano, chemie mezi námi fungovala i ve skutečnosti, nejen na plátně,“ svěřila se Margot Kidder. Nikdo ale neví, jestli je to pravda.

Christopher Reeve v době natáčení Supermana prožíval v soukromí hotové vztahové veletoče, natož aby měl čas si ještě začít s Margot Kidder! Možná to byly jen její utkvělé představy. Po letech relativního klidu totiž u Margot propukla její choroba naplno. Byla jako zběsilá a dělala spontánní (a velice pitomá) rozhodnutí. Utrácela za naprosté nesmysly, přišla díky manickým záchvatům nákupní horečky o všechny honoráře. Její první vážný vztah s Thomasem McGuanem ji na chvíli zklidnil, porodila dceru Maggie (*1975) a usadila se v Livingstonu ve státě Montana.

Thomas si Margot vzal, ale za rok následoval rozvod, po kterém se Margot Kidder zaměřila na muže. „Neměla jsem žádnou sebeúctu a chtěla jsem si dokázat, jak jsem žádoucí.“ sdělila upřímně. Bezuzdně střídala jednoho chlapa za druhým, krátké vztahy na jednu noc skončily dalším manželstvím se známým hercem Johnem Heardem, ale sňatek byl po pouhých šesti dnech anulován - herečka dostala psychotický záchvat, manžela fyzicky napadla a chtěla ho zabít.

Margot chodila s bývalým kanadským premiérem Pierrem Trudeauem, aby se v roce 1983 provdala za klidného a rozvážného Philippa de Broca. Francouzský režisér se do okouzlující herečky zbláznil, jenže si jaksi nevšiml, že má obrovské psychické problémy.

Trpělivý muž měl pochopení, ale po roce marného přemlouvání manželky k návštěvě psychiatra rezignoval. Následoval třetí, poslední rozvod - a následovala také zběsilá životní etapa, při které téměř nepříčetná Margot Kidder přišla o všechny své přátele, o peníze, málem i o dceru.

Roku 1988 se konečně odhodlala jít k lékaři. Získala svou maniodepresivní diagnózu a lékař jí předepsal lithium. Jenže ona odmítla. „Nebudu nic brát. Budu se léčit alternativně,“ zvedla nosík, naléhajícího doktora poslala někam i s receptem a odkráčela pryč. Zaregistrovala se do několika léčebných programů, jenže koupele, sauna, parní lázeň, jóga a pití čajů ji opravdu nevyléčilo. Ani nemohlo! A než si stačila uvědomit, že musí brát léky, stala se další hrůzná věc, která vykolejila celý Margotin život a otočila jej vzhůru nohama.

V roce 1990 natáčela v Kanadě pilotní díl televizního seriálu podle slavných knih o detektivce Nancy Drew. Jela do studia, havarovala v autě a vážně si poranila páteř. Margot zůstala dva roky na vozíku, brala silné léky proti bolestem, jedno si sedlo k druhému a po operaci vylezla z nemocnice sice po svých, ale tvrdě závislá na opiátech. „Cpali do mě vše, co by mi ulevilo. Tak jsem to brala… A pak mne propustili a nedali mi nic.“ nadávala Margot Kidder, dokonce se soudila, opět přišla o všechny peníze a žádné léky jí taky nikdo nedal. Byla úplně na dně, závislá; kupovala drogy na ulicích a naučila se pít alkohol.

Hrozné abstinenční příznaky se snažila „přepít“, až se stala závislou i na pití. Aby toho nebylo málo, přišla tragická nehoda jejího Supermana Christophera Reeva, která ji naprosto zlomila. A jak to bývá, vynořil se nějaký vykuk, který se rozhodl využít neštěstí druhých a něco na tom trhnout - navštívil Margot a přemluvil ji k sepsání pamětí. „To bude něco, to půjde na dračku! Reeve je oblíbený, lidé si rádi přečtou, jaký ve skutečnosti je. Vy jste Lois, pořád krásná, víte všechno, napište to!“ lichotil stárnoucí nemocné herečce podivný agent, dal jí tučnou zálohu - a to rozhodlo.

„30 let jsem jen rozhazovala peníze. Najednou bych mohla mít příjem z knihy. Začala jsem psát. A když jsem měla půl knihy za sebou, porouchal se mi počítač. Nemohla jsem tomu uvěřit, vše bylo ztraceno! V tu chvíli se to zlomilo,“ popisovala Margot začátek svého pětidenního „okna“ v Los Angeles. Údajně letěla do za nějakým počítačovým technikem, který by text rozepsané knihy zachránil.

„Blouznila jsem. Byla jsem přesvědčená, že mě chce můj bývalý muž zabít. Víte, to jsou utkvělé představy.Těch pět dní, kdy jsem byla pohřešovaná, jsem se skrývala ve stínech. Nechala jsem špinavé lidi bez domova, aby mi dělali strašné věci. Bylo mi to jedno…“ vyprávěla o děsivém zkratu Margot.

Po tomto extempore přece jen vzala alespoň zčásti na milost léčbu. Stále však tíhla spíše k alternativě. Bydlela ve Skalistých horách, opět demonstrovala, stala se aktivistkou, ubytovávala u sebe doma indiány a potřebné. A to byl začátek konce. Místo zaslouženého odpočinku po všech zhrouceních a manických epizodách si Margot Kidder usmyslela, že „napraví hříšníky“. Otevřela svůj domov drogově závislým mladým lidem. Zprvu si myslela, že je všechny vyléčí, bude jim vařit své čaje a oni budou makat na zahradě. Jak strašně se mýlila!

Do jejího kdysi krásného velkého ranče začala jezdit policie každý den. Z Margotina domu se stala varna metamfetaminu, feťáci ho celý zdemolovali, Margot zavřeli někde na půdě, okradli ji a ještě se jí vysmívali. „Musel pak přijet deratizátor, tak strašně to tam zasvinili…“ vrtěla hlavou po zatčení všech drogových dealerů, které si natahala domů.

Bohužel, tohle byla poslední kapka. Margot sice jezdila na setkání fanoušků a na své přednášky, ale měla podlomené tělesné zdraví a pila. Byla neustále opilá, nebylo na ni spolehnutí, všechny od sebe odháněla, včetně vlastní dcery. Opět neměla peníze, opět žebrala po známých i cizích lidech, opět měla epizody „oken“, kdy z hladu vybírala popelnice a končila jako bezejmenná bezdomovkyně v útulcích a protialkoholních léčebnách.

V lednu 2018 ji navštívil její kamarád, režisér Ted Geoghegan. Margot na tom byla velice špatně. Sypala do sebe léky, zapíjela je alkoholem po litrech a už ani neovládala osobní hygienu. Ted později popisoval: „Požádala své nejbližší přátele – kdyby se u ní zastavili a našli ji mrtvou –, aby to nikomu neříkali, položili její nahé tělo do prostěradla a vytáhli ho na Canyon Mountain. Tam žila, přímo na úpatí, v Livingstonu. Chtěla, aby její tělo nechali vlkům, které milovala. Nebála se jich, dávala jim maso a pozorovala je z okna, jak sestupují z hory a jedí.“

13. května 2018 byla Margot Kidder nalezena mrtvá ve svém domě v Livingstonu. Původní prohlášení její agentky znělo: „Zemřela poklidně ve věku 69 let ve spánku.“ Jenže to naštvalo dceru Maggie. Ta předstoupila před novináře a uvedla věci na pravou míru: „Matka spáchala sebevraždu. Alkoholem to trvalo celé roky, uspíšila to třemi hrstmi prášků. Nechala dopis. Už nemohla dál. Jsem velice ráda, že je to venku. Tohle se přece nedá tajit! Cítím velkou úlevu, že jsem to řekla.“ oznámila Maggie.

Rodina jí sice nesplnila poslední přání ohledně sežrání vlky, to by asi ani nešlo, nicméně blízcí přece jen něco vymysleli. Margot Kidder byla zpopelněna, její bratr John vzal urnu a podnikl cestu po oblíbených místech sestřina dětství a života. Tu i onde rozptýlil části jejího popela - v Kanadě, v Montaně, v přírodě, v moři.

Dlouhý a krutý příběh života krásné Lois Lane, lásky velkého Supermana, která se nesmazatelně vryla do srdcí diváků, můžeme zakončit slovy samotné Margot:

Zpracováno podle: Daily Mail, The Independent, Travalancheblog.com, BBC, People, Margot Kidder, iDNES, Super, ČSFD, Fandom,