Na čele měly cejch, dřely 12 metrů pod zemí. Bunkr ruského maniaka Komina skrýval dvě zotročené ženy

21. července 1997 přiběhla na policejní stanici ve městě Vjatské Poljany v ruské Kirovské oblasti asi 950 km od Moskvy bledá třiadvacetiletá žena s oškubanými vlasy. Měla rozedrané šaty, byla bosa a řvala na přítomné: „Utekla jsem mu! Má je v bunkru! Zachraňte nás!“ „Zprvu ji považovali za blázna. Ještě se jí vysmívali. Irina Gaňuškinová však naléhala a naléhala. Nenechala se odehnat,“ popisuje The New York Times okolnosti dopadení Vjatského maniaka či Ruského otrokáře.

Jenže zprvu to vypadalo, že laxní ruští policisté zavřou do cely samotou Irinu, protože ji považovali za opilou tulačku, která trpí halucinacemi. Zoufalá mladá žena strážníkům nadávala; s vytřeštěnýma očima křičela, že právě teď utekla „tomu netvorovi“ a policisté zpozorněli v okamžiku, kdy nadiktovala jména dvou dlouho pohřešovaných žen:

„Jsou tam se mnou! Musíme jen šít. A několik jich zabil. Musíte jít se mnou. Já vám ukážu, kde to je. A je tam elektřina, zavolejte si raději posily!“ šeptala vyřízená Irina Gaňuškinová, z níž odpadl nával adrenalinu a nyní seděla zhroucená za železným stolem policejní stanice ve Vjatských Poljanech.

Muži zákona šli díky její výpovědi najisto. A objevili něco neskutečného. V garážovém komplexu „Ideal“ pod podlahou garáže číslo 172 v hloubce asi dvanácti metrů byl vybudován podzemní bunkr se zavedenou elektřinou. Doupě bylo plné důmyslných smrtících pastí a zděšení záchranáři po jejich deaktivaci vytáhli na světlo oslepené otrokyně s tetováním РАБ (otrok) na čele. Byly to švadlenky Taťána Melnikovová a Taťána Kozikovová, které unesl a zavřel zvrhlík jménem Alexandr Komin .

Lidé, kteří usměvavého muže znali, tomu nemohli ani uvěřit. Pětačtyřicetiletého pohledného chlapa s výrazně modrýma očima měli všichni sousedé rádi. „Šikovný elektrikář, vše opravil. A chodil mi na nákup, já už špatně chodím! Takovej hezkej a hodnej pán!“ říkali užasle obyvatelé ulice Školnaja číslo 53, kde Komin žil se svou družkou Raisou, měl malého syna a vedl spořádaný život.

Jenže to bylo všechno jen naoko. Nikdo neměl ani tušení, že Komin má v garáži svou soukromou mučírnu a fabriku. Vlastně někdo ano - jeho spolupachatel, muž jménem Alexandr Michejev. Když to celé prasklo, navenek se vyvalila neskutečná špína a věci tak děsivé, že zasáhly celé Rusko. Po prozkoumání bunkru o rozloze cca 15 metrů čtverečních (odhady velikosti se liší podle zdrojů od 9 až po 25 m2) totiž vyšetřovatelé zjistili, že se tam odehrály vražedné orgie.

Komin byl ve svém „doupátku“ neomezeným pánem a vládcem a mohl si realizovat všechny své zvrhlé představy. Z výpovědi přeživších žen se dělalo špatně i cynickým ruským lidem. O Kominovi byla natočena řada dokumentů a on sám poskytl několik nesmírně znepokojivých rozhovorů:

„Já jim dal práci! Myslel jsem, že budou vděčné. Sebral jsem je z ulice, měly co jíst, kde bydlet. Nevděčnice! Irinu jsem miloval a chtěl s ní mít dítě. To se dělá? Každý den jsem na ně myslel. Pořád jsem je krmil. Je mi to líto. Co je mi líto, jich? Ne! Toho, že jsem svůj podzemní komplex nestihl dostavět celý. Viděli jste to? Povedlo se mi to, co?“ vykládal Komin, který si okamžitě získal přízeň mnoha zblblých obdivovatelek. Fanynky mu do vězení posílaly podprsenky a chtěly si ho vzít za muže!

„Komin je označován za jednoho z největších ruských netvorů dvacátého století. Tohle bylo moc i na tamější poměry. Fakt, že mu to tak dlouho procházelo, důmyslnost všech zařízení, i následné živoření zachráněných žen ukázalo v celé nahotě, jak zoufalé poměry v této zemi panovaly. Lidský život zde neměl žádnou cenu, Rusové byli ochotni vyměnit vše za alkohol. Přeživší ženy prožily peklo i na svobodě - lidé je div nelynčovali.“ popisuje fatální zásah Alexandra Komina do životů svých obětí web Murderpedia.

Jaký je příběh Vjatského maniaka a jeho švadlenek?

Koláž fotografií: obě Taťány, bunkr, rodinná fotka Komina s Raisou a synem…

Alexandr Nikolajevič Komin se narodil 15. července 1953 ve Vjatských Poljanech v tehdejším SSSR do rodiny obyčejných dělníků. Na rozdíl od jiných sériových vrahů, kteří své běsnění téměř vždy svádí na týrání a zanedbávání v dětství, prožil Komin úplně normální start do života. Rodiče se ve svém jedináčkovi viděli, Alexandr ničím nevybočoval, byl slušný, zdravil, pomáhal sousedům, na základní škole nikoho nešikanoval…

Protože měl šikovné ruce, vyučil se elektrikářem. A byl opravdu dobrý. Jak známo, řemeslo má zlaté dno, Alexandr Komin nosil domů spoustu peněz, maminka div nejásala a tatínek mu sháněl melouchy. „Mě už to ale nebaví,“ říkal Komin, který byl všeobecně nespokojený se svým životem. Měl jít na vojnu, bál se, začal pít a připletl se do rvačky, která skončila těžkým zraněním napadeného. Alexandr Komin putoval před soud, dostal tři roky natvrdo a nastoupil do výkonu trestu.

Za mřížemi sovětského lágru se Komin proměnil v monstrum. A také v krejčího, byť to zní mírně řečeno ironicky - Alexandr Komin byl přidělen do vězeňské oděvní dílny a práce s látkami se mu nesmírně líbila. U stroje trávil celé dny, dokonce se odmítal vracet na celu, když měl po pracovní době! „Byl to nějaký fetiš. Začal být šitím jako posedlý. Navíc se seznámil s protřelým kriminálníkem, který mu dlouhé hodiny lil do hlavy své obskurní a zvrhlé představy,“ uvádí Vocal Media.

Onen spoluvězeň Kominovi vyprávěl bizarní historku z jeho rodného kraje, kde údajně nějací sousedé věznili bezdomovce v podzemí a používali je na otrockou práci: „Rozumíš, mohli si dělat všechno. Ti blbci na ně dřeli. To byl život! Mít tak pár otroků. Já o tom sním! Je to podobný jako ve vězení! Dozorci mají nad náma takovou moc! Tohle někdy mít, vyměnit si to s nima, tohle zažít, nelíbilo by se ti to?“ blouznil Kominův „kolega“ tak naléhavě, až Alexandr Komin usoudil, že na tom něco bude. A v hlavě mu začal uzrávat skutečně ďábelský plán.

Komin neustále přemýšlel, co bude dělat na svobodě. Jak to celé zrealizovat? Šlo by to? Skutečně by mohl obyčejný ruský muž nepozorovaně chovat pár otroků a tím si přivydělávat? „Komin nebyl hloupý, ani zdaleka! Jeho inteligence byla vysoká. Věděl naprosto přesně, co chce. Jen toho musel dosáhnout,“ domnívá se Murderpedia. Po propuštění z výkonu trestu nastoupil na oděvní průmyslovku a stal se krejčím. První pomyslnou položku v seznamu svých temných představ si mohl odškrtnout. Ale co dál? Půjde to? Dosáhnu toho? Alexandr Komin uměl vyčkávat na vhodnou dobu.

A dočkal se. Po absolvování školy si nasadil masku vzorného sovětského občana. Našel si práci elektrikáře v místní továrně, začal žít s družkou Raisou, po večerech šil a na černém trhu prodával své ručně vyrobené oděvy: župany, čepice; dokonce i ikony nebo přehozy na postel a ubrusy! „To je šikovný člověk!“ pokyvovaly hlavou bábušky, co třímaly nějakou dečku za pár kopějek a chválily hodného souseda po celém širokém okolí! Hodný soused byl i kutilem! Vlastnil garáž v „garážovém městečku“ Ideal, kterou neustále zveleboval.

„Ale vždyť nemáš auto,“ smála se mu těhotná Raisa. „Nemám, ale bude tam skleník. Budu ti nosit domů zeleninu. Okurčičky a rajčata,“ usmíval se široce Alexandr Komin, který do garáže mizel snad každé odpoledne. Dokonce si našel i kamaráda! „Je to dobrej člověk. Pomalejší, ale dobrej. Je to bezpečák! Pomůže mi stavět ten skleník, víš?“ představoval své družce kolegu z práce. Obrovitánský alkoholik Alexandr Michejev vypadal jako prostomyslný dobrák, ale ve skutečnosti to byl cynik, tyran a blázen.

Rád kývl na nabídku Komina, aby mu trošku vypomohl! „Potřebuju svaly. Ty je máš, pomůžeš mi. Víš, to nebude skleník. Já mám totiž nápad. A ty bys mi s tím mohl pomoct. Co ty na to? Třeba by tě bavilo si tak trochu hrát. S lidmi. S ženskými. Já ti to všechno vysvětlím. Sedni si, tu máš vodku, pij a poslouchej,“ usadil Michejeva do garáže a vyložil mu, co plánuje. Psal se rok 1991, situace v Rusku byla divoká, Komin věděl, že si nikdo ničeho nevšimne… Dva chlapi se zavírají do garáže, no a co. Chlastají tam. Žádný důvod k obavám! A rozjeli to!

Během čtyř let mravenčí práce, kdy pod rouškou noci a za zvuků hlasitého rádia vynášeli hlínu v igelitových pytlích, vybudovali Komin s Michejevem v hloubce dvanácti metrů neuvěřitelný bunkr, který je dodnes popisován jako garážový gulag. Technicky precizní podzemní kryt byl vybetonovaný a zvukotěsný. „Celý komplex se skládal z úzké vertikální šachty s elektrickým výtahem, která ústila do centrální pracovní místnosti. Tady stály šicí stroje pro budoucí oběti,“ popisuje Murderpedia.

A pokračuje: „Kromě dílny se v podzemí nacházely stísněné obytné kóje s palandami, primitivní kuchyňka a toaleta, vše napojené na důmyslný systém odvětrávání, který ústil do nenápadných trubek maskovaných jako obyčejné odtoky na dvoře garážového družstva. Komin myslel na všechno – od zvukové izolace, která pohlcovala rytmické klapání šicích strojů, až po sklady na balíky látek a hotové výrobky. Vznikla tak autonomní podzemní továrna, která byla připravena na provoz bez ohledu na to, co se dělo nahoře.“

Komin pak jako zkušený elektrikář propletl stěny rozvody vysokého napětí a kovové žebříky i kliky u dveří napojil na transformátor, čímž vytvořil z celého bunkru obří elektrickou smrtící past, kterou ovládal vypínačem nahoře v garáži. Když bylo v roce 1994 vše hotovo, chybělo mu už jediné: zaměstnanci. Nebohé švadlenky! „Ještě budou rády, uvidíš. Dám jim práci. A když budou k světu, můžeme se s nima pobavit. Jen nějakou sehnat!“ domlouvali se oba Alexandrové nad hotovou továrnou, která byla nachystaná hostit první oběť.

Komin a Michejev si domluvili postup: „Musíme hledat nějaké osamocené ženy. Hloupé, bez rodiny. Nebo ty, co vykopl manžel. Slíbíme jim snadný výdělek, ubytování, chlast, jídlo… Na to uslyší každá, jen počkej,“ vykládal Komin; dvojice slídila po městě a hledala ztracenou duši. 13. ledna 1995 se s oběma Alexandry dala před nádražím do řeči třiatřicetiletá Věra Talpajevová. „Chceš?“ nabídl Komin osamocené ženě cigaretu. Když po ní Věra lačně sáhla, Michejev pokývl a pozval Talpajevovou na vodku do garáže. A měli ji.

Jenže Věra neuměla šít. Sotva bledou vyhublou alkoholičku násilím posadili k šicímu stroji, uvedla, že absolutně neví, k čemu předmět slouží! „To jsme nedomysleli! Já už mám domluvený na trhu, že přinesu ty župany!“ šílel Komin, kterému nezbylo nic jiného, než zasednout ke stroji a první várku pánských županů a dámských nočních košilek ušít, zatímco Věra seděla v koutku bunkru a plakala. Je to vskutku šílená představa - zvrhlík u šicího stroje! A mělo být hůř!

„Strašně rušila. K ničemu nebyla. Chtěl ji (Komin) využít k pracím v bunkru, kopat a tak. Chtěl to rozšířit. Ale neunesla krumpáč.“ říkal Alexandr Michejev. Když Komin pochopil, že mu jako pracovní síla k ničemu nebude, využil ji jako návnadu. Pod pohrůžkou smrti ji poslal na povrch, aby mu vyhledala skutečnou švadlenu. Věra byla hrůzou bez sebe - a záhy mu do pasti přivedla švadlenu Taťánu Melnikovovou.

Nebohá Taťána musela po únosu šít a šít. Norma byla 36 županů denně! Pracovala tvrdě, pochopila, že jí nic jiného nezbyde, jestli si má zachránit holý život. A postupně dovedla Kominovi vemluvit nápad: „Hele, je to tady malý. Rozšiř to! Takovej palác, to je krása! Pěknej domeček. Ale malej. Neměl bys to trochu zvětšit?“ lichotila mu

Když Komin oponoval tím, že nemá dost sil a ženy jsou mu k ničemu, Taťána rychle vyhodila trumf: „Já znám jednoho siláka. A je hloupej. Pomůže, nikomu nic neřekne, neboj!“ popisovala Nikolaje Malycha. Její kamarád byl mnohokrát trestaný policista (!), který holdoval alkoholu, ale Melnikovová doufala, že by ji z toho snad mohl dostat. Komin zajásal, poslal pro něj Věru - jenže když Nikolaj dorazil do bunkru a vše viděl, rozčílil se a vyhrožoval, že to okamžitě nahlásí!

To Komin nemohl dopustit, Malychovi podal vodku s nemrznoucí kapalinou a tělo pohodil v zasněženém poli. „Uvidíš, nikdo nic nepozná,“ řekl Michejevovi Komin - a měl pravdu. Ale plán na rozšíření bunkru mu nešel z hlavy. Měl megalomanské představy, chtěl mít své vlastní podzemní městečko plné zombie pracovnic.

„Potřebuju chlapa, co by nám pomohl,“ usoudil a vyrazil na lov. 21. března 1995 dotáhl pod záminkou mohutné pitky a alkoholu zdarma do garáže 37letého Jevgenije Šišova. Jenže Alexandr Komin záhy zjistil, že Šišov je elektrikář. Začal se bát, že si poradí s jeho „pastičkami“ v bunkru, dovede je zneškodnit a všichni mu utečou. „Tak ho popravil. Sestrojil elektrické křeslo. Pak jsme ho zakopali v lese,“ vyprávěl spolupachatel Michejev.

Komin potřeboval peníze a zakázky se mu jen hrnuly: „Chci další švadlenu!“ křičel den po vraždě Šišova pološílený Komin v bunkru - a oddaná „lovkyně“ Věra obratem přivedla pod slibem alkoholu zdarma šičku Taťánu Kozikovovou. Tyto ženy pak v soukromém gulagu strávily více než dva roky. Komin jim osobně vytetoval na čelo OTROK - a zotročené ženy šily a šily. Oděvy Komin obratem prodával na černém trhu a velice mu to sypalo.

Navenek spořádaný táta od rodiny a hodný soused si na jedné pochůzce povšiml mladé bezdomovkyně. Přišla mu „silná“, ale zmýlil se, Oxana byla nemocná. Na své konto si připsal další oběť, když nebohou ženu záhy otrávil nemrznoucí kapalinou. Nepohodlnou se tím stala „nejstarší“ obyvatelka lágru Věra.

„Věra nás štvala. On ji i pustil. A ona se zase vrátila. Tupá, tupá ovce. Měli jsme jí dost. Lezla za námi jako moucha,“ říkal Alexandr Michejev. Komin v té době potřeboval další švadlenu, protože dostal zakázku na ušití kněžských rouch. Poslal proto Věru Talpajevovou, aby někoho našla. „Jinak tě zabiju,“ smál se na ni Komin. Věra očumovala poblíž nádraží, až jí padla do oka mladá matka Irina Gaňuškinová, která si jen odskočila pro cigarety. „Hele, nechceš jít na panáka?“ oslovila ji Věra, slovo dalo slovo a šup! Irina se překvapeně rozhlížela po svém novém domově pod garáží!

„Je jasně vidět, jak mocný je v Rusku alkohol. Ti lidé, muži i ženy, se prostě a jednoduše sebrali a jen tak šli s cizím člověkem na vodku. Nám to může připadat divné, zvrhlé, ale v Rusku je to běžné. Společné popíjení neznámých lidí někde v kůlně nebo garáži je tam normou. Proto to bylo tak jednoduché. Lidé z okraje společnosti také často vůbec nikdo nehledá. Komin to věděl. Byl to odporný a vychytralý parazit, který si ve svém sklepě choval otrokyně. I sexuální. A pak se zamiloval!“ popisuje začátek konce šíleného Rusa NY Times.

Irina Gaňuškinová byla velice půvabná a Komin ztratil hlavu. Věra začala žárlit - zcela se pomátla, její zdevastovaná psychika si usmyslela, že Komin je její, udělala scénu a Alexandr Komin ji bez jediného slova zabil nemrznoucí směsí. „Věděla to. Vypila to, ale věděla, co v tom je. Už nechtěla žít.“ uváděl Alexandr Michejev. Komin přestal cepovat své otrokyně a soustředil se jen na Irinu. Už mu nešlo o župany a o normy, kdepak. Usoudil, že je načase se rozmnožit!

Zrůdný plán spočíval v tom, že Irina bude jakýmsi inkubátorem pro budoucí generaci Kominových otroků. „Nadčlověk, který chtěl stvořit své klony. Gaňuškinová ale prokázala neskutečnou psychickou odolnost. Namluvila mu, že se v bunkru necítí dobře, že by bylo lepší, kdyby mohla ven. Řekla oběma Taťánám, že se zkusí dostat nahoru. Zamiluje se do mě, uvidíte, prohlásila. A měla pravdu,“ říká Murderpedia.

Irina využila Kominovy slabosti, předstírala, jak je do něj zamilovaná, otrokář ztratil ostražitost a rozhodl se, že si ji vezme za ženu. Několikrát Irinu propašoval do svého bytu, když byla Raisa pryč. Gaňuškinová předstírala milostné roztoužení, Komin jí dokonce koupil svatební šaty! Jenže si je ani nestačila vyzkoušet - když ji 21. července 1997 přivedl do bytu a šel na záchod, utekla mu přímo na policejní stanici.

Po objevení bunkru a zatčení obou pachatelů nastal v Rusku nesmírný poprask. „Jak je tohle možné?“ řvali lidé. Vyšetřovatelé si střípek po střípku skládali vše dohromady, Komin i Michejev vypovídali poměrně ochotně a na policejní stanice v celém okolí nosili občané župany, které jim prodal ten hezký pán na tržišti. Náhodní kupující nechtěli mít s tím vším hnusem vůbec nic společného. Není divu. Záběry zubožených žen s tetováním na čele oblétly celé Rusko a šokovaly půl Evropy.

Komin dával z vazby sáhodlouhé rozhovory a nesmírně se rozčiloval, že nestačil realizovat plán na podzemní město. Ptal se po Irině. „Chci ji potrestat!“ pořvával na dozorce, kteří jen znechuceně vrtěli hlavou. Zvrhlý krejčí neměl zastání ani u soudu - v roce 1999 dostal doživotí za čtyři vraždy, věznění, otrockou práci, nelegální podnikání, vydírání a znásilnění. A jako každý správný srab se i Komin lidově řečeno podělal strachy - čtyři dny po rozsudku si v cele rozřízl tříselnou tepnu a záhy zemřel.

Jeho komplic Alexandr Michejev si odseděl dvacet let. Propustili ho v roce 2017 a zemřel 27. dubna 2022 ve věku 54 let. Před smrtí se setkal s Irinou. Ta jediná ještě žila (a žije), Melnikovová a Kozikovová zemřely pár let po svém osvobození. Jedna se upila, druhé selhalo srdce. „Byly vystaveny odporné reakci ruské veřejnosti. Vystupovaly v televizi, kde popisovaly, co se jim stalo, co jim dělal. Dočkaly se jen příšerných nadávek, výzev k lynči a pohrdání. Prý si za to mohly samy,“ říká web SKC.com.

Nedobrovolné švadleny se staly lovnou zvěří, dokonce jim na klinikách odmítali odstranit tetování na čele: „To si nechte, ať každý vidí, jak blbé jste!“ řekli jim jen lékaři. „Byly dvě. Mohly ho přeprat.“ zněl nejčastější názor ruské veřejnosti, která nenávist k vězněným vyhnala ad absurdum. Ženy neměly kde bydlet, odevšad je vyhodili a skončily na samém dně společnosti v hlubokém opovržení. Naše vyprávění o jednom z nejhorších maniaků poslední doby zakončí sama Irina, která v rozhovoru pro ruské noviny řekla:

„Rozhlížejte se kolem sebe. Nikdy nevíte, kdo zrovna potřebuje vaši pomoc. Nebuďte lhostejní! Za fasádou hodného souseda se může skrývat nechutné zvíře!“

Zpracováno podle:

NY Times, Newsletter.ru (2), SKC.com, Murderpedia.com, Fandom, Vocal Media, Alexandr Komin (2)