Fotografie Davida Kirbyho otřásla světem. Slavný snímek mladíka umírajícího na AIDS rozzuřil církev

V listopadu 1990 zveřejnil časopis LIFE fotografii mladého muže jménem David Kirby, který dlí na smrtelné posteli. Pod srdceryvnou scenérií byl popisek: Obrázek, který změnil tvář AIDS (dnes se označuje tato nemoc dohromady jako HIV/AIDS). Čtenáři zděšeně zalapali po dechu, protože v tomto snímku je něco velice netypického. Samozřejmě, portrét umírajícího člověka je sám o sobě provokující a děsivý, ale… Mladík je téměř mrtvý, pohled upírá už mimo tento pozemský svět, tvář má zničenou nemocí, zesláblé vyhublé tělo, špičatý nos.

Je obklopen zdrcenou rodinou, táta ho s výrazem bezbřehého zoufalství objímá kolem hlavy a tváře. Opodál sedí dvě ztrápené ženy: Davidova sestra a její dcera, které se utěšují navzájem. Kompozice celé fotografie doslova uhodila do očí - připomíná totiž jinou, velice známou útrpnou scenérii umírajícího Ježíše, kterého drží Marie. I proto získala fotka přezdívku Pieta. A to se hrubě, ale velice hrubě nelíbilo církevním představitelům. „Je to pobuřující a neuctivé!“ psali rozhořčení kněží nejprve z celé Ameriky a později z celého světa.

Obviňovali fotografku, že to schválně „nastrčila“, aby David Kirby vypadal jako Ježíš ze všech uměleckých zobrazení křesťanské Piety. Kirby byl navíc homosexuální aktivista, který zemřel na AIDS - co mohlo být pro církev více provokující? Když se fotografie rozlétla do celého světa, upozornila na problémy s epidemií této nemoci. Lidé se při spatření snímku dávali raději testovat, začali nastupovat jako dobrovolníci do hospiců a zařízení pro nemocné virem HIV či rozvinutou nemocí AIDS. David Kirby se stal posmrtným hrdinou HIV pozitivních gayů a fotografie jeho smrti se stala snad nejkontroverznějším snímkem v historii.

Církev trvala na zničení originálu, psaly se petice, ale už si žila vlastním životem. Vyobrazení bylo použito společností United Colors of Benetton v reklamní kampani se svolením Kirbyho rodiny. Příbuzní se domnívali, že použití fotky ukáže ničivé následky AIDS. Jaký byl příběh Davida Kirbyho, tzv. Ježíše s AIDS či Ježíše naruby?

David Lawence Kirby se narodil 6. prosince 1957 do středostavovské rodiny ve státě Ohio. Maloměšťácká společnost z předměstí rodinu Kirbyových považovala za příkladné členy komunity, manželé Bill a Kay chodili do kostela, jejich děti Susan a David byly vychovávány podle všech tehdejších „platných“ norem a měly nalinkovanou budoucnost - David vystuduje, ožení se, udělá kariéru a bude mít spoustu dětí. Jenže… Pohledný a velice inteligentní David brzy poznal, že je s ním něco jinak. Nesměl se ale přiznat, to tehdy na Středozápadě opravdu nešlo.

„Byli by schopní ho lynčovat, kdyby zjistili, že je gay,“ uvedla fotografka Therese Frare v rozhovoru pro LIFE. David to ale nemohl vydržet. Přitahovali ho kluci, vrstevníci, trápil se, propadl depresím. Navíc rodiče v dobré vůli neustále „prudili“ s návrhy na budoucí mladou paní Kirby: „A tahle by se ti nelíbila, její táta jí dá věno a mají velký dům… A nebo Alice, ta po tobě pokukuje už od dětství,“ dobírali si ho Kay s Billem dobrosrdečně. Zoufalý David jim nechtěl ublížit, ale už nemohl. Svěřil se sestře Susan: „Víš, já mám problém. Já k holkám nic necítím. Líbí se mi muži…“

Susan vyprávěla: „Udělala jsem chybu. Mladá holka. Zděsila jsem se a šla žalovat k rodičům. David je divný, David je homosexuál! Tati! brečela jsem. To byla rána. Zavolali si ho a on to se sklopenou hlavou přiznal. Musel z domu,“ plakala Susan. „Nikdy jsem ničeho tak nelitoval. Čeho? No toho, že je David to. Tamto. A když odcházel, já se ani nepodíval ven. Ani ruku jsem mu nepodal,“ líčil otec. Ono nebylo divu - v 70. a 80. letech bylo homosexuální chování ve většině států stále nezákonné. Vztah muže s mužem a ženy s ženou s sebou nesl riziko zatčení a stíhání lidí jako sexuálních delikventů. Homosexualita byla pokládala za nemoc, za špinavé stigma.

Sotva David Kirby odešel z domu, rodina rozhlásila, že šel za vzděláním a dlouhé roky o jediném synovi nevěděli vůbec nic. David se vydal s pár dolary v kapse na Západní pobřeží, kde byli lidé přece jen tolerantnější. Usadil se v Los Angeles, kam dobře zapadl do místní gay scény (i když i tam částečně skryté jako necudné tajemství) a vzhledem ke své velké inteligenci a komunikačním dovednostem se stal aktivistou pro práva gayů. Naneštěstí pro Davida Kirbyho a tisíce dalších byla losangeleská gay scéna epicentrem vzkvétající epidemie HIV/AIDS.

První vědecký popis toho, co dnes nazýváme AIDS, byl publikován jako série případových studií obyvatel Los Angeles, kteří byli léčeni v Lékařském centru UCLA. V době, kdy se infekce rozjížděla, dorazil do LA i David. Kde, kdy a od koho se nakazil, to nevěděl. Muži měli více partnerů v rychlém sledu za sebou a nepoužívali ochranu. V kombinaci s dlouhou inkubační dobou a pomalým, záhadným nástupem měla nemoc dobré předpoklady k tomu, aby se zákeřně šířila z člověka na člověka.

Na počátku osmdesátých let tak v každé homosexuální komunitě po celých USA začali muži trpět prazvláštními symptomy různých respiračních onemocnění, neobvyklých forem rakoviny či kožních problémů. A začali houfně umírat.

Kirbymu byl AIDS diagnostikován v roce 1987. Bylo mu 29 let a neměl žádnou šanci. Tehdy ještě neexistovala účinná léčba, navíc lékaři neměli ani ponětí o tom, jak virus vlastně zabíjí své oběti. „Nakažení měli jen pár měsíců až několik let od nástupu příznaků. Nikdo nic nemohl dělat, protože nevěděl co,“ říkal Bill Kirby. Nemocný David se rozhodl, že zbývající čas věnuje osvětě. Jezdil po USA a přednášel o nezbytnosti ochrany při sexuálním styku mezi muži, jenže jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval:

„Někdo zaklepal, šla jsem otevřít a tam stál člověk, který byl kdysi mým synem. Byl to stín, byla to kostra. Maminko, řekl mi David. Objala jsem ho, nevážil vůbec nic. Hned jsme se rozhodli, že si ho vezmeme domů a budeme se o něj starat. Když ho uviděl Bill, rozplakal se,“ popisovala Kay. Rodina se snažila, ale David umíral a nebylo už v jejich silách poskytnout mu adekvátní péči: neměli léky na tlumení bolesti, David celé dny i noci jen křičel a dusil se. Byl proto umístěn do hospice s názvem Pater Noster AIDS ve městě Columbus v Ohiu.

Tam působil jako pečovatel také HIV pozitivní indiánský muž z kmene Siouxů, transsexuál Peta. „Umí si někdo představit, jak to Peta musel mít těžké? Sioux, homosexuál, transsexuál, HIV pozitivní. Pořádali na něj hony, hotové hony, jen s jedním cílem: zabít ho. V hospici se ukryl a pečoval o umírající. Věděl, že i on brzy zemře. Ale přesto mě pozval, ať se jdu podívat…“ popisovala Therese Frare, tehdy postgraduální studentka žurnalistiky, svou první návštěvu v Pater Noster. Tam viděla skutečné peklo, rozhodla se proto, že to musí zdokumentovat.

„Můžu si tě vyfotit?“ oslovila Davida Kirbyho. „Když z toho nebudeš mít žádné peníze, tak jo,“ řekl jí umírající mladý muž. „Jako aktivista se správně domníval, že přesný fotografický záznam jeho smrti polidští narůstající krizi AIDS a pomůže lidem, kteří tuto nemoc nikdy neviděli, aby se vcítili do pacientů,“ řekla Therese. Na přelomu let 1989-1990 nafotila v hospici hromadu fotek, které zachycují strašně rychlý „sešup“ chátrání Davida Kirbiho.

„Šlo to tak rychle! Někdy jsem měla pocit, že se mi mění přímo před očima. Mrkla jsem a byl zase jiný. Na čele měl léze, zhubl, už nechodil. Ještě před týdnem chodil, pak už nemohl. Dusil se, sípal. Ta rychlost mě ohromila. Plakala jsem s Petou za dveřmi. Ten (ta) mu pak píchal opiáty, takže David už o sobě moc nevěděl…“ mluvila pro LIFE pohnutě Therese. 5. května 1990 byla Therese v hospici, když k ní přišel Peta.

„S Davidem je zle. Je konec. Bill a Susan jsou tam. Asi bys měla jít také,“ oznámil fotografce pečovatel. Spolu s Petou vstoupila Therese s foťákem do pokoje. „Uctivě jsem postávala v pozadí. David umíral. Drželi ho za ruce, nerušila jsem je. Pak David hlesl: Jsem připraven… V tu chvíli ho Bill objal kolem hlavy a já zmáčkla spoušť.“

Fotografie, která vešla do dějin, byla na světě. Okamžik smrti dvaatřicetiletého Davida byl zvěčněn navždy. Therese Frare byla sama překvapena, že se jí „povedlo“ zachytit záběr, který přesahoval vše, co dosud bylo zveřejněno. Když fotku LIFE publikoval, stala se brzy masově rozšířenou. Podle časopisu TIME poslední okamžik Davida Kirbyho viděla během dvaceti let až miliarda lidí. A takto kontroverzní téma si přímo říkalo o smršť pobouřených reakcí. Jednak z řad konzervativců, prostých lidí i politiků, kteří chtěli „ten odporný hnus“ stáhnout a zničit.

Katolické skupiny si okamžitě stěžovaly na kompozici fotky samotné. „Způsob, jakým Kirbyho otec kolébá jeho hlavu, je rouhavý. Zcela to popírá křesťanský motiv svaté Marie, která truchlí a kolébá hlavu či chová tělo svého mrtvého syna Ježíše po jeho sejmutí z kříže,“ znělo z vysoce postavených církevních kruhů.

„Jsme právem pobouřeni. Je to svatokrádež, která nemá obdoby. Takový hnus znesvěcuje ikonickou Pietu, která vypovídá o truchlení Panny Marie již celá staletí. A nyní tohle…“ rozčiloval se kněz v Columbusu, který vedl demonstraci věřících před hospicem Pater Noster. V něm mezitím umíral Peta.

Krátce po Davidovi ulehl na smrtelnou postel také. A rodina Kirbyových, které se za pár let zcela přehodily priority, se o nemocného indiánského muže starala do poslední chvíle. Bill, Kay i Susan s dcerou doprovodili ošetřovatele na druhý břeh. I u toho byla Therese se svým fotoaparátem. Fotografie Davida Kirbyho i Pety v různých stádiích nemoci najdeme například zde v článku časopisu LIFE, který „své“ fotce Ježíše Krista umírajícího na AIDS (Toto pojmenování vešlo ve známost s masivní reklamní kampaní firmy Benetton a vymyslel ho Oliviero Toscani, který tím rozzuřil katolickou církev) věnuje pořád velký prostor ve svých článcích.

Kontroverzní, mrazivá a emoce vzbuzující fotografie Davida Kirbyho rozvířila debatu o AIDS. Pomohla rozšířit povědomí o této nemoci mezi lidi na celém světe. Je provokující, je děsivá, je zvláštní - ale zcela vypovídající.

Zpracováno podle: LIFE, ati.com: David Kirby, Fandom, Rare Historical Photos, iDNES.cz, Therese Frare rozhovor, David Kirby