Lynč těhotné černošky: smrt krásné Mary a jejího dítěte se stala krvavým symbolem rasismu v USA

16. květen 1918, okres Brooks, Georgia. Pětadvacetiletý plantážník Hampton Smith se rozloučil s manželkou a šel se jako každý den podívat, jak mu dělníci makají na farmě Old Joyce Place. Vzal si bič, vysoké holínky a vykročil. „Už jde!“ neslo se mezi shrbenými černochy, kteří pracovali na poli. Hampton byl známý násilník a sprosťák, svým dělníkům jen nadával, bil je a choval se otřesně.

Černošské pracovníky dřel z kůže, i když si je najímal a musel jim platit. Brzy mu všichni utekli a Hampton Smith se rozzuřil. „Cháska! To mám za všechno!“ sekal bičem a přihýbal si z lahve whisky, kterou nosil pořád při sobě. „Někdo ti tam makat musí. Tak to dělej jako já! Zaplať za ty, co mají problémy. To mají všichni. Zaplať za ně právní poplatky a ať si to u tebe odpracují! Pro tebe je to pár centů a můžeš je pořádně sedřít!“ navrhl mu jeho kamarád, který vlastnil vedlejší plantáž.

„I když už otroctví neexistovalo, choval se jako typický otrokář. Smith zavedl praxi tzv. Peonage, vykořisťování, donucovací práce. Zaplatil za dělníky nějaký dluh nebo je vykoupil z vězení, dal pár dolarů advokátům. A pak je měl v jakémsi pronájmu a mohl si s lidmi dělat, co se mu jen zlíbilo. Tato praxe existovala v USA až do roku 1942. Na propuštění neměly tito námezdní síly žádné právo, dokud jejich majitel nepodepsal, že jsou dluhů prostí. “ popisuje osobnost zvrhlého Smitha a dobový kontext Christina z platformy Rediscovering Black History (RBH).

Smith „své“ černochy odmítal propouštět, i když si dluh odpracovali několikrát. Pokud se ho někdo odvážil poprosit o svobodu nebo naznačit, že už mu vůbec nic nedluží, děkuji vám, stačilo, dostal jen ránu bičem. Nebo hůř - dělník zůstal zkopaný někde u pole. Nebo ještě hůř - byl na něm vykonán lynč. Na jihu USA tehdy nic zvláštního - na chování bělochů k černochům se nezměnilo vůbec nic. Když nyní Smith nabubřele kráčel podél pole a jen tak z plezíru švihl někoho bičem, najednou se před ním zjevil mladý šlachovitý muž jménem Sidney Johnson.

„Co tu stojíš?“ rozkřikl se Hampton Smith. Sidney Johnson měl kuráž: „Už jsem vám to všechno odpracoval. Chci pryč. Chci, abyste napsal, že jsem svobodný!“ řekl mu novodobý otrok. Smith se rozesmál. Smál se, až se za břicho popadal. Laškovně se na černocha podíval a zahrozil mu prstem: „Jdi pracovat, nebo tě zabiju.“ oznámil mu chladně a významně plantážník a odešel zpět do svého domu. Sidney Johnson toho měl právě dost. Kde sehnal pušku, to nevíme. Nevíme ani, jestli chtěl Smithe opravdu zabít nebo ho jen postrašit.

Ale víme, že vystřelil do okna panského domu, za nímž seděli manželé Smithovi u oběda. Farmář Hampton utrpěl průstřel krku a na místě vykrvácel, jeho žena byla zraněna odraženou kulkou. Sidney Johnson tímto výstřelem zažehl Májový lynč roku 1918, jak se surová kapitola dějin USA nazývá. Na jejím konci byla smrt 13 černochů - i nevinné Mary Turner, která byla v osmém měsíci těhotenství a jen požadovala spravedlnost pro svého utýraného manžela.

Jaký je příběh Mary Turner a její památky, která nesmí být zapomenuta?

Mary Hattie Graham Turner, tak znělo celé jméno statečné ženy z Georgie, jejíž přesné datum narození neznáme. V době smrti jí údajně mělo být 21 let. Chybějící rodný list či záznam o narození nebyl ničím zvláštním, její rodiče byli chudí a přibývající potomky nikam nehlásili. Mary byla podle dochovaných svědectví velice krásná černoška, bystrá a odvážná.

„Měla prý ušlechtilou tvář, líbezné rysy, měkké a oblé tělo. Byla světlá, vypadala spíše jako míšenka. Během dospívání porodila dvě děti, syna a dceru. Identitu otce či otců neznáme. Mary své děti milovala, vyprávěla jim pohádky a chtěla pro ně lepší budoucnost.“ říká Christina z RBH. Krásná Mary se jednoho dne seznámila se svou životní láskou: Hayesem. Hazel „Hayes“ Turner si vzal Mary za ženu 11. února 1917 na úřadě v okrese Colquitt v Georgii. Ona „životní láska“ však trvala velice krátce a skončila více než tragicky.

O Mary se píší knihy, skládají se básně i písně. Její osud je nesmírně krutý.

Čerství novomanželé Hayes a Mary odešli za prací do okresu Brooks, konkrétně do města Morven, z něhož se později přestěhovali do blízké Valdosty. „Musíme si něco najít. Já zkusím toho Smithe.“ řekl Hayes Mary, která rozkládala na podlahu malého pokojíku v místní černošské ubytovně deky, aby měli na čem spát. „To je tyran. Neblázni!“ varovala Mary manžela zděšeně. „My si ale nemůžeme vybírat. Nemám žádnej dluh, nekoupí si nás. Bude nám platit!“ uklidňoval ji srdnatě Hayes, ale bál se. Slyšel od svých bratrů, jaký je Smith postrach. Říkalo se, že své pracovníky i zabíjí. Přesto se rozhodl, že to zkusí. Vzal manželku a šli za ním.

Smith si manžele Turnerovi nevraživě prohlížel. „Žebráci!“ nadával jim, aby je pak milostivě za pár mizerných šupů najal na těžkou práci v zemědělství. Opovržlivě přelétl Maryinu krásnou sošnou postavu, mávl rukou a odešel. „Mary Turner se stala přímou obětí Smithovi krutosti. Říkalo se, že je vysazený na černošky, že se mu líbí, ale nemohl to přiznat. Choval se k nim hůř než ke zvěři. Mary jednou brutálně zbil, velice nemilosrdně. Hayes se pokusil svou ženu bránit, byl zatčen a odsouzen. Po propuštění se musel ke Smithovi vrátit, protože ten si vzal už těhotnou Mary jako rukojmí.“ uvádí Christina.

Mary otěhotněla pár měsíců po svatbě. V době osudné střelby Sidneyho Johnsona byla v osmém měsíci. Když třeskl výstřel, který usmrtil Smithe, nastal hon na černochy. Celá Georgie byla na nohou. Mstící se dav bělochů byl jako vlna, z domů vyběhli všichni - děti, ženy, stařenky i staří dědové. Černoši utíkali do lesů a polí, protože věděli, že pokud je někde najdou, bude každému jedno, že jsou nevinní a se Smithem ani se Sidney Johnsonem nemají vůbec nic společného!

Od 16. května 1918 probíhal jeden lynč za druhým. Černé ženy zůstávaly doma, tiskly k sobě děti a čekaly, jestli se jejich muži vrátí domů nebo alespoň dají zprávu, že jsou v bezpečí jiného státu. Ukrutné a odporné výjevy pověšených lidí a zapálených těl jen přilévaly olej do ohně.

„Zabili jednoho z nás, musíme je zabít taky!“ zněl hlas davu, který se vždy zfanatizuje a z relativně normálních lidí se stanou loutky, které ovládá nějaké kolektivní vědomí a nízké pudy. „To nejhorší si ale nechali na Mary a Hayese. Hayes Turner byl doslova odloven a odchycen do sítě v sobotu ráno 18. května. Byl umístěn do vězení, ale tam samozřejmě nezůstal - šerif byl domluvený s obyvateli okresu Brooks, místní se shromáždili poblíž potoka Okapilco a čekali. Šerif a soudní úředník pak Hayese přivezli přímo na místo lynče jako nějakou lidskou oběť.“ vypráví Christina z RBH.

Hayes byl jednou z posledních „kořistí“ Májového lynče. Jeho tělo - napůl spálené, napůl stažené z kůže - zůstalo viset na stromě. Když se lynčující lidé rozešli, z lesa se vynořila těhotná Mary Turner. Viděla ho, obracela ho, křičela na něj. „Kdo to udělal?“ ptala se pořád dokola. Její přítelkyně ji musely odtáhnout domů do Valdosty, kde bydlela s Hayesem v malém domečku.

Mary se pořád dožadovala spravedlnosti a pořád utíkala: „Neblázni. Zabijou tě taky!“ držely ji. „Ale já jsem těhotná! To přece neudělají. A já chci spravedlnost!“ nedala si šokovaná Mary vymluvit svůj nápad. Hodlala totiž lynčující udat na policii.

„Toužila po potrestání viníků. Její odvaha musela být neskutečná. Mohla se schovat, byla v osmém měsíci těhotenství! Ale ona ne. Musím žádat od spravedlnost. Musí to nějak jít! Musí do vězení! To opakovala pořád dokola, až se svým kamarádkám vytrhla a šla do města.“ dokončuje Christina poslední chvíle života Mary Turner. 19. května 1918 se ve vylidněných ulicích města Valdosta objevila zlomená žena, která si podpírala velké břicho a neomylně mířila do kanceláře šerifa Wadea, který o den dříve vezl jejího manžela na místo lynče.

Tento muž se při spatření Mary Turner vyděsil. Dokonce jí řekl, ať se jde okamžitě schovat. „Neblbni! Vypadni odsud! Běž!“ vyháněl ji. „Já chci podniknout právní kroky proti vrahům mého manžela!“ oznámila mu Mary. Totéž opakovala i dalším lidem, kteří šli kolem. Brzy se zvěst o „ohromující drzosti tý černý huby“ rozkřikla. Mary mezitím došla domů, kde si sedla a usoudila, že se možná přece jen něco bude dít. To se skutečně dělo, ale ne ve věci potrestání lidí, co zabili jejího muže.

„Bílý dav pochodoval ke dveřím. Lidé měli vidle, louče, benzín, biče i řemeny. Byli na ni nachystaní. A to, že byla těhotná, to jim bylo jedno. Podle dobových zápisů sice neproběhl výslech žádných svědků, protože se podle úřadů nestal žádný zločin. Ale víme, jak to celé proběhlo a svědci zmiňují, že dav naopak vítal její těhotenství. Dvě jednou ranou - a takové řeči. Začali tlouct na dveře a řvát, že jí dají lekci.“ dostává se Christina k popisu lynče. Je lepší zde umístit varování pro čtenáře, kteří nechtějí vědět podrobnosti - následující odstavec raději přeskočte.

Sotva Mary pochopila, že jí jde o život, pokusila se utéct. Daleko ale nedoběhla. Obklopilo ji několik stovek lidí, kteří ji odtáhli k mostu Folsom - ten tvořil hranici mezi okresy Brooks a Lowndes. Tam těhotnou ženu pověsili hlavou dolů za kotníky na silnou větev stromu. Krvelačný dav ji polil benzínem a živou zapálil.

„Kroutila se v agonii a lidé řvali radostí,“ uvedla nadace NAACP. „Pak, v hrozném aktu krutosti, jí někdo rozřízl břicho a Maryino nenarozené dítě spadlo na zem. Žilo, vydalo dva slabé zvuky. Jeden člen davu šlápl dítěti na hlavu a okamžitě ho zabil rozbitím lebky. Lidé, kteří byli ozbrojeni, pak v jakémsi záchvatu a snaze zahladit všechny stopy hořící tělo Mary Turner prostříleli stovkami kulek.“ dodává NAACP.

Sotva bylo po všem a utichly poslední výstřely, lidé „vystřízlivěli“. Jen zírali na obludnou scenérii před sebou a vrtěli hlavami: „To jsme nebyli my. Nebo jo? To musel udělat někdo jinej!“ říkali si. Když se někdo přidá ke krvelačnému a fanatickému davu, později se nestačí divit, co se to vlastně stalo!

Po pár hodinách se k místu brutálního lynče připlížilo pár lidí. Mary sejmuli ze stromu a spolu s dítětem ji pohřbili do narychlo vykopané jámy. „Tohle musíme ututlat!“ rozhodli se i představitelé obou okresů. A také by se to podařilo, nebýt pár lidí, kteří si „pustili pusu na špacír“.

Rázem se příběh o šíleném lynči těhotné Mary Turner rozlétl do celých USA. Na Jihu to bagatelizovali: „Ale vždyť se nic nestalo. Nebo tedy stalo, ale nebylo to tak zlé. Nebo jinak - nestalo se to!“ kroutili všichni hlavou. Šokovaní Američané z ostatních států však zmobilizovali své síly a Maryinu smrt použili jako hlavní argument pro podporu Dyerova zákona proti lynčování z roku 1922, který byl ale schválen až v prosinci 2018, aby po mnoha obstrukcích vešel v platnost teprve před šesti lety.

Vrazi Mary Turner nikdy nečelili žádnému trestu. „V Georgii se o tom nemluví. Nikdo o tom nemluvil, nemluví ani potomci účastníků lynče. Když se tam zeptáte, pošlou vás někam. I když máte barvu pleti bílou jako mléčné sklo. Jděte pryč, co to povídáte, to bychom neudělali, nezabili bychom dítě, co nám to tady vykládáte? To jsou nejčastější odpovědi. Někde vezmou i zbraň,“ popisuje své zážitky z cesty za příběhem Mary Turner Lola z NAACP.

Ne každý si chce připustit krvavou historii svého rodného státu, jak se ukázalo při odhalení a vztyčení pamětní desky Mary Turner - dva dny po slavnostním ceremoniálu na počest zavražděné těhotné ženy byla deska prostřílena stovkami kulek a zneuctěna. Totéž se opakovalo i v roce 2020. Pak byl na místo její smrti vztyčen prostý kříž s nápisem Mary Turner 1918.

Příběh Mary Turner není jen starou vzpomínkou na křivdu z minulého století. Je to mrazivé memento toho, jak snadno se z lidí v davu stávají monstra. „Tohle už není jen historie, to je pitva lidského zla v jeho nejčistší podobě,“ shrnuje celý otřesný příběh Mary Turner Christina. A dodává: „Cena za lidskou důstojnost byla někdy vykoupena tím nejstrašnějším způsobem.“

Děkuji Chrisitne z RBH za  spolupráci s tímto mimořádně tíživým textem.

Zpracováno podle:

1918 Lynching May, ATI.com, Georgia History, Rediscovering Black History, Peonage, Find a Grave, NAACP.org, mailová konverzace, Messenger