Horník Maruščák z Anděla na horách: Bodrého soudruha hrál partyzán, odbojář a hrdina Inocenc Březina

Staré budovatelské komedie s cholerickým bručounem Gustavem Andělem v legendárním podání Jaroslava Marvana mají diváci pořád v oblibě a stále se k nim vrací. Svědčí o tom i neustálé reprízy obou filmů - Dovolená s Andělem (1953) a Anděl na horách (1955, režie Bořivoj Zeman). Lidé si rádi zavzpomínají, citují notoricky známé hlášky, které už vešly do běžné mluvy - a hlavně mají možnost vidět oblíbené československé herce v plné síle a v nejlepší umělecké formě.

I ve druhém filmu z plánovaného triptychu o trampotách revizora elektrických drah města Prahy (údajně bylo v plánu natáčení snímku Anděl u moře, ale dle mnohých fanoušků se jedná spíše o novinářskou kachnu!) narazíme na plejádu známých osobností naší kinematografie (Josef Kemr, Jaroslav Marvan, Vlasta Fabiánová, Milada Želenská, Jaroslav Mareš, Rudolf Deyl st., Stella Zázvorková, Stella Májová, František Filipovský, Milena Dvorská…), které doplňují méně známí herci.

Například baletka Helena Loubalová jako „Věra dole“, Karol Machata (Zdeněk); nezapomenutelná Mária Hájková, která se s chutí pustila do role nafoukané a neustále vše organizující a do všeho se montující paní Kolesárové či Branislav Koreň jako správce zotavovny Morava. Nebo vysoký pohledný sportovec, který Pulečka (Deyl st.) „pošle“ ze Soliska rovnou na úrazové oddělení a následně do postele: „Nech sa páčí, súdruh! Na čo čakáš! Choď! “ A další a další herci, neherci, Češi i Slováci!

Ale na jednoho muže jsme zapomněli! Když si tvář Inocence Březiny vybavíte, okamžitě vám v hlavě „najedou“ naprosto zlidovělé věty se známým hlaholivým hlasem a ostravským přízvukem: „Synek! Máš pod tim kožuchem triko?“ směje se Andělovi, který je „nabalenej jako pumpa“ a prochází kolem cvičících rekreantů. Pak na něj narazíme při sjezdu lyžařů v maskách, kde Mánička, Vyhlídka a Gustav sledují perfektně kličkujícího „mladýho kluka“.

„Podivej se, ten kluk, jak to umí. No, prosím. Mládí. To je marný. Takovej kluk má…“ zadrhne se Anděl, když se pod hlavou sněhuláka objeví horník Maruščák a dobrosrdečně zvolá: „No ale synek, kaj se mi to motáš?“ „Čoveče. Kde ses naučil takhle jezdit?“ „Tož kaj? U nas na Beskydach. Tam jezdí kajaká baba na lyžach, co stojí jednu nohu v hrobě!“

„Kaj také brčko, děvucho! Dyť bych ti to polamal. Moje ruky su zvykle na zbijačku. Viš co? Napiš si tam Josef Maruščák a hotové.“ říká horník „Věře nahoře“ Mileně Dvorské po svém uvíznutí na vrcholu Lomnického štítu, aby potom v zotavovně Morava hlásil rozhlas: „Súdruhovjá Anděl a Maruščák a súdružka Matoušková zostali na Lomnickom štítě…“ Kdo byl ten charismatický a bodrý muž? Hrál ještě někde? Hrál. A velice úspěšně. Inocenc Březina měl pohnutý život a za války se stal velkým hrdinou.

Jaký je životní příběh svérázného herce, který vypadal jako vytesaný z mramoru?

Muž s nezaměnitelným ostravským přízvukem a představitel nezapomenutelných lidových hrdinů filmů padesátých a šedesátých let se narodil v již nesmírně vzdáleném roce 1900. Konkrétně 20. listopadu v Ostravě-Vítkovicích v tehdejším Rakousko-Uhersku. Jeho rodiče se jmenovali Aloisie a František, malý Inocenc (velice krásné jméno, v té době poměrně časté) se měl čile k světu a po měšťance se vyučil pánským holičem. Toto řemeslo provozoval celý svůj profesní život. Měl svou holírnu vedle dnes již zaniklé hospody U Lípy v Ostravě-Hrabové.

Manželka Inocence Březiny se jmenovala Anna a Březinovým se postupně narodily dvě děti - Libuška (1925-1980) a Milan (1934-2018). Inocenc se do Hrabové přiženil a okamžitě se stal vůdčí osobností kulturního života v této obci (tehdy to byla samostatná ves, nyní je Hrabová městským obvodem statutárního města Ostravy). Založil ochotnický spolek Vojan, se kterým hrál oblíbená a hojně navštěvovaná divadelní představení v sále zmiňované hospody U Lípy a stal se členem (později čestným předsedou) klubu českých velocipedistů.

Březina byl také činným členem místního sboru dobrovolných hasičů. Když vypukla válka, s hasiči se zúčastnil mnoha nebezpečných a speciálních zásahů: „Byl vycvičen zvláště pro likvidaci požárů způsobených leteckým bombardováním.“ zmiňují zásluhy Inocence Březiny Hrabovské listy. Rázovitý chlapík, který se nebál vůbec ničeho, jak na něj vzpomínali pamětníci, měl i pověstnou „kliku“ - s obrovským štěstím přežil dopad spojenecké bomby u Památníku Františka Janhuby na Šídlovci.

„Březina byl u všeho. Byl tak milý, maminka na něj vzpomínala. Vždy se krásně usmíval, měl takový dobrotivý výraz, všichni si ho předcházeli. Kdykoliv byla nějaká slavnost, tak se tam objevil.“ zmiňuje na Facebooku jedna z místních občanek. Lidé také vzpomínají na vskutku nevšední hrdinství holiče Březiny, který se během druhé světové války přidal k partyzánům. Odbojář Inocenc působil na Těšínsku, kde jezdil od jedné skupiny ke druhé - a partyzány holil a stříhal!

„My jsme se tomu museli až smát. Na Morávce byli všichni partyzáni jako ze škatulky. Pak prý sbalil břitvu, štětku - a zase se tiše vypařil do tmy,“ vzpomínala obyvatelka Hrabovky na vyprávění svého dědečka, který znal statečného Inocence z odboje. Inocenc Březina samozřejmě jen „nezkrášloval“ zarostlé partyzány! Přinášel jim cenné zásoby v podobě jídla, peněz i zbraní. Riskoval život - a málem o něj také přišel, když padl do tenat neblaze proslulému kolaborantovi Karlu Koždoňovi!

Koždoň byl příšerný muž, který se neštítil vůbec ničeho. Jeden z nejobávanějších konfidentů a agentů ostravského gestapa se vtíral do přízně českých vlastenců a odbojářů, aby je pak chladnokrevně udal. Na svědomí má desítky zatčených a popravených lidí. Po válce se sice snažil převléknout kabát a tvrdil, že byl odbojář, ale jeho minulost ho dohnala – byl dopaden a v roce 1947 odsouzen k trestu smrti a popraven. Koždoň prý na Březinu nastražil léčku, ze které budoucí Maruščák jen tak tak unikl, jinak by skončil v mučírně gestapa nebo na popravišti!

Po konci války byl Inocenc Březina právem oslavován jako hrdina. Ve vrozené skromnosti ale nechtěl být nijak protěžován, raději se věnoval svému ochotnickému spolku Vojan, který založil v roce 1947. A hned se chopil několika hlavních rolí ve velkých kusech.

„Proslul svým typickým lašským nářečím a odehrál nejméně 18 premiér včetně charakterních rolí v divadelních hrách Zeyera, Tyla či Shakespeara. Zařadil se mezi výrazné herecké osobnosti celého severomoravského regionu. Březina také režíroval a vystupoval jako samostatný komik,“ popisují jeho kariéru Hrabovské listy.

Zřejmě v sále hostince U Lípy si jej všiml režisér Jiří Weiss. Březinovi bylo padesát let, když se poprvé objevil ve filmu Poslední výstřel. Po něm následovala další spolupráce s Weissem snímkem Můj přítel Fabián; Inocenc Březina se dále objevil ve filmech Únos, Hudba z Marsu, Návštěva z Oblaků, Tři tuny prachu nebo Ohlédnutí. Největší popularitu však Březinovi přinesla role horníka Josefa Maruščáka (někde je uváděn jako Maruščak s krátkým a) z dnes již kultovního filmu Anděl na horách. A režisér Bořivoj Zeman měl při obsazení „Ostravaka s kratkym zobakem“ skutečně šťastnou ruku!

Dobrosrdečný, bodrý, rázný a zemitý Březina jako kdyby se do této role narodil - i když prý do dolů nikdy nefáral, znal spoustu horníků, kamarádil s nimi a uměl se do specifické role vžít. Jeho obličej byl dobovou kritikou popisován jako „z kamene vytesaný“. Lidový Inocenc Březina si dle vzpomínek pamětníků získal i tvrdé srdce Jaroslava Marvana, se kterým se, jak je všeobecně známo, snesl jen málokdo. Marvan proti Březinovi neřekl jediné slovo, naopak vyhledával jeho mlčenlivou společnost a „morousili“ spolu.

Březina si totiž Marvana velice považoval - možná hlavně proto s ním dobře vycházel. Podle vzpomínek herců i štábu byl inteligentní, empatický a uměl se vcítit do lidí. Věděl, kdy má mlčet, s kým a jak má mluvit; byl ostřílený, zkušený a charakterní. Lidi ho zkrátka měli rádi - což je asi jednoznačné shrnutí charakteru nevšedního a svérázného „herce malých velkých rolí“.

Sotva byl Anděl na horách uveden do kin, Inocenc Březina se stal velkou hvězdou. Vyhledávali jej fanoušci z celé republiky! Nad tím jen vrtěl hlavou, usmíval se a nezpychl. Pořád chodil na pivo do své oblíbené hospody, kde s oblibou vyprávěl o Kemrovi, Marvanovi, Zázvorkové a zážitcích z natáčení oblíbené komedie, která diváky baví už více než sedmdesát let!

Inocenc Březina zemřel 7. května roku 1975 v Ostravě-Hrabové. I když jeho filmografie není oproti jiným hercům rozsáhlá, přesto se dokázal nesmazatelně vepsat do dějin československé kinematografie. Sympaťák a „chlap s ocelovými nervy a tváří z kamene“ se dožil 75 let. Pochován je v rodinné hrobce na hřbitově v Ostravě-Vítkovicích.

Zpracováno podle:

Facebook obce Hrabová, Hrabovské listy, FDb, Kinobox, ČSFD, Anděl na horách, Koždoň - kapitola knihy Židé v Českém Slezsku (pdf), ZČU Plzeň

Fotografie pana Inocence Březiny nejsou volně dostupné, lze je najít po zadání jeho jména do vyhledavače