Tragický osud zohyzděné miliardářky: Jocelyn chtěla mít tvář šelmy, plastiky ji přeměnily v monstrum

Mrazivý osud kdysi velice půvabné a krásné miliardářky Jocelyn Wildenstein dodnes fascinuje mnoho odborníků i laiků. Toužila vypadat jako kočka - a postupem let se to všechno naprosto zvrtlo. „Jak je možné, že se tak krásná ženská nechala dobrovolně přetvořit na takové monstrum? Vždyť je to něco příšerného. Copak to neviděla? Co si myslela?“ vrtí lidé nevěřícně hlavou, když vidí fotografie této ženy „před“ a „po“.

Jocelynina posedlost plastickou chirurgií a (dle jejího názoru) dokonalým vzhledem rysa se stala i předmětem zkoumání psychiatrů a psychologů. „S největší pravděpodobností se jedná o tzv. dysmorfofobii, těžkou duševní poruchu, chorobnou nenávist k přirozené vizáži. Pak už přestala rozlišovat, co je hezké a co není. Její mysl se zcela pokřivila. Změnilo se její vnímání reality,“ domnívají se mnozí odborníci.

Extravagantní Švýcarka měla miliardy, mohla si dovolit nechat se „přešívat“ jaksi do nekonečna - a s tím šel ruku v ruce i úpadek její inteligence a zdravého rozumu. Myslela si, že je díky svému bohatství naprosto všemocná.

„Je to cvok. Blázen. Domnívá se, že její tvář je kus nábytku, který lze libovolně upravovat a předělávat,“ křičel u rozvodového soudu i Jocelynin manžel. Dle výpovědi jejích kamarádů a známých byla prý zoufalá. Ale nikdy si nepřipustila, že udělala hloupost, která se nedá zvrátit. Tak raději předstírala, že je se svým vzhledem naprosto spokojená, že je šťastná - a že přesně takhle chtěla vypadat. Lidé jí říkali Zrůda, Frankensteinova nevěsta nebo Zmutovaná šelma.

„Svou vizáží tak znepokojovala a děsila lidi, že si na ni okamžitě udělali jednoznačný názor: zlá a pomatená ženská. Ale to si nemyslím. Byla chudák. A jak to celé skončilo, to je tragické. Je mi jí lidsky velice líto, i když jí nebylo pomoci,“ domnívá se reportér Alex, který se s Jocelyn několikrát setkal.

Všichni se „Kočičí ženě“ ostýchali říct do očí, že vypadá jako blázen. Raději jí pochlebovali a za zády se jí posmívali. Stala se svou vlastní karikaturou, ubohou a nešťastnou starou ženou, před kterou každý utíkal, jen aby s ní nemusel mluvit nebo ji jen spatřit. A přitom měla úplně všechno na světě. Krásu, šarm, peníze, inteligenci, krásné a chytré děti, luxusní zázemí.

Jak se to všechno mohlo tak zvrtnout?

Věřte nevěřte, tohle je Jocelyn před sérií plastik…

Jocelyn Alice Périsset, tak znělo celé jméno malé holčičky, která se narodila 7. září 1940 ve švýcarském Lausanne do úplně normální a běžné středostavovské rodiny. Otec budoucí Kočičí ženy se jmenoval Armand, vedl obchod se sportovními potřebami a matka Liliane pracovala jako hospodyně u velice bohaté rodiny. Do práce si vodila i svou dcerku, která tak vyrůstala obklopená luxusem. Jenže - nebyl její vlastní. Jen se na něj mohla koukat a nic nerozbít, jak maličké Jocelyn neustále opakovala matka.

„Tam to zřejmě celé začalo. Viděla krásné věci, které ale nemohla mít. Jen se na ně dívat. Patřily někomu jinému. Myslíme si, že až patologická touha po luxusu vznikla v útlém dětství, kdy se Jocelyn formoval charakter a osobnost,“ myslí si slavná psycholožka Vivian Diller. Jocelyn vyrůstala v bystrou dívku, byla ale nesmírně ctižádostivá a cílevědomá: „Já musím něčím být. Někým. Nechte mě, já se musím učit!“ tvrdila Jocelyn svým spolužačkám, které ji zvaly na večírky.

„Vždyť jsi tak hezká. A pořád jen ležíš v knížkách. Jen pojď s námi, seznámíme tě s jedním boháčem. Budeš se mu líbit. A co ty víš, třeba si tě vezme za ženu a budeš mít konečně ty miliony!“ smály se jí kamarádky, protože věděly, o čem malá Jocelyn Périsset z Lausanne sní nejvíce - po bohatství, slávě, uznání, lesku a diamantech! Jocelyn své přítelkyně chvíli poslouchala a usoudila, že na tom něco bude. Kdepak učení, kdepak kariéra! Bohatí mladí muži, to je to pravé! A rozhodla se, že zkusí „klofnout“ nějakého milionáře!

Za to by nikdo nikoho neodsuzoval, jistě. Jak známo, každý je svého štěstí strůjce - a pěkná holka ze Švýcarska nebyla zdaleka první ani poslední, kdo udělal kariéru přes postel! Jocelyn tedy dokončila střední školu a vyrazila „na lov“. Už v sedmnácti letech se dostala do vysokých kruhů švýcarské společnosti. Uměla se seznámit s velice bohatými prominenty, kteří blonďatou a okatou slečnu s porcelánovou pletí zvali na své jachty a ranče; Jocelyn se učila střílet a pilotovat letadlo. A uměla v tom chodit. Její popularita vzrůstala a boháči si mohli nohy uběhat!

„Nebyla obyčejná. Žádná laciná dívka, která chtěla jen peníze. Uměla se pohybovat ve společnosti, oblékat se; byla i zdatnou diplomatkou. Tichá, hodná, trpělivá. Čekala na svou příležitost. A dočkala se,“ popisuje Vivian začátky Jocelynina vztahu s multimiliardářem Alecem Wildensteinem (1940-2008). Dědic jednoho z největších uměleckých a finančních impérií na světě byl půvabnou blondýnou naprosto okouzlený. Pobývali v Africe na safari, kde z ní nemohl spustit oči.

„Neustále jí byl nablízku. Ihned si ji ubytoval u sebe v pokoji. Když se vrátili z Afriky do Evropy, Alec na ni nemohl zapomenout. Posílal do Paříže, kde bydlela, stovky kytic. Nosila je potom na hřbitovy, protože se jí nevešly do bytu. V každé kytici byl šperk. Diamanty, zlato,“ vzpomínal kamarád. Jocelyn si pak sedla a napsala Alecovi dopis, kde ho požádala, aby toho nechal. Dobře věděla, co dělá, protože miliardář se záhy dostavil do Paříže, naložil ji do soukromého tryskáče a odletěl s ní do Las Vegas, kde se 30. dubna 1978 vzali!

Jocelyn tím získala přístup k neomezenému množství peněz. Začala utrácet miliony a miliony; pár si pořídil zámek ve Francii, letní sídlo tamtéž, dům na pláži v USA… Všechny nemovitosti Wildensteinových se ani vyjmenovat nedají! Vlastnili například tři byty v Trump Tower. Alec také koupil stáj, nové letadlo, ostrov… Jocelyn záhy otěhotněla a přivedla na svět dceru Diane, po roce syna Aleca Jr. Začátky společného života v přepychu a blahobytu byly zřejmě úžasné, dokud Wildenstein, který byl velký estét a požitkář, neřekl své manželce:

„Nemám rád staré lidi. Ty nezestárneš, že? Ale víš, že mi začíná připadat, že trochu vadneš? No vážně. Těhotenství a porody… Nejsi už nejmladší. A padají ti víčka. Nepůjdeme na facelift? Půjdu s tebou,“ utrousil Alec jen tak mezi řečí a nechal Jocelyn zaraženě sedět. Pak se dívala dlouhé hodiny do zrcadla a ohledávala si tvář. Tedy vážně? Stárne?

„Někdy stačí jedno slovo. Nepřibrala jsi? A je z toho anorexie nebo bulimie. Nejsi dost hezká! Sebepoškozování. Těch případů je mnoho, každý to zná. U Jocelyn Wildenstein také stačilo jedno slovo, ale ona měla miliardy dolarů. Takže co udělá miliardářka, když jí manžel řekne, že stárne? Jde na plastiku!“ říká Vivian. A skutečně. První kosmetický zákrok byl malý, onen facelift, který podstoupila i s Alecem. Ten to bral jako dobrý vtip: „Budu mladší. Ještě se na mě budou lepit mladé holky!“ smál se.

Jocelyn se ale moc nesmála. Ba naopak. Její psychika se jednoduše řečeno sesypala jako domeček z karet. Neustále se prohlížela v zrcadle a úpravám svého zevnějšku, na němž nebylo vůbec nic špatně, zcela propadla. „Byli velice tiší. Normální manželský pár, jen měli prostě nestoudně moc peněz. Ona byla milá a laskavá. Ale vlastně jsem ji vídal jen po nějakém zákroku. Vždy se z něčeho vzpamatovávala. Měla obvazy, sotva jí je sejmuli, nebyla spokojená a běžela za svým chirurgem. Měla osobního, platila si ho,“ vzpomínal společný známý manželů Wildensteinových.

Jocelyn postupem doby propadla závislosti na plastikách a nemyslela na nic jiného. Alec měl spoustu jiných zájmů, měl svůj ranč, své safari. Přivedl si domů také rysa, kterého choval jako domácího mazlíčka. Šelma spala s ním v posteli a miliardář své ženě neustále říkal: „Podívej, ty oči! Nejkrásnější oči na světě. Škoda, že takové oči nemůže mít člověk. Rys, šelma, kočka. To řekni tomu svýmu doktorovi! Ať ti udělá kočičí oči. To by se mi líbilo,“ smál se Wildenstein, který vůbec netušil, co svou pitomoučkou poznámkou rozpoutá!

Jocelyn už měla zcela pokřivené vnímání reality. Tedy rys? Proč ne? A rozhodla se, že se stane šelmou, aby se líbila svému manželovi. Tomu už ale jeho neustále přešívaná žena začala jít mírně řečeno na nervy. „Jsi blázen? Copak s tebou můžu někam jít? Podívej se na sebe! Co to máš na ksichtě? Jaké rysí oči? Já si dělal legraci!“ řval na ni Alec - zřejmě plným právem.

Těžko soudit to, co se odehrávalo v hlavě Jocelyn Wildenstein. „Opravdu se zbláznila. Měla ale prostředky na to, aby své bláznění realizovala,“ říká trefně jeden z diskutujících pod její fotkou, kde rozhodně nevypadá jako rys, ale jako něco mimozemského. Lidé se jí začali posmívat. Zrůda! Ježišmarjá, co to je? Obluda, monstrum! Straší děti! Tohle na miliardářku pokřikovali na ulicích. Ona se jen usmívala a vůbec nechápala, co proti ní mají!

„Musela to vidět. Ale pořád se rozplývala, jak jí to sluší. Jak je krásná. Zcela se jí zbortilo vnímání reality. Potom začala vykládat, že na žádné operaci nikdy nebyla. Přesně to odpovídá vážné duševní nemoci - popřela to, co každý věděl. Říkala, že vysoké lícní kosti a kočičí oči měla její babička. Oháněla se rodinnými fotkami, kde byly všechny ženy zcela normální, přirozené a krásné. Ona v nich viděla obludy. Vsugerovala si to. Odtud už nebylo cesty ven. Nikdo už nevěděl, jak vypadala předtím. Ani ona sama,“ říká psycholožka.

Alec už měl všeho dost a podal v dubnu 1997 žádost o rozvod. Jocelyn s tím nesouhlasila, prosila ho, aby ji neopouštěl. „Jsi blázen, jsi šílená. Je mi z tebe zle,“ řval na ni manžel. Jocelyn pak udělala hroznou scénu - našla Aleca v posteli s mladou ruskou modelkou Jelenou Jarikovou, při následné hádce vytáhl Alec zbraň a skončil na den ve vězení, což byla pro miliardáře, který si zakládal na pověsti prominenta bez skandálů, ohromná potupa.

Srovnání s první vloženou fotografií bez plastik je opravdu kruté…

Rozvod proběhl rychle a navenek vyplavala pěkná špína. „Zvrácená obluda! Už ani nepřipomíná člověka, podívejte se!“ hřímal Alec u soudu. Jocelyn, která už ani zdaleka nebyla tou inteligentní ženou, seděla v lavici a nezúčastněně si pudrovala oteklou a znetvořenou tvář. I soudkyně se jí ptala, jestli je psychicky v pořádku! Jocelyn si šlapala na jazyk, zhloupla, chichotala se… Jako kdyby měla demenci, změny na mozku. Nikdo ji nepoznával. Evidentně patřila do ústavu, kde by se o ni někdo postaral, léčil ji. Místo toho vylezla od soudu s miliardovým finančním vyrovnáním - a mohla se vesele přešívat dál!

Na pohádkově bohatou Jocelyn se po rozvodu nalepila spousta podvodníků, pochlebovačů a hochštaplerů. Miliardářka chodila na další a další plastiky, nechala si lichotit od mladých mužů, kteří ji jen využívali, okrádali a za její peníze pořádali mejdany. Jocelyn vždy někam uklidili a zdemolovali jí byt. Nebo ji někdo obvinil, že byla bordelmamá a pracovala v luxusním nevěstinci. Na Jocelyn pršely urážky - a ona se vždy jen usmála a šla na další „estetický“ zákrok!

V roce 2003 se ale seznámila s člověkem, který to s ní dle všeho myslel dobře - do Jocelyn se zamiloval o 27 let mladší oděvní návrhář Lloyd Klein. Můžeme se útrpně pousmát, je ale pravda, že tento muž s ní vydržel všechno. Byl u ní, když zbankrotovala a byl jí zabaven veškerý majetek, zůstal s ní, i když jej v záchvatu zuřivosti bodla nůžkami. A s Jocelyn Wildenstein to šlo z kopce. Znetvořená miliardářka už připomínala jen karikaturu člověka, propadala čím dál větším bludům a halucinacím, na operace chodila dál, i když vlastně už nebylo co operovat - její tvář se změnila na nehybnou masku.

Lloyd se o Jocelyn po totálním finančním krachu staral. Vlastně si ji vydržoval. Jocelyn pronásledoval bulvár, protože novináři chtěli mít tučné sousto: „Zase nemohla odpovědět! Nedokončila větu! Je úplně mimo! Má snad demenci?“ létaly palcové titulky. Bylo to velice hnusné a Lloyd záhy zasáhl: „Měl ji opravdu rád. Zakázal novinářům natáčet a dokumentovat její úpadek. Ctil Jocelyninu důstojnost. Sám vybíral novináře, co s ní budou mluvit, aby ji neukázali jako duševní a tělesnou trosku. Vždy říkal, že je velice milá a laskavá. Hodná žena, která zkrátka nevzala svůj život za správný konec,“ uváděl Kleinův kamarád.

Lloyd Klein byl s Jocelyn Wildenstein, i když umírala. Na Silvestra roku 2024 vystoupil před dveře pařížského hotelu a svolaným reportérům oznámil: „Chystali jsme se na Nový rok a trochu jsme si zdřímli, abychom vypadali dobře, než se oblékneme. Dali jsme si šlofíka, a když jsem se probudil, řekl jsem: Jocelyn, musíme vstávat a oblékat se. Ale byla studená a mrtvá. Je to velmi smutné. Hrozně smutné. Lehnete si se svou polovičkou, kterou znáte 21 let, a čekáte na oslavu Silvestra, ale najdete ji studenou jako led.“

Jocelyn zemřela na plicní embolii ve věku 84 let. „Na jejím příkladu je jasně vidět, že peníze vám štěstí ani zdravý rozum nekoupí. Někdy je zkrátka stokrát lepší narodit se do skromných poměrů a zachovat tvář, než se nechat miliardami a chorobným strachem ze stárnutí dovést až do takového extrémního konce,“ uzavírá jeden z diskutujících pod jejím nekrologem.

Truchlivý příběh Kočičí ženy může působit jako odstrašující příklad pro všechny, kdo se pokouší takzvaně zastavit čas. Spíše si ale myslím, že je to studie postupného psychického úpadku jedné nešťastné ženy, která měla na světě úplně všechno - kromě upřímné a obyčejné lásky.

Zpracováno podle:

People, Pagesix.com, Vanity Fair (placený obsah), Žena.cz, Jocelyn Wildenstein, iGlanc.cz, iDNES, Vivian Diller, Alec Wildenstein, Facebook, diskuse Instagram, Reddit, Facebook, Find a Grave