Zmrzlí rudoarmějci jako rozcestníky: fotky ze Zimní války ukazují hrdinství Finů i zoufalství Sovětů

Současná napjatá mezinárodní situace nás nutí k hledání historických paralel. Mnozí lidé porovnávají vznik, vývoj a konec ozbrojených konfliktů v dějinách novodobé Evropy s nynějším geopolitickým „rozdělováním“ světa - a jedním z hojně diskutovaných témat se tak zcela logicky stal i hrdý finský odpor proti sovětské armádě z roku 1939/40 zvaný Zimní válka, finsky Talvisota.

„To jsme tehdy dali Stalinovi na p*l! Vypráskali jsme je jako psy!“ říkají dodnes Finové - a mají vlastně pravdu, i když výhra nad obrovskou přesilou je stála zhruba 11 % území včetně Karélie a města Viipuri. Finům se ale podařilo zachovat si to nejcennější a v dnešní době tak palčivě aktuální - totiž nezávislost a národní suverenitu. Za jak strašných a tvrdých podmínek to Finové dokázali, o tom vypovídají i desetitisíce autentických fotografií ze Zimní války, které po rozsáhlé digitalizaci zpřístupnil Finský vojenský archiv (FVO).

Některé z těchto snímků jsou hrůzné, syrové, drsné a zlé - všudypřítomný sníh na nich navíc vytváří až strašidelnou atmosféru, kterou ještě umocňují vyděšené výrazy sovětských válečných zajatců či jejich zmrzlá těla. Jiné fotky na vás zapůsobí zvláštně - vojáci se usmívají, hladí koně a jezdí se sobím spřežením; v galerii vojenského archivu najdeme také obrázky rozesmátých dětí, mladých žen, koncertů i pohřbů padlých. Snímky ze Zimní války jsou místy až neuvěřitelné a ukazují, jak velké bylo odhodlání Finů ubránit se Sovětům, kteří si v roce 1939 přišli vzít jejich zemi.

Vše začalo paktem Molotov-Ribbentrop, ve kterém si Stalin s Hitlerem „naporcovali“ Evropu a rozdělili si ony „sféry vlivu“. Finsko na základě tajné smlouvy připadlo Stalinovi. Sovětský svaz začal následně na svého finského souseda tlačit, aby mu postoupil strategická území, zejména Karelskou šíji. Dále Stalin požadoval, aby Finové posunuli hranici o 25 km od Leningradu a na třicet let pronajali Sovětům poloostrov Hanko pro výstavbu námořní a letecké základny.

„Stalin si usmyslel, že Leningrad leží až moc blízko finského území. Hodlal ale hlavně získat kontrolu nad strategickými oblastmi Finského zálivu. Finská vláda tyto sovětské územní požadavky kategoricky odmítla. Konstatovala, že mu neustoupí, protože jeho nároky ohrožují bezpečnost a nezávislost Finska,“ popisuje začátek konfliktu FVO. Stalin tím pádem jednoduše „narazil“ - a aby nějakým způsobem ospravedlnil před světem ozbrojenou invazi, zorganizoval operaci pod falešnou vlajkou, která vešla ve známost jako Mainilský incident.

Sověti obvinili Finy z ostřelování sovětské vesnice (kterou si samozřejmě „vybombili“ oni sami) a bez vyhlášení války zahájili 30. listopadu 1939 vojenskou invazi do Finska. „Sověti chtěli zemi dobýt za dva týdny. Měli obrovskou přesilu. Na začátku invaze zaútočil SSSR s necelým půlmilionem mužů, později se díky aktivnímu a nečekanému finskému odporu počet rudoarmějců zvyšoval až na 1 milion vojáků proti zhruba 350 000 finských obránců,“ popisuje dokument o Zimní válce.

Rudá armáda měla převahu i v technice - zatímco Finsko disponovalo hrstkou zastaralých tanků a pár kusy letadel, Stalin poslal do invaze přes 3 000 tanků a stovky letounů. Sověti se vůbec domnívali, že Finsko „sfouknou“ jako svíčku a budou za pár dnů v Helsinkách. Napadenou zemi „odepsaly“ i okolní státy, jenže Stalin se trochu (trochu více!) přepočítal. Finové se totiž nenechali zastrašit početní převahou rudoarmějců, semkli se, postavili se k ozbrojenému odporu, a děly se věci nevídané.

Sovětský postup se záhy úplně zasekl na obávané Mannerheimově linii. Tento obranný systém lehkých opevnění a zákopů vyrostl ve 20. a 30. letech na Karelské šíji mezi Finským zálivem a Ladožským jezerem. Pojmenován byl po maršálu Carlu Gustafovi Mannerheimovi, který stavbu navrhl, řídil její budování a jako vrchní velitel finské armády z ní během Zimní války udělal pro rudoarmějce skutečné (byť ledové) peklo na zemi. A nebylo to jen opevnění - klíčovou roli v zastavení sovětských vojsk hráli samozřejmě odhodlaní finští vojáci, kteří dělali hotové psí kusy, aby svou zemi uchránili.

Sověti záhy jen nevěřícně sledovali, jak nesmírně urputně se Finové brání. „Říkali jim Bílí duchové. Finové využili znalost terénu a podnebí, měli adekvátní výstroj, uměli se pohybovat ve sněhu na lyžích; v typických bílých kombinézách přepadávali těžkopádné rudoarmějce ze zálohy, a Sověti brzy utrpěli opravdu značné ztráty. Nejen co se týče techniky, která zapadala v terénu, ale ubývalo i samotných vojáků. Během pár týdnů se sovětský postup zcela zastavil. Finům v tom velice pomáhala strategie zvaná Motti,“ zmiňuje dokument o Zimní válce.

Ta spočívala v zablokování přemisťující se jednotky sovětských vojáků na lesních cestách a v její následné likvidaci. Finové nejdříve odstřelili první a poslední vozidlo, „naporcovali“ zbytek na menší skupiny, vojáky i techniku oddělili a obklíčené skupinky rudoarmějců pak ze zálohy likvidovali. Boje se odehrávaly v lesích, na zamrzlých jezerech - a Sověti byli brzy vyděšení k smrti, protože něco takového opravdu nečekali.

Finové byli jako přízraky - dokázali dokonale splynout s terénem, byli mrštní a rychlí; jejich ostřelovači měli přesnou mušku a sovětské jednotky decimovali jednu po druhé jako na běžícím páse. Legendou mezi snipery na lyžích v bílé kombinéze se stal Simo Häyhä, přezdívaný „Bílá smrt“, který sám zlikvidoval odhadem pět set (!) sovětských vojáků!

Finům hrála do pomyslných karet i zima, která toho roku patřila k nejkrutějším v dějinách. Teploty v některých oblastech klesaly hluboko pod mínus třicet, někde až neskutečných −40 °C. Pro špatně vybavené sovětské vojáky tyto mrazy znamenaly rozsudek smrti. Rudá armáda totiž poslala do Finska jednotky z teplých jižních oblastí SSSR - z Ukrajiny, Kavkazu či Střední Asie, které neměly zimní uniformy, správné boty ani vybavení. Tisíce rudoarmějců tak umíraly na podchlazení dřív, než se vůbec stačily rozkoukat - například 44. střelecká divize od Kyjeva de facto úplně celá zmrzla u Raate!

„Rudoarmějci byli nepřipravení, neměli teplé oblečení, neměli vůbec nic. Stalin hrubě podcenil finskou zimu. Zranění a vyčerpaní vojáci podléhali podchlazení a omrzlinám. Sovětské jednotky měly také problém se zásobováním. K vojákům se nedostávalo jídlo ani munice. Finové byli na místní podmínky zvyklí, i když ani jim se nevyhnuly omrzliny a smrt z podchlazení, Sověti však umrzali v ohromujících počtech,“ popisuje web RHP.com.

Na to, že zmrzlá těla sovětských vojáků byla úplně všude, vzpomínali i sami finští vojáci: „Narazili jsme na nedokončený zákop na lesní mýtině, kde byli dva zmrzlí rudoarmějci. Seděli naproti sobě v podřepu. Vypadali jako živí, na tvářích měli poklidný výraz. Simo mi říkal: Vypadají jako hráči karet. Chyběly jim jen karty v ruce! Kolem nich byla halda jejich zmrzlých spolubojovníků. Jeden byl nahý, ostatní tak napůl. V deliriu se svlékli. Muselo to být nesmírně rychlé. Říkali jsme jim dřevo nebo klády. Jejich boty byly jen takové skořápky, neměli ani pořádné čepice. V tom mrazu nemohli přežít dlouho!“ vzpomínal finský voják Juutilainen.

A s mrazem také souvisí neméně mrazivá praxe finských vojáků - totiž využívání zmrzlých těl rudoarmějců jako jakýchsi „živých“ rozcestníků. Finové stavěli zmrzlé Sověty v řadě do sněhu, podobalo se to „aleji“ ledových soch, a končetiny mrtvých aranžovali do různých pozic. „To je neúcta k tělům padlých! To je hrozné! To jsem si o Finech tedy nemyslel!“ rozčilují se mnozí lidé (zcela oprávněně, je to opravdu strašidelné), když vidí fotografie těchto děsivých směrovek někde na sociálních sítích. Proč to dělali?

Web RHP, který se zabývá historickými fotografiemi a jejich příběhem, tuto prapodivnou zvyklost vysvětluje efektem odstrašení: „Finové si uvědomili, jak děsivě tito zmrzlí muži vypadají. Začali je záměrně vykopávat ze sněhu, stavět je vzpřímeně jako „zmrzlé stráže“ podél cest. Cíl byl zlomit psychiku nově příchozích sovětských posil. Šlo o varování. Podívejte se, jak dopadli vaši soudruhové. Chcete také takto dopadnout?“ zmiňuje web.

Kromě zastrašování mělo stavění zledovatělých „strážných“ i praktický, i když tedy naprosto děsivý účel - těla sloužila jako navigace. V nepřehledné krajině plné sněhu uprostřed lesů nebo tajgy byla natažená paže zmrzlého padlého vojáka orientačním bodem - ukazovala směr postupu nebo varovala před minovým polem.

Mimochodem, během bitvy u Stalingradu v roce 1943 dělali přesně totéž rudoarmějci se zmrzlými těly německých vojáků. Když sníh zasypal linie a hrozilo, že sovětské tanky zapadnou, rozestavěli vojáci podél okrajů silnic těla padlých Němců, aby řidiči tanků věděli, kudy bezpečně projedou!

Finský vojenský ústav říká, že Sověti i Finové se jinak k padlým chovali s úctou: „Měli k mrtvým respekt a často bylo povoleno lokální příměří, aby obě strany mohly své padlé vyzvednout a pohřbít. Když Finové pohřbili rudoarmějce a naopak, nechávali v místě hrobu hůl, na kterou pověsili identifikační štítky, známky a osobní doklady pochovaných, aby bylo možné mrtvé identifikovat,“ uvádí na svém webu.

Přestože Finové bojovali neuvěřitelně statečně, přesila byla čím dál větší a Stalin začal vyhrávat. V únoru 1940 Sověti změnili taktiku, soustředili v Karelské šíji síly pro ofenzivu a zahájili opravdu masivní dělostřelecké bombardování. Dne 11. února 1940 pak prolomili Mannerheimovu linii a postoupili směrem k městu Viipuri (dnešnímu Vyborgu). Finové byli vyčerpaní, docházela jim munice a neměli dostatek mužů, aby dál pokračovali ve statečné obraně své napadené vlasti.

Válka skončila 13. března 1940 podpisem Moskevského míru. Finsko sice muselo SSSR postoupit zhruba 11 % svého území, ale uhájilo svou suverenitu. Stalin získal kousky země, to je pravda, ale zaplatil za ně strašlivou cenu – Rudá armáda přišla o (velice hrubým odhadem) 130 000 vojáků a před celým světem ukázala svou slabost. SSSR byl vyloučen ze Společnosti národů a Finsko se zapsalo do dějin jako stát, na kterém si Stalin „vylámal zuby“, jak se tak říká!

Po Zimní válce tak zbyla hořká pachuť ve vzájemných vztazích obou zemí, která trvá i v dnešní době - a hlavně vypovídající fotografie, ze kterých mrazí v zádech i po mnoha desetiletích.

Kdo by měl zájem, může si fotografie z archivu prohlédnout zde po zadání výrazu Talvisota.

Děkuji R.H. za pomoc!

Zpracováno podle:

Prokliky v textu, Dokument YouTube, NWW2M.com, Opevnění.eu, Fandom, Rádio Svobodná Evropa, RHP.com