Článek
Návrh v podobě, která má k „ideálu“ á la 1984 ještě hodně daleko, představil poradce ministra financí Martin Šamaj a stojí na dvou „indikátorech“ – na tzv. „nedostatečném“ a „nevhodném“ chování občana ke svému zdraví.
Nedostatečným chováním je například neabsolvování preventivních prohlídek a nevhodným třeba jízda v autě bez připoutání nebo pád na lyžích bez helmy. Další příklady ministerstvo vymýšlí s lékařskými odborníky a zdravotními pojišťovnami.
Co si o tom myslet?
6 miliard v kapse
Vzhledem k tomu, že výdaje z veřejného zdravotního pojištění jsou u lidí, kteří na preventivní prohlídky nechodí, výrazně vyšší než u těch, kteří na ně chodí, dává to finančně obrovský smysl.
To stejné můžeme jistě říci i o lidech, kteří nabourají bez zapnutých pásů nebo se vysekají na lyžích bez helmy.
Není jediný důvod, proč by se na takové kaskadéry měli skládat „všichni“.
Šamaj láká mimo jiné na to, že zvýšení odvodů o jeden procentní bod (ze 4,5 na 5,5 %) by v případě nesplnění navrhovaných indikátorů „jen“ čtvrtinou lidí přineslo do veřejného zdravotního pojištění 6 miliard korun.
Běhání a saláty nebudou?
„Jako dobrý“, ale vzhledem k tomu, že celý systém hospodaří se zhruba 350 miliardami, chtělo by to „zvýšit zvýšení“ nebo zpřísnit „indikátory“.
K ignorování preventivních prohlídek a absenci lyžařské helmy při úrazu by mohlo přibýt třeba „skóre“ alkoholika, kuřáka nebo požírače sladkostí. Ti všichni přece zdravotnický systém taky zatěžují víc než lidé, kteří pijí, kouří a tláskají se s rozumem.
Zcela nesouvisející, ale zajímavé
Bylo by sice nutné zjistit, kde přesně ten rozum vězí. Jaké množství snickersek a hamburgerů je větší než malé atd. Ale jistě by se na to na ministerstvu našla pracovní skupina, která by to za pár milionů ráda zjistila.
Každý občan by pak ještě mohl vyfasovat chytré hodinky a v případě, že by měsíčně uběhl alespoň třicet kilometrů, zaplatil by o pětistovku méně. O dalších pět set méně za sedm průměrně naspaných hodin denně, dvě stě za dodržování přerušovaného půstu, stovka za jógu a dvacka, když si dá jednou týdně k večeři hlávku salátu.
Najde vláda odvahu?
Ve světě – a vlastně i v Česku – už dlouho existují soukromé pojišťovny, které takhle fungují (za „vzorné chování“ vrací 30 %), a je to super. O něco méně super ale je, že v případě povinného pojištění by přispělo k rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, protože na zdravý životní styl mají zpravidla více času ti bohatší.
Přesto bych pojištění s vazbou na zdravý životní styl jednou opravdu rád viděl i v praxi veřejného pojištění, protože věřím, že by to dlouhodobě nejenže ušetřilo oběma stranám spoustu peněz, ale navíc by to jistě přispělo k většímu štěstí v populaci. I když tomu možná zatím ne všichni věří.
Ale představa, že Fialova vláda s tímhle plánem vyrukuje na voliče s největší spotřebou alkoholu na světě, z nichž navíc 60 % bojuje s nadváhou, mě vážně ohromně baví.
Je to skoro stejné, jako kdyby v zemi, kde 80 % lidí bydlí ve vlastním, chtěla zvednout daň z nemovitosti…
A sakra!
